Čís. 1972.Soud není oprávněn vysloviti, že věc bude postoupena jinému soudu ve smyslu odstavce šestého § 261 c. ř. s. teprve, až usnesení o nepříslušnosti soudu nabude moci práva.(Rozh. ze dne 7. listopadu 1922, R I 1297/22.)O námitce místní nepříslušnosti soudu bylo jednáno odděleně a žalobce navrhl, by pro případ, že bude námitce vyhověno, byla věc postoupena okresnímu soudu v L. Soud prvé stolice námitce místní nepříslušnosti vyhověl s tím, že věc bude postoupena okresnímu soudu v L., až usnesení nabude právní moci. Rekursní soudzamítl námitku místní nepříslušnosti.Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten smysl, že ve věci samé odmítl rekurs žalobcův do usnesení prvého soudu, a nařídil rekursnímu soudu, by vyřídil žalobcův rekurs do výroku prvého soudu o útratách. Důvody:Zástupce žalující firmy při roku ze dne 20. května 1922 navrhl, by pro případ, že bude vyhověno námitce místní nepříslušnosti, věc byla postoupena okresnímu soudu v L. Dle jasného doslovu šestého odstavce § 261 c. ř. s. (čl. 4. č. 14 novely o úlevách pro soudy) měl okresní soud, uznav námitku nepříslušnosti za odůvodněnou a nejsa toho mínění, že druhý soud patrně jest nepříslušným, beze všeho vyhověti návrhu na postoupení a spojití postoupení s usnesením o nepříslušnosti. Proti takovému usnesení nepřipouští se opravný prostředek kromě rozhodnutí o útratách sporu o příslušnost. Vysloviti, že věc bude postoupena okresnímu soudu v L., až usnesení o nepříslušnosti nabude moci práva, okresní soud oprávněn nebyl, neboť by to znamenalo, že soud připouští opravný prostředek, jejž zákon výslovně vylučuje. Výhrada právní moci příčí se tudíž zřejmě zákonu, a proto dlužno hleděti na věc tak, jako kdyby ona výhrada nebyla připojena bývala. Tu pak měl rekursní soud odmítnouti rekurs žalující firmy ve věci samé jako nepřípustný (§ 526 odstavec druhý с. ř. s.) a vyříditi jej pouze potud, pokud bylo v něm odporováno výroku okresního soudu o útratách.