Č. 7697.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva okresní: 1. Uložení disciplinárního trestu propuštění ze služby podle § 12, odst. 4 lit. b) zák. o okres, úřednících č. 63/1907 z. z. česk. nevyžaduje, aby obviněný byl měl úmysl způsobiti okresu škodu; stačí, když z úmyslného hrubého porušení úředních povinností okresu značná škoda vzešla. — 2. Okolnost, že škoda ta byla úředníkem nahrazena, nevylučuje uložení uvedeného trestu.
(Nález ze dne 18. ledna 1929 č. 915.)
Věc: Ferdinand Sch. v P. (adv. Dr. Mat. Mandl z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o disciplinární potrestání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením ze 4. října 1926 nevyhověla osk v R. žádosti st-lově, aby jednání o jeho disc. věci bylo odloženo a vyčkáno výsledku trest. řízení proti st-li zahájeného, a schválila návrh disc. komise, aby st—1, jenž byl účetním a správcem okr. chorobince, podle ustanovení § 12 odst. 4 lit. b) zák. o okres. úřed. byl propuštěn ze služeb samosprávného okresu bez nároku na služné, výslužné neb odbytné, poněvadž zpronevěřil z pokladny okr. chorobince 62682 Kč 16 h, kterýmžto činem porušil zúmyslně hrubým způsobem své povinnosti úřední ke značné škodě okresu.
Odvolání st-lovo z tohoto usnesení, v němž vytýkáno, že nebylo vyhověno žádosti st-lově vyčkání výsledku trest. řízení a brána v odpor jednak kvalifikace činu st-lova jako zpronevěry a z úmyslného porušení povinností úředních hrubým způsobem ke značné škodě okresu, jednak přiměřenost uloženého trestu, zamítl zsv nař. výnosem.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že není tu předpokladů uložení trestu podle ustanovení § 12 odst. 4 lit. b) zák. o okr. úřednících, pokud tento předpis stanoví, že trest nuceného dání do výslužby a propuštění ze služby může býti uložen jen tehdy, porušil-li úředník zúmyslně hrubým způsobem své povinnosti úřední ke značné škodě okresu. St-l nepopírá, že z jednání jeho vznikla okresu škoda, nenamítá také nic proti uznání této škody za škodu značnou, namítá však jednak, že neměl v úmyslu okres poškoditi, jednak, že škodu plně nahradil, tak že okres konec konců žádné škody neutrpěl.
V prvním směru nutno uznati námitku tu bezdůvodnou, neboť podle cit. ustanovení § 12 odst. 4 lit. b) nevyžaduje se, aby úmysl úředníka směřoval ke způsobení škody, nýbrž stačí, že z jeho jednání škoda objektivně vzešla, což st-l nepopírá. V druhém směru jest uvážiti, zda okolnost, že úředník nahradil okresu škodu způsobenou mu vědomým hrubým porušením služ. povinností, vylučuje použití trestu podle § 12 odst. 4 lit. b) cit. zák.
St-li tane při této jeho námitce na mysli patrně ustanovení § 187 trest. zák. o účinné lítosti. Než analogické použití tohoto předpisu nelze připustiti hledíc k podstatné odlišnosti práva trestního a práva disc., kteréžto poslední, majíc svůj pramen ve služ. moci zaměstnavatelově, jest prostředkem k udržení kázně a pořádku uvnitř organismu služebního, a stihá porušení specielních povinností ze služ. poměru plynoucích, nikoli porušení všeobecných povinností, stojících pod sankcemi norem kriminálních.
Posuzuje otázku samostatně uvážil nss, že zákon, stanově jako předpoklad použitelnosti trestu propuštění ze služby mezi jiným také značnou škodu okresu, nestanoví tím samostatný skutkový předpoklad, jenž by přistupoval jako druhá podstatná náležitost k vědomému hrubému porušení služ. povinností, nýbrž že tím chce jen vyjádřiti tíži deliktu, jenž k tomuto trestu může vésti. Jakmile úředník vědomě hrubým způsobem porušil své služ. povinnosti a okresu vzešla z toho škoda, je dán předpoklad pro použití disc. trestu propuštění. Na tomto důsledku skutkové podstaty jednou dané nemůže nic měniti okolnost, že úředník, plně svou soukromoprávní povinnost, nahradil okresu škodu svým přečinem způsobenou, když tu není positivní normy, že složení takové náhrady vylučuje trestnost resp. použití trestu propuštění ze služby. Z toho plyne však také, že není vadou řízení, jestliže žal. úřad okolnost náhrady škody — podle toho, co vyloženo, právně bezvýznamnou — nevyšetřoval.

Citace:

Č. 7697. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 236-237.