Č. 3026.

Závodní výbory: I. * Závodnímu výboru nepřísluší právo na intervenci při sjednávání služebních smluv mezi správou závodu a zaměstnanci. — II. Rozhodčí komise není povolána meritorně řešiti otázku, zda kolektivní smlouva trvá dále nebo zda byla nahrazena již platnými smlouvami individuelními.
(Nález ze dne 27. prosince 1923 č. 22137.)
Věc: Závodní výbor zřízenců firmy Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni (adv. Dr. Eckstein z Plzně) proti rozhodčí komisi dle zák. o závodních výborech v Plzni (za zúčastněnou firmu — adv. Dr. Alois Procházka z Prahy) o porušení práv závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si závodní výbor obrátil se na rozhodčí komisi dle zák. o závodních výborech v Plzni se stížností tohoto obsahu:
Dne 28. září 1921 uzavřena byla mezi svazem zaměstnavatelů při sdružení kovodělného průmyslu čsl. v Praze a úřednickými organisacemi kolektivní smlouva platná i pro úřednictvo zaměstnané ve Škodových závodech v Plzni. Smlouva ta byla dne 30. listopadu 1921 svazem zaměstnavatelů řádně vypovězena a navrženo bylo uzavření smlouvy nové, jež měla obsahovati ustanovení smlouvy staré s tou jedinou výjimkou, že měly býti vypuštěny předpisy týkající se úřednického výboru a jeho jednacího řádu. K podepsání nové smlouvy dle tohoto návrhu sice nedošlo, ale správa závodu prohlásila, že ji přes to bude loyálně plniti, což skutečně také činila, neboť ředitelství závodu veškerá ujednání kolektivní smlouvy dodržovalo, zejména dle ní upravovalo platy a honorovalo práci přes čas. Zůstala tedy i na dále ujednání staré kolektivní smlouvy v platnosti.
Dne 18. listopadu 1822 porušila firma tento stav tím, že přikročila samovolně bez projednání celé záležitosti úřednickými organisacemi nebo závodním výborem k redukci platů úřednictva. Oznámila totiž onoho dne závodnímu výboru, že se rozhodla redukovati platy úřednictva o 10% a nehonorovati práci přes čas, a vybídla již před tím přednosty jednotlivých oddělení, aby sdělení o redukci platů dali jednotlivým úředníkům podepsati a tak vymohli jejich souhlas se zmíněným opatřením správy závodu.
Na protesty závodního výboru odpověděla firma, že úprava platů úřednictva jest soukromou záležitostí správy závodu a jednotlivých úředníků, a že kolektivní smlouva v závodě firmy žádná neexistuje.
Tento názor firmy jest však dle názoru záv. výboru mylný, neboť dokud nebyla sjednána nová kolektivní smlouva, zůstávají v platnosti ustanovení smlouvy původní (§ 6 zák. o obch. pomocnících, § 869 o. z. o.), jež také dosud firmou i úřednictvem za závaznou byla uznávána a její ustanovení dodržována. Svým postupem porušila prý firma dosavadní práva úřednictva trvající až do sjednání nové kolektivní smlouvy a nedbala zák. z 12. srpna 1921 č. 330 Sb., jenž v § 3 přímo uvádí, že záv. výbory jsou povolány, aby hájily a povzbuzovaly hospodářské i sociální zájmy zaměstnanců. O sporu, jenž takto vznikl mezi závodem a jeho zřízenci má dle názoru záv. výboru vzhledem k ustanovením §§ 3 a 26 zák. o záv. výborech rozhodovati rozhodčí komise, a proto navrhl záv. výbor, aby bylo rozhodnuto:
1. že správa závodu porušila svým postupem dosavadní práva úřednictva jakož i práva záv. výboru zřízenců a že tímto jednostranným rozhodnutím firmy zůstávají dosavadní mzdové a pracovní podmínky úřednictva nedotčeny až do sjednání nové kolektivní smlouvy;
2. že správa závodu jest povinna za součinnosti záv. výboru zřízenců bez odkladu dojednati se svými úředníky kolektivní smlouvu a umožniti tak záv. výboru zřízenců plniti úkony vyplývající z § 3 lit. a) a lit. c) bez obavy, že dostane se se správou závodu do sporu;
3. že správa závodu se odsuzuje pro tento nezákonný postup k trestu ve smyslu § 29 zák. o záv. výborech.
Nálezem z 13. ledna 1923 zamítla rozhodčí komise stížnost záv. výboru a to dílem pro svoji nepříslušnost k rozhodování o jeho požadavcích, dílem pro bezdůvodnost jeho nároků.
O stížnosti záv. výboru do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
V odpor vzatý nález odmítá prosbu ad 3. uvedenou pro patrnou nepříslušnost rozhodčí komise. Proti tomuto výroku neobsahuje stížnost nižádných stižných bodů dostatečně dle § 18 zák. o ss konkretisovaných, a jest tudíž možno i nutno tuto část petitu strany případně nař. rozhodnutí ponechati vůbec mimo úvahu.
Prosbu ad 2. uvedenou jednak odmítá nález v odpor braný pro nepříslušnost rozhodčí komise z úvahy, že ujednání smluv pracovních nebo služebních nepatří k činnosti závodního výboru, a proto spor o ujednání těchto smluv není sporem z činnosti záv. výboru, o němž by rozhodčí komise mohla rozhodovati, jednak zamítá prosbu tu jako bezdůvodnou, poněvadž prý ani na straně zaměstnavatele není povinnosti uzavříti kolektivní smlouvu ani na straně závodního výboru není práva domáhati se ujednání takové smlouvy.
Prosba ad 1. byla zamítnuta jako »bezdůvodná«, ježto prý neplatí již kolektivní smlouva z 28. září 1921 a nastal stav bezesmluvný, jenž může novými individuálními smlouvami soukromoprávními uzavřenými s každým úředníkem zvlášť býti upravován. Smlouvy takové byly by prý ostatně možny i za platnosti smlouvy kolektivní, otázka pak, zda při tom práva úředníka byla porušena či nikoliv, patřila by před řádné soudy. Porušení práv záv. výboru z § 3 zák. o záv. výborech nenastalo, ježto zákon neukládá zaměstnavateli ohlašovati záv. výboru, že chce v budoucnosti učiněná ujednání měniti.
Z tohoto obsahu důvodů k nál. připojených plyne, že žal. rozhodčí komise třebas i bod první závěrečné prosby zamítala jako »bezdůvodný«, přece rozeznává mezi právy úřednictva v tomto bodě uplatňovanými na straně jedné a nároky záv. výboru na straně druhé. Nároky prvého druhu poukazuje komisi na kompetentní forum řádných soudů, kdežto o právech záv. výboru prohlašuje se meritorně.
Nutno proto i z tohoto odůvodnění, třeba v tom směru nebylo zcela určité, odvoditi, že žal. komise stejně, jak to vyslovila přesněji v odůvodnění k bodu druhému, popřela i v případech bodu prvého svoji kompetenci k rozhodování o nárocích úředníků z jich poměru služebního, zejména tedy také k rozhodování o tom, zda pro tyto nároky jest rozhodnou smlouva kolektivní či smlouva individuální, a má-li smlouva kolektivní býti uzavřena či nikoliv.
Meritorní výrok komise týká se tudíž jedině práv, jež závodní výbor sám pro sebe reklamuje, domáhaje se toho, aby byl pokládán za subjekt povolaný k účasti při každé úpravě služebních poměrů, ať se tato týká jednotlivce či celku zřízenectva, pro něž jest záv. výbor zřízen.
Nss pokládal rovněž za nutné při svém rozhodování obě tyto části nař. rozhodnutí přesně odlišiti a pojednati nejprve a) o oné části rozhodnutí, jímž vyřízen byl petit stížnosti k rozhodčí komisi, obsažený v bodě 1 a 2, pokud se jím tvrdí porušení práv úřednictva, a pokud se v něm uplatňují nároky úřednictva na uznání dosavadní kolektivní smlouvy a uzavření smlouvy nové, a potom teprve obírati se b) tvrzením obsaženým v těchto bodech, že firma porušila svým postupem i práva záv. výboru, a že záv. výboru přiznati jest právo na součinnost při uzavírání kolektivních smluv.
Ad a) Pokud jde o uplatnění nároků úřednictva, bylo stížnost odmítnouti z těchto úvah:
Jest nepochybno, že služební poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem jest poměrem soukromoprávním. Tento ráz jeho není nikterak dotčen tím, že snad se opírá o smlouvu kolektivní.
Z toho však vyplývají důsledky dva, jednak, že nároky z tohoto soukromoprávního vztahu mohou býti přiváděny k platnosti jen u řádných soudů, jednak že uplatniti je mohou toliko strany samy, tedy zaměstnavatel se strany jedné a zřízenci se strany druhé.
Při tom ovšem také otázku, zda závodní výbor mohl by ve sporech těchto vystupovati před soudem za zřízence v závodě zaměstnané na základě zákonné své působnosti nebo dobrovolného zmocnění se strany zřízenců, nemohl by rozhodovati nikdo jiný, než zase jen řádný soud k meritornímu projednání a rozhodnutí sporů těchto povolaný.
Z toho patrno, že rozhodčí komise nebyla vlastně příslušnou podrobiti svému meritornímu přezkoumávání otázku, zda trvá ještě dále kolektivní smlouva z 28. září 1921, či zda byla nahrazena již platnými smlouvami individuálními, jak to v důvodech svého rozhodnutí činí. Poněvadž však úvahy její o této otázce obsaženy jsou toliko v důvodech, aniž by v enunciatu stanovisko komisí hájené zvláště přišlo k výrazu, a poněvadž komise i přes tyto vývody meritorního obsahu na konec přec jen dospívá k správnému závěru, že o otázce té bude rozhodovati řádnému soudu, nelze z tohoto postupu komise činiti nějaké důsledky pro nezákonnost enunciátu samého.
Samozřejmě nemohl také nss vzhledem k ustanovení § 3 lit. a) zák. o ss vejíti meritorně na otázku, zda vytýkaným postupem akciové společnosti dříve Škodovy závody v Plzni porušeny byly nároky úřednictva, ani na otázku, zda závodní výbor tyto nároky úřednictva za úřednictvo ex titulo zákonného svého zmocnění smí uplatniti, neboť o těchto otázkách mohou, jak svrchu uvedeno, rozhodovati jen řádné soudy.
b) Požadavky svými sub 1 a 2 uvedenými uplatňoval však závodní výbor dále také nároky své vlastní a domáhal se u rozhodčí komise jich přiznání. O existenci jich byla ovšem rozhodčí komise oprávněna i povinna dle § 26, odst. 1 zák. o záv. výborech rozhodovati, neboť šlo o spor mezi podnikatelem s jedné strany a závodním výborem se strany druhé o to, jaký jest zákonný rozsah činnosti závodního výboru.
Komise o nárocích těch také meritorně rozhodla a to negativně, vyslovivši, že záv. výboru oprávnění, na něž nárok si činí, nepříslušejí.
Zkoumaje zákonnost tohoto výroku, musil soud především uvážiti, jakého obsahu byly nároky, jež záv. výbor v tomto směru před rozhodčí komisí uplatnil.
Petit záv. výboru po té stránce není sice dosti určitý, přece však z něho lze seznati, že záv. výbor domáhal se především výroku, že podnikatelka porušila práva závodního výboru tím, že před snížením mzdy úředníkům o tom s ním nejednala a neposkytla mu příležitosti, aby při této úpravě platu mohl spolupůsobiti, dále však žádal za uznání povinnosti zaměstnavatelky vyžádati si při příští úpravě kolektivní smlouvy se zřízenci spolupůsobení závodního výboru.
Nss neshledal, že by žal. úřad tím, že odepřel vyhověti uvedeným požadavkům záv. výboru, dopustil se nezákonitosti.
Ze všeobecného předpisu věty prvé § 3 zák. o záv. výborech, jehož se stížnost dovolává, a který ustanovuje, že záv. výbory jsou povolány, aby hájily a povzbuzovaly hospodářské, sociální a kulturní zájmy zaměstnanců v závodě, neplyne nárok záv. výboru na to, aby volán byl vždy k spolupůsobení, kdykoliv jde o úpravu platů a mezd zaměstnanců v závodě, neboť zákon sám sub lit. c) tohoto § omezuje součinnost záv. výboru v tom směru pouze na ujednávání dodatků ke kolektivním smlouvám a i tu jen za součinnosti odborových organisací a jen potud, pokud to tyto kolektivní smlouvy dovolují.
O takový dodatek ke kolektivní smlouvě však nejde a stížnost to ani netvrdí.
Zmíněné nároky záv. výboru nelze také odvoditi z ustanovení bodu a) tohoto paragrafu, dle kterého má záv. výbor dozírati na zachovávání mzdových a pracovních smluv a řádů a spolupůsobiti při sjednávání pracovních řádů, neboť z práva dozoru nad zachováváním smluvených podmínek pracovních neplyne právo spolupůsobiti při jich ujednávání, a rovněž nelze zaměňovati sjednávání pracovních řádů dle § 88 a živn. řádu s ujednáváním smluv pracovních.
Také z povinnosti záv. výboru pečovati ve smyslu bodu f) o dobrý poměr mezi správou závodu a zaměstnanci neplynou oprávnění, jež v tomto sporu záv. výbor pro sebe vindikuje, neboť dle ustanovení toho má se sice záv. výbor snažiti, aby v závodě nedošlo ke sporům, jež by mohly porušiti dobrý poměr mezi správou závodu a zaměstnanci, a má také pečovati o to, aby vzniklé spory byly v obapolné dohodě urovnány, z toho však nelze vyvoditi omezení podnikatele ve smyslu petitu závodního výboru.
Ostatně jaké povinnosti ukládá zákon zaměstnavateli se zřetelem na to, aby záv. výbor mohl dostáti svým úkolům dle § 3 cit. zák., uvedeno jest výslovně v § 4 t. z., dle něhož má zaměstnavatel záv. výboru pouze doručiti opisy pracovních smluv a všechny další jich změny, nepožaduje se však, aby si také vyžádal jeho spolupůsobení při sjednávání těchto smluv a jejich změn.
Poněvadž dle tohoto předpisu, který nutno pokládati za výlučnou a jedinou sedes materiae pro otázku, jaké povinnosti má a jakým obmezením podléhá správa závodu, upravujíc se svými zaměstnanci služební poměr smlouvou, nemají nároky, jež závodní výbor v řízení správním uplatnil, pro sebe opory v zákoně, neshledal nss v rozhodnutí úřadu, zamítajícím tyto nároky, nezákonnosti a musil proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3026. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1283-1287.