NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2583.

Honební právo. — Samospráva obecní (Morava): I. * Pro usnesení obec. zastupitelstva ve věcech honebních platí předpisy mor. obecního zřízení. — II. * Obecní zastupitelstvo nastupuje podle ustanovení čl. 3. úvodu k mor. hon. zákonu na místo honebního výboru až do té doby, dokud prvý honební výbor nebyl fakticky ustaven; lhostejno je, proč k ustavení dosud nedošlo. — Ill. * Starosta obce, třebas je v určité věci podle § 5 novely k obecnímu zřízení podjat, není proto vyloučen ze svolání schůze obecního zastupitelstva k jednání o této věci. — IV. * Není zmatkem, když se vyhláška o konání schůze obecního zastupitelstva nestala podle § 2 novely k obec. zřízení aspoň 3 dny před schůzí. — V. * Nesešly-li se k prvnímu zasedání obecního zastupitelstva 2/3 řádných členů zastupitelstva, musí k druhému zasedání o téže věci podle § 41 mor. ob. zříz. povoláni býti náhradníci. Neodporuje zákonu, když v této druhé schůzi na místě členů, kteří při usnášení nejsou přítomni, byli přibráni a na usnesení se zúčastnili náhradníci.
(Nález ze dne 30. června 1923 č. 9174.)
Věc: Jan R., Karel P. a společníci v D. (adv. Dr. Luděk Krupka z Vyškova) proti zemské správě politické v Brně o prodloužení pronájmu obecní honitby v D.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrzeno bylo rozhodnutí osp-é z 19. června 1922, jímž tento úřad ve smyslu § 29 hon. zák. mor. s přivolením ob. zastupitelstva, jednajícího za neutvořený honební výbor, prodloužil dosavadnímu nájemci Janu K. nájem obecní honitby d-cké na nájemní období 1922—1927 za roční nájemné 1000 Kč.
O stížnosti proti tomu podané nss uvážil:
Předmětem zkoumání nss-u je toliko rozhodnutí stolice správní (§ 5 zák. o ss). Nemohl se proto soud zabývati námitkou stížnosti ad 1., která v podstatě míří proti rozhodnutí stolice prvé, nýbrž bylo mu toliko zkoumati, zda rozhodnutí zsp-é po stránce meritorní i formální není v rozporu se zákonem.
V daném případě jde o prodloužení dosavadního nájemního poměru stran obecní honitby pro příští honební období dosavadnímu nájemci, jak to má na mysli § 29 mor. hon. z. O tom není sporu. Vzhledem k tomu je však docela nemístnou námitka stížnosti ad 6, čerpaná z ustanovení § 28 cit. zák., který upravuje případ docela jiný. Podle § 29 cit. zákona, který tu jedině je rozhodný, může okr. pol. úřad dosavadní nájemní poměr ohledně obecní honitby dosavadnímu nájemci bez dražby prodloužiti pro příští honební období:
a) byly-li příští honební období i honební obvod podle §§ 9—13 stanoveny,
b) nevznikne-li a nevykonává-li se přednájemní právo podle § 13,
c) žádá-li dosavadní nájemce o to dříve, nežli byla vydána vyhláška v § 19 naznačená,
d) přivolí-li k tomu obecní honební výbor,
e) dohodne-li se nájemce s obecním honebním výborem o nájemném.
Stížnost má pravdu, uvádí-li, že o prodloužení nájemního poměru rozhoduje osp, nikoliv obecní honební výbor, ale nesprávně pojímá funkci tohoto kollegia, obmezujíc ji na dohodu s nájemcem o nájemném (ad 8). Podle jasného ustanovení § 19 cit. zák. přísluší honebnímu výboru dvojí: jednak přivoliti k prodloužení nájemního poměru, jednak sjednotiti se s nájemcem o nájemném. Učiní-li honební výbor usnesení v tom či onom směru neb i po obou stránkách teprve na základě žádosti, kterou dosavadní nájemce podá k osp-é, či již předem k žádosti, kterou se na něho obrátí dosavadní nájemce přímo, je docela lhostejno, a rovněž irelevantní jest, zda nájemce svoje žádání projeví osp-é přímo či prostřednictvím honebního výboru. Podle toho je tedy (ad 9) bez významu, že ob. zastupitelstvo, jednající v daném případě na místě neutvořeného honebního výboru, dalo svoje přivolení k prodloužení pronájmu již ve schůzi 16. listopadu 1921, kdežto žádost dosavadního nájemce na osp-ou podána teprve 17. listopadu 1921.
Podáním posléze uvedeným Jan K. zažádal, aby prodloužení nájemního poměru, povolené ob. zastupitelstvem ve schůzi 16. listopadu 1921, bylo potvrzeno. Dal tedy nepochybným způsobem na jevo svoji vůli, aby nájemní poměr byl prodloužen, žádaje příslušný úřad, t. j. osp, aby prodloužení to povolila. Že se tak stalo prve, nežli stanoven byl honební obvod (ad 9), je lhostejno, poněvadž podle § 29 je toliko prodloužení nájemního poměru, tedy rozhodnutí osp-é, kterým prodloužení to se vyslovuje, podmíněno tím, aby honební obvod byl již stanoven, nikoliv však také podání žádosti dosavadního nájemce za toto opatření. Ohledně této žádosti předepsáno jest toliko, že se musí státi prve nežli byla vydána vyhláška naznačená v § 19, t. j. vyhláška o veřejné dražbě honitby. Zákon praví »prve nežli byla vydána vyhláška«; záleží tedy pouze na faktu, kdy byla vydána, a je lhostejno, zda byla při tom — jak tomu chce stížnost (ad 7) — zachována pořádečná lhůta stanovená pro vydražení honitby v § 19 hon. zák.
Druhá skupina námitek stížnosti opírá se v podstatě o to, že tu nebylo platného přivolení ob. honebního výboru ve smyslu § 29 hon. zák.
V tom směru bezdůvodná jest především námitka ad 4., že ob. zastupitelstvo nebylo kompetentní vykonávati funkce ob. honebního výboru, kdyžtě ustavení tohoto výboru prý nezákonným způsobem bylo oddáleno. Neboť ve smyslu čl. 3. hon. zák. vykonává ob. zastupitel stvo funkci ob. hon. výboru, dokud není ustaven, při čemž se nerozeznává, z kterého důvodu dosud k ustavení prvního ob. výboru honebního dle »nového« zákona honebního nedošlo, nastává tedy ona kompetence ob. zastupitelstva již skutečností, že prvý honební výbor nebyl ustaven. Že však v daném případě dne 16. listopadu 1921, kdy ob. zastupitelstvo se ve věci usnášelo, honební výbor v D. ustaven nebyl, je nesporno.
Jde tedy dále jen o to, zda usnesení ob. zastupitelstva z 16. listopadu 1921 stalo se platným způsobem.
Stížnost to popírá především (ad 3) z důvodu, že obecní starosta Jan K., jsa na věci osobně interesován a tedy podjat, byl vyloučen též ze svolání schůze ob. zastupitelstva.
Nss neshledal námitku tu důvodnou. Podle § 40 ob. zřízení mor. svolává schůze ob. zastupitelstva obecní starosta, nebo kdyby toho učiniti nemohl, jeho náměstek; shromáždění, které by nebylo takto svoláno, jest proti zákonu a usnesení jím učiněná jsou neplatná. §§ 42 a 43 ob. zřízení, které upravují následky podjatosti členů ob. zastupitelstva, nestanoví z normy § 40 žádné výjimky. Rovněž § 5 nov. k obecnímu zřízení z roku 1919, který otázku podjatosti členů obecních kolegií nově a ze základu upravil, stanoví toliko, že podjatý člen nesmí býti přítomen jednání a usnesení zastupitelstva, rady a komisí, ani se ho zúčastniti, nevylučuje však starostu resp. náměstka ze svolání schůze zastupitelstva ani když by byli interesování na věci, o níž schůze ta má jednati. Ježto není tu takového výslovného předpisu, jakého by pro takový případ vzhledem k cit. ustanovení § 40 ob. zřízení bylo nutně zapotřebí, nelze starostu ani v uvedeném případě ze svolání schůze vylučovati.....
Další námitka (ad 5) vytýká, že schůze ob. zastupitelstva z 16. listopadu 1921 nebyla svolána a veřejně ohlášena aspoň tři dny předem. I kdyby tomu tak bylo, nebylo by lze spatřovati v tom vadu, která by usnesení ve schůzi té učiněné činila neplatným. Ob. zřízení mor. nemá ustanovení o tom, že by bylo nutno schůzi ob. zastupitelstva svolávati určitou dobu přede dnem schůze. Přichází tu tedy v úvahu toliko předpis § 2 obecní nov. z roku 1919, dle něhož ovšem konání schůze vyhlásiti jest veřejně aspoň tři dny předem, v případnostech pilných alespoň jeden den předem. Zákon však nedává na zachování předpisu toho sankci absolutní neplatnosti usnesení učiněných ve schůzi včas veřejně neohlášené. Mohli by tedy st-lé porušení předpisu onoho s úspěchem uplatňovati jen pokud by tím byli nějak zkráceni ve své právní obraně; takového zkrácení však neuplatňují.
Konečně vytýká stížnost (ad 5), že ve schůzi 16. listopadu 1921 neměli se hlasování zúčastniti náhradníci.....
§ 41 obec. zřízení mor. stanoví, že k platnému usnesení ob. zastupitelstva je zapotřebí přítomnosti alespoň dvou třetin údů zastupitelstva. Výjimka z toho má místo, když údové zastupitelstva byli po druhé k poradě o této věci svoláni a v dostatečném počtu se nesešli, a když nebylo lze dvou třetin údů ani povoláním náhradníků doplniti, kteříž při takovém druhém svolání zastupitelstva vždy zároveň povoláni býti mají; v takovém případě dostačuje, aby zastupitelstvo usnésti se mo hlo, přítomnost aspoň polovice údů. Ustanovení toto pro případ zde projednávaný nebylo změněno ani zákonem z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., který — neměně ničeho na principu vysloveném v § 22 ob. zřízení — upravuje jen pořadí, v jakém náhradníci mají za zaneprázdněné členy zastupitelstva nastupovati, ani zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., který v § 57 ruší dosavadní ustanovení jenom potud, pokud se týkají poměrů finančního hospodářství obcí. Dlužno proto spornou dnes otázku posouditi podle cit. předpisu § 41 ob. zřízení mor.
Z tohoto předpisu je patrno, že zákon chce pro druhou schůzi obecního zastupitelstva zajistiti pokud možno plnou presenci a za tím účelem nařizuje pozvání náhradníků, kteří mají nastoupiti, když by se členové zastupitelstva v plném počtu nesešli.
V daném případě je nesporno, že schůze ob. zastupitelstva z 16. listopadu 1921 byla svolána podle § 41/2 ob. zřízení a s odvoláním se na ně jako schůze druhá ve smyslu tohoto ustanovení. Byli tedy úplně ve shodě s tímto předpisem povolání k ní také náhradníci. Jestliže — jak je rovněž nesporno — ze 14 dostavivších se členů před hlasováním 5 členů odešlo, takže — nečítajíc podjatého starostu Jana K. — zbývalo toliko 8 členů a tedy méně nežli dvě třetiny údů zastupitelstva, byla situace po odchodu oněch 5 členů taková, jako by do schůze nebyli přišli. Bylo tedy úplně v intencích § 41/2 ob. zříz. mor., když na místo nich povoláni byli přítomní náhradníci a zúčastnili se hlasování.
Jsou tedy všechny námitky týkající se platnosti usnesení ob. zastupitelstva z 16. listopadu 1921 bezdůvodné.
Poslední námitka (ad 2) konečně vytýká v podstatě, že pronájem prodloužen byl za nájemné příliš nízké resp. že přiměřenost nájemného nebyla bezvadným způsobem zjištěna.
Ani tato námitka není však podstatná. § 29 hon. zák. ponechává úvaze politického úřadu, aby nájemní poměr bez dražby prodloužil, uzná-li to za vhodno, aniž by stanovil nějaké materielní směrnice, jimiž by se úřadu při tom bylo říditi. Pokud se týče nájemného žádá zákon toliko, aby se nájemce s ob. hon. výborem o nájemném dohodl.
Došlo-li, jako v daném případě, kde ob. zastupitelstvo usnesením z 16. listopadu 1921 přivolilo k prodloužení nájmu za nájemné 1000 Kč, k takové dohodě, je po této stránce podmínka pro prodloužení nájmu dána, a okr. pol. úřad nemá naproti stranám povinnosti, aby dále zjišťoval, je-li toto nájemné, na němž se oba kompaciscenti dohodli, také přiměřené čili nic. Nemohou proto st-lé v domnělých vadách, které prý se sběhly při šetření, jež úřad o přiměřenosti nájemného konal pro svoji informaci, spatřovati porušení nějakých svých práv. Vytýká-li však stížnost (ad 8), že § 29 hon. zák. předpokládá smlouvání o nájemné, a to že se tu nedělo, je námitka ta zřejmě naprosto lichá, neboť zákon v § 29 slovem »dohoda« rozumným způsobem nemůže mysleti vyjednávání mezi stranami, nýbrž toliko jeho výsledek, t. j. oboustranný konsens ohledně nájemného.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 2583. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 438-441.