NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 14 (1905)

Praktické případy.

Vychloubání se pohledávkou spojené s vyhrůžkou žaloby neoprávňuje ještě ku vznesení záporné žaloby určovací dle §. 228. c. ř. s.

A dopsal B-ovi, aby mu bez odkladu zapravil pohledávání 400 K jako kupní cenu za prodaného koně, jinak že bude tento dlužný obnos na něm žalobou vymáhán. Po té B vznesl na A žalobu toho obsahu, aby se zjistilo, že tomuto domnělé pohledávání nepřísluší.
C. k. okr. soud ve V. M. žalobu zamítnul, připojiv tyto
důvody:
Dle §. 228. c. s. ř. může býti žalováno na zjištění, že tu jest neb není právní poměr neb právo, když žalobce má právní zájem na tom, aby tento právní poměr nebo právo co nejdříve na jisto postaveny byly soudním rozhodnutím.
Zájem rychlého (brzkého) zjištění poměru právního jest tedy jednou z hlavních podmínek žaloby určovací.
Této náležitosti zde ale není.
Pouhá okolnost, že žalovaný žalobce o zaplacení upomínal a žalobou mu pohrozil, nestačí; neboť, míní-li žalobce, že pohledávka, o kterouž byl upomínán, žalovanému nepřísluší, mohl klidně vyčkati, až by žalovaný žalobu podal, načež na něm bylo, hájiti se svými námitkami. Jinak by se musilo připustiti, aby v každém případě, kdy někdo má námitky proti nároku odpůrcově, mohl námitkám a obranám těm zjednati platnost samostatnou žalobou určovací, což ale zákonodárce patrně na mysli neměl, jak znění §. 228. c. s. ř. ve slovu »alsbald« dokazuje, kde se právní zájem na neodkladném, co možno brzkém rozhodnutí soudním vyžaduje.
Žalobce pak této podmínce nevyhověl, poněvadž docílení duševního klidu a pokoje, o kterém týž se zmiňuje, nezakládá ještě nijakého právního zájmu. Psychologický zájem na váhu zde nepadá.
K odvolání žalobce zrušil c. k. krajský jako odvolací soud v Chrudimi rozsudek soudce prvého a nařídil mu, aby po doplnění řízení poznovu rozhodnul ve věci samé, přičiniv tyto
důvody:
Prvý soudce, vycházeje z předpokladu, že není tu vůbec náležitostí záporné žaloby určovací, pokládal veškeré stranám nabídnuté důkazy o pravosti žalobního děje a námitek za nerozhodné a žalobu pro nedostatek podmínek přípustnosti žaloby určovací dle §. 228. c. ř. s. zamítnul.
Proti tomu čelí odvolání žalobcovo a to právem. Nelze upříti, že žalobce byl oprávněn vznésti žalobu určovací toho obsahu, že žalovanému nepřísluší vychloubané právo z domnělé kupní smlouvy o koně, totiž že taková žaloba bez ohledu na věcné její oprávnění, o kterémž procesní soudce vůbec nerozhodnul, jest tu přípustnou.
Mezi stranami jest nesporno, že žalovaný osvojuje si vůči žalobci právo na pohledávku ve výši 400 K za koně žalobci pro- daného, a že dal svým právním přítelem vyzvati žalobce, aby pohledávání toto v určité lhůtě zapravil, jinak že toto pořadem práva vymáháno bude.
Tímto jednáním, jmenovitě zjevným vychloubáním se pohledávkou peněžitou vůči žalobci zasáhnul žalovaný v obor soukromých majetkových práv žalobce, a vzchází tím žalobci právo, aby nastalý konflikt byl rozřešen, a aby ohrožení právního klidu žalobcova určením toho, že žalovanému vychloubané právo nepřísluší, bylo odstraněno.
S ohledem na hrozbu žalovaného, že hodlá vznésti na žalobce žalobu na zapravení vychloubané pohledávky, jest tu též právní zájem žalobcův, aby určení či oderčení práva nastalo co nejdříve, poněvadž takto může dojíti výhody podle práva jemu příslušící, případně nedočká se újmy na právních statcích mu hrozící.
Platný civilní soudní řád nahradil instituci bývalých žalob vyzývacích ve smyslu §§ 66., 72., pak 100. a 101. vš. s. ř. žalobami praejudiciálními, jejichž obor neměl proti dřívějšímu stavu nikterak býti zúžen, naopak byl valně rozšířen, tak že jen určení skutečností práva zakládajících vyloučeno býti mělo (mat. str. 279. 781.).
V našem případě byla dle vš. s. řádu žaloba vyzývací možná a přípustná, jest jí tedy také za platného práva žaloba určovací.
Právem tedy vznesl žalobce po obdržení dopisu chlubného, případně žalobou hrozícího svou žalobu určovací rázu záporného, poněvadž neměl povinnosti vyčkati, bude-li žaloba o zaplacení vychloubané pohledávky podána či ne.
Vždyť zákon udílí mu v tom směru právo způsobu trojího, dle jeho vlastní volby, a to samostatné žaloby určovací dle §. 228. c. ř. s., nebo právo, vznésti podružný návrh určovací dle §. 259. c. s. ř., neb konečně možnost žaloby vzájemné dle §. 96. jur. n.
Jakmile soud odvolací zaujal ohledně přípustnosti vznesené žaloby určovací stanovisko, od prvního soudce naprosto odchylné, pak arciť schází možnost, rozhodnouti ve věci samé, poněvadž nebyly okolnosti pro spor rozhodné na přetřes vzaty, tak že vedle §. 496., č. 3. c. ř. s. vrácena věc prvnímu soudci ku dalšímu jednání.
Třetí stolice zaujala však stanovisko žalobci nepříznivé a s prvým soudcem souhlasné, jak vychází z těchto jejích
důvodů:
Žalobci, usilujícímu o určení, že není zde dlužního poměru žalovaným v jeho dopise tvrzeného, náleží, aby dle §. 228. c. s. ř. prokázal zvláštní náležitosti žaloby určovací, že totiž má právní zájem na určení neexistence vychloubaného právního poměru a na tom, aby soudcovský výrok v tom směru stal se co nejdříve.
Třeba by se připustilo, že jest zde právní zájem žalobcův na dotyčném zjištění, poněvadž tvrzením onoho dlužního poměru dává se na srozuměnou, že se míní zasáhnouti do majetkoprávních poměrů žalobcových, což vybízí k odmítnutí, tož přece netvrdil žalobce, natož prokázal, že totiž povaha věci toho vyhledává, aby toto určení stalo se co nejdříve, tudíž ještě před podáním žaloby, kterou bylo pohroženo. Vždyť pouhá skutečnost upomínání dluhu, jehož jsoucnost ostatně se popírá, a pohrození žalobou neospravedlňuje ještě nijak vznesení žaloby na určení nejsoucnosti tohoto dluhu, poněvadž i bez tohoto určení ze zmíněné skutečnosti o sobě majetkoprávní újma neplyne, a žalobci se ponechává, aby bránil se proti podané žalobě a aby touto cestou majetkovou újmu odvrátil.
Názoru prvého soudce, že žaloba nevyhovuje náležitostem § 228. c. s. ř. slušelo tudíž přisvědčiti.
(Rozh. ze dne 6. září 1904, č. 12461.) Flieder.

Citace:

Vychloubání se pohledávkou. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1905, svazek/ročník 14, číslo/sešit 1, s. 43-46.