Č. 584.

Volební právo do obcí: * Úředníci úřadu správního, jemuž přísluší přímá moc dohlédací nad obcí, jsou vyloučeni z volitelnosti bez ohledu na to, zda spadají do oboru jejich služby záležitosti z okruhu moci dozorčí nad obcí čili nic.
(Nález ze dne 12. listopadu 1920 č. 9678.)
Věc: Dr. Hynek B. v Brně, pak Rudolf H. a spol. v Brně (adv. Dr. Emil Lingg z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o volby do obecního zastupitelstva hlavního města Brna.
Výrok: Stížnosti Rudolfa H., Karla S. a Jana S. zamítají se jako bezdůvodné. Ke stížnosti Dra Hynka B. se naříkané rozhodnutí, pokud se týče volby Ludvíka L., Josefa D., Štěpána D., Ludvíka B., Heliodora W. a Karla Ch. zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Proti volbě do obecního zastupitelstva hlavního města Brna provedené 29. února 1920 podal námitky Dr. Hynek B., jimiž se domáhal, aby byla za neplatnou prohlášena volba těchto osob zvolených jednak za členy, jednak za náhradníky členů obecního zastupitelstva, a to: Karla S., Ludvíka L., Jana S„ Josefa D., Josefa F., Rudolfa H., Štěpána D., Ludvíka B., Augusta B., Heliodora W. a Karla Ch., vesměs v Brně.
Důvodem námitek bylo, že všichni jmenovaní jsou úředníky zemského výboru moravského, jemuž přísluší nad obcí Brnem přímá moc dohlédací a že jsou tudíž z volitelnosti vyloučeni dle odst. 2. § 5 zákona ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n.
Naříkaným rozhodnutím uznala zemská správa politická na Moravě takto právem: Karel S., zemský vrchní stavební rada, Jan S., zemský vrchní účetní revident, a Rudolf H„ zemský rada, vesměs v Brně, jsou úředníky moravského zemského výboru v Brně, tudíž úřadu správního, jemuž přísluší nad obcí Brnem přímá moc dohlédací, a jsou proto dle ustanovení odst. 2. § 5 řádu volení v obcích z volitelnosti vyloučeni. Zemská správa politická prohlašuje tudíž volbu těchto osob za neplatnou, ustanovujíc zároveň, že na místo člena obecního zastupitelstva Karla S. nastupuje první náhradník z téže skupiny zvolený Alois J. Pokud jde o ostatní osoby v námitkách vyjmenované, rozhodla zemská správa politická, že osoby ty nejsou dle odst. 2. § 5 volebního řádu z volitelnosti vyloučeny a zůstávají tudíž členy, pokud se týče náhradníky obecního zastupitelstva v Brně z těchto důvodů:
Ludvík L. jest zemským radou zemské životní pojišťovny, Josef D. jest vrchním konsulentem německého odboru zemské rady živnostenské, Štěpán D. jest zemským kancelářským oficiálem moravského zemského porodince v Brně, Ludvík B. jest zemským kancelistou zemského výběrčího úřadu, Heliodor W. jest zemským kancelářským oficiálem moravské zemské nemocnice v Brně a Karel Ch. jest účetním revidentem moravské zemské pojišťovny. Všechny tyto osoby jsou sice zemskými úředníky dekretem zemského výboru ustanovenými, avšak nevykonávají toho času žádnou agendu u moravského zemského výboru jako úřadu správního. majícího přímou dohlédací moc nad městem Brnem. Josef F. jest zemským vrchním účetním radou ve výslužbě, August B. jest zemským kancelářským oficiálem ve výslužbě a nejsou tedy již v aktivním služebním poměru k moravskému zemskému výboru.
Do tohoto rozhodnutí podali stížnost k nejvyššímu správnímu soudu: Karel S., Jan S. a Rudolf H., že byla jejich volba uznána neplatnou a Dr. Hynek B., pokud jím nebyla za neplatnou prohlášena volba ostatních v námitkách uvedených osob, vyjímajíc Josefa F. a Augusta B.
Ve stížnostech Rudolfa H., Karla S. a Jana S. se namítá, že dle § 33 statutu města Brna vykonává dozor nad obcí jedině státní správa, nikoliv zemský výbor a že přímý dozor nad obcí města Brna nepřísluší žádnému ze stěžovatelů, protože nejsou přiděleni k pracím, které by měly něco společného s výkonem práva dozoru nad městem Brnem.
Stížnost Dra Hynka B. hájí názor, že rozhodným pro vyloučení z volitelnosti jest fakt, že zvolení jsou úředníky pro službu při zemském výboru ustanovenými, který je může odvolati a do jiného oddělení přiděliti. Nerozhoduje dočasné přidělení, nýbrž trvalé ustanovení při dohlédacím úřadě.
O stížnostech těch uvážil nejvyšší správní soud toto:
Podle odst. 2. § 5 zákona ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. nemohou býti voleni za člena obecního zastupitelstva a obecních komisí úředníci všech úřadů správních, jimž přísluší nad obcí přímá moc dohlédací. Žalovaný úřad ve svém rozhodnutí vycházel z předpokladu, že zemský výbor moravský jest takovým úřadem správním, jaký právě citované ustanovení zákona má na mysli, a že mu přísluší nad obcí města Brna přímá moc dohlédací. Poněvadž stížnosti Rudolfa H., Karla S. a Jana S. proti tomu stanovisku brojí, tvrdíce, že dle § 33 statutu hlavního města Brna dozor nad obcí tohoto města přísluší pouze státní správě a nikoliv zemskému výboru, dlužno především tuto otázku rozluštiti.
Instituce zvláštních statutů měst zakládá se na článku XXII. říšského zákona o obcích ze dne 5. března 1862 č. 18 ř. z. Tento článek praví, že zemským hlavním městům a na jejich žádost jiným znamenitějším městům a lázeňským místům dostane se zemskými zákony vlastních statutů, pokud jich již nemají. Podle článku XXIII. téhož zákona stojí taková města bezprostředně pod zemským výborem, pokud se týče pod zemským sněmem a v záležitostech, jež na ně přenesl stát, pod zemskou správou politickou. Čl. XXIV. pak stanoví, že zemský sněm bdí prostřednictvím svého výboru, aby kmenové jmění... měst a lázeňských míst s vlastním statutem, jakož i jmění jejich ústavů zachováno bylo neztenčené. Na jeho schválení jsou vázány důležitější akty zejména hospodářství obce se týkající. Zemské zastupitelství pak rozhoduje o odvoláních proti usnesením měst a lázeňských míst s vlastním statutem.
Toto trojí právo i povinnost zemského zastupitelstva, totiž dohled nad kmenovým jměním obce a jejím hospodářstvím, jenž má působiti proti zanedbávání a ztenčování jmění; činnost schvalovací, která zkoušejíc zákonnost i účelnost schvalovaného jednání, podmiňuje jeho právní účinnost a konečně rozhodování o stížnostech do usnesení obecního zastupitelstva měst s vlastním statutem tak, jako se to stalo v citovaném článku XXIV. říšského zákona o obcích, jest shrnuto také v obecním zřízení moravském (hlava osmá) pod pojem dohledu k obcím, z čehož jde na jevo, že dle terminologie zákona pod pojem dohledu k obcím spadá všechna trojí svrchu uvedená příslušnost orgánů obcím nadřízených.
Také statut hlavního města Brna ze dne 3. května 1905 č. 56 z. z., vydaný v rámci říšského zákona o obcích z roku 1862, zachovává všecky zásady tímto zákonem vytýčené. On zná dozorčí právo státní správy na jedné a zemského výboru na druhé straně a ohraničuje prvé v. § 33, druhé v §§ 48, 51, 54 a 56, konečně i v § 90. V těchto svých předpisech podrobuje určité hospodářské úkony obce města Brna dohledu a schválení zemského výboru a prohlašuje usnesení obecní rady v oboru vlastní působnosti obce jen potud za naříkatelná, pokud zvláštní zákony nic odchylného neustanovují. Takové zvláštní zákony, které usnesení obecní rady podrobují instačnímu přezkoumáni zemským výborem, jsou ku př. stavební řád pro Brno z roku 1894, zdravotní zákon pro Moravu z roku 1909, moravský zákon silniční z roku 1877 a tak dále.
Vedle toho nelze přehlédnouti, že v citovaných paragrafech přiznává statut hlavního města Brna v určitých případech, tedy výjimečně státní správě právo vlivu a kontroly také v záležitostech samostatné působnosti obce, kterýmiž výjimkami potvrzuje pravidlo, že ve vlastní působnosti obce státní správě právo dohlédací nepřísluší, nýbrž že přísluší zastupitelstvu zemskému, jak vyřknul již v zásadě říšský zákon o obcích.
Shrne-li se to vše, není pochybnosti, že zemskému výboru moravskému přísluší moc dohlédací nad hlavním městem Brnem. Ježto pak zákon mezi tuto obec a zemský výbor nepostavil žádnou další instanci, jest tato moc dohlédací přímá tak, jak ji má na mysli odst. 2. § 5 zákona o volení v obcích, a dalším důsledkem toho jest, že úředníci moravského zemského výboru jsou vyloučeni z volby do obecního zastupitelstva města Brna. Tím je základní námitka stížnosti Rudolfa H., Karla S. a Jana S. vyvrácena. Tito stěžovatelé nepopírají, že jsou úředníky zemského výboru (zemského správního výboru), zdůrazňují však, že nejsou zaměstnáni agendou, jež by měla co činiti s výkonem dozorčí moci nad městem Brnem. Okolnost tato mohla by však padati na váhu jen tehdy, kdyby bylo lze zákon vykládati v ten rozum, že z volitelnosti vyloučeni jsou toliko oni úředníci, jimž přísluší přímá moc dohlédací nad obcí. Takový výklad zákona by nebyl správný. Příčil by se již samému slovnému znění zákona, ve kterém zájmeno »jimž« (přísluší přímá moc dohlédací) dlužno již gramaticky vztahovati na bližší slova »úřadů správních a ne na vzdálenější slovo »úředníci«. Leč i kdyby zbývala v tom směru nějaká pochybnost, vyvrací ji bezpečně zpráva ústavního výboru, kterou volební zákon byl předložen k ústavnímu projednání a ve které obsah § 5, bodu 2 vyložen jest slovy: »úředníci, kteří jsou členy správního úřadu, jemuž přísluší nad obcí bezprostřední moc dohlédací.« Ač tedy sám doslov zákona nevzbuzuje po této stránce vážné pochyby, možno nesprávnost výkladu stížnostmi hájeného doložiti ještě úvahou, že dohlédací moc, pokud jde o zemský správní výbor, přísluší po zákonu pouze tomuto úřadu a nikoliv úředníkům, kteří při výkonu dohlédací moci úřadu spolupůsobí, sami o sobě moci této nemajíce.
Žalovaný úřad zjistil a stížnosti to nepopírají, ano výslovně přiznávají, že Rudolf H., Karel S. a Jan S. jsou dekrety zemského výboru jmenovaní úředníci tohoto správního úřadu a že jsou zařazeni: Rudolf H. do státu zemských konceptních úředníků, Karel S. do státu zemských stavebních úředníků zemského stavebního úřadu, Jan S. do státu zemských účetních úředníků a že v těchto oborech agendy zemského správního výboru také službu konají. Poněvadž volební řád vylučuje z volitelnosti vůbec úředníky správního úřadu s přímou mocí dohlédací nad obcí a nerozlišuje mezi konceptními, stavebními, účetními, kancelářskými a pod. úředníky, vztahuje se toto vyloučení také na svrchu jmenované stěžovatele. Z toho vychází, že žalovaný úřad po právu vyloučil Rudolfa M., Karla S. a Jana S. z volitelnosti do obecního zastupitelstva hl. města Brna a volbu jejich zrušil, pročež se jejich stížnosti jeví bezdůvodnými a bylo je zamítnouti.
Jinak se má věc s úředníky, pro jichž nevyloučení z volitelnosti podal stížnost Dr. Hynek B. Po této stránce zjistil žalovaný úřad, že jsou tyto osoby zemskými úředníky dekretem zemského výboru ustanovenými, že však nevykonávají toho času agendu u moravského zemského výboru, neboť: Ludvík L. jest zemským radou zemské životní pojišťovny, Josef D. jest vrchním konsulentem německého odboru zemské rady živnostenské, Štěpán D. jest zemským kancelářským oficiálem moravského zemského porodince v Brně, Ludvík B. jest zemským kancelistou zemského výběrčího úřadu, Heliodor W. jest zemským kancelářským oficiálem moravské zemské nemocnice v Brně a Karel Ch. jest účetním revidentem moravské zemské pojišťovny.
V příčině těchto osob nezjistil tedy žalovaný úřad, zda jsou či nejsou úředníky zemského výboru, což však jest nezbytno, protože zákon zbavuje volitelnosti úředníky zemského výboru, nikoliv však zemské úředníky vůbec. Pojem zemských úředníků jest však širší a obsahuje v sobě nejen úředníky zemského výboru, úřadu tomuto bezprostředně službou přidělené, nýbrž také úředníky jiných zemských úřadů nebo ústavů, a mezi těmito opět jednak ústavů zemským výborem přímo a v rámci jeho úřední působnosti spravovaných, jednak ústavů neb úřadů, jež jsou sice články soustavy samosprávy zemské, avšak zemským výborem spravovány nejsou, majíce své zvláštní orgány správní, kteréž stojí mimo služební organisaci výboru zemského. Aby mohla býti bezpečně posouzena zákonnost naříkaného rozhodnutí, pokud jde o tyto z volitelnosti nevyloučené osoby, nestačí tudíž zjištění, zda jsou úředníky zemskými, nýbrž je třeba zjistiti, zda jsou či nejsou úředníky zemského výboru. Takové zjištění však se nestalo. Ani ta okolnost, že byl úředník jmenován dekretem zemského výboru, nepropůjčuje mu již charakter úředníka zemského výboru, ani zase na druhé strané obor působnosti jeho sám o sobě tak, jak jest při každém jednotlivém úředníku svrchu uveden, nevylučuje, že mohou býti všichni nebo někteří z nich úředníky zemského výboru. K náležitému posouzení charakteru jejich jako úředníka zemského výboru či jako úředníka sice zemského, avšak mimo okruh úřednictva zemského výboru stojícího, bylo dle toho, co právě bylo vyloženo, zapotřebí vyšetřiti a zjistiti, zda instituce, u kterých úředně působí, jsou součástkou úřední organisace zemského výboru, pokud se týče, jsou-li ústavy zemským výborem spravovanými či jsou-li snad naopak samostatnými ústavy zemskými, mimo rámec úřední organisace zemského výboru postavenými, a v tomto posledním případě zase jsou-li oni úředníci na místa u těchto ústavů systemisovaná jako vlastní úředníci tohoto ústavu jmenováni, či snad jen ze státu úřednictva zemského výboru k výpomoci nebo z jiné příčiny dočasně přiděleni, zůstávajíce při tom úředníky zemského výboru, jak to statuty některých z těchto ústavů dovolují.
Žalovaný úřad vycházel z právního názoru, že jakmile úředník — byť i byl úředníkem zemského výboru — nevykonává žádnou agendu u zemského výboru samého, nepozbývá volitelnosti ve smyslu odst. 2. § 5 vol. řádu. Tento právní názor jest však, jak již svrchu vyloženo, mylný a odporuje zákonu. Tímto mylným názorem veden, opomenul žalovaný úřad zjistiti skutkové okolnosti dle hořejšího výkladu rozhodné a založil své rozhodnutí na neúplné a nedostatečné skutkové podstatě. Tato neúplnost skutkové podstaty zabránila nejvyššímu správnímu soudu bezpečně prozkoumati naříkané rozhodnutí po stránce jeho zákonnosti, pročež muselo naříkané rozhodnutí, pokud se týká volby Ludvíka L.. Josefa D„ Štěpána D., Ludvíka B., Heliodora W. a Karla Ch. býti zrušeno po rozumu § 7 zákona o nejvyšším správním soudě.

Citace:

č. 584. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 675-679.