Čís. 8777.

Ručení za škodu z provozu silostrojů (zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.). Ani naprostá neopatrnost chodce nesprošťuje řidiče povinnosti, by učinil a zařídil vše, co může odvrátiti nehodu. Pokud lze nedospělci (devítiletému) přičítati spoluzavinění na úrazu.
(Rozh. ze dne 9. března 1929, Rv I 1227/28.)
Devítiletá žalobkyně byla, přecházejíc ulici, zachycena automobilem žalovaného a poraněna. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. — Čís. 8777 —
340
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Podle § 1 aut. zák. nastává ručební povinnost, byl-li provozováním jízdního silostroje na veřejných silnicích a cestách někdo poraněn neb usmrcen, aniž třeba důkazu zavinění řidiče silostroje. Kdo podle ustanovení § 1 aut. zák. ručí za škodu, bude osvobozen od povinnosti k náhradě jen, dokáže-li jeden z vyviňovacích důvodů uvedených v § 2 aut. zák. Tento důkaz se žalovanému ovšem nepodařil, neboť se mohl podle nenapadených skutkových zjištění nižších soudů uvarovati úrazu, kdyby nebyl popojel z levé strany silnice tak blízko k pravému chodníku, jak učinil, nýbrž zůstal v prostředku silnice, nebo kdyby byl, postřehnuv na obou stranách silnice děti, na okamžik zastavil. Řidiči silostroje jest vynaložiti nejen obyčejnou píli a pozornost ve smyslu § 1297 obč. zák., nýbrž opatrnost zkušeného odborníka podle § 1299 obč. zák. Provozování silostroje vyžaduje zvláštní znalosti a neobyčejnou píli a kdo se zabývá provozováním silostroje, ručí nejen za to, že učiní případná a vhodná opatření, nýbrž i za nedostatek zkušenosti, nutné duchapřítomnosti a zostřené vnímavosti k náhle se vyskytnuvším příhodám. Ani naprostá neopatrnost chodce nesprošťuje řidiče povinnosti, by vše učinil a zařídil, co může nehodu odvrátiti. Dovolatel nemůže tedy právem tvrditi, že škodná událost nemohla býti odvrácena ani při předepsaných a věcných opatrnostech ve vedení jízdního silostroje a zacházení s ním, anebo že způsobena byla jen zaviněním žalobkyně. Leč zbývá tu ještě otázka, zda škoda nepochází částečně ze zavinění žalobkyně a zda se nemá s uvážením všech okolností uznati jen na část nároků ve smyslu posledního odstavce § 2 aut. zák. Tuto otázku vyřídil prvý soud poznámkou, že nelze mluviti o zavinění žalobkyně proto, že nelze požadovati od dítěte opatrnost dospělé osoby, aniž aby se orientovalo, zda se na straně ulice, kde se toho nedomnívá, neblíží auto. Odvolací soud se touto otázkou vůbec nezabýval, jsa toho názoru, že jakékoliv zavinění žalobkyně jest vyloučeno již proto, že žalovaný zavinil úraz. Vzhledem k ustanovení § 1310 obč. zák. může i jednání nedospělých míti vliv na určení náhradních nároků. A to tehdy, dosáhl-li nedospělý vzhledem k věku, k tělesné a duševní vyspělosti a vnímavosti takového stupně důvtipu a obezřetnosti, jež ho činí způsobilým poznati nebezpečí a se mu vyhýbati. Takovou způsobilost lze zpravidla předpokládati u devítiletého děvčete, jež navštěvuje již po delší dobu školu, a lze o něm, je-li duševně normálně vyvinuto, předpokládati, že v případě, kde jde o jeho tělesné bezpečí, bude dbáti nutné opatrnosti. Lze žádati na něm, chce-li překročiti silnici vedoucí městem a sloužící veřejné dopravě, silnici frekventovanou, by se napřed přesvědčilo, zda tak může bezpečně učiniti. Otázku, zda u žalobkyně vzhledem k její osobnosti а k místní situaci lze předpokládati, že vynaloží tolik píle a pozornosti, nelze však na základě provedeného jednání a skutkových zjištění zodpověděti ani kladně ani záporně. Jest třeba v tomto směru vzíti na přetřes a zjistiti další skutkové okolnosti, jmenovitě, zda šlo o městskou frekventovanou ulici, zda v kritické době byl dopravní ruch, na kterou vzdálenost dával žalovaný výstražná znamení a zda způsobem takovým, že je musila při obyčejné pozornosti slyšeti i žalobkyně, na jakou vzdálenost bylo lze auto postřehnouti z chodníku, na kterém se žalobkyně nalézala, a na jakou vzdálenost žalovaný před úrazem postřehnul na pravém chodníku žalobkyni, dále, zda žalobkyně je osobou sice nedospělou, avšak školačkou duševně normálně vyvinutou.

Citace:

č. 8777. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 363-365.