NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2668.

Školství: V řízení podle § 20 zákona z 27. listopadu 1905 č. 4 mor. z. z. z r. 1906 (vyloučení dětí ze školy) jest národnost dítěte posuzovati z pravidla shodně s národností manželského otce; na tom nemění nic předpis vl. nař. ze 14. července 1922 č. 198 Sb. (poučení o tom, jak jest vyplňovati rubriku 26. trestního listu sčítacího).
(Nález ze dne 20. září 1923 č. 15 364.)
Prejudikatura: Boh. 1397 a 1821 adm.
Věc: Místní školní rada v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dítek ze školy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žal. úřad vyloučil nař. rozhodnutím školní dítky .... se zřetelem k ustanovení § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. z roku 1906 z návštěvy německé školy obecné v M. a přikázal dítky tamní škole české, ježto konaným šetřením bylo prokázáno, že dítky jsou české národnosti. Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Stížnost namítá toliko, že skutkové zjištění žal. úřadu o tom, že děti, o které jde, jsou národnosti české, jest v rozporu se zákonem a to jednak proto, poněvadž třebas otcové dětí jsou českého původu, následkem svého sňatku s německými ženami a svého usazení v německé obci přizpůsobili se národnosti německé a jest je tudíž považovati za Němce, jednak proto, poněvadž matky dětí jsou nesporně příslušnice německé národnosti a podle vl. nař. ze 14. července 1922 č. 198 Sb. bylo vysloveno, že národnost dítěte řídí se podle národnosti matky, jestliže rodiče jsou různé národnosti a oba se starají o dítě.
Výtky tyto nelze shledati správnými. Jak vysloveno bylo již v četných nálezech tohoto soudu zejména v nálezu Boh. 1397 jest otázka, jaké národnosti dítě jest, otázkou skutkovou; zákon z 27. listopadu 1905 stanoví za jeden ze zevních znaků příslušnosti k národnosti znalost jazyka v takovém rozsahu, že dítě jazyk ten ovládá v rozsahu odpovídajícím celkovému stupni vývoje dítěte t. j., že dovede užívati tohoto jazyka jako dorozumívajícího prostředku v denním životě a vyjadřovati jím svoje myšlenky a představy. V případě pochybnosti nutno však národnost dítěte zjistiti jinými objektivními znaky, které nutno najisto postaviti v šetření, v němž jest dbáti všeobecných zásad řízení správního, zejména zásady slyšení stran.
Stejně bylo vysloveno již v četných nálezech tohoto soudu, zejména v nálezu Boh. 1821 adm., že pro určení národnosti dítěte zpravidla rozhodnou jest národnost otce, leč by v jednotlivých případech zvláštní důvody nasvědčovaly opaku.1)
Na těchto názorech setrvává nss i v tomto případě.
Dovolává-li se stížnost shora uvedeného vl. nařízení, nelze z předpisu tohoto nařízení ničeho vyvoditi pro přítomný případ; neboť předpis obsažený v poučení o vyhotovování vzorců za účelem evidence soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky poučuje toliko orgány vyplněním příslušných listů, zejména trestních listů sčítacích pověřené o tom, dle jakých zásad jest vyplňovati rubriku 26. trestního listu sčítacího o národnosti.
Ustanovení toto tudíž, nehledě ani k tomu, že jde o materii zcela odlišnou, nepodává předpisu o tom, jaké národnosti kdo jest a zápisem nečiní se také rozhodnutí o národnosti, nýbrž předpis ten toliko k účelům evidenčním určuje, jakou národnost jest u oněch provinilců zapisovati.
Nař. rozhodnutí bude tedy ve shodě se zákonem, jestliže otcové vyloučených dětí jsou národnosti české, pokud se týče, jestliže skutkové zjištění žal. úřadu v tomto směru spočívá na úplném a bezvadném řízení a neodporuje spisům.
Žal. úřad měl pro svůj závěr, že děti ty jsou národnosti české, tento podklad: -----
Dospěl-li žal. úřad na tomto podkladě k závěru, že otcové dítek a proto i děti samy jsou národnosti české, nelze tomu vytknouti ani roz por se spisy, ani neúplnost zjištění, ani podstatnou vadu řízení, a jest proto i nss na tento závěr vázán. Proti správnosti tohoto závěru nelze také s důvodem vytýkati, že otcové dítek sice jsou českého původu, že však národnost svou změnili a jsou nyní příslušníky národnosti německé, neboť úřad nezaložil svůj závěr o národnosti otců toliko na jejich českém původě, nýbrž i na jinakých údajích jejich, ze kterých jest zjevno, že i nyní ještě se pokládají za Čechy a posílají svoje děti do škol německých jenom proto, poněvadž jejich manželky jsou příslušnicemi národnosti německé.
Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

V nálezu z 23. února 1923 č. 3221/23, zde neotištěném uvedeny byly za takové důvody příkladem: zbavení moci otcovské, opuštění rodiny otcem a pod.

Citace:

č. 2668. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 594-596.