NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8542 —
Č. 8542.

Obecní volby: I. * Také pro volbu starosty, jeho náměstků a členů obecní rady platí zásada tajnosti a svobody volby. — II. * Koná-li se volba starosty obce a jeho náměstků podle § 61 odst. 2. řádu volení v obcích, hlasuje také předsedající člen nově zvoleného obecního zastupitelstva.
(Nález ze dne 9. dubna 1930 č. 5847.)
Prejudikatura: Boh. A 522/20, 5273/26, 8228/29.
Věc: Zdeněk R. a spol. v D. proti zemské správě politické v Opavě o volbu starosty, náměstků a obecní rady.
Výrok: Stížnost Zdeňka R. a společníků se zamítá jako bezdůvodná. Ke stížnosti Karla Ch. a Josefa B. zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad námitky, jež podali jednak Zdeněk R. a spol., jednak Karel Ch. a Josef B. proti volbě starosty, jeho náměstků a obecní rady v D., provedené dne 29. října 1927.
1. Zdeněk R. a spol. vytkli ve svých námitkách tyto vady volebního řízení: 1. Hlasování zúčastnil se také předseda vol. komise Karel V. Stalo se tak neprávem, neboť o tom, zda předseda má se hlasování účastniti, nemá ob. vol. řád žádného ustanovení a dlužno tedy použíti předpisu § 45 slez. ob. zříz., podle něhož má předseda hlasovati jen tehdá, když jsou hlasové stejně rozděleni, což v daném případě nebylo. 2. Hlasování dálo se z nařízení zástupce dohlédacího úřadu lístky, aniž bylo předem vyžádáno usnesení obecního zastupitelstva o způsobu hlasování, jak předpisuje § 45 slez. ob. zříz., jehož bylo i zde použíti, poněvadž ani o způsobu hlasování při volbě starosty, jeho náměstků a obecní rady nemá ob. vol. řád žádného ustanovení. Na podporu svého názoru, že mělo v obou případech býti použito předpisu slez. ob. zřízení, dovolali se st-lé nál. Boh. A 522/20.
Námitky tyto zamítl žal. úřad podstatně proto, že v daném případě nebylo lze použíti předpisu § 45 slez. ob. zříz., nýbrž výhradně předpisů ob. vol. řádu. Volba starosty a náměstků byla ve smyslu posl. odst. § 62 ob. vol. ř. provedena podle § 61 téhož zák., jenž stanoví, že starosta a jeho náměstek se volí nadpoloviční většinou přítomných z celého sboru. Pokud pak jde o způsob volby, vyplývá ze základní zásady ob. vol. řádu o tajnosti všech voleb, že také volba starosty a jeho náměstků, koná-li se podle § 61 ob. vol. ř., nesmí býti provedena jinak než hlasovacími lístky. Dovolání se nál. Boh. A 522/20 jest nepřípadné, neboť jednak se nález ten týká jen svolání schůze obecního zastupitelstva k volbě obecní rady, jednak řeší jen případy, kde ob. vol. řád sám nemá žádného ustanovení.
Ve stížnosti trvají st-lé opět na svém názoru, že také pro provádění volby obecní rady dlužno tam, kde ob. vol. ř. nemá zvláštního ustanovení, použíti podpůrně předpisů slez. ob. zřízení, dovolávají se tu opět cit. již nál., jenž vyslovil zásadu všeobecnou, platnou pro řízení o volbě — Č. 8542 —
obecní rady, a dovozují, že z ustanovení § 61 odst. 2 ob. vol. ř. nedá se dedukovati, že se předseda vol. komise má zúčastniti hlasování, neboť i v § 45 odst. 1 slez. obec. zříz. se praví, že k platnosti usnesení jest potřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů obecního zastupitelstva a přece předseda nemá zásadně hlasovati; konečně namítají, že zásada tajnosti hlasování platí jen pro volbu obecního zastupitelstva.
Námitky tyto neshledal nss důvodnými. Nemůže o tom býti sporu — a stížnost to ostatně také sama přiznává — že pro posouzení otázky, jak má býti prováděna volba starosty, jeho náměstků a obecní rady, jsou v prvé řadě rozhodny předpisy ob. vol. řádu, a že tedy tam, kde tento vol. řád obsahuje ustanovení, z nichž dá se vyvoditi, jak jest při volbě té postupovati, nutno se říditi jedině těmito ustanoveními a nelze ani podpůrně aplikovati ustanovení jiných zákonů, zejména tedy ani slez. ob. zřízení, jež by přikazovala postup odchylný. Bylo by tedy třeba zabývati se otázkou, zda takováto podpůrná aplikace předpisů slez. ob. zřízení na provádění volby samé jest vůbec přípustná, teprve tenkráte, kdyby se z předpisů ob. vol. řádu nedalo dovoditi, jak v obou shora naznačených směrech má při provádění volby býti postupováno.
Pokud jde předem o otázku, má-li se při volbě starosty a jeho náměstků, prováděné podle § 61 ob. vol. ř., zúčastniti hlasování také předseda vol. komise, praví se v 2. odst. tohoto ustanovení, že starosta a náměstek volí se nadpoloviční většinou z celého sboru. Nějakého omezení, že by se předseda tohoto hlasování buď vůbec nebo za určitých okolností zúčastniti neměl, předpis ten neobsahuje. Již proto tedy nelze jej chápati jinak, než že k hlasování jsou oprávněni všichni přítomní členové obecního zastupitelstva, tedy i předseda vol. komise. Poukazují-li stěžovatelé na to, že přes obdobné ustanovení § 45 slez. ob. zříz. o platnosti usnesení při nadpoloviční většině hlasů přítomných údů zastupitelstva přece předseda zpravidla hlasovati nemá, vyplývá právě z tohoto ustanovení, že k tomu, aby účast jeho při hlasování byla omezena, bylo zapotřebí positivního předpisu zákona, a že by jinak i v obecních zastupitelstvech slezských, kdyby § 45 slez. ob. zř. neobsahoval předpisu daného v odst. 2., byl i předseda oprávněn vždy hlasování se zúčastniti. Že ostatně zákonodárce ob. vol. řádu výrazu hlasování nebo rozhodování »nadpoloviční většiny členů« nějakého sboru nerozuměl tak, že se předseda tohoto hlasování zúčastniti nesmí, plyne z ustanovení § 33 odst. 2. Zde zákonodárce účast předsedajícího volební komise výslovně omezil jen na případ rovnosti hlasů. Kdyby byl tedy stejného omezení chtěl docíliti také pro volbu podle § 61, byl by to jistě také výslovně nařídil.
Avšak názor st-lů jest nad to v přímém rozporu s předpisem § 61 odst. 3 ob. vol. ř. Podle tohoto ustanovení jest v případě, neobdrží-li žádný z kandidátů nadpoloviční většiny hlasů — tedy i tenkráte, obdrží-li dva kandidáti stejný počet hlasů — vykonati užší volbu, a dojde-li při užší volbě k rovnosti hlasů, rozhodne los. Není tedy přípustno použíti tu předpisu § 45 slez. ob. zříz., jenž při rovnosti hlasů stanoví něco jiného, — Č. 8542 —
t. j. ukládá předsedovi, aby hlasoval, a prohlašuje jeho hlas za rozhodující.
Tím je tedy dovoděno, že v daném případě nebylo lze ani podpůrně sáhnouti k předpisům slez. obec. zřízení. Budiž však nad to ještě zdůrazněno, že tato podpůrná aplikace obecního zřízení na vlastní řízení volební není vůbec přípustná. Zákonem z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., jímž byl řád volení do obcí vydán, byly zrušeny a nahraženy volební řády obecní, plativší v jednotlivých zemích jako zákony zemské, tedy také obec. vol. řád slez., vydaný zákonem z 15. listopadu 1863 č. 17 z. z. a doplněný zákony z 24. září 1883 č. 35 a 36 z. z. Tento vol. řád — stejně jako vol. řády ostatních zemí— měl však (v § 37) specielní ustanovení o tom, jak se provádí volba představenstva. Nemohly proto za platnosti tohoto vol. řádu pro způsob volby představenstva předpisy slez. ob. zřízení platiti ani analogicky. Jestliže však ani za účinnosti tohoto staršího vol. řádu pro volbu představenstva předpisy slez. ob. zřízení neplatily, nelze připustiti, že by platily za účinnosti řádu volení z r. 1919, jenž je ve své podstatě novelisací onoho vol. řádu staršího.
Je tu však ještě další důvod, který opačný názor nepřipouští. Jednotným řádem volení z r. 1919, vydaným pro oblast celé republiky (s restrikcí ohledně Podk. Rusi, Velké Prahy, Bratislavy a Košic), byly nahrazeny dřívější partikulární vol. řády jednotlivých zemí a měla tedy býti provedena unifikace řízení volebního. Kdyby však správným bylo, že ve Slezsku možno k doplnění nového řádu volení použíti ustanovení obec. zřízení slez., pak platilo by to obdobně i v zemích ostatních, a poněvadž obecní zřízení těchto zemí se v mnohém od sebe liší — tak zejména i v předpisech o tom, jak se obecní zastupitelstvo usnáší (§ 48 čes., § 45 mor. a slez. ob. zříz.) — byl by tím unifikační úmysl zákonodárcův úplně zmařen. Konečně plyne i z povahy věci, že nelze předpisů o tom, jak se usnáší obecní zastupitelstvo řádně již organisované, aplikovati na tvoření vůle osob, jež svým usnesením mají teprve svoji organisaci provésti.
Proti názoru žal. úřadu, že v daném případě smělo se hlasovati výhradně hlasovacími lístky, poněvadž jinaké hlasování bylo by v rozporu se zásadou tajnosti volby, platící i pro volbu starosty, jeho náměstků a obecní rady, vznášejí st-lé jedinou námitku, že ustanovení § 56 ob. vol. ř. o tajnosti volby se vztahuje pouze na volbu obecního zastupitelstva, nikoli však také na volbu starosty, jeho náměstků a obecní rady. Názor tento není správný. Třebas řád volení z roku 1919 nemá výslovného ustanovení, že zásada tajnosti volby daná zde pro volbu obecního zastupitelstva, platí také pro volbu starosty, jeho náměstků a obecní rady, podává se přece z celé genese tohoto zákona nutnost vykládati ustanovení jeho tak, že zásada tajnosti volby má platiti pro všechny volby podle něho prováděné, tedy také pro volbu starosty, náměstků a obecní rady.
Nelze nechati nepovšimnuto, že zásada tajnosti voleb, která vlastně tvoří nutný předpoklad pro svobodu i čistotu každé volby, razila si již ode dávna cestu do různých vol. řádů a že požadavkem každého moderního — Č. 8542 —
volebního řádu jest, aby zásada tato byla co nejdokonaleji splněna. Byli-li zákonodárci v dobách starších nuceni od důsledného provedení této zásady upustřti, stalo se to zřejmě jen proto, že technické provedení tajné volby, spojené nezbytně s hlasováním písemným a s určitou komplikovanější manipulací, naráželo na překážku nedostatečné dosud povšechné vzdělanosti, zejména také gramotnosti širokých vrstev obyvatelstva. Že jen tato obava vedla zákonodárce k tomu, že upouštěl tu a tam od zásady tajnosti volby, je patrno z toho, že zásadu tajnosti zaváděl ponenáhlu tam, kde k volbě přicházely již osoby vybrané, u nichž se dal předpokládati již vyšší stupeň vzdělanosti, tedy jednak v krajinách s celkovou vyšší vzdělaností, jednak při volbách, prováděných užším kruhem osob vybraných, tedy zejména při volbách do obecních představenstev, ev. aspoň ve větších městech. Tak na př. na Slov. volilo se veřejně nejen do obec. zastupitelstva, nýbrž i do obec. představenstva a pouze v městech s regulovaným magistrátem voleno obecní představenstvo hlasovacími lístky (§§ 96 a 80 zák. čl. XXII:1886), na Mor. a ve Slez. konala se volba do obec. zastupitelstva ústně, tedy veřejně, a při volbách do obec. představenstva ponecháno na vůli obec. zastupitelstva, aby se usneslo, má-li se voliti ústně nebo hlasovacími lístky (§§ 24 a 38 odst. 2 zák. 15. března 1864 č. 4 z. z. mor. a §§ 24 a 37 odst. 2 zák. z 15. února 1863 č. 17 z. z. slez.), kdežto v Čechách konány jak volby do obec. zastupitelstva tak i do představenstva hlasovacími lístky (§§ 23 a 37 odst. II. zák. z 16. dubna 1864 č. 7 z. z. čes.). Také při volbách do zem. zastupitelstev, kde v některých kuriích se v nejstarších dobách volilo ještě ústně (tak na př. v Haliči, Bukovině, Istrii) zavedena záhy volba tajná.
Řádu volení do obcí z r. 1919 nedá se proto supponovati, že by na této odedávna nastoupené dráze, směřující ke zdokonalení voleb do zastupitelských orgánů obecních, chtěl učiniti krok nazpět. Takovýmto zpětným krokem bylo by však, kdyby ustanovení jeho o zásadě tajnosti volby měla se vykládati tak restriktivně, jak si toho žádají st-lé, neboť by tím aspoň z části byla odstraněna tajná volba do obec. představenstva, kde již zavedena byla, a to na Mor. a ve Slez., kde platila aspoň fakultativně, v Čech. pak a ve slovenských městech s reg. magistrátem, kde až dosud byla povinnou. To bylo by tím méně pochopitelným, kdyžtě při volbách obec. zastupitelstva, kde namnoze zásada tajnosti vůbec neplatila (Mor., Slez., Slov.), zásada tato byla zavedena bezpodmínečně. Takovýto výklad byl by možným jen tenkráte, kdyby ho znění zákona výslovně dopouštělo, ježto však zákon nic takového neobsahuje, dlužno názor žal. úřadu uznati správným.
Jest proto stížnost Zdeňka R. a spol. bezdůvodná a slušelo ji zamítnouti.
II. St-lé Karel Ch. a Josef B. ve svých námitkách vytýkali jako vadu vol. řízení: 1) že člen obec. zastupitelstva Otta R. dostavil se teprve po složení slibu věrnosti republice Čsl., sám slibu nesložil a přece se zúčastnil hlasování, což odporuje předpisu § 60 ob. vol. ř.; 2) že členové obec. zastupitelstva náležející vol. skupinám socialistickým a skupině — Č. 8542 —
živnostenské, celkem 16 členů, dožadovali se a ukazovali si v jednotlivých skupinách navzájem vyplněné hlasovací lístky, aby nabyli kontroly, jak kdo volil; a že tímto postupem byla vážně porušena čistota, svoboda a tajnost volby, což mělo vliv na výsledek volby, neboť tohoto výsledku bylo docíleno vždy teprve užší volbou, a to při volbě starosty a prvního náměstka jen rozdílem jednoho hlasu.
Prvou z těchto námitek zamítl žal. úřad poukazem na výpověď Otty R. samého, jakož i na prohlášení úředního zástupce při volbě, kteří potvrdili, že R. »přišel sice o 5 minut později, avšak v okamžiku, když se lístky rozdávaly; byl vzat do slibu ještě před volbou zástupcem dohlédacího úřadu, teprve po vzetí do slibu věrnosti byl mu skrutátorem vydán hlasovací lístek, načež odvolil«.
Ve stížnosti namítají st-lé, že R. nesložil před volbou slibu věrnosti republice Čsl., jak vyplývá z jeho vlastní výpovědi resp. že aspoň se tak nestalo řádně, neboť sám ani neví, komu podal ruku, a také mu nebyl slib věrnosti přečten.
Tato námitka jest ve své prvé části v rozporu se spisy. — — — —
Zamítnutí námitek těchto st-lů ve druhém bodě opřel žal. úřad v podstatě o toto odůvodnění:
I když pravdou bylo — což však nesporně dokázáno není — že jednotlivé politické strany se před volbou usnesly na tom, které kandidáty mají jejich členové voliti, a že se jejich členové budou při volbě navzájem kontrolovati, zda tyto kandidáty skutečně volí, nelze v tom spatřovati znásilňování přesvědčení a svědomí těchto členů, nýbrž zachování stranické discipliny, které se dotčení dobrovolným vstupem do strany sami podvolili a které, nesouhlasí-li s postupem strany, mohou se vystoupením z ní opět vyhnouti.
Právní názor, na němž je odůvodnění toto založeno, jest v naprostém rozporu s předpisy ob. vol. řádu. Bylo již shora dovoděno — a žal. úřad sám to prohlásil, vyvraceje námitky Zdeňka R. a společníků — že také pro volbu starosty, jeho náměstků a obecní rady platí zásadní požadavek čistoty, svobody i tajnosti volby. Za tohoto právního stavu, uznaného žal. úřadem samým, znamená však odůvodnění jeho, že přes základní zásadu tajnosti a svobody volby mají politické strany privilegium tuto základní zásadu ze stranických důvodů a z ohledu na zachování stranické discipliny v řadách svých členů porušiti, ba úplně zmařiti, a že tedy zásadně stranické discipliny musí ustoupiti základní zásada tajnosti a svobody volby. Že názor tento je v rozporu se zákonem, je zřejmé a vyslovil to ostatně nss v nál. Boh. A 8228/29.
Že pak toto nepřípustné působení mohlo v daném případě míti vliv na výsledek volby, podává se z toho, že výsledku volby docíleno vždy teprve užší volbou a při volbě starosty a prvního náměstka jen rozdílem jednoho hlasu.
Žal. úřad ovšem, jak shora uvedeno, také »poznamenal«, že usnesení obsahu shora uvedeného »nesporně dokázáno není«. Nehledě k tomu, že z tohoto znění není patrno, co žal. úřad jím chtěl vyjádřiti, zda totiž požadavkem nesporného důkazu nechtěl snad vyjádřiti, že požaduje, aby — Č. 8543 —
okolnost tato nebyla mezi zúčastněnými stranami vůbec sporná, či žádá-li k průkazu této okolnosti nějakých zvlášť kvalifikovaných důkazů, — nelze toto odůvodnění vzhledem k výsledkům průvodního řízení uznati ze dostatečné. — — —
Poněvadž z nař. rozhodnutí je patrno, že hlavním důvodem pro zamítnutí námitek st-lů v tomto bodě byl shora uvedený nesprávný právní názor, jenž zřejmě také měl v zápětí, že žal. úřad vyvrácení skutkových tvrzení st-lů nevěnoval náležité péče, slušelo rozhodnutí jeho zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 8542. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 630-635.