NPD documents search: Všehrd, 8 (1927)

Nárok osob k pojištění dle zák. z 30. března 1888, č. 33 ř. z. povinných jest bezpodmínečný a na majetkových poměrech pojištěného zcela nezávislý. Veřejná nemocnice, kteráž dle § 8. l. c pojištěného do ošetřování vzala, může náhradu útrat ošetřovacích až do 20 neděl žádati toliko po nemocenské pokladně, kteráž jest její zmocnitelkou, nikoliv však po pojištěném a tudíž ani po jeho rodičích.

C. k. nemocnice Wieden ve Vídni, zastoupená c. k. fin. prokuraturou v Brně zažalovala L. V-ovou na zaplacení 144 K z důvodu toho, že syn žalované V. K., krejčovský učeň u J. P. ve Vídni, pojištěný u učňovské nemoc. pokladny společenstva krejčovských mistrů tamtéž, ošetřován byl v žalující nemocnici od 8./10. 1907 do 3./1. 1908. Čásť výloh ošetřovacích (po dobu 4 neděl) per 211 K 20 h zaplatila dle zákona k tomu povinná příslušná nemocenská pokladna, zbytek 144 K (za ošetřování od 5. týdne nadále) zaplatiti jest prý dle §§. 139., 141. a 1042. ob. z. obč. povinna matka, jelikož V. K. sám žádného majetku nemá.
Žalovaná namítla po stránce formální nepřípustnost pořadu práva, poněvadž vymáhání náhrady za ošetřování ve veřejných nemocnicích přísluší úřadům správním, ve věci samé pak potírala žalobní nároky z důvodu § 6. zák. z 30./3. 1888 č. 33 ř. z., dle něhož má pojištěný nárok oproti nemocenské pokladně na nemocenskou podporu, místo níž však dle § 8. téhož zák. může být poskytnuto ošetřování v nemocnici. První soudce, zamítnuv námitku nepřípustnosti pořadu práva z důvodu toho, že se nejedná o uplatňování nároku nemocnice ve- řejné proti ošetřovánci, nýbrž o náhradní nárok nemocnice proti jeho rodičům (§ 1. j. n., čl. I. uv. zák. k j. n., výnos min. vnitra z 6./3. 1855 č. 6382 a 1854) ve věci samé žalobu zamítl, odvolávaje se na nález správního soudu ze dne 28./9. 1906 č. 10186 (Bud. č. 4638), podle něhož členové nemoc. pokladen, pokud jich nárok na podporu oproti veř. nemocnicím trvá, nejsou povinny těmto léčebné za ošetřování hraditi, důsledkem čehož odpadá též subsidiarní soukromoprávní povinnost žalované za syna léčebné hraditi.
Obě vyšší stolice rozsudek ten potvrdily.
Důvody III. stolice.
Dovolání žalobkyně opřenému o č. 4 § 503. c. s. ř. dlužno odepříti veškeru oprávněnost; bylo je tedy zamítnouti.
Žaloba přítomná opírána jest o ustanovení §§ 139., 141. a 1042. ob. zák. obč. Dlužno tedy zkoumati, může-li syn žalované, jenž v c. k. nemocnici Wieden ve Vídni od 8. října 1907 až do 3. ledna 1908, tedy po dobu 12 4/7 týdnů byl léčen a opatrován a jenž dle zákona ze dne 30./3. 1888 č. 33 ř. z. pro případ onemocnění byl pojištěn, býti přidržen po lékařském ošetřování a zaopatřování přes 4 týdny trvavším ve veřejné nemocnici shora zmíněné — k náhradě poplatků od 5. téhodne povstavších.
Obligatorním nemocenským pojišťováním dělníků zmíněným zákonem stanoveným pojišťují se osoby v § 1. lit. c) jmenované pro případ onemocnění. F. K., syn žalované, byl, jak nesporno, ve smyslu zmíněného zákona pro případ onemocnění pojištěn.
V §§. 6.—8. lit. c) obsažena jsou nutná ustanovení o tom, co obligatorní pojišťování nemocenské pojištěnému za všech okolností jako míru nejmenší poskytnouti musí a to:
1. lékařské ošetřování zdarma, jakož i potřebné léčiva a ostatní therapeutické pomůcky a
2. nemocenské ve výši v § 6. al. 2. stanovené za podmínek tu naznačených nejméně po 20 neděl.
Takto jest dělníkům v § 1. jmenovaným pro případ nemoci a nezpůsobilosti k výdělku nemocí způsobené po dobu nemoci a nejméně po 20 neděl zaručeno netoliko bezplatné lékařské ošetřování v nemoci, nýbrž zajištěn i příspěvek na výživu po dobu tu poskytováním nemocenského.
§ 8. lit. c) stanoví, že místo výhod v § 6. pod 1. a 2. stanovených poskytnuto býti může bezplatné léčení a ošetřování ve veřejné nemocnici nákladem nemocenské pokladny, způsobem tu naznačeným. Tento nárok osoby dle § 1. lit. c) pojištěné, v tomto případě syna žalované na bezplatné léčení, ošetřování a na poskytování ne- mocenského (§ 6. al. 1. a 2. lit. c) nebo na bezplatné léčení a ošetřování ve veřejné nemocnici nákladem nemocenské pokladny, místo výhod právě uvedených, jest bezpodmínečný.
Majetkové poměry pojištěného nemají na to vlivu.
Tento nárok se stane se účinným, ex lege, má-li pojištěný nemocný jmění čili nic.
Pojištěný není tedy vůbec povinen zaplatiti správě zmíněné nemocnice náklady na ošetřování v nemocnici po dobu 20 neděl.
Stává v této příčině závazek mezi pokladnou nemocenskou a pojištěným, dále zároveň závazek, avšak toliko mezi nemocenskou pokladnou jako zmocnitelkou a správou nemocnice ošetřování poskytující jako zmocněnou, nikoli však mezi touto správou jako oprávněnou a pojištěným jako dlužníkem.
Není-li tu však pro povinného k pojištění a pojištěného syna žalované, pokud trvá jeho nárok na podporu proti nemocenské pokladně z § 1. resp. 6. lit. c) plynoucí (t. j. po 20 týdnů), závazku k zaplacení útrat za léčení a ošetřování v nemocnici, nemůže býti přidržen k náhradě útrat zažalovaných.
Pokud však tento nárok na podporu proti nemocenské pokladně jest v platnosti a trvá, nenabývá účinnosti ustanovení §§ 139. a 141. ob. z. obč. — hledíc k § 150. ob. z. obč. jen podpůrné — že žalovaná jako matka nezletilého pojištěnce hraditi musí náklady zažalovaná, spojené s jeho ošetřováním v nemocnici za něho, a nelze důvodem tvrditi, že nemocnice žalující tím, že obstarala jeho ošetřování v nemocnici a zapravila útraty s tím spojené, třebas jen zálohou, činila náklad, jejž by žalovaná dle zákona byla musila činiti sama (§ 1042. ob. z. obč.).
Neboť pojištěný měl dle toho, co shora dovoděno, nárok bezpodmínečný, na svých poměrech majetkových nezávislý, proti nemocenské pokladně na léčení v nemocnici a to nákladem nemocenské pokladny ve smyslu § 8. lit. c).
Tento právní nárok pojištěného není nijak dotčen ustanovením 3. odstavce § 8. lit. c), jak správně bylo dovoděno v důvodech rozsudku naříkaného. V této příčině dodává se toliko: Motivy vládní k tomuto zákonnému ustanovení (příl. 34 str. 22. odst. těsnopisných protokolů sněmovny X. zasedání, jakož i zpráva komise panské sněmovny k tomuto zákonu příl. 143 str. 5 těsnopisných protokolů panskě sněmovny X. zasedání a dotyčná zpráva živnostenského výboru sněmovny příl. 431 str. 1 bod. IV. těsnopisných protokolů sněmovny X. zasedání) jasně vyvozují, »že se tímto stanoví zákonem výhoda pokladen nemocenských, které se bezpodmínečně srosťují zaplacení za více než 4 neděle, že se však chtělo tímto činiti opatření ve prospěch fondů zemských a nemocnic, ježto se jim zabezpečuje vymáhání poplatků za první 4 neděle, jichž náhrady by došly jinak velmi nesnadno, po výtce také jen měrou obmezenou.«
Žádným způsobem nebylo však zamýšleno, přesunouti břímě ošetřování v nemocnici přes 4 neděle na pojištěnce a odnímati mu zákonem poskytnuté výhody § 6. resp. 8. lit. c) opět tenkráte, kdyby jeho nemoc trvala déle 4 neděl, základní zásadě zákona o nemocenském pojištění se příčiti a takto jej přivésti v rozpor sám se sebou.
Z těchto úvah plyne, že naříkanému rozsudku činěná výtka, že spočívá na nesprávném právním posouzení, jest bezdůvodná.
(Rozh. z 3./11. 1910 Rv III. 230/10/1.) —bl—

Citace:

Nárok osob k pojištění dle zák. z 30. března 1888,. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 2, s. 118-121.