Soudy odvolací

(trestní).
Dlužno tu lišiti:
I. Odvolání z rozsudků soudů okresních: Odvolání je tu jediným řádným prostředkem opravným, zastupujícím dva prostředky opravné proti rozsudkům sborových soudů I. stolice a soudů porotních připuštěné, totiž stížnost zmatečnou a odvolání. O odvolání rozhoduje sborový soud I. stolice, v jehož obvodu leží soud okresní, jenž rozsudek vynesl (§§ 463, 466, 10 tr. ř.). Sborový soud rozhoduje ve shromáždění čtyř soudců (§ 13 tr. ř.).
II. Odvolání z rozsudků sborových soudů I. stolice a soudů porotních. Odvolání připouští se jen:
1. z výroku o trestu neb
2. z výroku o nárocích soukromoprávních (§§ 283, 345 tr. ř.), dále
3. z výroku o dání pod dozor policejní neb přidržení v donucovací pracovně (§§ 5 a 10 zák. ze dne 10. května 1873 č. 108 ř. z. a § 7 zák. ze dne 24. května 1885). O odvolání rozhoduje vrchní zemský soud a sice v shromáždění 5 soudců a výjimečně nejvyšší soud co soud kasační, byla-li totiž zároveň podána proti rozsudku stížnost zmateční. Soud nejvyšší rozhoduje v takovém případě buď současně při vyřízení neb po vyřízení stížnosti zmatečné o odvolání a sice ve shromáždění 7 soudců (§§ 280, 295, 296, 15 a 16 tr. ř.). Dodati sluší, že proti rozsudkům sborového soudu I. stolice, co soudu stanného každý prostředek opravný, tudíž i odvolání je vyloučeno (§ 445 tr. ř.). (Ostatně viz čl. Příslušnost soudní (trestní).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Soudy odvolací (trestní). Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 610-610.