Č. 2838.

Veřejní notáři (Slovensko): Jsou-li v konkrétním případě dány důvody služební vyžadující přeložení veř. notáře na jiné služební místo ve smyslu §u 2 zák. č. 305/1921, jest otázkou skutkovou.
(Nález ze dne 6. listopadu 1923 č. 10 865).
Věc: Dr. Richard R. v Bratislavě (adv. Dr. Viktor Richter z Bratislavy) proti ministerstvu spravedlnosti (min. rada Dr. Theodor Nussbaum) o přeložení na jiné služební místo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl st-l jako veřejný notář na Slovensku (v Bratislavě) dle § 2 zák. z 12. srpna 1921 č. 305 Sb. z důvodů služebních přeložen do Š.
O stížnosti uvažoval nss:
Zákon z 12. srpna 1921 č. 305 Sb. dává v §u 2 min. sprav. plnou moc, aby ve lhůtě jednoho roku od účinnosti tohoto zákona veřejné notáře z důvodů služebních přeložil na jiné služební místo. Přeložení takové nemůže tedy ovšem provedeno býti z důvodů libovolných, nýbrž jenom potud, pokud toho žádají ohledy služební, tedy zřetel na účelné a vhodné uspořádání veřejné služby notářské. Důvody tyto mohou býti rázu objektivního, mohou však diktovány býti také momenty subjektivními, založenými v osobnosti notářů, o něž jde. Jsou-li v určitém konkrétním případě důvody takové dány, je otázkou skutkovou. Závěr, k němuž příslušný správní orgán — zde tedy dle § 2 cit. zák. min. sprav. — v otázce takové dojde, je sám jenom součástí skutkové podstaty jeho rozhodnutí neb opatření. Podle § 2 zák. o ss je nss povolán přezkoumávati toliko zákonitost správních aktů, a podle § 6 tohoto zákona je vázán skutkovou podstatou, kterou správní úřad způsobem procesně bezvadným zjistil a za pravou přijal. Není tedy oprávněn úsudky, k nimž správní úřad v otázkách účelnosti a vhodnosti dospěl, ježto tvoří právě jen součást skutkové podstaty rozhodnutí neb opatření administrativního, věcně přezkoumávati a nahraditi je úsudkem svým vlastním, nýbrž může se jimi zabývati jen po stránce formální, zejména s hlediska 2. odst. §u 6 zák. o ss.
V daném případě žal. úřad odůvodnil napadené opatření ohledy služebními, vyslovuje tím, že přeložení st-lovo v zájmu uspořádání notářské služby pokládá za vhodné. Nevybočil tedy z mezí, které mu vytkl § 2 zákona 305/21. St-l nevytýká, že by nař. rozhodnutí nebylo formálně s dostatek odůvodněno, takže by bylo mu znemožněno proti němu se brániti, ani nenamítá jiné formální vady, nýbrž omezuje se na to, že proti úsudku žal. úřadu, že přeložení st-lovo je zájmy notářské služby vyžadováno, staví svůj vlastní úsudek, že přeložení jeho zájmům těm neodpovídá, jakož i tvrzení, že žal. úřad sleduje tím jen cíl, odměňovati jiné osoby za politické služby vládě prokázané. Nehledě k tomuto tvrzení, jež nijak není doloženo, popírá tedy st-L toliko meritorní správnost skutkového úsudku, na němž žal. úřad zbudoval svoje opatření. Jak bylo již svrchu uvedeno, není však nss povolán správnost onoho skutkového závěru po stránce věcné zkoumati.
Ježto pak také ostatní vývody stížnosti, vytýkající nař. opatření toliko, že nebere zřetele na osobní poměry st-lovy a krutě dotýká se jeho osobních zájmů, nedotýkají se otázky zákonitosti onoho opatření a s hlediska § 2 zák. o ss jsou tedy zcela bez významu, bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 2838. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 915-916.