Čís. 8993

Třetí osoba, již přísluší k předmětům, stiženým zatímním opatřením, právo nedopouštějící výkon exekuce, může odporovati prozatímnímu opatření žalobou podle § 37 ex. ř. Vlastnictví, jež si prodatel vyhradil k prodané věci až do úplného zaplacení kupní ceny, jest právem, nedopouštějícím výkon exekuce (prozatímního opatření). Do rozsudečného výroku prvého soudu, vyhovujícího žalobě podle § 37 ex. ř., nelze pojati dodatek: »a exekuce se zrušuje«.
(Rozh. ze dne 25. května 1929, Rv I 62/29.)
Bertě S-ové bylo k zajištění peněžité pohledávky povoleno proti Rudolfu I-ovi prozatímní opatření zabavením nákladního auta. Žalující firma, tvrdíc, že zabavené auto prodala Rudolfu I-ovi na splátky s výhradou vlastnictví, podala na Bertu S-ovou žalobu o nepřípustnost prozatímního opatření. Procesní soud prvé stolice vyslovil v rozsudečném výroku, že prozatímní opatření jest nepřípustné a se zrušuje, a dodal: »Prozatímní opatření ohledně auta trvá až do právoplatného rozhodnutí tohoto sporu.« Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, vyloučil však z nálezu prvého soudu slova »a se zrušuje«. Důvody:
Dovolatelka uplatňuje jen dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. a, provádějíc jej, klade si dvě otázky: 1. Má třetí osoba, jíž k předmětům zatímným opatřením postiženým příslušejí práva, jež podle § 37 ex. ř. činí exekuci nepřípustnou, i proti zatímnému opatření právo zrušovací? 2. Je výhrada vlastnictví k prodané věci vůbec právem ve smyslu § 37 ex. ř.? Tyto otázky nejsou přesně formulovány a měly by patrně zníti takto: 1. Smí třetí osoba, které k předmětům zatímným opatřením postiženým přísluší právo, jež by nedopouštělo výkon exekuce, odporovati zatímnému opatření žalobou ve smyslu § 37 ex. ř.? 2. Je vlastnictví, které si prodatel vyhradil k prodané věci až do úplného zaplacení kupní ceny, právem, jež nedopouští výkon exekuce, po případě výkon zatímného opatření? Odvolací soud odpověděl na obě tyto otázky kladně, což učinil v úplném souladu s ustálenou judikaturou nejvyššího soudu. Ve příčině otázky prvé stačí poukázati na rozhodnutí čís. 5227 a 7224 sb. n. s. Že věcná práva, tedy i právo vlastnické třetích osob, jsou právy, která nedopouštějí výkon exekuce, po případě výkon zatímného opatření, o tom není třeba obšírně se rozepisovati, neboť v tomto směru nebylo ani v nauce ani v soudnictví pochybností. To platí plnou měrou i o právu vlastnickém, jež si prodatel vyhradil k prodané věci až do úplného zaplacení kupní ceny, neboť nelze seznati, proč by při vlastnictví takto vyhraženém měla nastati odchylka od pravidla, ano se výhradou na podstatě práva vlastnického nic nemění. Názor dovolatelky, že výhrada vlastnictví k prodané věci není než převodem vlastnictví k zajištění, je mylný a odporuje úvaze, že výhrada vlastnictví není jeho převodem. Rozhodnutí nižších soudů vyhovuje v podstatě zákonu a bylo je potvrditi ovšem jen za současné opravy, že se slova »a se zrušuje« z rozsudkového nálezu prvého soudu vylučují. Slova ta jsou totiž v rozporu s poslední větou téhož nálezu a nepatří vůbec do rozsudku, neboť ve smyslu §§ 37 a 402 ex. ř. jest zatímně opatření zrušiti teprve, až se žalobě právoplatně vyhoví.

Citace:

č. 8993. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 748-749.