NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Příspěvky pro hasičský sbor v Úvalech

— Čís. 7573 —
Čís. 7573.

Je-li k povolení exekuce příslušným jak soud podle § 4 čís. 1 ex. ř., tak i jiný soud podle § 4, druhý odstavec, a § 18 čís. 3 ex. ř., přísluší vymáhajícímu věřiteli právo volby. Tím, že vymáhající věřitel podal exekuční návrh u jednoho z oněch soudů, jenž návrh sice nevyřídil, povolil však odklad exekuce, vykonal volbu a nemůže napotom vznésti exekuční návrh u jiného soudu.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1927, R I 612/27.)
Vymáhající věřitel podal původně exekuční návrh na zemském soudě v Praze, u něhož vzešel exekuční titul. Zemský soud v Praze nerozhodl o návrhu, povolil však odklad exekuce. Vymáhající věřitel podal napotom — Čís. 7573 —
exekuční návrh na exekučním soudě (okresním soudě na Král. Vinohradech), jenž exekuci povolil. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle posledního odstavce § 4 ex. ř. lze na základě exekučních titulů čís. 1, 3 a 4 téhož §, tedy v tomto případě na základě rozsudku, opatřeného potvrzením o vykonatelnosti (§ 1 čís. 1 ex. ř.), žádati za povolení exekuce též u exekučního soudu. Může tedy vymáhající věřitel, navrhuje povolení exekuce, voliti mezi soudem, u něhož rozepře byla v prvé stolici zahájena (§ 4 čís. 1 ex. ř.), a soudem, jenž podle § 18 čís. 3 ex. ř. jest povolán zakročiti jako exekuční soud. Právo volby jest vyčerpáno podáním návrhu u jednoho z těchto soudů a tím, že zvolený soud stane se příslušným k povolení exekuce, stal se druhý z obou soudů nepříslušným k tomu, by rozhodl o návrhu na povolení exekuce. A když jeden z obou soudů exekučnímu návrhu byl již vyhověl, brání předpis posledního odstavce § 240 c. ř. s., jehož zásada platí podle § 78 ex. ř. i pro řízení exekuční, tomu, by stejný návrh exekuční vznesen byl pak na soud druhý. Podle obsahu přiložených spisů zemského soudu civilního v Praze povolil tento soud k zcela souhlasnému návrhu vymáhající strany usnesením ze dne 6. března 1926 exekuci, která k návrhu strany povinné právoplatným usnesením z téhož dne byla odložena, tedy nikoli skončena. Je tudíž opětný souhlasný návrh na povolení exekuce, podaný nyní přímo u exekučního soudu, nepří- kkpustným a bylo mu vyhověno zajisté jen proto, že vymáhající strana zamlčela, že stejnému jejímu návrhu exekučnímu byl již vyhověl soud jiný a že zavedené řízení exekuční dosud není skončeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu jest sice, jak stěžovatel správně vytýká, v rozporu se spisy zemského soudu civilního v Praze, zjišťujíc na jich základě, že zemský soud civilní v Praze povolil k zcela souhlasnému návrhu vymáhající strany, o jaký tuto jde, usnesením ze dne 6. března 1926 exekuci, kdežto z obsahu spisu jest patrným, že vymáhající strana exekuci toho obsahu u zemského soudu civilního v Praze sice navrhla, soud však usnesením ze dne 6. března 1926 povolil jen odklad navrhované exekuce, návrh sám však nevyřídil. Avšak přes tuto vadu nebylo lze přiznati dovolacímu rekursu oprávnění, an rekursní soud posoudil věc jinak správně s hlediska právního. Povoliti exekuci ve věci, o niž jde, byly povolány jako příslušné soudy i zemský soud civilní v Praze podle § 4 čís. 1 ex. ř., i okresní soud v Praze Král. Vinohrady podle §§ 4 druhý odstavce a 18 čís. 3 ex. ř. Vymáhající straně příslušelo tudíž obdobně jako v případě § 6 ex. ř. právo volby. Volba tato byla vykonána podáním návrhu na povolení exekuce u jednoho z těchto soudů. Neboť tím byla exekuční věc u tohoto soudu řádně zahájena a soud tento stal se ve věci té podle § 29 j. n. příslušným ku všem pozdějším úkonům až do jejího ukončení (Neumann str. 48). K příslušnosti — Čís. 7574 —
této hleděti jest podle § 44 j. n. z úřední povinnosti v každém období řízení, tedy i v řízení rekursním (rozh. čís. 258 sb. n. s.) a nevadí tomu ustanovení § 55 druhý odstavec ex. ř. Podala-li tedy vymáhající strana exekuční návrh nejdříve u zemského soudu civilního v Praze, vykonala tím volbu a soud tento stal se výlučně příslušným v uvedené exekuční věci. Zůstal jím podle § 29 j. n. až do ukončení věci, které ještě nenastalo, ano lze v odloženém exekučním řízení opět pokračovati (§ 44 poslední odstavec ex. ř.).

Citace:

Historie jednoho klavíru. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 2., s. 24-25.