Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 17 (1908). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 306 s.
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 17 (1908)
PDF

Z praxe zákona o hospodářských a výdělkových společenstvech.
Ustanovení zákona, určující minimum členů, jež na valné hromadě přítomno býti musí — jest jus cogens.
Žádost za opověď konsumního spolku v P., zapsaného společenstva s ručením obmezeným, vrácena byla krajským soudem v K. H. ku opravení, poněvadž:
1. Spoluvytknutý účel podniku (§ 1. stanov) t. j. přijímání a zúrokování úspor není ve znění firmy obsažen (§ 4. cit. z.) a mimo to společenská smlouva není podle této zamýšlené peněžní činnosti ani upravena, neobsahujíc přesných a určitých ustanovení o tomto předmětu, zejména o nakládání a zužitkování peněz takto přijatých.
2. Není vytknuto, jaký přítomný počet členů ku platnému usnášení se v první valné hromadě se vyžaduje, (§ 43. stanov) a jest proto pochybno, zda-li snad platiti má ustanovení podpůrné, § 31. zákona.
Představenstvo ku opovědi společenstva oprávněné připsalo do stanov do firmy slova »a úsporný« v domnění, že jedná tak v plné moci valnou hromadou jemu udělené. Podružné změny, jež následkem opovědi soud požadovati bude, provésti odepřelo, ale další opravu stanov a opověď předložilo znova. Tato byla výměrem c. k. kraj. soudu v K. H. ze dne 16. prosince 1907, č. firmy 1076/7 znovu vrácena, poněvadž k tomu ani nehledě, že doplnění znění firmy dodatným vepsáním slova »a úsporný« tudíž toto nové znění firmy na usnesení valné hromady patrně nespočívá, dlužno zejména k tomu poukázati, že ano jedná se zároveň o spolek úsporný, musí smlouva společenská, této peněžní činnosti odpovídající, nutná základní ustanovení obsahovati, zejména jak se nakládati bude s penězi svěřenými atd. a nedostačí usnášení se a rozhodování představenstva dle § 35. stanov.
Náhled, že dle § 43.1 stanov valná hromada za každého počtu přítomných členů způsobilou jest k usnášení se, příčí se velícímu předpisu § 31. zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70. ř. z. K tomu ani nehledě, že by pak ustanovení druhého odstavce bylo zcela zbytečné, již z toho vidno, jak nejasná a nedostatečná jest tato smlouva společenská ve směru právě zmíněném.
Konečně postrádá opověď znamenání firmy po rozumu § 17 zák. a § 10. spol. sml.
C. k. vrchní zemský soud v království Českém usnesením ze dne 8. ledna 1908, R. IV. 4/8 rekursu do usnesení shora dotčeného podanému místa nedal z následujících
důvodů:
Rekursní soud je především náhledu, že připsáním slov »a úsporný« do firmy v originálu a opisu stanov překročili podepsaní rekurenti plnou moc ustavující valnou hromadou jim udělenou, provésti ve stanovách podřadné změny, na něž by soud rejstřík vedoucí naléhal.
Dle náhledu rekursního soudu neoprávněným jest ale vyzvání sborovým soudem I. stolice učiněné, aby opraveno bylo znění firmy společenstva, tak aby v sobě obsahovala též vyznačení, vztahující se na přijímání a zúrokování úspor. Tím, že § 4. zák. vyžaduje, aby firma byla věcnou, t. j. z předmětu podniku vzata, nelze rozuměti, že veškeré druhy obchodu ve firmě obsaženy býti musí. Proto netřeba hleděti na opravu rekurenty provedenou proti zákonu.
Rovněž nelze sdíleti náhled soudce stolice I., že společenstvo povinno je do stanov pojmouti přesný a určitý předpis o nakládání a zužitkování peněz (členských úspor). Věcí soudu rejstřík vedoucího jest, aby toho dbal, by stanovy obsahovaly náležitosti v § 5. zák. vypsané, jakož i aby funkcionáři společenstva povinnostem jim v zákoně o společenstvech uloženým dostáli. (§ 87.)
Z § 5. nelze odvozovati povinnost, uvésti zásady o nakládání a zužitkování peněz, jiné předpisy zákonné tuto povinnost rovněž neukládají.
Vyzvání v tomto bodu je ale též zbytečným, poněvadž předpisy toho se týkající v § 35., č. 8., 9., 10. stanov se skutečně nalézají.
Naproti tomu sdílí rekursní soud náhled sborového soudce I. stolice, že předpis § 43. stanov je neurčitý a příčí se předpisu § 31. zákona.
Tím, že § 31. praví, že není-li v stanovách nic jiného naznačeno, musí na valné hromadě, aby k usnášení byla způsobilou, alespoň 1/10 členů přítomna neb zastoupena býti, jest ve smyslu § 11. zákona autonomie členů v příčině úpravy dotyčného předpisu stanov obmezena tak, že stanovy pouze přítomnost většího počtu dostavivších se neb zastoupených členů při valné hromadě předepsati mohou než 1/10, nikoli ale přítomnost menšího počtu aneb, že počet ten ani naznačiti nemusí, jak § 43. stanov na mysli má.
Tak jak § 43. stanov zní, byla by valná hromada za přítomnosti 1 člena k usnášení způsobilou, ať by počet členů vůbec několik set obnášel — což příčí se účelu hromad valných.
Dle mínění rekursního soudu jest konečně příkaz I. soudu, pokud jím se žádá znamenání firmy rekurenty, neodůvodněný. § 5. č. 13 vyžaduje pouze, aby ve stanovách vyznačeny byly osoby, jež zapsání společenstva v rejstřík opatřiti mají, osoby ty mohou ale nemusí býti členy představenstva. § 16. zákona pak předpisuje, aby členové představenstva pouze své podpisy, nikoli firmu, jak čl. 21. a 88. obch. z. vyhledává, znamenali.
Poněvadž pak podle § 8. zák. před zápisem společenstva do rejstříku společenstev, společenstvo vůbec nestává, nejsou ani členové představenstva pod následky § 8. věta druhá naznačenými oprávněni, firmu tu znamenati dříve.
Poněvadž v příčině § 43. stanov, tyto jak shora podotčeno, zákonu neodpovídají, nebylo rekursu vyhověno.
Dovolacímu rekursu do tohoto usnesení podanému c. k. nejvyšší soud usnesením ze dne 4. února 1908, R. II. 102/8 místa nedal,
neboť
jen tehdy bylo by lze mu vyhověti, kdyby tu byly podmínky § 16. cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208. ř. z. Těchto však tu není, poněvadž zmatečnost se nenahodila a v odpor braná usnesení také neobsahují zřejmého odporu se zákonem nebo se spisy, spíše ospravedlněna jsou odůvodněním k nim připojeným. Při tom se k vývodům dovolacího rekursu připomíná, že v odpor braná usnesení se nevztahují, jak dovolací rekurs se domnívá, na druhý odstavec § 43. stanov, který jedná o druhé valné hromadě, nýbrž na prvý odstavec tohoto paragrafu, týkající se první valné hromady, a že ohledně této prvé valné hromady ustanovení § 31. zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., dle něhož je k usnášení se této valné hromady třeba, aby alespoň desátý díl členů byl přítomen neb zastoupen, jest ovšem jus cogens.
Neboť stanoví-li zákon určitý nejmenší počet členů při valné hromadě přítomných neb zastoupených za podmínku platnosti usnášení se, dává tím na srozuměnou, že pokládá právě tento nejmenší počet za potřebný a dovoluje-li zákon v § 31. členům, odchýliti se od tohoto nejmenšího počtu, možno tomu rozuměti jen tak, že jsou sice oprávněni, zostřiti toto patrně v zájmu valné hromady dané nařízení zákona stanovením potřeby účasti většího počtu členů, nikoli však obcházeti je stanovením počtu menšího, nebo dokonce, jak dovolací rekurs se domnívá, stlačovati počet ten na jediného člena.
Dr. Jos. Vorel.
  1. § 43. stanov zní: Každá valná hromada je k usnášení schopnou, byla-li způsobem těmito stanovami předepsaným svolána a oznámeny byly předměty denního pořádku. V případu, že valná hromada není k usnášení se způsobilou, musí býti ihned svolána nová valná hromada s tímže denním pořádkem. Tato druhá valná hromada musí se odbývati nejdéle do 6 neděl po první valné hromadě a je pak bez ohledu na počet přítomných k usnášení se schopna.
Citace:
Z praxe zákona o hospodářských a výdělkových společenstvech.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 3, s. 161-164.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).