NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3789.

Matriky. — Státní úředníci (Slovensko): * Honorární matřikáři jmenovaní podle zák. čl. 33:1894 a 36:1904 o státních matrikách nenabývají tímto jmenováním charakteru státních úředníků.
(Nález ze dne 21. června 1924 č. 11 234.)
Věc: Michal F. v L. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o požitky a pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 21. října 1922 domáhal se Michal F., matrikář v L., jehož žádost za definitivní jmenování min. pro Slov. již dříve byl zamítl, zvýšení starých požitků, definitivní úpravy jich a poukázání příslušejícího mu od r. 1918 drahotního přídavku, válečného příspěvku a rychlé úřednické výpomoci a posléze toho, aby mu jeho služební doba též pro pensi byla počítána.
Nař. rozhodnutím byla žádost tato zamítnuta.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad odůvodnil svoje zamítavé rozhodnutí tím, že zvýšení matrikářského honoráře není možné, poněvadž st-1 požívá již nejvyššího stanoveného honoráře, a na poukázání drahotních přídavků, náhlé a nouzové výpomoci že mají nárok jen státní úředníci a podúředníci a nikoli honorami matřikáři a posléze, že dle § 6 z. čl. 33 z r. 1894 ustanovení honorovaní matřikáři nejsou do hodnostních tříd zařazení úředníci, nýbrž dostávají jen čestnou odměnu a jako tací že nemají nároku na žádné jiné přídavky a poněvadž nejsou definitivními úředníky, že jest i otázka pense bezpředmětná.
Stížnost vycházejíc ze skutečnosti, že st-1 byl jmenován matrikářem státních matrik a jiného zaměstnání vedle úřadu matrikáře vůbec nekonal a že honorář za službu matrikářskou dostával z pokladny státní, tvrdí, že st-1 patří z důvodů těch mezi úředníky státní a má s nimi stejná práva, tedy zejména i právo na všechny ty příspěvky, válečné výpomoci, drahotní přídavky a úřednickou náhlou výpomoc, kterých se dostává ostatním státním zaměstnancům.
Na těchto tvrzeních spočívá pak i jeho petit za úpravu základního služného a petit o přiznání nároku na pensi.
Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu.
St-1 byl — jak ze správních spisů vidno — jako učitel jmenován býv. uherským min. vnitra nejprve r. 1897 náměstným matrikářem a v r. 1912 matrikářem na základě zák. čl. 33 z r. 1894 o státních matrikách, a byl mu za vedení úřadu matrikářského poskytnut podle § 11 cit. zák. článku honorář. ježto st-li jmenovacím dekretem charakter státního úředníka výslovně propůjčen nebyl, jsou pro posouzení jeho právního postavení jako matrikáře rozhodujícími jedině předpisy tohoto zák. článku, a předpisy zák. čl. 36 z r. 1904, jimiž zák. čl. 33 z r. 1894 částečně byl pozměněn.
Než ustanovení těchto zákonných článků nedávají podkladu pro tvrzení stížnosti, že by st-1 již tím, že byl jmenován matrikářem, byl se stal úředníkem státním. Z ustanoveni těch vysvitá naopak jasně, že podle úmyslu zák. nezakládá se jmenování matrikářem trvalý služební poměr toho druhu, v jaký vstupují k státu úředníci státní a na nějž se vztahují předpisy pro státní úředníky platné; jmenování matrikářem má podle celé konstrukce uvedených zákonů povahu propůjčení určité funkce veřejné, jímž se na dosavadním veřejném nebo jinakém postavení jmenovaného nic nemění.
V tomto směru poukázati jest především na § 6 zák. čl. 33 z r. 1894. Podle tohoto §u jmenuje sice matrikáře ministr vnitra, vyslechna administrativní výbor příslušný dle úředního místa, v posledním odstavci § 6 se však praví, že jmenování matrikarem může býti odvoláno pro nedbalost, nepořádek nebo nedostatek mravní spolehlivosti, jakož i v případě organisační změny.
V § 7 cit. zák. čl. vyslovuje se zásada, že úřadem matrikáře má býti pověřen v prvé řadě některý z funkcionářů města, velké nebo malé obce, dále výjimečně též okresní služný a že všichni tito veřejní úředníci jsou povinni jmenování matrikářem přijati. Jen je-li to odůvodněno okolnostmi, může podle § 8 cit. zák. článku matrikářem býti jmenována i osoba jiná, má-li náležitosti zmíněným § 8 požadované.
Již z ustanovení těchto nutno usuzovati, že zákonodárce v zásadě nepomýšlel na zřízení matrikám jako zvláštní kategorie úředníků státních, nýbrž že se jeho úmysl nesl spíše k tomu, aby úřad matrikáře byl zpravidla obstaráván úředníkem v jiném úřadě již ustanoveným jako vedlejší úřad čestný.
Že tomu tak je, to dokazuje i předpis § 16 zák. čl. 33 z r. 1894 jednající o disciplinárním řízení proti matrikářským úředníkům, jenž stanoví, že matrikáři, kteří jsou také v úředním svazku státním, municipálním nebo obecním, podléhají disciplinárním předpisům, směrodatným pro jejich hlavní úřad.
Není tedy pochybnosti o tom, že úředník pověřený úřadem matrikáře, nebyl-li úředníkem státním, nestal se jím také jmenováním matrikářem. Zbývá ještě zkoumati, nemají-li snad zmíněné zák. články nějaká odchylná ustanovení pro případ, když matrikářem byla jmenována po rozumu § 8 zák. čl. 33 osoba, jež před svým jmenováním matrikářem místa veřejného úředníka vůbec neměla, z nichž by bylo možno usuzovati, že aspoň takovým matrikářům zákon chtěl dáti charakter státních úředníků.
O matrikářích jmenovaných podle § 8 cit. zák. čl. stanoví se v § 16 zák. čl.. 33 z r. 1894, že v disc. ohledu má se na ně přiměřeně použíti předpisů zák. čl. 33 z r. 1886, tedy nikoli předpisů platných pro disc. řízení proti úředníkům státním. V § 6 zák. čl. 36 z r. 1904 se pak ustanovuje, že ti městští matřikáři a všichni oni zástupci matrikářští, kteří nezastávají současně nějaký jiný úřad, složí před početím své působnosti u bezprostřední dozorčí matriční vrchnosti přísahu nebo slavnostní slib a dále, že jest je ohledně agendy náležející do oboru jejich působnosti považovati za veřejné úředníky.
Z těchto ustanoveni však jest zřejmo, že zákon ani takovým matrikářům, kteří před svým ustanovením nebyli veřejnými úředníky resp. jako matřikáři nezastávají zároveň též jiný úřad, charakter úředníků státních přiznati nechtěl a nepřiznal.
Jest tedy stížnost, opírající nárok st-lův na drahotní přídavek, náhlou a nouzovou výpomoc, úpravu platu a na pensi o právní názor, že st-le jako matrikáře pověřeného vedením státních matrik je nutno pokládati za úředníka státního se všemi právy státních úředníků, bezdůvodná a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 3789. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 173-175.