NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Kompetenční konflikty. — Komposesorát.
Komposesorát.

K. (közbirtikosság) v uherském právu ve vlastním a původním smyslu znamená spoluvlastnictví vlastníků zemanské půdy v jedné neb i několika obcích na společných lesích, pastvinách, hospodářských podnicích a pod. Toto spoluvlastnictví vykazuje od spoluvlastnictví dle občanského práva určité odchylky co do výkonu vlastnických práv, spoluvlastnických povinností a co do zrušení, mající původ v historickém vývoji jakožto spoluvlastnictví privilegovaného právem veřejným.
Dle uherského práva dělí se nemovitosti na: 1. zemanské (= šlechtické), 2. urbářské a 3. občanské. Rozdíl mezi jednotlivými druhy má svůj základ ve stavovské povaze uherského práva soukromého.
Ad 1. Zemanské (kuriální) nemovitosti jsou takové, které původně mohly býti jen Komposesorát.
ve vlastnictví osoby šlechtické a byly s nimi spojeny t. zv. menší královské regalie (regalia minora), t. j. výlučná oprávnění, k živnosti mlynářské, rybolovu, výčepu vína a lihovin, řeznictví, převozu (mýta), na poplatky z obchodních místností, za pálení kořalky, právo páliti cihly, vápno, kopati písek, právo kamenolomu, právo odbývati trhy a bráti poplatky z tržního místa, vše to na území zemanské půdy.
Z těchto práv většina zanikla při vyvážení poddanství r. 1848, jiná pozdějším zákonodárstvím a zachovalo se dodnes ještě v plné míře právo honitby a rybolovu, někde i mlýnské právo ohledně obyčejných vodních mlýnů a právo převozu.
Výlučnost vlastnictví na takových pozemcích osobami šlechtickými zanikla již r. 1848.
Vzdor tomu nepozbyla kvalita pozemku jako zemanského celkem významu vzhledem ke zmíněným společným t. zv. komposesorátním příslušnostem. Z toho důvodu musí býti zemanské nemovitosti v pozemkové knize vyznačeny na listu majetkové podstaty nadpisem „Zemanský majetek“ (zák. čl. XXIX/1886, §§ 3, 5 a j.).
Ad 2. Selské či urbářské nemovitosti byly původně vlastnictvím sice šlechticů (vrchností, foldesur), ale obmezeným právně potud, že vlastník půdy nemohl sám resp. svými lidmi bezprostředně usedlost obdělávati, nýbrž byl povinen přenechati ji k obdělávání selskému poddanému oproti poskytování dávek naturálních (roboty a pod.) i v hotovosti. Uprázdnila-li se selská usedlost (odúmrtím selské rodiny, odstraněním pro nedbalé hospodářství, derelikcí a pod.) musila býti cestou veřejné dražby odevzdána do obhospodaření jinému selskému poddanému. Vůči těmto urbářským nemovitostem nazývaly se pozemky vrchnosti kuriálními. Vyvážením z poddanství r. 18481 přeneseno právo vlastnictví s vrchností na poddané a tím změnil se posavadní význam urbářských nemovitostí v tom směru, že se staly sice vlastnictvím volným jako občanské pozemky, ale vyznačují se od těchto tím, že
bylo s nimi původně a zpravidla jak i podnes spojeno spoluvlastnictví na t. zv. urbářských lesích a pastvinách. Poddaní totiž vykonávali v lesích a na pastvinách svých vrchností oprávnění pastvy, pobírání palivového a stavebního dřeva a pod. na způsob služebností. Při zrušení poddanství byla plocha odpovídající potřebě bývalých urbárníků v lesích a pastvinách od vrchnostenské půdy oddělena (segregace) a přidělena dle ideálních podílů bývalým urbárníkům ne fysicky rozděleně, nýbrž do spoluvlastnictví, tak jako před vyvážením z poddanství společně panských lesů a pastvin užívali. Tyto společné lesy a pastviny nazývají se urbářskými příslušnostmi, tvořícími obdobu příslušností zemanského k-u a jsou také obdobnými předpisy upraveny co do správy důchodů a břemen a obmezeny co do individuelního rozdělení. Ideálním podílem může dnes každý spoluvlastník (urbárník) na¬kládati volně, tedy zciziti svůj podíl zcela neb částečně i bez zcizení usedlosti, k níž jako urbářská příslušnost patří.
Vzhledem na tyto příslušnosti má význam vyznačení bývalé urbářské usedlosti v pozemkové knize jako „urbářský majetek“. Urbářské příslušnosti někdy bývají v pozemkové knize vyznačeny jako spoluvlastnictví urbárníků v ideálních podílech, jindy zapsány na „společenství bývalých urbárníků“, jež může býti organisované (urbářský spolek), ale také neorganisované. V tomto případu lze zjistiti podíl bývalého urbárníka ze zvláštního seznamu, který společenství o tom vede za účelem rozdělování důchodů a břemen správy.
Při dotyčné usedlosti, k niž patří podíl v urbářských příslušnostech, bývá na listu majetkové podstaty vyznačen podíl připadající k usedlosti, není-li příslušnost v celku samostatným knižním tělesem;
Stav pozemkových knih na Slovensku a v Podkarpatské Rusi není uspokojivý. Pořádek se snaží zavésti zakládáním pozemnoknižních vložek (dle systému reálního) oproti posavadnímu systému personálních pozemkových archů. Souvislost s katastrem pozemkové daně je velmi vadná.
Ad 3. Pozemky, které nepatří k vylíčeným 2 kategoriím, jsou pozemky občanskými, ve vlastnictví shodném pojmově s vlastnictvím dle práva zemí historických.
Vedle urbářských nemovitostí tvoří zvláštní odrůdu vlastnictví t. zv. poměry urbářským příbuzné: Komposesorát.
kuriálních želiarů, kolonistů, mýtin a desátkových vinic, jež však jsou dle právní povahy poměry emphyteutickými resp. superficiárními.
I. Spoluvlastnictví na příslušnostech společných vlastníkům zemanské půdy tvoří — jak svrchu řečeno — podstatu t. zv. zemanského k-u. II. Následkem obdobné úpravy poměru bývalých urbárníků na t. zv. urbářských příslušnostech, lze mluviti také o komposesorátu urbářském a konečně III. pro obdobu v případu zřízení společných pastvin a lesů v řízení komasačním, pokud se tak děje bez souvislosti s poměrem urbářským, vzniká také samostatný k. pastvin resp. lesů.
I. K. zemanský zvláště. Zemanské nemovitosti jsou především velkostatky (latifundia) či bývalá panství, jejich jednotlivé dvory (curia) s příslušnými pozemky, dále drobnější komplexy nemovitého majetku vzniklé z bývalých domén dělením v cestě dědické sukcese aneb zcizením (rozparcelováním), ale také tím způsobem, že celé obce původně poddanské byly za vojenské zásluhy svých obyvatelů obdařeny šlechtictvím a tudíž jejich půda povýšena do kategorie zemanské půdy a příslušnosti lesní a pastevní povýšeny na příslušnosti t. zv. zemanského k-u.
K zemanskému k-u patří vedle lesních a pastevních příslušnosti také již zmíněná regalia minora, pokud ještě existují a různé hospodářské podniky na tomto základě vzniklé (kamenolomy, mlýny, převozy atd.) — dnes ovšem pouze povahu soukromě-právního spoluvlastnictví vykazující — pouze ohledně lesů a pastvin z důvodů veřejného hospodářství vykazuje k. zemanský odchylky.
Poměr jednotlivých komposesorů ve spoluvlastnictví k-ních příslušností je buď určitý, také v pozemkové knize vyznačený aneb neurčitý. K jeho zjištění a provedení fysického rozdělení společných lesů a pastvin, pokud je dle administrativních předpisů přípustné, slouží zvláštní způsob soudního řízení procesního, t. zv. řízení upoměrňovací (proporcionální, áranyosítás).
Pokud nejde o rozdělení zemanského k-u, spravují komposesoři celé spoluvlastnictví zpravidla zvláštním správcem, jehož si zvolí buď dohodou aneb jsou-li zorganisováni v t. zv. komposesorátní spolek, t. j. korporaci dle stanov schválených politickou správou, volí jej dle stanov na valném shromáždění. Forma organisace v k-ní
spolek je obvyklou při k-u se značným počtem podílníků (zvláště při zemanských k-ech vztahujících se na celé obce, na př. Nitrianský k.).
I při organisaci spolkové děje se správa příslušností, regálií a společného majetku vůbec na účet a prospěch jednotlivých komposesorů, ne tedy pro právnickou osobu komposesorátu, která není subjektem vlastnictví společných nemovitostí a práv ani v tom případě, když jsou snad společné nemovitosti v pozemkové knize na tuto právnickou osobu vtěleny. Je tedy tato právnická osoba vlastně pouze orgánem správy k-u.
Prakse vyvinula při k-u také některé zvláštní normy soukromoprávní, týkající se správy zemanského k-u, na př. že při pronájmu (pachtu) k-ního majetku mají členové k-u přednostní právo aneb že když ohledně udržování společných stavisk aneb zamezení nebezpečí povodně pro společné nemovitosti jsou jednotliví členové k-u nedbalými, jsou povinni nahraditi z toho vznikající škodu a náklady a až do vyhovění této povinnosti zastavují se jejich důchody ze společného majetku.
Zjištění poměru jednotlivých komposesorů ve společném majetku vyžaduje především určení t. zv. komposesorátního klíče.
K-ní klíč lze zjistiti dle následujících okolností:
1. Jde-li o k., který vznikl pouze dělením mezi descendenty resp. dědiči původního jediného vlastníka zemanské domény, slouží za jeho podklad dědická posloupnost.
2. Vznikl-li k. oddělováním částí původní jednotné domény cestou transakcí, bude dlužno zjistiti poměr oddělených částí k jednotné doméně a dle toho určití poměr ve společných příslušnostech a právech. Komplikace může tu nastati, když transakce se kombinují s dělením dle dědické posloupnosti (pod 1).
3. K. vznikl bez původní jednotnosti povýšením selské obce na šlechtictví. Zde dlužno bráti do úvahy poměr původních usedlostí na vzájem.
4. Někdy nelze pro dávnost k-u vůbec zjistiti na jakém základě vznikl, neboť schází k tomu účelu veškeré podklady.
Zákon předpisuje za účelem zjištění klíče k-ního následující pořadí:
a) poměr intravillánů od nepaměti budovami zastavených. Intravillánem rozumí se totiž obytné stavení se zahradou a dvorem v souvislosti s ostatními Komposesorát.
intravillány téže obce, tedy v jejím centru. Extravillánem dlužno rozuměti všecky nemovitosti patřící k usedlosti zemědělské mimo obytné a hospodářské stavby s příslušnou zahradou a dvorem, tedy role, louky, vinice atd. s vyloučením lesů a pastvin společných. Hodí se v případě pod 3 uvedeném.
b) dědická posloupnost (viz svrchu);
c) dle posavadní prakse, totiž dle způsobu, dle kterého doposud důchody společných příslušnosti byly rozdělovány a břemena správy neseny;
d) dle poměru také novějších intravillánů, vyskytují-li se vedle intravillánů od nepaměti stojících;
e) dle poměru intravillánů a extravillánů dohromady (zvláště v případu svrchu pod 4 uvedeném).
V tomto pořadí možno použíti pozdějšího způsobu dle pořadí jen, když předcházející způsob k zjištění klíče se nehodí.
Předpisy řízení upoměrňovacího jsou obsaženy v různých procesních zákonech staršího práva, které byly uvoz. zák. k uh. civ. ř. s. (zák. čl. LIV/1912, § 6) zachovány v této otázce v platnosti. Jednotně jsou tyto předpisy shrnuty v nař. min. spravedl. č. 30/1909 zároveň s předpisy týkajícími se řízení komasačního a urbářské úpravy (a dle předpisu § 6 zák. čl. LIV/1912 také i řízení o dělení společných lesů a pastvin mimo poměry urbářské resp. zemanských k-ů).
Zvláštní zmínky ohledně tohoto řízení zasluhují tyto předpisy:
Spor o zavedení upoměrňovacího řízení může zavésti kterýkoliv z komposesorů.
Nepokračuje-li žalobce v řízení, může spor převzíti v jeho úloze kterýkoliv z komposesorů a vésti dále s účinkem pro všecky.
Žalobní žádost směřuje k určení poměrného klíče a rozdělení společných příslušností, pokud jsou fysicky a hospodářsky dělitelny, a k vyslovení, které z nich zůstanou na dále společnými.
Vydělení in natura děje se dle zásad komasačních, dle možnosti v souvislém komplexu a kdyžby při neproveditelnosti tohoto způsobu nedošlo k dohodě, připadnou jednotlivým komposesorům utvořené podíly losem.
Předměty, které nemohou býti předmětem řízení komasačního, jsou vyloučeny z tohoto řízení.
Stalo-li se, že některý komposesor, třebas per nefas, má již část společných příslušností
v držbě, má se mu ponechati, ale zato poskytnouti poměrná náhrada druhým komposesorům při výměru podílu z nezaujatých příslušností. Není-li to dle místních poměrů možné, dlužno i takové části podrobit! řízení upoměrňovacímu oproti náhradě investic, které dotyčný komposesor do zaujaté části vložil.
Pastviny dlužno rozděliti v první řadě in natura a není-li to dle místních poměrů možné, určiti aspoň poměr dle počtu dobytka a jeho druhu, kterým mají jednotliví komposesoři užitek vykonávati. Podobně dlužno určiti poměr užívání nedělivých společných lesů ohledně pobírání dřeva a pastvy v nich. Rovněž tak se určí i poměr užívání společných podniků jako kamenolomů, kopání hlíny a písku, honby a rybolovu.
Jinak však výkon t. zv. menších regálií není předmětem upoměrňovacího řízení. Platí tedy v tom směru obecné normy o spoluvlastnictví (majetkovém společenství). Totéž platí o výkonu mlýnského práva.
Právní prameny o zemanských komposesorátech.
Starší zákony: zák. čl. XXX/1655, §§ 1, 3; XLVI/1659; LXIX/1715; XXIII/1729, § 4; XXIV/1802, § 2; XVI/1807; XXI/1807, § 9. (Zák. čl. XXXVI/1836 a X/1840, §§ 6, 11, pozbyly platnosti pozdějším zákonodárstvím.)
Jiné zákony zde pomíjíme, protože se nevztahují na území patřící k Čsl. republice.
Poměry komposesorů na společných lesích a neplodné půdě upravuje zák. čl. XIX/1898; o tom viz blíže v hesle „Lesní právo“.
K upoměrňovacímu řízení se vztahují: zák. čl. XIX/1563, LXII/1622, LIX/1625, LXIX/1715, XVII/1807, XX/1807, XXI/1807, X/1840, § 10, a z novějších zákonů: zák. čl. LIV/1868, § 25; LIII/1871, § 47; XXXVIII/1889, § 18; XXIX/1892. Souhrn platných ustanovení těchto zákonů je obsažen v nař. min. předsedy č. 30/1909 RT (sbírka maď. nař. č. 45) na základě § 4 zmoc. zák. čl. XXXIX/1908.
II. K. urbářský (viz svrchu ad 2) je buď organisován obdobně jako k. zemanský (zák. čl. XIX/1898) aneb neorganisován. I v tomto případu spravuje však společné příslušnosti valné shromáždění všech bývalých urbárníků téže obce dle principu majority. O právní povaze urbářského společenství platí, co bylo řečeno o k-ním spolku zemanském. Nemůže se tedy urbářský k. jako takový ani jednomyslným usnesením Komposesorát. — Komunikační právo mezinárodní.
valné hromady zadlužiti aneb použíti důchodů společných nemovitostí k jinému účelu, nežli k rozdělení mezi členy dle poměru jejich spoluvlastnictví. Pouze může zavázati jednotlivé členy ku příspěvkům v zájmu správy k-u a tito mohou pro své podíly převzíti reální břemena (hypotéky) vlastním jménem. (Stálá prakse Nejvyššího soudu.)
Neorganisované k-y urbářské zastupuje dle starší prakse v pasivních sporech obecní rychtář, kdežto v aktivních sporech musili by dáti ke sporu zmocnění všichni komposesoři. Tato prakse vyvinula se ze stavu, kdy urbářská obec či společnost byla identickou s obcí politickou jakožto původně obcí poddanskou. S hlediska dnešního právního stavu, t. j. z povahy urbářského společenství jako spoluvlastnictví se odůvodniti nedá. Na tom nemění nic, že urbářské společenství z důvodů veřejného hospodářství podléhá dle platných předpisů administrativních dozoru a eventuelně schvalování politické správy. O tom dosti bohatá judikatura nejv. správ. soudu.
Vyskytují se také případy kombinovaného komposesorátu členů vlastnících pozemky zemanské a urbářské v téže obci.
K urbářskému k-u vztahují se zvláště ustanovení zák. čl. XXXIII/1868, LIII/1871, XII/1877, XXXIX/1908 (s prov. nař. č. 30/1909, RT č. 45).
III. K. lesů a pastvin2 mimo případ zemanských a urbářských k-ů může vzniknouti tím způsobem, že při provádění komasace (zák. čl. XXXIX/1908) v obcích,
kde je nedostatek pastvin obecních, zřídí se potřebná plocha pastevní tím, že každý účastník komasace ustoupí aspoň 5% své půdy — dle dohody i více — k tomuto účelu. Spoluvlastníci takto zřízených pastvin tvoří pak pastvinové společenství organisované způsobem jako k. pod I a II. Fysické dělení je možno žádati jen cestou administrativní po svolení ministerstva orby.
Ohledně řízení k utvoření společných pastvin platí svrchu řečené (zvláště nař. min. spravedl. č. 30/1909).
Literatura.
Zlinský Rainer: „A magyar magánjog mai ervényében“, VII. vyd.; Janesó: „A közbirtokosság“, 1889; Tóth (Vavřinec): „Útmutató urbéri ügyekben“; Tóth (Ludvík): „Urbérikalanz“; Horák: „Urbářské a příbuzné poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi“, Právny Obzor, 1923; také separatim: „Urbářské právo na Slovensku“.
Jaroslav Horák.

zák. čl. VIII/1848 vyslovil společné snášení veřejných břemen; zák. čl. IX/1848 odstraňuje poddanství a ukládá náhradu státem za povinnosti poddaných; zák. čl. XII/1848 činí toto břemeno státním dluhem; zák. čl. XIII/1848 zrušuje kněžskou desetinu; bližší viz Horák: „Urbářské právo” (Právny Obzor, 1923).
Označení tohoto útvaru jako k. není sice v literatuře a v pramenech zvyklé, poněvadž však termín compossessoratus znamená vlastně kolektivní spoluvlastnictví a ne pouhou společnou držbu, jak by se dle doslovného znění (také maď. výrazu: Közbirtokosság) zdálo, a při útvaru pod III vylíčeném jde právě o kolektivní spoluvlastnictví, považujeme použití termínu k. na tento útvar odůvodněným. Právní podstata všech tří útvarů je úplně stejná, pouze důvod vzniku je, jak v textu vylíčeno, různý. Zákonodárství, jmenovitě předpisy formálního práva, upravují všecky tři útvary v souvislosti a dle stejných pravidel. Viz svrchu cit. nař. č. 30/1909 o řízení při majetkové úpravě (cf. též § 6 úvoz. zák. k uh. civ. ř. s.: segregace, komasace, upoměrňování, rozdělení pastvin a podobné věci), dále zák. čl. XIX/1898 o státní správě obecních a některých jiných lesů a holých ploch, dále o úpravě hospodářské správy k-ů a v nerozděleném vlastnictví bývalých urbáníků se nacházejících, společně užívaných lesů a holých ploch.

Citace:

Komposesorát.. Slovník veřejného práva Československého, svazek II. I až O. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 272-276.