Č. 5946.

Učitelstvo: Podle § 6 odst. 3 zák. z 12. března 1890 č. 53 z. z. mor. má učitel po čas vojenské služby za podmínek tam uvedených nárok na ponechání i takových požitků spojených s jeho službou učitelskou, které mu náležejí jen na základě singulémího správního aktu, nikoli na základě právní normy.
(Nález ze dne 13. října 1926 č. 20314.)
Věc: Eduard M. v Č. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o remuneraci za vyučování na měšťanské škole.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: St-l, který byl jako učitel obecné školy přikázán k výpomocnému vyučování na měšť. škole v L. a požíval za to odměny 300 K ročně, nastoupil 16. května 1915 vojenskou službu, setrval v ní do 15. února 1916, učil pak na uvedené měšť. škole do konce října 1916, kdy byl znovu povolán k voj. službě, v níž setrval ještě po převratu. Žádosti st-le, aby byla remunerace ročních 300 K, poukázaná mu za výpomocnou službu na chlapecké měšťanské škole v L., započtena do základu pro vyměření civilních požitků, nevyhověla zšr mor. z důvodu, že nejde tu o odměnu na základě zákonného ustanovení, nýbrž toliko o odměnu, která byla stanovena na základě usnesení zšr-y se shodě se zv za výpomocné použití učitelů obecných škol na školách měšťanských a která tudíž nenáleží k zákonným požitkům spojeným se službou na veř. obecných nebo měšťanských školách ve smyslu § 6 odst. 3 zák. z 12. března 1890 č. 53 mor. z. z.
Min. škol. nař. rozhodnutím odvolání zamítlo »z důvodu rozhodnutí zšr-y, přihlížejíc k tomu, že usnesení, jehož se st-l dovolává k odůvodnění svého požadavku, nemá povahu závazné normy, z níž by mu mohl vzejíti právní nárok v naznačeném směru.«
O stížnosti do rozhodnutí toho uvážil nss takto:
Na sporu je otázka, zdali odměna, jíž st-l požíval jako učitel na měšťanské škole, je součástí požitků ve smyslu § 6 odst. 3 morav. zem. zák. z 12 března 1890 č. 53 z. z.
Předpis tento stanoví: »V případu mobilisace, též v případu svolání domobrany [§ 5 lit. c) a d)] zůstanou učitelé, kteří do skutečné služby vojenské nebo do služby k domobraně byli povoláni, pokud náležejí k mužstvu, v požívání polovice příjmů spojených s jejich službou.« Zákon, mluvě tu o příjmech spojených se službou učitele vůbec, má na mysli všechny stálé požitky skutečně pobírané a nerozeznává jednotlivé druhy požitků podle právního základu, na němž se zakládají. Je tedy podle uvedeného ustanovení nerozhodno, zda jde o požitky, na něž nárok je založen v zákoně či jiné všeobecné právní normě nebo na singulárním správním aktu, nýbrž rozhodno jest toliko, zda požitky dotčené jsou spojeny ať dle všeobecné normy nebo dle singulárního aktu správního se službou, kterou učitel koná v době, kdy byl povolán do skutečné služby voj. nebo do služby k domobraně při svolání domobrany.
Remunerace, o kterou tu jde, byla přiznána st-li na základě výnosu zšr-y z 20. ledna 1905, vydaného ve shodě se zv, za výpomocné vyučování učitelů ob. škol na školách měšťanských.
Nerozhoduje, má-li tento výnos povahu právní normy, když je nesporno, že st-l používal uvedené remunerace jako součásti služ. požitků na základě singulárního aktu správního v době povolání svého ke službě voj. za mobilisace. Sluší proto remuneraci, o niž jde, čítati ke služ. požitkům, kterých požíval st-l jako učitel ob. školy přikázaný škole měšťanské za službu na této škole a odporuje tedy zákonu, když úřad při vyměření civ. požitků k ní nehleděl.

Citace:

č. 5946. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 417-418.