NPD documents search: České právo, 1 (1919) - Nedodržení předpisu § 50 ex. ř. zakládá zmatečnost řízení

Č. 7356.

Živnostenské právo: Jak jest postupovati při zkoumání námitek proti výsledku voleb do pomocnické hromady?
(Nález ze dne 19. června 1928 č. 14198.)
Věc: Gustav P. a spol. v Brně proti ministerstvu obchodu stran provedení voleb do hromady pomocnické při obchodním gremiu v Brně.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zsp v Brně nařídila výnosem z 24. dubna 1924 k žádosti fy R. a spol. a soudr. ve smyslu § 111 a) živn. ř. — po slyšení obch. komory v Brně, zem. svazu gremií v Brně, zúčastněných gremií a živnostníků — rozšíření věcného rozsahu obch. grémia ve Velkém Brně na členy gremia protokolovaných obchodníků ve Velkém Brně. Jak u obch. gremia tak i u gremia protokolovaných obchodníků v Brně byla zřízena pomocnická hromada; správu prvnější vedla správní komise s vládním komisařem T. v čele, správu druhé pak volený výbor.
Výměrem ze 6. září 1924, řízeným na pomocnickou hromadu příslušníků obch. gremia, nařídila městská rada v Brně jako živn. úřad I. stolice ve smyslu čl. IV. vl. nař. č. 233/23 volbu pomocnické hromady příslušníků obch. gremia v Brně na den 19. října 1924. K volbě byly ohlášeny tři kandidátní listiny a to: 1. Českého volebního sboru, 2. Ústředního svazu — Zentralverband a 3. Vereinigte Deutsche Gewerkschaftsliste. Při volbě konané dne 19. října 1924 bylo odevzdáno 1287 hlasovacích lístků, z nichž byly 4 uznány neplatnými. Mandátů obdržela kand. listina 1. dvaadvacet, z ostatních jedna šest, druhá sedm.
Námitky podané proti výsledku volby st-li, vytýkající porušení čistoty voleb, a nezákonitost jich provedení, byly rozhodnutím měst. rady v Brně jako živn. úřadu I. stolice z 6. srpna 1925 zamítnuty; dalšímu odvolání nevyhověla zsp v Brně rozhodnutím z 28. listopadu 1925; odvolání proti tomu podané bylo pak nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů druhé stolice s tím, že při dotčené volbě nedošlo k nezákonnostem, jež by měly vliv na výsledek voleb.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost vytýká především, že volební řízení bylo ab ovo vadné a zmatečné, protože volby vypsal a prováděl gerent stanovený pouze pro hromadu pomocnickou při obch. gremiu v Brně bez součinnosti s voleným výborem pomocnické hromady při grémiu protokolovaných obchodníků v Brně; dle názoru stížnosti mohly vzhledem k tomu, že rozšířením věcné působnosti obch. gremia zaniklo sice gremium protokolovaných obchodníků, nebyla však ještě zrušena pomocnická hromada při tomto gremiu zřízená, k čemu by bylo bývalo třeba zvláštního rozpouštěcího výroku, býti volby vypsány pouze oběma zákonnými representanty těchto pomocnických hromad společně a nestalo-li se tak, byl porušen předpis čl. IV. vl. nař. č. 233/23.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. Jest nesporno, že rozhodnutím zsp-e v Brně z 24. dubna 1924 byl ve smyslu § 111. a) živn. ř. rozšířen věcný rozsah obch. gremia ve Velkém Brně na členy grémia protokolovaných obchodníků. Tímto rozšířením působnosti obch. gremia na členy gremia protokolovaných obchodníků staly se vzhledem k ustanovení § 106. odst. 2. živn. ř. nejen členové dosavadního gremia protokolovaných obchodníků členy obch. gremia, nýbrž i příslušníci prv jmenovaného gremia příslušníky obch. gremia. Pomocnická hromada jest orgánem závislým na existenci společenstva, u něhož jest zřízena, což neplyne pouze z povahy věci, nýbrž i z positivních předpisů zákona. Dle § 120. odst. 3 živn. ř. skládá se pomocnická hromada z veškerých k hlasování oprávněných pomocníků zaměstnaných u živnostníků ve společenstvo sloučených. Členství jest tudíž závislé na tom, že dotyčný pomocník jest zaměstnán u člena společenstva. Pozbylo-li gremium protokolovaných obchodníků tím, že byl věcný rozsah obch. gremia rozšířen na jeho členy, své existence, spočívající na nuceném svazu osob a zaniklo-li tím i dosavadní členství, pak pozbyla tímto aktem i pomocnická hromada své existence, neb zanikl nucený svaz osob, tvořící předpoklad pro trvání pomocnické hromady a nebylo třeba ještě zvláštního aktu, jímž by i pomocnická hromada se výslovně rušila. Ale pak nemohl již také výbor této právně již neexistující hromady žádnou funkci vykonávati a jest námitka stížnosti, která shledává nezákonnost jedině v tom, že výbor býv. pomocnické hromady při gremiu protokolovaných obchodníků nebyl přibrán k součinnosti při provádění voleb, bezdůvodnou.
Nss-u bylo se v dalším zabývati nejdříve námitkou stížnosti, že nezáleží na tom, zda nezákonitost, která se během volby sběhla, měla vliv na výsledek volby, nýbrž že ve smyslu § 120 živn. ř. již každá nezákonnost sama o sobě má míti za důsledek zrušení volby; vycházejíc z tohoto právního názoru dospívá stížnost pak k tomu, že volba v daném případě měla býti zrušena, poněvadž žal. úřad sám doznal, že v několika případech takové závady skutečně byly.
Ani této námitce nemohl nss přisvědčiti. Dle § 120, odst. 2 živn. ř. může býti volba živn. úř. prohlášena za neplatnou jen tehdy, stala-li se nezákonným způsobem, neb je-li zvolený dle § 118. živn. ř. z volitelnosti vyloučen.
Uváží-li se, že zvolení osoby z volitelnosti vyloučené samo o sobě již znamená porušení předpisu § 118 živn. ř., stanovícího podmínky volitelnosti, a že přes to se uvádí vedle první eventuality jako zvláštní důvod pro zrušení volby, jest zřejmo, že živn. řád nepokládá každou při volbě se sběhnuvší kontravenci proti řádnému postupu při volbě za postačující důvod pro její zrušení, nýbrž že nezákonným způsobem se stavší volbou míní podobně jako v druhém případě jen její výsledek, jenž byl přivoděn tím, že pro nesprávný postup nedošlo k takovému resultátu, který by odpovídal pravé vůli voličstva, jež se však pro tyto překážky nemohla projeviti. Ale nemohou pouhé nesrovnalosti, které pro projev vůle voličstva zůstávají bez jakéhokoliv účinku, projevu tomuto vtisknouti povahu aktu nezákonně se stavšího a zakládati samy o sobě důvod ke zrušení volby.
S tohoto hlediska jest proto také posuzovati stížností vytýkané nezákonnosti. Stížnost v tomto směru nejprve poukazuje na rozpor mezi podmínkami pro volební oprávnění, stanovenými volební vyhláškou a dodatečnou vyhláškou ze 17. září 1924, a dovozuje, že členství se zakládá již zaměstnáním samým a nikoli teprve ohlášením, takže podmínka pro vydání legitimace, že jest zapotřebí přihlášky do seznamu, odporuje zákonu.
Nehledě ani k tomu, že nss nějaký rozpor v těchto vyhláškách co do stanovení podmínek pro volební oprávnění shledati nemohl, plyne z nař. rozhodnutí, že žal. úřad zastává stejné právní stanovisko jako stížnost sama, že totiž pro volební právo jsou rozhodnými jedině předpisy §§ 118 a 120 živn. řádu, totiž příslušenství ke gremiu v den volby, a jde tudíž tato výtka stížnosti zcela mimo. Stížnost tvrdí pak v dalším, že tím, že legitimace byly odepírány oněm členům, kteří firmou nebyli přihlášeni do gremia, resp. z důvodu, že přihlášení se nestalo před vypsáním voleb, byl prý velký počet členů připraven o hlasovací právo.
Již rozhodnutí zsp-é se zabývalo námitkou odvolání tohoto obsahu a vyslovilo, že není konkrétně doložena a nelze proto k ní vzíti zřetele. St-lé ve svém dalším odvolání k min. obch. proti tomuto důvodu nebrojili a neuvedli také žádných konkrétních okolností a neoznačili žádné případy, kde členům pomocnické hromady jen proto, že nebyli svými zaměstnavateli do seznamu přihlášeni, nebo že tato přihláška se stala pozdě, byla legitimace odepřena a nečiní to také ve své stížnosti na nss, spokojujíce se pouhým, žádnými konkrétními fakty nedoloženým tvrzením, že tímto postupem byl velký počet členů připraven o své hlasovací právo. Vzhledem k nedostatku konkretisace této námitky nemohl však nss posouditi, zda vytýkaný postup mohl míti vliv na výsledek volby, a jest i tato námitka proto lichou.
Pokud stížnost se v dalším zabývá onou částí nař. rozhodnutí, kde bylo vysloveno, že volební legitimace mají význam čistě evidenční, takže odepření legitimace neznamená ještě odnětí vol. práva, poněvadž zbaviti voliče vol. práva může pouze vol. komise tím, že jej k volbě nepřipustí, jsou tyto vývody v přímém rozporu s právním názorem v předcházející námitce zastávaným a jeví se bezdůvodnými. Vždyť právě okolnost, že každý příslušník obch. gremia jest k volbě oprávněn a to i v tom případě, když se stal příslušníkem těsně před volbou, vylučuje, že by dodání legitimace mohlo tvořiti požadavek nezbytný k založení vol. práva. Nedoručení legitimace nikomu nebránilo, aby i bez legitimace své vol. právo u vol. komise uplatňoval a nestálo tomu v cestě, aby byl k volbě připuštěn, bylo-li jen vol. právo prokázáno. Že by se byly sběhly případy, že by nějaký volič pro nedostatek doručení legitimace nebyl býval k volbě připuštěn, stížnost netvrdí.
Stížnost vytýká však v dalších svých vývodech, že členové, jimž nebyly dodány legitimace, neměli ani při volbě samotné možnost, vymoci si rozhodnutí vol. komise o tom, zda jim legitimace přísluší a zda jsou tudíž oprávnění vol. akt vykonati, poněvadž vstup do vol. budovy byl možný pouze osobám, vykázavším se legitimací, a označuje jako vadu řízení, že žal. úřad přes to, že st-lé označili konkrétní případy a tyto byly i policejně zjištěny, se námitkami těmi nezabýval a nekonal patřičná šetření.
Námitce této bylo dáti za pravdu. Ve svém odvolání k min. obch. uvedli st-lé, že v den volby byl vchod do vol. budovy obsazen silným řetezem pořadatelů vol. skupiny vl. komisaře a vpuštěn byl jen ten, kdo se mohl prokázati legitimací a při opětovném útočení k volbě oprávněných členů bez legitimace došlo k těžkým střetnutím, takže několikráte musela zakročiti stráž; k odvolání byl připojen seznam části voličů v počtu 163, kterým bylo takto zabráněno domáhati se vydání legitimace a zúčastniti se volby. Jak ze spisů patrno, bylo při volbě odevzdáno 1283 platných lístků a činilo vol. číslo 36, takže na 36 hlasů připadal jeden mandát; za tohoto stavu věci je jasno, že počet 163 voličů, kdyby jim bylo bývalo umožněno se volby zúčastniti, mohl míti vliv na výsledek volby. Žal. úřad potvrdiv in toto rozhodnutí druhé stolice z jeho důvodů, převzal tím i onu část odůvodnění zsp-é, kde bylo vysloveno, že tvrzení, že voliči bez legitimace nebyli v den volby vpuštěni do domu, kde se volby konaly, není konkrétně doloženo a nelze k němu vzíti zřetele. Toto odůvodnění rozhodnutí žal. úřadu odporuje však spisům, neb jak shora uvedeno, konkretisovali st-lé tuto námitku ve svém min. rekursu a sanovali tím vadu jim v rozhodnutí zsp-é vytýkanou. Bylo proto věcí žal. úřadu, aby vzal zřetel k okolnostem nyní uplatňovaným a pro výsledek volby relevantním a v tomto směru konal o pravdivosti oněch tvrzení za účasti strany šetření. Neučinil-li tak a spokojil-li se s potvrzením rozhodnutí druhé stolice z jeho důvodů, ačkoliv skutkový stav byl nyní jiný než v době tohoto rozhodnutí, spočívá v tomto postupu podstatná vada řízení.

Citace:

č. 7356. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 832-835.