NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8552 —
Č. 8552.

Pojištění nemocenské: Podléhají dělníci zaměstnaní v lesním hospodářství obce nemocenskému pojištění u okr. nemoc. pojišťovny či u nemoc. pojišťovny zemědělské?
(Nález ze dne 14. dubna 1930 č. 5922.)
Prejudikatura: Boh. A 2225/23, 2747/23, 3212/24, 3226/24.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v N. proti zemské správě politické v Praze o pojištění nemocenské, invalidní a starobní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 5. září 1927 vyhověla osp. v Náchodě stížnosti obce města N. do výměru okr. nemoc. pojišťovny v N. ze 14. května 1927, jímž pojišťovna odepřela provésti odhlášení jedenácti lesních zaměstnanců města N.; zrušivši výměr ten uznala osp právem, že pojišťovna byla povinna provésti zmíněné odhlášky, poněvadž zaměstnanci, o něž jde, jsou podle § 25 zák. č. 221/24 pojištěni u zemědělské nemocenské pojišťovny v O., jejíž obvod byl dnem 1. května 1927 rozšířen i na soudní okres n-ský, a nejsou v důsledku toho od uvedeného dne již pojištěni u okr. nemoc. pojišťovny v N.
Zsp v Praze nevyhověla nař. rozhodnutím odvolání stěžující si pojišťovny a potvrdila výměr úřadu I. stolice. — — —
O stížnosti okr. nemocenské pojišťovny v N. uvážil nss správní soud toto:
Nejde o otázku, zdali zaměstnanci, v nař. rozhodnutí uvedení, jsou vůbec podrobeni pojistné povinnosti podle zák. č. 221/24; na sporu jest pouze pojistná příslušnost těchto osob, totiž zda jsou podle zák. pojištěni u stěžující si pojišťovny nebo u zeměd. nemoc. pojišťovny v O. Pro vyřešení tohoto sporu je rozhodným předpis § 25 cit. zák., jenž v odstavci 1 stanoví, že zaměstnanci zemědělští a lesní, kteří nejsou pojištěni u žádné z nemoc. pojišťoven, uvedených v §§ 26 až 29, jsou pojištěni u zeměd. nemoc. pojišťovny, v jejímž obvodě vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2.
Podle stálé judikatury nss-u, jež došla výrazu na příklad v nál. Boh. A 2225/23, 2747/23, 3212/24, 3226/24 a j., jest rozuměti pojištěncem zemědělským a lesním takového zaměstnance povinně pojištěného, jenž koná práce v podniku zemědělském nebo lesním, t. j. takovém, jehož předmětem je zužitkování, resp. vzdělávání půdy zaměstnavatelovy k docílení plodin (rostlinných surovin). Tento právní názor byl sice vysloven za platnosti nemoc. zák. z r. 1888 k výkladu jeho § 12, kdežto dnešní spor jest posuzovati podle shora cit. zák. č. 221/24; než oba tyto zákony užívají stejného výrazu ve spojitosti celkem stejné a zák. č. 221/24 nemá ustanovení, jež by tomu bránilo, aby právního výkladu, uvedeného v cit. nál. nebylo použito plně i na pojištění podle tohoto zák.
Poukazujíc na cit. § 25 vyzdvihuje nař. rozhodnutí ony okolnosti, z nichž čerpalo závěr, že zmínění zaměstnanci jsou zaměstnanci lesními — Č. 8552 —
ve smyslu tohoto předpisu. Uvádí, že osoby ty ve sporném období byly výhradně zaměstnány v obecních lesích města N., rozlohy 242 ha, majících vlastní lesní správu. Tím úřad vytýčil zcela jasně, které okolnosti dle jeho názoru charakterisují zaměstnance ty za zaměstnance lesní dle § 25. Námitka stížnosti, že žal. úřad neřeší vůbec otázky, kdy zaměstnanci podléhají povinným pojištěním u zemědělské a kdy u okr. nemoc. pojišťovny, jest proto bezdůvodná.
Žal. úřad, jak právě dovozeno, zjistil kriteria, jež měl za rozhodná pro vyřešení sporné příslušnosti k zeměd. nemoc. pojišťovně. Uznal-li, že tato příslušnost jest určena tím, že práce pojištěním povinné byly konány v lesním podniku města N., byl při výkladu pojmu zaměstnance lesního ve shodě s uvedenou judikaturou nss-u, které se ostatně i stížnost sama dovolává.
Stížnost ovšem popírá správnost úřadem zjištěných skutkových premis. Uvedený skutkový podklad pro svůj závěr, že uvedené zaměstnance je kvalifikovati za zaměstnance lesní, čerpal žal. úřad ze seznání zaměstnanců samých, kteří potvrdili, že v kritické době konali práce jen v lesích města N., a dále ze zprávy četnické stanice v N., kterážto zpráva zejména uvádí, že dělníky pro práce v n-ských lesích nedodává obec N., nýbrž že si je najímá sama lesní správa obce, tak že se nezakládá na pravdě, že by dělníci u n-ské obce byli dirigováni z jednoho měst. podniku do druhého, zejména nikoli do lesa a že les města N. má svou vlastní správu.
Nemohl proto nss shledati, že by uvedené zjištění žal. úřadu, že osoby ty ve sporném období byly výhradně zaměstnány v obecních lesích města N., nemělo opory ve spisech. — — —
Uznávajíc, že v daném případě jde o podnik, jejž vlastní obec N., dovozuje stížnost dále, že »obec nemůže býti nikdy sama pokládána za podnik zemědělský a to proto, že vedle 242 ha lesa jest majitelkou velmi rozsáhlých podniků hospodářských a výdělečných jako elektrárny, pivovaru, biografu, hotelu B., velkostatku ležícího v Pruském Slezsku, který je pronajat, a lesní hospodářství tvoří jen malou část jejího hospodářského a výdělečného podnikání«. Veškeré tyto podniky dlužno prý pokládati za jeden hospodářský celek, jehož správu obstarává jednotný orgán, t. j. městská rada, resp. obecní zastupitelstvo.
Námitce té lze zajisté rozuměti jen tak, že st-lka okolnosti, že obec N. jest majitelkou řady různých podniků a hospodářství, přičítá s hlediska § 25 ten účinek, že lesní hospodářství města N., poněvadž převládá průmyslový charakter ostatních obecních podniků, jest pokládati za součást podniku průmyslového. — Dedukce ta nejen že nemá opory v zákoně, není ani logická.
Při hodnocení povahy podniku s hlediska cit. § 25 rozhodují jen objektivní znaky podniku samého t. j., zda předmětem podniku je zužitkování či vzdělávání půdy zaměstnavatelovy k docílení plodin, nikoli však subj. moment a nahodilá okolnost, že několik podniků má jediného majitele, a jak majitel správu těchto v jeho ruce spojených podniků si — Č. 8553 —
zařídil. Nepotřebuje zajisté bližšího výkladu, že lesní hospodářství zůstává lesním podnikem i tenkráte, když lesní hospodář jest ještě majitelem podniků průmyslových. Je-li pro řešení předmětného sporu nerozhodno, jaké podniky město N. vlastní vedle lesního hospodářství, pak není ani vadou řízení, když žal. úřad po této stránce nekonal šetření. — — —

Citace:

č. 8552. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 655-657.