Trestní řízení hornopolicejní.

Dr. Miloslav Horka (Příbram)
1. Řízení v trestních věcech horních upravuje obecný horní zákon (patent z 23. 5. 1854, čís. 146 ř. z., ponechaný v platnosti zákonem z 28. 10. 1918, čís. 11 Sb. z. a n.) pouze v ustanovení §§ 228 a 229. Avšak podle §u 2 hor. zák. možno použíti, pokud není jinak horním zákonem ustanoveno, i ve věcech horních obecných předpisů zákonů občanského, trestního, obchodního, správních a živnostenských. Bylo by tudíž použíti předpisů trestního řízení správního (cís. pat. z 20. 4. 1854, čís. 96 ř. z. a ostatních nařízení) a nikoliv zákonů trestních, kterouž zásadu hájí také Koschin v pojednání o horních úřadech a řízení ve Slovníku veřejného práva (Díl I. str. 781), což lze přirozeně vysvětliti tím, že báňské úřady jsou úřady administrativními a předpisy administrativní jsou pro ně rozhodně bližší, než předpisy trest. zákona a trest. řízení, ač v praksi se několikráte setkáváme s aplikací norem trestního práva na trestní řízení hornopolicejní (na př. promlčení a pod. viz doleji). 2. Zahájení a provádění řízení. § 228 hor. zák. stručně ustanovuje nutnost slyšení obviněného před vydáním trestního nálezu, jejž přísluší vydati, jak je všeobecně uvedeno, báňskému úřadu. O každém uloženém trestu (von jeder Verhängung einer Straffe) nutno uvědomiti podle §u 229 hor. zákona, buď majitele hor, neb plnomocníka (§§ 188 a 189 hor. zák.), jenž obstarává správu hor a je oznámen báňskému úřadu. Jinak nutno se říditi předpisy horního zák. a správního řízení.
Řízení zahajuje se ex officio, jako trestní řízení správní (viz § 221 hor. zák.). Před vydáním trestního nálezu nutno obviněného slyšeti. Slyšení obviněného nelze provésti cestou dožádání u jiného úřadu, nýbrž musí si sám báňský úřad provésti podstatné úkony řízení. (Viz prov. naříz. § 115.) Analogicky by si prováděl báňský úřad i slyšení svědků. Pro ohodnocení výpovědí obviněného i svědků platí všeobecné předpisy trestního řízení správního. Můžeme proto tvrditi, že tu platí ve shodě s trestním řízením správním, jak zásada oficiálnosti tak i zásada materielní pravdy, případně i zásada ústnosti a bezprostřednosti řízení, jež však není plně provedena jako při rejstříkovém trestním řízení správním.
Prováděcí nařízení k hornímu zákonu, vydané dne 25. září 1854 (je to pouze interní předpis ministerstva financí báňským úřadům, neuveřejněný v říšském zákoníku, nemá tudíž povahu všeobecně závazné normy, nýbrž pouze instrukce, viz Boh. 7385/28 A) uvádí v §u 125, že nesmí býti trest dříve uložen, dokud nebyl obviněný vyzván k ospravedlnění (Rechtfertigung). Výzvu k ospravedlnění přestupku nutno obviněnému řádně doručiti s ustanovením lhůty, v níž musí ospravedlnění dojíti báňskému úřadu. Jinak byl by podle instrukce vydán trestní nález, což však odporuje znění §u 228 hor. zákona. Cennější předpisy pro ohodnocení výpovědí a tím získání materielní pravdy o přestupku stanoví instrukce v §u 115, odst. 4., 5., 6. Podle toho nutno ospravedlnění obezřetně oceniti (mit Umsicht zu würdigen), případně podle potřeby si vyžádati věrohodný průkaz (glaubwürdige Nachweisung) uvedené skutečnosti. Také možno provésti vhodným způsobem šetření vlastní cestou (in geeignetem Wege) а pak vydati teprve trestní nález s odůvodněním. Na uvedené skutečnosti, jež nebudou věrohodně prokázány, nelze bráti zřetel. Podle instrukce však i tenkráte, nedojde-li ospravedlnění, má se podrobiti zralé úvaze závažnost obvinění i okolnosti mluvící pro vinu. Tato instrukce byla doplněna nařízením ministerstva orby z 23. 5. 1872, čís. 4506, podle něhož přesněji provádí se jak zásada oficiálnosti a výslech obviněného, tak i zásada bezprostřednosti projednání u báňského úřadu před vydáním trestního nálezu, konečně i zásada zjednání materielní pravdy.
O úkolech a mezích horní policie a o některých náležitostech horně-policejního řízení viz nález nejvyššího správního soudu z 21. října 1924, čís. 16030 (Boh. 4044/24 A). Zajímavé je řešení otázky promlčení přestupku, o čemž horní zákon nemá ustanovení. Ministerstvo obchodu výnosem z 12. 11. 1888, čís. 14570 stanovilo po slyšení ministerstva spravedlnosti, že pokud lze přestupky horního zákona promlčeti, nutno podle §u 2 horního zákona použíti předpisů §§ 531 a 532 trestního zákona, čímž se přiklonilo k zásadě soudního promlčení přestupků v době šesti měsíců. Zvláště bedlivě bylo uloženo zkoumati, od kterého okamžiku začalo promlčení běžeti při deliktech trvalých a deliktech z opomenutí. Souhlasné je rozhodnutí ministerstva orby v této věci z 2. března 1903, čís. 32373/1902. Běh promlčení lhůty se přerušuje jen zahájením trestního řízení před báňskými úřady a nikoliv trestními zákroky před soudy nebo úřady správními. (Rozh. min. veřejných prací z 18. prosince 1909, čís. 153/13.)
3. Vydání trestního nálezu, příslušnost úřadů. Horní zákon sám nestanoví bližší kompetenci instanční báňských úřadů k vydání trestního nálezu. Prováděcí instrukce však stanoví k vydání trestního nálezu věcnou příslušnost báňského hejtmanství v první stolici. Místně příslušným je úřad, v jehož obvodu byl přestupek spáchán. Zákon upravující působnost báňských úřadů z 21. července 1871, čís. 77 ř. z. určil taxativním výpočtem v §u 4, čís. 10 vynášeti trestní nálezy pro přestupky horního zákona pouze báňskému hejtmanství. Tento zákonný předpis platí dodnes, poněvadž zákon z 28. března 1928, čís. 57 Sb. z. a n. nově upravující příslušnost báňských úřadů, dosud nevešel v právní moc. Jím se sice také ponechává podle §u 3. čís. 12 vynášeti trestní nálezy báňskému hejtmanství a to jak pro přestupky horního zákona, tak i příslušných ostatních zákonů, ale odstavec 2. čís. 12. §u 3 prolamuje tuto zásadu tím, že dává oprávnění vykonávati báňskou policii revírním báňským úřadům a to pro neuposlechnutí právoplatných příkazů podle §u 250 horního zákona, pokud se týče nedbání bezpečnostních opatření. Zásada příslušnosti báňského hejtmanství k vydávání trestních nálezů byla prolomena také §em 13 zákona z 19. 12. 1918, čís. 91 Sb. z. a n. o trestání přestupků osmihodinové doby pracovní, kde příslušným je rovněž revírní báňský úřad. Výjimečně vydává trestní nálezy v prvé stolici ministerstvo veřejných prací při přestupku §§ů 92 a 93 zákona čís. 242/1922 (ústřední bratrské pokladny).
IV. Přestupky horního zákona. Tylo nutno děliti na všeobecné, jež zakládají skutkovou povahu trestných činů podle obecného trestního zákona (§ 172 hor. zák. a §§y 335, 336 g, 431, 432, 459 trest. zákona), případně na speciální trestné podle horního zákona a konečně přestupky trestné podle ostatních zákonů, na př. o třaskavinách, osmihodinové době pracovní, bratrských pokladnách atd. Horní zákon má uvedeny přestupky jednak v různých částech (viz §§y 172, 183, 185 atd.), jednak má samostatnou hlavu 13., kde pojednává se o trestech za přestupky předpisů horního zákona v §§ech 235 až 250. Všeobecný je předpis §u 235 o použití norem obecného trestníbo zákona na přestupky, jež mají za následek nedbání jednotlivých předpisů horního zákona. Jinak jsou vymezeny trestné skutkové podstaty nejdůležitější, na př.: neoprávněný provoz hor (§ 236), neoprávněné použití nerostů (§ 237), promeškání bezpečnostních opatření při dolování (verabsäumten Sicherheitsvorkehrungen bei Bergbau § 240), opomenutí náležitého provozu v propůjčených horách (§ 243), založení důlních map (§ 245), zákaz práce dětí (§ 247), opomenutí vyúčtování s dělnictvem (§ 248), neoznámení neštěstí (§ 249). Trest na nedodržení všeobecných příkazů vydaných báňskými úřady u výkonu dozoru nad horami trestá se podle §u 250. Peněžité tresty pohybují se ponejvíce v sazbách od 10 Kč do 200 Kč, za přitěžujících okolností neb při opakování přestupku až do 400 Kč a jen výjimečně při §§ech 245 a 248 dodatečně byly zvýšeny pokuty až do 1000 Kč. Podle § 240 hor. zákona jest trestné jen zanedbání povinností v §u 171 horního zákona zvlášť uvedených. Skutková podstata přestupku podle §u 249 není dána, bylo-li opomenuto učiniti policejní hlášení hornímu úřadu zvláštním nařízením uložené. Stačí učiniti oznámení podle §u 223 hor. zákona alternativně buď u politického nebo u báňského úřadu. (Boh. 5824/26/A.) Při konkurenci několika přestupků, jež jsou předmětem též vyšetřování a trestu, nesmí býti v trestním nálezu vyměřena pro každý z těchto přestupků zvláštní pokuta. Výši peněžité pokuty jest vyměřiti tak, aby pokuta nepřesahovala nejvyšší sazbu přestupku nejpřísněji stihaného. (Rozh. min. orby ze 7. května 1904, čís. 17514/1903.) Trest může býti uložen, jak majiteli hor tak závodnímu každému do nejvýše přípustné sazby (rozh. min. veřejných prací z 3. května 1911, čís. 700-XV B).
V. Řízení odvolací. Odvolání z trestního nálezu jde vždy k nejblíže nadřízené stolici. Řízení v trestních věcech hornopolicejních je pouze dvouinstanční. (§ 7 zákona čís. 77/1871.) Právní účinky odvolání jsou jednak účinek odkládací, jednak devoluční, t. j. samočinné postoupení věci nadřízenému úřadu. Od revírního báňského úřadu lze se odvolati k báňskému hejtmanství, jež rozhoduje s konečnou platností a z trestního nálezu vydaného báňským hejtmanstvím lze se odvolali k ministerstvu veřejných prací. Rozhodnutí ministerstva veřejných prací je vždy konečným. Báňské hejtmanství a ministerstvo veřejných prací rozhodují kolegiálně, což jest řídký systém ve státní administrativě. Horní zákon nemá zvláštního ustanovení o právním poučení o odvolání (Budw. 1262- 1902) a odvolání jest podati ve lhůtě třiceti dnů po doručení nálezu u úřadu, jenž rozhoduje v prvé stolici (§231). Zvláštní je odstavec 2. § 231 hor. zákona, podle něhož lze báňskému úřadu odvolací lhůtu prodloužiti, ovšem jen ve zvláštních důležitých případech. I vyšší úřad rozhoduje na základě zásady oficiálnosti a musí přihlížeti také ke zjištění skutečné pravdy. Odvolání také lze pouze ohlásiti a neprovésti, ovšem v tom případě není odvolací úřad povinen do merita věci zasahovati. (Výnos minist. obchodu z 11. 7. 1873 čís. 7866.) Do trestního nářezu proti těžařstvu nemohou se odvolati jednotliví těžaři (rozhodnutí minist. orby z 21. 2. 1902, čís. 17118/1901). Horní zákon nezná ostatních ustanovení trestního řízení správního jako: mandátní řízení, právo zmirňovací, obnovu trestního řízení a pod.
VI. Řízení exekuční. Horní zákon ukládá na přestupky peněžité tresty, jež někdy jsou skutečnými trestními sankcemi, jindy pouze donucovacími prostředky. Nedobytné pokuty vymáhají se podle § 232 hor. zákona a § 117 instrukce politickými úřady, případně mohou býti změněny politickým úřadem v trest vězení (na př. § 92 a 93 zákona čís. 242/1922). Podle §§ 2. odst. 2., 173 a 335 hor. zákona lze přestupky horního zákona trestati i tenkráte, když je jimi spáchán čin trestný podle trestního zákona. Peněžité tresty plynou podle § 233 horního zákona do bratrské pokladny, ač je nyní všeobecný předpis pro politické úřady, jímž plynou podle čl. 11. zákona z 14. 7. 1927 čís. 125 Sb. z. a n. veškeré pokuty ve prospěch státu. Pokuty podle zákona o osmihodinné době pracovní jdou však do chudinského fondu obce.

Citace:

VÁŽNÝ, František. Trestní řízení hornopolicejní.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1931, svazek/ročník 12, číslo/sešit 7, s. 205-209.