NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8413 —
Č. 8413.

Učitelstvo: I. * Byl-li proti učiteli veřejné školy národní v Čechách vynesen disciplinární nález I. stolice před počátkem účinnosti zákona učitelského č. 104/26 (před 1. lednem 1926), platily na opravné řízení předpisy zák. č. 86/1875 z. z. česk. — II. * Přeložení učitele veřejné školy národní, nařízené podle § 16 zák. č. 86/1875 z. z. česk. ze služebních příčin, nemůže býti bráno v odpor v pořadu stolic správních jedině pro nedostatek příčin těch.
(Nález ze dne 5. února 1930 č. 1768.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 400/20.
Věc: Josef T. v O. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran disciplinárního trestu a přeložení na jiné místo služební.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 30. prosince 1925 uznala zšr v Praze st-le vinným disciplinárními přestupky v rozhodnutí blíže uvedenými a uložila mu ve smyslu ustanovení § 39 lit. a) zák. z 2. listopadu 1899 č. 87 z. z. disc. trest důtky s pohrůžkou přísnějšího potrestání v případě opětného porušení povinnosti. Zároveň usnesla se zšr na tom, aby st-1 byl přeložen z příčin služebních na základě § 16 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z.
Dalším výnosem z 12. června 1926 přeložila zšr v stejné vlastnosti na místo učitelské při obecné škole v O. s právní platností od 1. září 1926.
St-lova odvolání podaná proti oběma rozhodnutím zšr-y byla nař. rozhodnutími zamítnuta.
Maje pojednati o stížnosti musil nss především zkoumati, byl-li žal. úřad i za účinnosti zák. č. 104/26 povolán k tomu, aby rozhodoval o disc. věci st-lově jako druhá a poslední stolice disciplinární a je-li tedy vydáno nař. rozhodnutí kompetentním úřadem disciplinárním. Stížnost to popírá a dovolávajíc se § 17 ve spojení s §§ 41 a 47 cit. zák. snaží se dovoditi, že V. oddíl služ. pragmatiky učitelské (zák. č. 319/1917 ř. z.) o porušení služ. povinností nabyl účinnosti ve příčině učitelstva veř. škol národních 1. lednem 1926 a že sluší proto vztahovati od uvedeného dne ustanovení tohoto oddílu i na učitelstvo to. Ježto zná tento oddíl zák. č. 319/1917 ř. z. zvláštní úřady disciplinární, mohla prý býti vykonávána disc. pravomoc nad učitelstvem tím toliko disc. komisemi a nebylo min. škol. již příslušno, aby se obíralo jako odvolací stolice disc. věci st-lovou. Nss neuznal výtku tu důvodnou.
Podle §§ 17 a 47 odst. 1 zák. č. 104/26 uvedeny byly dnem 1. ledna 1926 zásadně v platnost pro učitelstvo obecných a občanských — Č. 8413 —
škol předpisy služební pragmatiky (zák. č. 319/1917 ř. z.) se změnami a doplňky tam uvedenými. Současně zmocněna vláda, aby tyto předpisy, pokud potřebí, nařízením přizpůsobila zvláštním potřebám služby na obecných a občanských školách. Platí tedy od této doby zásadně všechny předpisy zák. č. 319/1917 ř. z. o učitelstvu veř. škol. národních a nabyla o něm dnem 1. ledna 1926 účinnosti i ustanovení V. oddílu zák. toho o disc. odpovědnosti. Ustanovení tato vybudována byvše na principu určité judicialisace disc. práva, přiblížila proces disciplinární do určité míry řízení trestnímu a zavedla do něho zásady, jež dosavadním předpisům disciplinárním známy nebyly. Aby nenastala neprospěšná komplikace věci při disc. procesech, jež v době, kdy zákon č. 319/1917 ř. z. nabyl účinnosti, dospěly již do pokročilejšího stadia řízení, ustanovil přechodný předpis § 165 cit. zák., že platí pro opravné řízení disciplinární dosavadní předpisy, byl-li již vynesen disc. nález prvé stolice. Podle toho neplatily disc. předpisy zák. č. 319/1917 ř. z. v procesech, které byly v době, kdy nabyl zákon ten účinnosti, ukončeny nálezem I. stolice disciplinární a slušelo je posuzovati v řízení opravném podle předpisů dosavadních. Nemohou proto platiti podle § 165 zák. č. 319/1917 ř. z. disc. předpisy tohoto zákona ani o kárných procesech učitelstva veř. škol národních, byly-li v procesech těch vyneseny v době, kdy byl uvedený zákon pro osoby ty recipován (t. j. 1. ledna 1926), disc. nálezy v prvé stolici. Procesy ty sluší posuzovati ve všech směrech podle předpisů dosavadních a to i co do otázky, které úřady jsou příslušný k rozhodování o odvoláních z nálezů těch podaných.
V daném případě potrestala zšr st-le na základě usnesení svého německého odboru dne 15. prosince 1925 výnosem z 30. prosince 1925, tedy před 1. lednem 1926, a slušelo proto podle toho, co dolíčeno, postupovati v opravném řízení podle předpisů dosavadních. Podle těchto (srovn. § 44 zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk.) bylo však min. škol. poslední stolicí správní, která byla povolána, aby rozhodovala o stížnostech podaných na usnesení zšr-y vůbec a tedy i na usnesení disciplinární. Leč potom nelze důvodně tvrditi, že by se bylo nedostávalo žal. úřadu kompetence k tomu, aby rozhodoval jako poslední stolice kárná a že by byl výrok jeho zmatečný.
Pokud jde o st-lovo přeložení uvážil nss takto:
Stížnost shledává porušení zákona, resp. vadu řízení v tom, že žal. úřad zamítl opravný prostředek, který st-1 podal do výnosu zšr-y o přeložení z moci úřední, aniž se pustil do věcného přezkoumání v odpor vzatého výroku. Vzhledem k tomu, že podle § 44 odst. 1 zák. o dozoru ke školám č. 17/1873 z. z. pro Čechy je učiteli volno odvolati se z každého opatření školského úřadu, nemůže prý mu býti odpíráno právo to ani pokud jde o přeložení na jiné místo z důvodů služebních podle § 16 zák. č. 86/1875 z. z. a má min. škol. povinnost, aby odvolání takové přezkoumalo meritorně i ve příčině otázky, jsou-li dány služební příčiny. To prý však jmenované min. v daném případě protiprávně odepřelo s odůvodněním, že v odpor vzaté opatření bylo učiněno zšr-ou na základě volného uvážení. Ani této výtce nemohl nss přiznati důvodnost. — Č. 8414 —
St-1 vychází z názoru, že platný právní řád dává učitelské osobě
právo, aby mohla odporovati pořadem stolic školských přeložení ze
služebních příčin i po té stránce, jsou-li dány v konkrétním případě
»služební příčiny« a je-li tedy i v tomto směru dán předpoklad, na který váže zákon přípustnost přeložení na jiné místo služební. Neprávem.
Podle § 16 zák. č. 86/1875 z. z. česk. musí se učitel podvoliti přeložení, které z příčin služebních se nařídí od okr. neb zem. škol. rady, ač nejsou-li tím jeho příjmy ztenčeny. Jak nss již vyslovil v nál. Boh. A 400/20, sluší ustanovení to vykládati tak, že nesmí býti definitivní učitelské osoby přeložením ze služ. příčin ve svých příjmech zkráceny a že se mohou, kdyby tím utrpěly újmu na svých příjmech, proti nařízenému přeložení brániti zákonnými opravnými prostředky, zvláště pak, že mohou dovolati se svého práva též i před nss. Mohou proto brojiti osoby učitelské v pořadu stolic správních proti svému přeložení z moci úřední ve smyslu § 16 cit. zák. toliko s hlediska svých materielních zájmů a domáhati se zrušení opatření toho, utrpěly-li by z důvodu přeložení újmu na svých příjmech. Z jiného titulu jim právo stížnosti podle doslovu cit. § 16 nepřísluší, a nemohou zejména bráti v odpor opatření zšr-y o přeložení proto, že se domnívají, že služ. příčiny nejsou dány. Po této stránce nedostává se osobám učitelským legitimace ke stížnosti k nadřízenému školskému úřadu a nepodléhá v tom směru opatření nižších školských stolic instančnímu přezkoumání úřadem nadřízeným.
Názor tento podporuje i úvaha, že je předpis § 16 cit. zák. dán v zájmu školy a zdárného vyučování a že má umožniti školské správě, aby mohla volně disponovati s učitelskými silami v případě potřeby. S touto volnou disposicí školských úřadů nelze srovnati právo osob učitelských odporovati přeložení proto, že podle jejich názoru služební zájmy opatření takové nevyžadují.
Jak jde ze spisů správních, odporoval st-1 přeložení na obecnou školu v O. jedině proto, že podle jeho názoru nevyžadovaly služ. příčiny, aby byl přeložen na uvedenou školu. Dovolával se tedy instančního přezkoumání opatření zšr-y toliko, pokud šlo o otázku, byly-li dány »služební příčiny« pro opatření to. K tomu však podle toho, co dolíčeno, se mu nedostávalo legitimace a zamítl proto žal. úřad právem odvolání jeho s poukazem na to, že v odpor vzaté přeložení st-lovo spadá do volné úvahy zšr-y.

Citace:

č. 8413. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 349-351.