Č. 3400.

Administrativní řízení: Jak má rozhodnutí správního úřadu býti odůvodněno?
(Nález ze dne 27. března 1924 č. 10 030/23).
Věc: Eduard B. v O. proti ministerstvu školství a národní osvěty o osvobození od placení pensijního příspěvku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Min. škol., vyřizujíc žádost st-lovu o osvobození od placení pensijního příspěvku, vyslovilo nař. rozhodnutím toto:
»Podle ustanovení 2. odst. § 97 zák. z 17. února 1922 č. 76 Sb. možno jmenovanému profesoru jakožto vojenskému gážistovi v záloze, jenž sloužil pouze v býv. rak.-uh. armádě, přiznati nárok na zaopatřovací požitky plynoucí z jeho vojenské služby podle zák. platných v den 28. října 1918. Následkem toho nedosáhl jmenovaný profesor dosud nároku na plné výslužné, i nelze jej osvoboditi od placení pensijního příspěvku.«
Rozhoduje o stížnosti dal se nss vésti těmito úvahami:
Všeobecně uznávanou zásadou řízení správního jest požadavek, aby každé úřední rozhodnutí jasně a zřetelně označilo jak skutkové, tak i právní předpoklady, z nichž vycházelo při hodnocení konkrétní skutkové podstaty a při její subsumpci pod určité právní normy, a aby zejména s dostatečnou úplností a přesností uvedly ony zákonné předpisy, na nichž založen jest právní závěr o tom, že právní nárok stranou v procesu správním uplatňovaný nemá opory v zákoně a že tudíž není po právu. A jest jenom důsledkem této všeobecné procesní zásady, že rozhodnutí správního úřadu musí zevrubně vyčerpati celý petit strany, jakož i vzíti zřetel ke všem jeho složkám a uložiti výsledek svých právních úvah o něm ve svém obsahu a zejména v důvodech.
Neodpovídá-li úřední výrok tomuto požadavku a byla-li tím straně podstatně ztížena nebo znemožněna obrana jejího právního stanoviska, či nss-u zabráněno, aby mohl nař. rozhodnutí přezkoumati, zakládá zmíněný nedostatek podstatnou vadu řízení po rozumu § 6 zák. o ss a vede ve svých právních důsledcích k zrušení vadného výroku.
V přítomném sporu vysvítá ze správních spisů, že se st-l domáhal osvobození od placení pensijních příspěvků a že nárok svůj odůvodnil uvedením jednotlivých, přesně vyznačených služebních období, z nichž dovozoval splnění zákonných předpokladů pro osvobození od povinnosti k přispívání pro účely pensijní. Ačkoli v žádosti své neuvedl st-l výslovně žádného právního pramene, z něhož čerpal svůj nárok na osvobození od placení pensijního příspěvku, jest přece zřejmo z obsahu žádosti i doby jejího podání, že st-li tanul na mysli předpis čl. 4. zák. ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. z r. 1920, který stanoví v odst. 2, že zaměstnanci státní, kteří dosáhli práva na plnou pensi, platí příspěvky pro účely pensijní jenom z případného zvýšení pensijní základny.
Žal. úřad odmítnul nárok st-lem uplatňovaný a to v podstatě v úvaze, že možno st-li jakožto vojenskému gážistovi v záloze, jenž sloužil pouze v býv. rak.-uh. armádě, přiznati nárok na zaopatřovací požitky, plynoucí z jeho vojenské služby podle zákonů platných dne 28. října 1918 a že v důsledku toho nedosáhl dosud nároku na plné výslužné. Nař. rozhodnutí neoznačuje blíže ony právní normy platné dnem 28. října 1918, které podle jeho názoru jsou směrodatny pro právní posouzení otázky započítatelnosti st-lovy vojenské služby pro výměru výslužného a neuvedlo ani důvodů, na základě nichž dospělo k závěru, že podle obsahu dotčených právních norem doba vojenské služby st-lovy nezakládá nároku na plné výslužné.
Při tom přehlédnulo dále nař. rozhodnutí, že st-l nárok svůj po stránce skutkové neopíral pouze o určitá období činné služby vojenské, nýbrž že založil jej také na civilní služební době, ztrávené ve službách učitelských na státní reálné škole v O. a že by okolnost tato mohla míti určitou právní revelanci při rozhodování o nároku st-lově na osvobození od placení pensijního příspěvku.
Kromě toho pozírá žal. úřad při řešení sporné otázky na st-le jako na vojenského gážistu v záloze, neuvádí však žádných bližších okolností, na nichž zakládá tento svůj úsudek a také obsah správních spisů nepřispívá žádným listinným dokladem k osvědčení této právní klasifikace st-lovy.
Podle toho, co předesláno, nemůže býti po názoru nss-u pochyby o tom, že žal. úřad nesplnil při vydání nař. rozhodnutí procesní povinnost, uloženou mu v úvodu rozvedenými všeobecnými zásadami správního procesu a že pro toto opomenutí jest i jeho výrok stižen nedostatky a vadami procesními. Nedostatky ty brání však nss-u, aby mohl podrobiti své kognici napadený výrok a přezkoumati jej v rámci stížnosti co do jeho zákonitosti a znemožňují také podle obsahu stížnosti st-li, aby mohl účinně provésti obhajobu svého právního stanoviska.
Nedostatky tyto jsou tedy podle své povahy vadami podstatnými po rozumu § 6 zák. o ss a bvlo proto nař. rozhodnutí zrušiti.

Citace:

č. 3400. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 872-874.