NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2958.

Pozemková reforma: Může státní pozemkový úřad uložiti vlastníku zabrané půdy, aby si ke každé těžbě dříví vymohl předchozí písemný souhlas stpú-u?
(Nález ze dne 5. prosince 1923 č. 20 743.)
Věc: Československá dřevařská akciová společnost v Brně proti Státnímu pozemkovému úřadu o těžbu dříví.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím st-lce bylo uloženo, aby prováděla dřevní těžbu na velkostatku B. jen za předběžného písemného souhlasu stpú-u, byť i obdržela povolení ke kácení od ministerstva zemědělství nebo státního lesního úřadu, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 23. června 1921 udělil stpú zásadní souhlas ke smlouvě kupní z 11. února 1920, kterou st-lka koupila velkostatek B. v obci A. v župě Abaujturňanské na Slovensku od akciové společnosti »Hungaria« v Budapešti za 2 000 000 Kč, pod několika podmínkami, na něž společnost kupující přistoupila prohlášením vydaným dne 7. března 1922, načež byla smlouva ta dne 30. března 1922 opatřena schvalovací doložkou.
Dle podmínky č. 1. stane se kupující společnost knihovní vlastnicí zmíněného velkostatku, ale s obmezením, že po 25 letech t. j. po 1. červenci 1946 bude povinna na vyzvání stpú-u postoupiti celý velkostatek se vším příslušenstvím bez dluhů a břemen státu republiky čsl. pouze za náhradu polovice kupní ceny. Podle podmínky č. 3. pak je společnost povinna velkostatek ten řádně spravovati a udržovati, zejména zachovávati všecky předpisy platné pro hospodaření na lesním majetku, lesy vysazovati, vysázeti neodkladně všecky plochy vykácené a dosud nezalesněné, vésti a zachovávati úředně schválený těžební plán a udržovati budovy v řádném stavu. Dále stanoveno, že hospodaření společnosti bude podrobeno zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb., a že na útraty společnosti zavede stpú nad hospodařením trvalý dozor.
Stpú bude oprávněn uvaliti na nemovitosti ony i úřední správu podle zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb., bude-li zjištěno hrubé porušení pravidel řádného hospodaření, zejména bude-li porušen lesní hospodářský plán.
Ve smyslu těchto podmínek nařídil stpú výnosem z 12. července 1922 uvalení trvalého dozoru na velkostatek B. a revisi celého lesního hospodaření svými orgány, což se stalo při komisionelním řízení ve dnech 23.–28. července 1922 za účasti zástupce vlastnice velkostatku ředitele inž A. Z. a správce velkostatku Fr. T.
Vyřizuje protokol o tom sepsaný vydal stpú výnos z 23. srpna 1922, v němž především konstatuje, že při revisi lesního hospodářství na jmenovaném velkostatku bylo zjištěno, že se v polesí R. provádí probírka způsobem neracionelním. Vzhledem k tomu, že se toto porušení zásad řádného hospodaření lesního stalo před uvalením trvalého dozoru, nepoužívá stpú pravomoci článkem 3. prohlášení společnosti ze 7. března 1922 mu dané a béře pro tentokráte prohlášení zástupce společnosti ředitele Z. na vědomí, že nepřípustné provádění probírky se ihned zastavuje, o čemž se stpú příležitostně přesvědčí.
K tomu pak stpú dodal:
»Pokud se týče těžby dřevní vůbec na tomto velkostatku, budiž prováděna jen za předběžného písemného souhlasu stpú-u, byť i společnost povolení ke kácení od min. zem., případně státního lesního úřadu obdržela.«
Proti tomuto dodatku podala st-lka stížnost na nss pro nezákonnost, o níž nss uvážil takto:
Nař. rozhodnutím uložil stpú st-lce povinnost, aby ke každé těžbě dříví vymohla si jeho předchozího písemného souhlasu, a podotkl, že souhlas ten nemůže nahraditi povolení ke kácení, udělené min. zeměd. nebo státním lesním úřadem.
Stížnost namítá, že výrokem tím ukládá se st-lce závazek, jenž nemá opory ani v zák. ze 17. prosince 1918 č. 82 Sb. o prozatímní ochraně lesů, ani v zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. o hospodaření na zabraném majetku, a který také nevyplývá z prohlášení st-lky ze 7. března 1922, jímž tato přistoupila na podmínky, na něž stpú vázal svůj souhlas k prodeji velkostatku B. st-lce.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Zmíněný zákaz těžby dříví ve vlastních lesích st-lky bez předchozího písemného souhlasu stpú-u omezuje st-lku ve výkonu vlastnického práva jejího, neboť tato nemůže na příště přikročiti k těžbě dříví ve vlastních lesích, leda se souhlasem tohoto úřadu.
Stpú mohl by tímto způsobem zasáhnouti do soukromoprávní sféry st-lky jedině tehdy, kdyby nějakou normou právní k zásahu tomu byl zmocněn, nebo kdyby uvedený zásah jeho byl pouhým provedením jiného předchozího opatření jeho, jež vůči st-lce nabylo právní moci, nebo konečně kdyby st-lka sama vůči úřadu byla přijala na sebe závazek, jímž se podrobila omezení svého vlastnického práva v uvedeném směru.
Úřad sám ve svém rozhodnutí neuvádí, na jakém právním základě zakázal st-lce těžbu dříví bez předchozího svého souhlasu, v odvodním spise svém však poznamenává, že základ ten spatřuje v úředním dozoru, jemuž se strana svým prohlášením ze 7. března 1922 podrobila.
Zkoumaje především po té stránce zákonnost nař. rozhodnutí, neshledal soud, že by st-lka, když uvedeným prohlášením svým přistoupila na podmínky, na něž úřad svůj souhlas ke zcizení zabraného majetku vázal, podrobila se zároveň tím také omezení svého vlastnického práva obsaženému v nař. rozhodnutí. Ustanovení, že st-lka smí předsevzíti těžbu dříví na koupeném velkostatku jen na základě předchozího písemného souhlasu stpú-u, není ani výslovně obsaženo mezi podmínkami uděleného souhlasu, ani nevyplývá z podmínky třetí, dle níž st-lka jest zavázána zachovati úředně schválený těžební plán, naopak podmínka ta spíše nasvědčuje tomu, že st-lce k těžbě dříví dle schváleného hospodářského plánu lesního zvláštního souhlasu stpú-u třeba není.
Nař. rozhodnutí nelze však také opříti o »trvalý dozor«, jemuž se st-lka ve svém prohlášení podrobila, a jenž skutečně na statku jejím byl zaveden.
Poněvadž pojem a obsah tohoto »trvalého dozoru«, jehož titul jedině v tomto opatření jest hledati, v dotčeném úředním vyřízení není blíže určen, nutno míti za to, že terminu tohoto bylo použito v tom smyslu a s tím obsahem, jaký se podává ze zákona, »trvalý dozor« stpú-u nad zabranými statky upravujícího, t. j. ze zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. (§§ 5–11). Z ustanovení jeho mohly by pro řešení tohoto sporu přijíti v úvahu §§ 8 a 10.
Dle ustanovení § 8 může osobě hospodařící býti nařízeno jen provedení oněch opatření, jež jsou bezodkladně nutná pro řádný chod hospodaření nebo potřebná pro zabezpečení výživy lidu. Že by předchozí souhlas stpú-u k řádné těžbě dříví držící se v mezích schváleného hospodářského plánu a podrobené kontrole odborných lesních úřadů, byl nutným pro řádný chod hospodaření s lesy nebo pro výživu lidu, nelze odvoditi ani z podstaty věci, ani neplyne z nižádné positivní normy zákonné.
Rovněž nelze pro nař. rozhodnutí ničeho získati z § 10 cit. zák., jenž se liší od § 8 toliko tím, že nežádá, aby šlo o opatření bezodkladně nutná, ale jinak obsahově stejná opatření má na mysli jako § 8, o němž výše byla řeč.
Z toho plyne, že na základě uvalení trvalého dozoru na statek st-lky nemůže úřad st-lce zmíněnou povinnost ukládati.
Povinnost ta však neplyne ani z ustanovení § 4 cit. zák., dle něhož má osoba hospodařící na každém zabraném majetku hlásiti stpú-u každý prodej dříví, vyjímaje drobný prodej místní, a pozemkovému úřadu přísluší do 14 dnů prohlásiti prodej za neplatný, odporuje-li řádné těžbě lesní.
Předpisem tímto ukládá se osobě hospodařící povinnost ohlašovací v příčině uzavřeného prodeje dříví, jejž úřad ovšem do 14 dnů může za podmínek v předpisu tom vytčených prohlásiti za neplatný, neukládá se jí však povinnost, aby ke každé těžbě dříví, i když se ještě o prodej dříví nejedná, vymohla si předchozího písemného souhlasu stpú-u a tedy nezapočala s těžbou dříví dříve, dokud nemá v ruce písemného souhlasu tohoto úřadu.
Úřad v odvodním spise opírá své rozhodnutí také o to, že již v protokolu sepsaném o řízení ve dnech 23. až 28. července 1922 bylo společnosti uloženo, aby, dokud nebude sestaven hospodářský plán, ohlašovala každou tržbu dříví, třeba min. zeměd. povolenou, stpú-u, čímž patrně chce vytýkati, že již tehdy zmíněný závazek st-lce platně byl uložen, a že tato, spokojivši se s tím, nemůže více proti písemnému jeho uložení se brániti.
Nss nemohl již proto souhlasiti s těmito vývody, poněvadž nař. rozhodnutí jde dále než dotčené ustanovení protokolu, neboť rozhodnutím v odpor vzatým neukládá se st-lce pouhé oznámení těžby dříví, nýbrž přípustnost těžby činí se závislou na vymožení předchozího písemného souhlasu úřadu a to bez omezení na dobu.
Omezení st-lce uložené nelze opříti také o zák. ze 17. prosince 1918 č. 82 Sb. o prozatímní ochraně lesů, jenž v jistých případech ukládá majitelům lesů povinnost oznamovati každé mýcení měsíc předem příslušnému politickému úřadu, neboť také tento zákon neváže přípustnost těžby dříví na předchozí souhlas stpú-u.
Bylo proto nař. rozhodnutí jako zákonem neodůvodněné zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1146-1149.