NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 2 (1902)

Dávky obecní.

A. Všeobecné. I. Pojem d. o. II. Historický přehled. III. Zavedení d-ek o-ch IV. Vyměřování a vybírání d-ek o-ch B. Jednotlivé d. o. I. Samostatné d. o. a) Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. b) Dávky konsumní. c) Dávky přepychové. d) Dávka z návěští. e) Dávky jinaké. II. Poplatky obecní. a) Poplatky za užívání obecních zařízení. b) Poplatky za úřední úkony.
A. Všeobecné.
I. Pojem d. o. D. o. v nejširším slova smyslu je rozuměti veškeré platy, které obec požaduje od svých poplatníků na základě své berní výsosti. Positivní předpis zákona dal ovšem pojmu d. o. zvláštní obsah. Dnes platné předpisy (§§ 24 a násl. ob. fin. nov., t. j. zák. č. 329/1921 Sb.) rozlišují uvnitř právě naznačeného všeobecného pojmu d. o. příspěvky, poplatky, dávky a naturální plnění. Dávky v tomto smyslu zákonném vybírají se pak bud jako přirážky ke státním daním, bud jako samostatné dávky (§ 29). Zahrnuje tedy finanční novela v pojmu d. o. dva různorodé druhý veřejnoprávních platů založených na berní výsosti obce, třídíc je jen podle toho, jde-li o platy s povahou daně (dávky a přirážky) či o platy s povahou poplatku (příspěvky a poplatky). Tímto vymezením pojmu d. o. odlišuje se ovšem platná zákonná terminologie od terminologie obecního zřízení, které vedle všeobecného pojmu „platů a dávekˮ zahrnujícího v sobě i obecní přirážky, vytvořilo pojem dávky vtom smyslu, jak je nyní ve finanční novele vyjádřen samostatnými pojmy „poplatkyˮ a „samostatné dávkyˮ. Tento pojem d. o. ve smyslu obecního zřízení se také všeobecně vžil. Jen d. o. v tomto smyslu jsou předmětem tohoto článku, kdežto o ostatních platech zakládajících se na berní výsosti obce, t. j. o obecních přirážkách, příspěvcích a naturálních plněních, bude vhodněji jednáno na jiném místě. Mluví-li se tedy zde o d-ách o-ch, rozumí se jimi samostatné dávky a poplatky ve smyslu finanční novely.
Samostatné d. o. a poplatky obecní rozeznávají se tím, že samostatné dávky, jež mají v podstatě povahu daňovou, jsou všeobecným příspěvkem poplatníků k uhražení výdajů obecních a řídí se hlavně podle finanční schopnosti dotyčného berního subjektu, kdežto obecní poplatky se vybírají vzhledem ke zvláštnímu zájmu, který určité obecní zařízení neb určitý úkon obecních orgánů má pro jednotlivého poplatníka. Podobnou povahu jako obecní poplatky mají i obecní příspěvky, neboť při obou je zvláštní zájem poplatníka důvodem jejich vybírání. Avšak rozdíl mezi obecními poplatky a obecními příspěvky je v tom, že při poplatku je platební povinnost stanovena vzhledem k zvláštnímu zájmu poplatníků na určité věci již předem a to pro neurčitý počet poplatníků určitou paušální částkou (poplatkem), kdežto při příspěvku jde o přímé částečné hražení určitých obecních výdajů zájemníky z důvodu jich zvláštního zájmu na věci, byť dálo se tak podle všeobecných směrnic. Rozdíl d-ek o-ch oproti přirážkám spočívá v jich samostatnosti a neodvislosti na nějaké primérní povinnosti daňové, oproti naturálním plněním v povinnosti k peněžitému plnění.
II. Historický přehled. D. o. různého druhu existovaly již odedávna v četných obcích (zvláště dávky z míst, z povolení tanečních zábav a produkcí atd.). Prvá všeobecná úprava právních poměrů obcí v Rakousku, t. j. provisorní obecní zřízení (zák. č. 170/1849 ř. z.), nezmiňovala se vůbec ještě o d-ách o-ch, nýbrž hledala úhradu obecních výdajů hlavně v obecních přirážkách (§§ 78 a 79). Podle čl. XV říš. zák. obec. (č. 18/1862 ř. z.) bylo obcím zůstaveno, aby ke krytí obecních výdajů vedle obecních přirážek vybíraly i „jiné platy a dávkyˮ („andere Auflagen und Abgabenˮ), při čemž zavedení nových takových dávek, jakož i zvýšení dosud existujících, bylo vyhraženo zvláštnímu zákonu zemskému. Toto ustanovení bylo také převzato do jednotlivých zemských obecních zřízení (§ 89 zák. č. 7/1864 z. z. čes., § 80 zák. č. 4/1864 z. z. mor. a § 79 zák. č. 17/1863 z. z. slez.). V důsledku těchto ustanovení zákonných byly pak v jednotlivých zemích vydány zvláštní zemské zákony, kterými byly různé d. o. pro určité obce zavedeny nebo zvýšeny. Brzy vznikla však vzhledem ke vzrůstajícímu významu d-ek o-ch pro hospodářství obcí potřeba odpoutati povolování k zavedení resp. zvýšení d-ek o-ch od těžkopádného aparátu zákonodárného. Stalo se to tím způsobem, že pro určité druhy dávek bylo zvláštními zákony zemskými povolení k zavedení a zvýšení d-ek o-ch buď v každém případě nebo aspoň není-li shromážděn sněm, neomezeně neb jen do určité výše nebo na určitou dobu přenecháno úřadům zemským (zemskému výboru a místodržitelství resp. zemské vládě), V jednotlivých zemích byly pak roztroušené předpisy shrnuty a předpoklady pro povolení d. o. administrativní cestou znova upraveny (tak zák. č. 97/1899 z. z. čes. a zák. č. 45/1889 z. z. mor.). V této době byly v jednotlivých historických zemích zákonem upraveny tyto d. o.; dávka z nápojů (piva, vína, lihovin), z nájemného, ze psů, z velocipédů, z udělení domovského práva, dávky stavební, vodné, stočné, dávky hřbitovní, zdravotní, z obecního úřadování a ze služného. Vždy však byly d. o. vedle obecních přirážek jen výjimečným zdrojem obecních, příjmů, byly vyšším úřadem bud vůbec neb v určité výši povolovány jen tehdy, když se obec mohla vykázat! vybíráním obecních přirážek v přiměřené výši.
Stejně se měla věc na Slovensku, kde mohlo obcím se zřízeným magistrátem podle zák. čl. XXII/1886 výjimečně k odůvodněnému zakročení municipia vládou býti dáno povolení k vybírání poplatků, dávek z místa, cel a po případě daní státem nepoužitých (§ 132).
Teprve následkem neblahého stavu obecních financí, nastalého v době válečné a poválečné zejména následkem přílišného přepínání berních povinností uložených přímým poplatníkům, obrátila se větší pozornost k d-ámo-m, od nichž se očekávalo značné zmírnění tíživé výše obecních přirážek. Význam d-ek o-ch pro obecní hospodářství vstoupil tím více do popředí, když i v oboru státních daní bylo větší měrou použito daní nepřímých. Toto nové nazírání na d. o. došlo výrazu v obecní finanční novele (zák. č. 329/1921 Sb.), která nejen postavila d. o. na roven obecním přirážkám jakožto rovnocenný prostředek k uhražení rozpočtové potřeby, nýbrž dokonce oproti dřívějšímu stavu chce vybírání obecních přirážek přesahujících určitou výši připustiti jen tehdy, je-li prokázáno, že v obci se vybírají v dostatečné míře d. o. Zavedení d-ek o-ch je nyní úplně nezávislé na zákonodárství, obec může v zásadě zavésti d. o. jakéhokoliv druhu a jest jen třeba, aby si k tomu opatřila schválení vyšších úřadů. Mimo to byly určité až dosud zemské dávky (dávka z přírůstku hodnoty a ze zábav) přenechány obcím. Na základě zákonného zmocnění byly pak pro jednotlivé druhy d. o. vlád. nař. č. 143-1922 Sb. vydány jednotné řády a vzorná pravidla.
Aby bylo plně využitkováno zákonem dané možnosti vybírati dávky všeho druhu, jež se vůbec pro obec hodí, zavedl zák. č. 77/1927 Sb. vnucené dávky, které i proti vůli obcí vyššími úřady mohou býti zavedeny resp. zvýšeny, opomene-li obec sama tak učiniti. Vedena snahou usnadniti obcím zavedení nových dávek, vydala vláda v nař. č. 15/1928 Sb. ještě několik nových vzorných pravidel. Nyní jsou vzorná pravidla vydána pro 11 samostatných dávek a 8 druhů poplatků. Možno nyní mluviti o zvláštním systému obecních dávek jakožto důležité součástce velké soustavy dávek veřejných.
III. Zavedení d-ek o-ch. D. o. jsou obligatorní nebo fakultativní. Obligatorní dávky (dávka z přírůstku hodnoty a dávka ze zábav) vybírají se ve všech obcích republiky přímo na základě ustanovení zákona, aniž je třeba zvláštního usnesení obce o zavedení těchto dávek, a'aniž je přípustno vzdá ti se jich vybírání. Obec nemusí ani schvalovati pravidla o vybírání dávky, neboť vláda vydává jednotná pravidla, závazná pro všechny obce. Fakultativní dávky vybírají se jen tehdy, když se obecní zastupitelstvo (resp. vyšší úřad podle zák. č. 77/1927 Sb. k tomu povolaný) pro vybírání dávky rozhodne. Současně je třeba usnésti i výběrčí pravidla, pokud nebyly při dávkách spotřebních na základě zákonného zmocnění (§ 35 ob. fin. nov.) vládou vydány pro všechny obce dávky tyto vybírající nebo pro jednotlivé z nich jednotné závazné řády.
Sestavení pravidel jest usnadněno vzornými pravidly, jež vláda na základě zákonného zmocnění může pro samostatné dávky a poplatky vydati. Tato vzorná pravidla nejsou sama o sobě normou pro vybírání dávky, nýbrž tvoří pouze podklad pro usnášení obecního zastupitelstva. O formálním postupu při usnášení se d-ek o-ch platí obdobně předpisy dané o obecním rozpočtu v odst. 2.—5. § 6 ob. fin. nov. O těchto náležitostech bude blíže pojednáno při obecním rozpočtu. Zde budiž pouze poznamenáno, že oproti dřívějšímu stavu (§ 90 ob. zříz. čes., § 81 mor. a § 80 slez.) nelze podávati k usnesení obecního zastupitelstva o zavedení d-eko-ch připomínky (Boh. 3423 A). Přístupno jest jedině odvolání z tohoto usnesení, ve kterém může každý poplatník neb volič obce namítati nezákonnost neb neúčelnost zavedení dávky neb jednotlivých ustanovení pravidel. O instančním postupu při rozhodování o takovém odvolání platí totéž jako při obecním rozpočtu.
D. o. mohou býti vybírány resp. zvýšeny jen se schválením vyššího úřadu. Příslušnost schvalovací řídí se podle toho, jsou-U pro dotyčnou dávku vládou vydána vzorná pravidla, a jsou-li pravidla obcí usnesená s těmito vzornými pravidly v souhlasu. V kladném případě jest ke schválení příslušným vyšší dohlédací úřad (t. j. v Čechách nyní zemský správní výbor, na Moravě zemský správní výbor, ve Slezsku zemská správní komise, na Slovensku župní výbor, v Podkarpatské Rusi civilní správa, po provedení zákona o organisaci politické správy vesměs zemský výbor; pro Prahu platí zvláštní ustanovení § 16 zák. č. 116/1920 Sb.). Nebyla-li pro dotyčnou dávku vydána vzorná pravidla neb odchylují-li se pravidla obecním zastupitelstvem usnesená od vzorných pravidel vládou vydaných, zejména má-li býti vybírána dávka vyšší sazbou, než je ve vzorných pravidlech uvedeno, může vybírání dávky povoliti jen vláda. Schválení se stane zpravidla výslovným výrokem příslušného úřadu. Jen při samostatných dávkách platí dávky za mlčky povolené a usnesení pravidel za schválené, jestliže se vyšší úřad dohlédací nevyjádřil do 3 měsíců ode dne, kdy k němu žádost za povolení dávky v rámci vzorných pravidel došla. Teprve schvalovací akt, pokud se týče nevyjádření se úřadu v uvedené lhůtě, zakládá právo obce d. o. vybírati. Do aktu schvalovacího, který se týká pouze poměru mezi obcí a úřadem schvalovacím, nemůže si poplatník neb volič stěžovati, ani když dávka byla povolena, ani když nebyla povolena (Boh. 3679 A). Tím není dotčeno poplatníkovo právo vytýkati u příležitosti předepsání dotyčné dávky nezákonnost právní normy založené schválením vyššího úřadu (Boh. 3590 A).
Schválená pravidla sluší v obci po 14 dnů veřejně vyhlásiti. Každý volič a poplatník v obci má právo do nich nahlédnouti v úředních místnostech. Toto vyhlášení neznamená však počátek nějaké odvolací lhůty, nýbrž má pouze za účel případné poplatníky dávky obeznámiti s obsahem pravidel, je tedy publikací všeobecné dávkové normy. Podle všeobecné zásady, že právní norma nemá zpravidla zpětného účinku, nemůže schvalovací úřad vybírání d-ek o-ch povoliti přede dnem, kdy schválená pravidla byla v obci veřejně vyhlášena (Boh. 6443 A).
Do dosavadní zásady, že zavedení d-ek o-ch jest obcí na vůli ponecháno, a že do této volné sféry její samosprávy nemůže ani vyšší úřad přímo zasahovati, byl učiněn průlom zák. č. 77/1927 Sb., který po způsobu vnucených obecních přirážek umožnil zavedení vnucených dávek. Nestačí-li totiž příjmy obecní ani s výnosem nejvyšší přirážky podle tohoto zákona přípustné k úplné úhradě rozpočtové potřeby, nařídí úřad přirážku povolující (t. j. okresní výbor, u měst s vlastním statutem neb se zřízeným magistrátem zemský výbor) při příležitosti povolování obecních přirážek, je-li toho třeba, aby byly vybírány vhodné d. o., pro něž byla vydána vládou pravidla, nebo aby byly zvýšeny sazby zavedených jíž takových d-ek o-ch do nejvyšší míry pro ně přípustné. Rovněž může úřad ten, přípoje osnovu příslušných pravidel, navrhnouti vládě povolení takových d-ek o-ch, pro něž nejsou vydána vládou pravidla, jež však se zřetelem k pravděpodobnému čistému výtěžku mohou míti pro finanční hospodářství obce značnější význam. Zamýšlené zavedení neb zvýšení d-ek o-ch jest obci sděliti, aby se o tom vyjádřila. Opatření vlády, pokud se týče úřadu přirážku povolujícího, nahražuje usnesení obecního zastupitelstva (§ 3). Táž práva jako výboru okresnímu příslušejí i výboru zemskému, žádá-li obec o poskytnutí příspěvků ze zvláštního fondu zřízeného podle § 10 cit. zák. Ježto při vnucených dávkách se zavedení dávky zakládá na výroku vlády neb úřadu přirážku povolujícího (zemského neb okresního výboru), mohou poplatníci neb voliči tento výrok bud instančně neb stížností k nejvyššímu správnímu soudu vžiti v odpor.
IV. Vyměřování a vybírání d-ek o-ch. Jak jest d. o. vyměřovati a vybírati, upravují blíže výběrčí pravidla. Zákon (§ 43 ob. fin. nov.) stanoví, která ustanovení mají v pravidlech býti obsažena. Obsah jednotlivých pravidel jest rozmanitý, neboť řízení při vyměřování a vybírání d-ek o-ch není jednotné, řídíc se vždy podle povahy dávky. Některé d. o. se ukládají, provádí se totiž se stranou ukladací řízení, které končí vydáním platebního rozkazu, jiné dávky zapravuje poplatník beze zvláštního řízení přímo na základě vlastního výpočtu, a k vydání platebního rozkazu dojde jen výjimečně, zjistí-li úřad při výpočtu a odvedení dávky poplatníkem nějaké závady. Při dávkách posléze uvedených jest pak za účelem zajištění dávky zavedena zesílená kontrola aktu dávkovou povinnost zakládajícího, jíž i na straně poplatníkově odpovídá zostřená ohlašovací povinnost. Není vyloučeno, aby d. o. na místě přesného vyměřování byly stanoveny paušálně. K takovémuto vybírání dávky je však zapotřebí výslovného ustanovení pravidel, které obyčejně činí paušalování závislým na schválení bezprostředního úřadu dohlédacího. Nikdy se nesmí obec předem vzdáti práva vybírati dávku od subjektů jí povinných. Takovéto ujednání je neplatné (Boh. 4901 A).
O propachtování vybírání d-ek o-ích neobsahuje zákon žádného předpisu, vl. nař. č. 143/1922 Sb. (čl. XI.) stanoví, že pronajímati vybírání obecních poplatků a dávek jest nepřípustné.
Kompetence k vyměřování a vybírání d-ek o-ch jest všeobecně upravena obecní finanční novelou (§ 44). Pokud není v pravidlech jednotlivých poplatků a samostatných dávek nic jiného stanoveno, předpisuje je obecní starosta a vybírá je obecními orgány. Podle zákonného ustanovení (§ 35, odst. 4, a § 37, odst. 2, ob. fin. nov.) může vláda v souhlase s vyšším dohlédacím úřadem pověřiti vybíráním dávek, pro něž může vydati jednotné řády (dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, dávku ze zábav a dávky spotřební) bud pro všechny obce neb některé z nich jiné orgány samosprávné než úřady obecní. Tohoto zmocnění bylo také použito vlád. nař. č. 143-1922 Sb. a vyměřování a vybírání dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí bylo mimo obce tam zvláště uvedené svěřeno v Čechách zemskému inspektorátu pro zemské dávky, na Moravě zemskému výběrčímu úřadu a ve Slezsku zemskému úřadu pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Ze souvislosti uvedených ustanovení zákona soudí judikatura (Boh. 5000 A), že zákonem upravená příslušnost (§ 44) jest pro všechny d. o. kogentní, jestliže nejde o dávky, pro které byly vydány jednotné řády, a jestliže podle zákonného zmocnění nebylo vyměřování a vybírání dávek svěřeno jinému úřadu samosprávnému než úřadu obecnímu.
Kde se vybírá státní potravní daň na čáře, může se obec usnésti, aby obecní dávky z nápojů, podléhající této dani, jakož i d. o. z jiných předmětů této dani podrobených, dokonce i jiné d. o., pokud to jejich povaha dovoluje, byly vybírány státními orgány ve spojitosti s potravní daní na čáře (§ 20 zák. č. 264/1920 Sb.).
Řízení nutno provésti ohledně každého druhu d. o. zvláště a také platební rozkaz se vydává poplatníku zvláště pro každou d-u o. Jen tam, kde se vybírají dvě neb více dávek na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) neb na jiném nájemné (nájemní hodnotu) nahrazujícím podkladě, jako podle počtu a účelu místností (na př. dávka z nájemného, všeobecné vodné, poplatek za používání obecních stok a za odvážení popela a smetí), předepisují se všechny tyto dávky a poplatky zpravidla jedním platebním rozkazem (čl. X vl. nař. č. 143/1922 Sb.).
Z platebního rozkazu lze podati odvolání, o němž rozhoduje obecní zastupitelstvo. Odvolání nemá účinku odkládacího. Z rozhodnutí obecního zastupitelstva možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí. je konečné (§ 44 ob. fin. nov.). Tímto úřadem je v Čechách, pokud jde o statutární města, zemský správní výbor, jinak okresní správní komise, na Moravě, s Valčickem zemský výbor, ve Slezsku s Hlučínskem zemská správní komise, na Slovensku při městech se zřízeným magistrátem župní úřad (Boh. 5000 A), jinak okresní úřad (Boh. 5477, 5478, 6076 A). Za platnosti zákona o organisaci politické správy (č. 125/1927 Sb.) bude rozhodovati o odvolání, pokud nebudou zřízeny okresní a zemské senáty, okresní hejtman (náčelník) a u měst statutárních resp. se zřízeným magistrátem zemský president (hlava prvá §§ 58 a 93 a hlava druhá odst. 2. cit. zák.).
Podle judikatury (Boh. 3949 A) lze jednotným řádem stanoviti i příslušnost v řízení odvolacím jinak, než stanoví zákon. Tak bylo vlád. nař. č. 143/1922 Sb. ve věci dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti tam, kde v I. stolici rozhoduje zemský úřad, rozhodování o odvolání uloženo v Čechách zemskému správnímu výboru, na Moravě zemskému výboru a ve Slezsku zemské správní komisi a v případech, kde rozhoduje v I. stolici obec sama, připuštěno odvolání až k vyššímu úřadu dohlédacímu (§ 14 jednot. řádu).
Stejný postup jako pro vyměření dávky platí i pro řízení o vrácení dávky. O takovém nároku rozhoduje v I. stolici týž úřad, který byl oprávněn dávku vyměřiti (Boh. 2443, 5726 A), v instanční cestě úřad, který by byl příslušný rozhodovati o odvolání z platebního rozkazu (Boh. 6403 A). O vrácení dávky, jejíž vybírání nebylo vyšším úřadem schváleno, která tedy byla vybírána bez právního základu, rozhodují úřady samosprávné (Boh. 5288 A).
Vyměřování dávek přísluší jen úřadům právě uvedeným. Dozorčí moc dohlédacího úřadu nevztahuje se na vyměřování dávky v jednotlivém případě. Není proto dohlédací úřad povolán zasahovati do aktu, kterým byla d-a o. v individuelním případu vyměřena (Boh. 4314 A).
Tam, kde může vláda vydati jednotný řád (při dávkách spotřebních a obligatorních), může také v souhlasu s vyšším úřadem dohlédacím pověřiti kontrolou těchto dávek jiný orgán samosprávní než úřad obecní. Takováto kontrola vyměřovacího aktu může býti svěřena i úřadu dohlédacímu, jak se to skutečně stalo při d-ce o. ze zábav podle vlád. nař. č. 143-1922 Sb. Tato kontrola neznamená ovšem nic jiného, než provedení censury, neumožňuje však úřadu k tomu povolanému zasahovati přímo do vyměřovacího aktu (Boh. 4071 A). Úřadu dohlédacímu, kterému jest předkládati závěrečné účty obecní, přísluší kontrolovati, zda výnosu d. o. bylo upotřebeno k účelu, k němuž byl určen. Musí tudíž ve výběrčích pravidlech býti ustanoveno, k jakému účelu má býti výnosu dávky použito (§ 43 ob. fin. nov.). Úřad dohlédací má pak dbáti, aby použití výnosu dávky se stalo ve smyslu usnesených pravidel.
Trestní řízení ve věcech d. o. náleží z části do vlastní působnosti obce, totiž pokud jde o uložení pořádkových pokut, k uložení jiných trestů jsou příslušný úřady finanční (§ 43 ob. fin. nov.). Zpravidla je kompetence ve věcech trestních podle jednotných řádů a vzorných pravidel rozdělena tak, že trestní činy spáchané vědomě nebo v úmyslu zkrátiti dávku jsou přikázány úřadům finančním, kdežto ostatní překročení ustanovení pravidel trestá obec pořádkovými pokutami. Některá pravidla připouštějí vedle peněžitých pokut jako trest zvýšení dávky.
D. o. včas nezapravené vymáhá obecní starosta. O řízení exekučním platí tytéž předpisy jako o dobývání nezaplacených daní přímých, totiž ustanovení §§ 343 a násl. zák. č. 76/1927 Sb., rovněž platí pro d. o. ustanovení tohoto zákona o promlčení (§§ 277 a násl.). Pokud pravidla neustano-vují nic jiného, jest i na úroky z prodlení použiti ustanovení zmíněného zákona (§§ 241 a násl.) s odchylkou, že povinnost platiti úroky z prodlení nastává při d-ách o-ch jen tehdy, jestliže celková povinnost roční při d-ách o-ch na celý rok vyměřovaných činí více než 100 Kč, při d-ách o-ch vyměřovaných od případu k případu v jednotlivém případě 50 Kč (§§ 44, 46 a 47 ob. fin. nov.).
B. Jednotlivé d. o.
I. Samostatné d. o. Podle nynějšího zákonného stavu lze vybírati samostatné d. o. jakéhokoliv druhu, které z důvodů sociálních a národohospodářských lze vůbec připustiti, pokud zajišťují vzhledem k nákladům výběrčím dostatečný výnos a pokud se vůbec hodí. Z omezení finanční výsosti obce na její teritorium vyplývá, že předmět, jenž má dávkou býti postižen, musí býti v obvodu obce (při dávkách spotřebních lze postihnouti jen spotřebu v obcích) (§ 43 ob. fin. nov.). Tím jest vylou¬ čeno, aby byly jako d. o. zavedeny dávky, jichž předmět nelze nijak připoutat! k určitému teritoriu obce. Jinak mohou samostatné d. o. býti nejrůznější povahy. Jsou to dávky přímo vybírané u těch, kteří jimi mají býti postiženi (jako dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, ze psů), neb dávky nepřímé (na př. dávka z nápojů, z masa), dávky ukládané (dávka z přírůstku hodnoty, z přepychových bytů a j.), neb dávky, při kterých se neprovádí řízení ukládací (jako dávka z nápojů, z her atd.). Co do dávkového předmětu jsou to hlavně dávky nákladové (Aufwandsteuern), které se vybírají u příležitosti nějakého nákladu nebo výdaje učiněného poplatníkem, při čemž se náklad může týkati předmětu denní potřeby, pokud se týče věcí všeobecně užívaných (dávky konsumní, jako dávka z masa, nápojů, z nájemného, přechodného ubytování, spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím) neb určitých předmětů přepychových (dávky přepychové, na př. dávka ze zábav, ze psů, z přepychových bytů, z her). Zvláštní druh dávky nákladové jest dávka z návěští, která se platí u příležitosti nákladu vynaloženého na návěští, a která, pokud jde o podnikatele, je vlastně dávkou zvyšující provozovaní náklad, tedy ze živnosti neb obchodu. Ojedinělým zjevem systému samostatných d-ek o-ch jest dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti, která jest vlastně dávkou obchodovou (Verkehrssteuer), jež se vyměřuje stejně jako státní poplatek převodní u příležitosti převodu nemovitosti.
a) Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti. Tato dávka byla dříve v historických zemích na základě zemských zákonů (č. 3/1916 z. z. čes., č. 20/1915 z. z. mor. a č. 37/1913 z. z. slez.) vybírána jako dávka zemská a obecní a byla pak vlád. nař. č. 545/1920 Sb. pro historické země upravena jednotně. Na Slovensku byla zavedena jen v několika větších obcích. Nyní platí pravidla vydaná vlád. nař. 6. 143/1922 Sb. (dodatek III.) a pozměněná vlád. nař. č. 121/1926 Sb. Dávka jest obligatorní, vybírá se ve všech obcích republiky na základě uvedeného jednotného řádu.
Podnět k zavedení této dávky dal velký vzrůst měst a tím nastalé zvýšení cen stavebních pozemků v městech a v jich blízkosti. Dávkou měla býti část přírůstku hodnoty dotyčných pozemků, který nelze přičítati zásluze majitele, nýbrž který nastal následkem rozšíření města, získána pro veřejné účely.
Dávka vybírá se při převodu nemovitostí neb podílu na nemovitostech. Nemovitosti jsou na roven postavena práva, která podle občanského zákoníka platí za věc nemovitou (tak dolové míry Boh. č. 574 A, nikoliv podíly na právu várečném převoditelné s jednoho domu na druhý Boh. 1169 A). Převodu nemovitosti rovná se přínos do majetku společnosti (i při veřejné společnosti Boh. 1785 A), jakož i převod z majetku společnosti do majetku společníkova a dále změna v osobách veřejné obchodní společnosti, společnosti s ručením obmezeným neb společnosti dle práva občanského a v osobách osobně ručících společníků, komanditní společnosti neb komanditní společnosti na akcie, které mají nemovitosti a konečně změna v poměru podílu těchto společníků.
Od dávky jsou osvobozeny z důvodů osobních stát a různé samosprávné korporace, určité nadace, fondy a ústavy, osoby osvobozené od dávek podle státních smluv a práva mezinárodního, z důvodů věcných převody, u nichž nepřevyšuje přírůstek hodnoty 5% hodnoty nabývací, převody nucenou dražbou a převody a směny nemovitostí uskutečněné na základě zákona záborového (č. 215/1919 Sb.) a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících (tak i převody zabraných nemovitostí s vlastníka přímo na osoby označené v § 1 příděl, zák., ku kterým státní pozemkový úřad dal svolení za účelem zkrácení provedení přídělu zabrané půdy [Boh. 6672 A], nikoli převody předsevzaté se souhlasem státního pozemkového úřadu podle § 7 zák. zábor. o sobě Boh. 2708 A). Dávce nejsou podrobeny převody mortis causa a neúplatné převody mezi živými, úplatné převody mezi blízkými příbuznými a určité převody za účelem upravení zemědělských (lesních) a stavebních pozemků a za účelem dělení společných pozemků. Podle zák. č. 209/1920 Sb., č. 403/1922 Sb. a č. 44/1927 Sb. jsou od dávky z přírůstku hodnoty osvobozeny převody stavebních parcel v letech 1920 až 1927, jichž v plné podle stavebního řádu přípustné výměře bude použito k stavbám podle těchto zákonů, podle zák. č. 102/1921 Sb. a podle zákonů o stavebním ruchu, a vrací se dávka, pokud již byla dříve zaplacena (pozemky nemusí míti kvalifikaci stavebních parcel Boh. 1593 A, osvobození platí i pro parcely zastavěné, provede-li se nástavba Boh. 1210, 4107 A, a pouze pro převody bezprostředně dokončení stavby předcházející Boh. 3724 A).
Převod nastává dnem, kdy právní jednání převod uskutečňující bylo pravoplatně ukončeno (vyvlastňovací nález neb rozsudek nabyl právní moci). U písemné smlouvy (u níž jest písemná forma podmínkou její platnosti) rozhoduje datum posledního podpisu, podléhá-li smlouva schválení, platí den schválení za den převodu (den, kdy státní pozemkový úřad udělil definitivní souhlas ke zcizení Boh. 2907 A, nikoli kdy projevil pouze ochotu dáti souhlas, budou-li splněny určité podmínky Boh. 6474 A).
Předmětem dávky jest přírůstek hodnoty, t. j. rozdíl mezi zcizovací a nabývací hodnotou (t. j. mezi hodnotou při převodu, který jest podnětem k vyměření dávky, a hodnotou při posledním dávce podrobeném neb podle §§ 2 a 3 pravidel osvobozeném převodu). Za zcizovací a nabývací hodnoty platí zpravidla smluvené trhové ceny včítaje v to všechna vedlejší plnění jako část úplaty za převod nemovitosti ujednané, zejména i dávku z přírůstku hodnoty nabyvatelem převzatou (patří sem i odškodnění za pohnojení pozemků Boh. 170 A, parcelační dávka nabyvatelem převzatá Boh. 181 A, 10% ní dávka za uvolnění části zabrané nemovitosti kupujícím převzatá Boh. 5630 A, nikoliv nabyvatelem převzatý převodní poplatek Boh. 1276, 4492 A, a výlohy vzešlé zciziteli Boh. 82 A, úplata za vzdání se koncese Boh. 3525 A, za přenechání kruhu stálých odběratelů podniku provozovaného ve zcizené nemovitosti Boh. 3526 A). Vyměřující úřad není však na tyto ceny vázán, nýbrž může podle volného svého uvážení vzíti za základ výpočtu přírůstku obecné hodnoty (strana toto nemůže žádati Boh. 336, 380 A a j.), nedá-li se cena bezpečně zjistiti neb jsou-li pochybnosti o tom, od- povídá-li cena obecné hodnotě. Dávka z přírůstku hodnoty není tedy dávkou ze zisku, docíleného při prodeji nemovitosti, nýbrž jejím předmětem jest objektivně daný přírůstek nemovitosti, jenž v mezidobí od posledního převodu vlastnictví bez přičinění držitele nemovitosti nastal (Boh. 794 a 838 A). Rovněž vyšetří úřad obecné hodnoty a to ke dni 1. I. 1914, když poslední nabytí v úvahu přicházející se stalo před tímto dnem. Při vyšetření přírůstku hledí se pouze k nemovitosti samotné (k níž patří i plody ještě neoddělené Boh. 5260 A, sazenice zasazené ve školce Boh. 266 A, lesní stromy Boh. 3035 A, stroje s tovární realitou pevně spojené Boh. 2931 A), nikoli k příslušenství.
Za účelem vyšetření přírůstku zmenší se rozdíl mezi hodnotou zcizovací a nabývací o přípočty, t. j. o náklady učiněné zcizitelem neb jeho právním předchůdcem v době mezi rozhodným nabývacím aktem (pokud se týče od 1. I. 1914) a zcizením k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti a o 10% paušál z nabývací ceny jako náhradu za zvláštní vydání dřívějším nabytím spojená. Nákladem k trvalému zvýšení hodnoty jest rozuměti jen takové náklady, které se vtělily v prodávanou nemovitost a měly v zápětí, že podstata nemovitosti nebo jakost její se natolik zlepšily, že náklad ten dochází výrazu ve zvýšení její hodnoty hospodářské (Boh. 24 A, nepatří sem náklady běžného hospodářství Boh. 235 A, na novou zevní omítku Boh. 1731 A, náklady přivoděné zanedbáním neprovedených oprav Boh. 448 A, odměna vlastní práce zcizitelovy při melioraci Boh. 158 A, vlastní práce stavitelova, výlohy spojené s opatřením stavebního úvěru, ušlé úroky z kapitálu vynaloženého na stavbu Boh. 24 A, neb na zakoupení pozemků Boh. 1130 A, výlohy spojené s opatřením hypotekárních zápůjček Boh. 226 A, náklady na depuraci a konversi, převodní poplatek Boh. 256 A, provise za zprostředkování prodeje, výlohy právního zastoupení Boh. 685 A). Pro posouzení, jde-li o náklady k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti, jest rozhodný stav, v jakém byla nemovitost v době nabytí jejím nynějším zcizitelem (Boh. 4073, 5053 A).
Takto zjištěný přírůstek hodnoty porovná se s nabývací hodnotou (včetně přípočtů), z percentuálního zvýšení takto zjištěného vyplývá pak poplatková sazba, jež počíná 5% při vzestupu hodnoty nad 5% až včetně 10% a činí nejvíce 25% z přírůstku při vzestupu hodnoty nad 150%. Ježto základ pro vyměření dávky může po případě tvořiti nabývací hodnota vyjádřená v korunách neznehodnocených, kdežto zcizovací hodnota se vyjadřuje v nynější hodnotě Kč, byl dávkou často postižen rozdíl hodnot způsobený poklesem valuty. Aby byl zamezen tento vliv znehodnocení valuty na výši dávky, stanovilo vlád. nař. č. 121/1926 Sb. pro převody, u nichž se nabývací akt stal před 1. I. 1923, zvláštní sazbu sníženou, totiž 5% přírůstku hodnoty při vzestupu hodnoty nad 5% až včetně 600% nabývací hodnoty (zvýšené o přípočty); dále bylo stanoveno, že teprve při vzestupu přes 600% je předepsati mimo to 25% z částky přírůstku převyšující 600%.
Dávka vypočítává se tolika procenty vyšetřeného přírůstku hodnoty zmenšeného o 5% kolik činí dávková sazba. Sníží se o 10%, trvá-li držba nemovitosti pro vyměření dávky rozhodná (počítána nejdříve od 1. I. 1914, Boh. 3725) déle než 10 let a o 20%, trvá-li déle než 20 let.
Dávku platí zcizitel nemovitosti. Nabyvatel, třebas i smluvně na sebe převzal placení dávky, není stranou v řízení vyměřovacím (Boh. 5388 A), ručí ovšem za placení dávky, je-li dávka nedobytná na zciziteli (Boh. 3421, 4399 A), před vydáním záručního rozkazu musí s nimi býti provedeno celé vyměřovací řízení (Boh. 845 A).
Řízení vyměřovací jest ovládáno přísnou zásadou koncentrační, jejíž důsledkem jsou různé kontumační následky. Zcizitel jest povinen oznámiti vyměřujícímu úřadu do 14 dnů poplatné zcizovací jednání a uvésti při tom veškeré pro vyměření dávky podstatné skutečnosti a připojiti potřebné listiny v prvopise neb ověřeném opise. Na vyzvání vyměřujícího úřadu jest povinen ve lhůtě mu určené nejméně 14 dní podati přiznání, z něhož musí býti zřejmý okolnosti potřebné pro vyměření dávky, zejména jest v něm uvésti a hodnověrně prokázati okolnosti, na základě kterých činí nárok na výhody (přípočty atd.). Dále je povinen na zvláštní vyzvání úřadu podati vysvětlení o určitých pro vyměření dávky závažných okolnostech. Opomenutí včasného podání oznámení nemá pro poplatníka žádných preklusivních následků (nález nejvyššího správního soudu ze dne S. IV. 1927, č. 20629/1927), nýbrž má pouze trestní následky (§ 24 pravidel). Nepodání včasného přiznání neb vysvětlení, k jehož podání byl poplatník řádně vyzván (Boh. 2126, 2919 A) má za následek vyměření dávky na základě pomůcek, které úřad má po ruce; úřad vyšetří základy vyměřovací bez součinnosti strany (Boh. 2350 A). Na výhody (přípočty a pod.), které v přiznání včas podaném nejsou uvedeny a hodnověrně prokázány, se při vyměření dávky nehledí. Podle judikatury stačí ovšem, když strana o těchto okolnostech přiznání nějaké důkazy přípustnými průvodními prostředky nabídne (Boh. 3560 A), na př. dotazem u obecního úřadu (Boh. 3286 A, svědky Boh. 3359 A, obchodními kmhami Boh. 4097 A).
Pokud úřad nevychází při stanovení přírůstku hodnoty z trhových cen neb nemůže následkem nepodání přiznání dávku vyměřiti na základě hodnot úřadem předpokládaných, musí za účelem stanovení obecných hodnot provésti zvláštní řízení podle § 17 pravidel. Nenastane-li ohledně hodnot bud výslovná dohoda, nevyhoví-li strana ve stanovené lhůtě vyzvání úřadu, by udala obecné hodnoty, neb neprojeví-li tím, že na oceňovací dekret včas námitky nepodá, mlčky souhlas s úředním oceněním, musí býti proveden soudní odhad. Konal-li se v roce před dobou, pro něž se má hodnota zjistiti neb v roce potom soudní odhad, může vyměřující úřad vzíti za základ odhadní hodnotu při tom zjištěnou.
Dávka se vrací bez náhradních úroků, bylo-li právní jednání, které je základem převodu, pravoplatným soudním nálezem zrušeno neb bylo-li od něho upuštěno a prokáže-li strana, že státní poplatek převodní z právního jednání předepsaný byl odepsán, protože jednání nebylo uskutečněno.
Aby poplatníci byli přinuceni plniti řádně ohlašovací povinnosti, stanoví pravidla různé tresty. Jsou to: zvýšení dávky a peněžní pokuty. Zvýšení dávky až do trojnásobné částky, o kterou dávka by mohla býti zkrácena, může nastati, nepodá-li strana dávkou povinná nebo její zmocněnec oznámení o pravoplatném převodu nebo činí-li za ukládacího řízení udání, která mohou způsobiti zkrácení dávky, nebo zamlčí-li při podávání vysvětlení podstatné skutečnosti. Místo tohoto zvýšení nastane zvýšení nejvýše o 10%, prokáže-li strana, že uvedené činy se staly v omluvitelném omylu neb aspoň bez úmyslu zkrátiti dávku. Pokutu až do 100 Kč předepíše finanční úřad, když osoba k placení dávky povinná na vyzvání přiznání k dávce nepodá neb odepře-li podati vysvětlení neb nepodala-li jiných oznámení podle ustanovení pravidel osoba k tomu povinná nebo podá-li oznámení neb vysvětlení nesprávná vědomě a v úmyslu vyhnou ti se placení dávky. Dopustí-li se osoba dávkou povinná těchto činů, bez úmyslu vyhnouti se dávce, potrestá se pořádkovou pokutou, kterou ukládá obec ve vlastním oboru působnosti. Mimo to jest uložiti dávkou povinnému výlohy šetření vzešlé tím, že odepřel podati vysvětlení.
b) Dávky konsumní.
1. D-a o. z masa. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 143/1922 Sb.) D-a o. z masa vybírá se z veškerého masa, které podléhá státní dani z masa dle zák. č. 262-1920 Sb. Předmět obou dávek není však totožný, neboť d-ce o. jsou podrobeny porážky dobytka a doprava masa, nikoliv prodej a odběr masa. D-a o. vybírá se jednak při porážce dobytka, a to dobytka hovězího, skopového, kozího, vepřového, dále koní, oslů a mulů, jednak při dopravě masa do obce. Masem se rozumí dobytek zabitý právě vypočtený, veškeré části jeho syrové neb připravené, jakož i veškeré masné výrobky z nich, pokud jsou k lidskému používání způsobilé.
Povinným platiti d-u o. jest každý, kdo v obvodu obce dobytek poráží neb dává porážeti a kdo maso do obce dopravuje neb dává dopraviti. Jde tedy o dávku nepřímou, neboť teprve v dalším postupu přesunuje se dávka na spotřebitele, který jí má býti postižen. Živnostník, který porážku vykonává pro osobu třetí, ručí za dávku poplatníkem nezaplacenou, a to i tenkráte, dá-li vykonati porážku svým zřízencem. Stejná povinnost stihá podnikatele veřejných jatek co do všech porážek konaných v těchto jatkách kýmkoliv.
Dávka se vyměřuje stejně jako státní daň bud dle váhy nebo z kusu podle určitého tarifu, vybírá ji obec bud v každém jednotlivém případě svými vlastními orgány nebo může ji dohodnuvši se s osobami dávkou povinnými na jeden rok paušalovati, což se může státi jen na základě usnesení obecního zastupitelství, schváleného bezprostředním dohlédacím úřadem. Dávka je splatna při porážkách, platí-li se z kusu, před porážkou, platí-li se podle váhy, jakmile byla zjištěna váha porážkou získaného masa, vždy však dříve, než bylo maso uloženo do chladíren nebo jinak odstraněno z místností jatečních. Jde-li o dopravu masa do obce, je dávka splatna dříve než se maso uloží neb dopraví do živnostenské provozovny.
Poplatník má ohlásiti skutečnost zakládající dávkovou povinnost dříve než tato povinnost nastane, jen porážky provedené z úředního nařízení neb porážky nutné lze ohlásiti teprve po vykonané porážce. Obec provádí kontrolu dávky, po případě i v místnostech, ve kterých se maso dávce podléhající uschovává. Osoby, zabývající se po živnostensku porážkou dobytka neb dovozem masa, musí ohlásiti místnosti, ve kterých maso uschovávají, musejí tyto místností zevně označiti a umožniti do nich volný přístup obecním orgánům pověřeným kontrolou dávky. Stejný dozor může obec vykonávati v jatkách (veřejných neb soukromých). Na základě usnesení obecního zastupitelstva mohou býti mimo to jednotliví podnikatelé masných živností podrobeni zostřenému dozoru, záležejícímu v tom, že se jim uloží povinnost, aby ohlašovali předem v určité lhůtě každý přírůstek a úbytek v počtu dobytka, dále každou porážku a každý odběr masa a vedli o tom podrobný záznam.
Z povahy dávky jako dávky konsumní plyne, že se dávka vrací, bylo-li zdravotní porážkou zjištěno, že maso není způsobilé k lidskému požívání a bylo-li maso z obce vyvezeno, ovšem jen tehdy, oznámí-li poplatník řádně vývoz. Je-li postaráno dostatečnou kontrolou, že se poražený dobytek neb maso určené k provozu neb vývozu skutečně z obce vyveze, může obec na základě usnesení obecního zastupitelstva upustiti v těchto případech od vybírání dávky.
2. D-a o. z nápojů. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 143/1922 Sb. a pozměněna vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Podle dřívějších zemských zákonů vybírala se tato dávka v historických zemích pouze z lihovin podléhajících státní dani potravní, nyní je předmět d. o. upraven samostatně; jsou jí podrobeny nejen lihoviny, nýbrž i šťávy z hroznů a jiného ovoce. Rozsah daňového předmětu při této d-ce o. jest ovšem užší než při státní všeobecné dani nápojové, neboť d-ce o. nepodléhají umělá vína ani limonády, minerální a sodové vody. D-ce o. je podrobena spotřeba piva, dále vína, moštu a šťáv z hroznů a jiného ovoce a konečně spotřeba lihu, lihové třešti a kořalky. Dávka z piva, vína, moštu a šťáv může býti vybírána jen výjimečně tehdy, nevybírá-li obec současně přirážku k státní dani nápojové. Dávka z piva se platí jednotnou sazbou (maximálně 10 h). Dávka z vína, moštu a šťáv jest odstupňována dle toho, jde-li o výrobky z hroznů (nejvyšší sazba 20 h) neb z jiného ovoce (10 h). Sazba lihovin rozlišuje líh, to je lihoviny obsahující více než 50% alkoholu (nejvíce 80 h), lihovou tresť a složenou kořalku (nejvíce 60 h), jinakou kořalku obsahující méně než 50% alkoholu (maximálně 40 h).
Dávka se vybírá při dovozu do obce neb při výrobě. Nevybírá se přímo u spotřebitelů, kteří mají býti postiženi dávkou, nýbrž dávkový předmět zachycuje se zpravidla již dříve u osoby, která nápoj spotřebiteli dodává nebo která jím obchoduje, Dávkou povinnými jsou totiž v prvé řadě hostinští a výčepníci nápojů, dále majitelé skladu, obchodníci a prodavači, kteří prodávají nápoje kupcům, hokynářům neb přímým konsumentům v jakýchkoli nádobách, konečně výrobci nápojů, kteří prodávají v drobném, pokud se týče použijí nápojů pro vlastní spotřebu. Jen podpůrně když by uvedené osoby nezaplatily dávky, stihá dávková povinnost i všechny jiné prodavače, jakož i spotřebitele nápojů.
Obec může vybírati dávku zvlášť v každém případě, kdy nastane dávková povinnost. Za tím účelem může pověřiti obecního zřízence (výběrčího) vybíráním dávky neb může dohodnuvší se s osobami dávkou povinnými na základě usnesení obecního zastupitelstva, schváleného příslušným dozorčím úřadem, paušalovati dávku na jeden rok.
Dávková povinnost vzniká u výrobce při výrobě, jinak při dovozu nápojů do obce. Za účelem kontroly dávky má osoba povinná dávkou ohlásiti obci každou výrobu nejdéle před složením nápojů do sklepů neb místností k uložení určených, jde-li o dovoz, musí se ohlášení učiniti jakmile zásilka dojde, nejpozději však před jejím složením. Při ohlášení zásilek je současně zapraviti dávku. Osoba povinna dávkou musí za účelem kontroly oznámiti obci místnosti, v nichž budou uloženy nápoje dávce podrobené a umožniti obecním zřízencům vstup do těchto místností. Obec vykonává kontrolu jednak při složení, pokud se týče uskladnění svými orgány, jednak revisí zásob v místnostech, kde jsou uloženy. Vedle této pravidelné kontroly může obec, má-li odůvodněné domněnky, že ustanovení pravidel o zajištění dávky nestačí, uvaliti na jednotlivé výrobce neb obchodníky a hostinské na základě usnesení obecního zastupitelstva zostřený dozor, záležející vtom, že se těmto poplatníkům uloží, aby hlásili předem zahájení a ukončení výroby a způsob uložených výrobků, jakož i dopravu nápojů do živností a konali podrobné zápisy o výrobě, o příjmu a vydávání nápojů.
Ježto d. o. z nápojů jako dávka spotřební může zpoplatniti pouze spotřebu v obci, vrací se dávka, když nápoje byly z obce vyvezeny. Při tom nerozhoduje, byl-li nápoj již dříve do obce dovezen neb v obci vyroben. Vrácení možno ovšem z technických důvodů provésti jen tehdy, když dávka nebyla paušalována a byl-li zamýšlený vývoz poplatníkem řádně ohlášen. Kde se vybírá dávka z nápojů státními orgány zároveň se státní daní na čáře, není nároku na vrácení dávky z množství, které bylo do obce dovezeno, ale z ní zase vyvezeno (Boh. 6396 A).
3. D-a o. z nájemného nebo z používaných místností. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 143-1922 Sb. a pozměněna vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Předmětem této dávky je náklad vynaložený na bytovou potřebu neb na opatření jiných místností. Jde tedy o dávku konsumní, ačkoliv ji zákon sám v §§ 35 a 38 zák. č. 329/1921 Sb. nezařazuje mezi dávky spotřební.
Vzorná pravidla rozeznávají dva druhy dávky z nájemného, prvý, při němž je podkladem pro vyměření nájemné, jež se platí z dotyčných místností, a druhý, kde se dávka vyměřuje podle počtu a účelu místností. Obcím je ponecháno na vůli, kterého z těchto dvou způsobů vyměřování chtějí použíti.
Dávka vyměřovaná podle nájemného může ovšem býti zavedena jen v obcích, jež jsou zcela podrobeny dani činžovní, neboť základem vyměření dávky tohoto druhu je nájemné nebo nájemní hodnota jednotlivých nájemních objektů, jež je základem činžovní daně. Objektem této dávky je každý jednotlivý byt, jednotlivé místnosti (i místnosti najaté k účelům továrním Boh. 6592 A) nebo soubor místností téhož uživatele v témže domě. Vyměřuje se tedy podle hrubého nájemného placeného z nájemního objektu, který přichází podle §§ 149 a 150 zák. č. 76/1927 Sb. v úvahu pro vyměření daně činžovní. Z tohoto nájemného možno sraziti jen odpočitatelné položky ve smyslu § 151 uvedeného zákona, totiž skutečně v dotyčném berním roce placené dávky a dávkám podobné platy, jež nepostihují uživatele budovy, odvádějí se však majitelem domu, jako dávka z nájemného, vodné, vodní činže, poplatek za vodojem a poplatek za užívání obecních stok. Nejde-li o dávky, jež se přímo vyměřují u každého nájemního objektu zvláště, je nutno rozděliti na jednotlivé nájemní objekty dotyčné budovy v poměru nájemného.
Je tedy při tomto způsobu dávky z nájemného vyměření úplně odvislé od předpisů činžovní daně, přes to není však dávka z nájemného přirážkou k této dani (Boh. 4994 A).
Aby bylo zamezeno přílišnému zatížení místností v domech starších, při nichž lze vzhledem k odbourání ochrany nájemníků očekávati značné zvýšení činže, bylo u budov, pro něž bylo uděleno stavební povolení před 28. 1.1917, stanoven jako nezměnitelný vyměřovací základ dávky nájemné vyšetřené podle dříve uvedených zásad, pokud se týče nájemní hodnota, jež je základem vyměření daně činžovní na r. 1927, tedy činže placená v této obci pokud se týče nájemní hodnota zjištěná pro tento rok. Částky, o které bylo nájemné (nájemní hodnota) od 1. I. 1928 zvýšeno, nepatří u nájemních objektů nalézajících se ve zmíněných budovách do základu vyměřovacího.
Jde-li o budovy dočasně osvobozené od daně činžovní, pokud se dávka z nich vůbec platí, zjistí se nájemné neb nájemní hodnota obdobně podle předpisů platných pro vyměření daně činžovní.
Sazba dávky může činiti maximálně 25% nájemného neb nájemní hodnoty. Vybírá-li obec ještě jiné d. o. neb poplatky na podkladě nájemného neb nájemní hodnoty, na př. vodné, poplatek za používání obecních stok, poplatek za odvoz popele a smetí, nesmí souhrn všech těchto dávek a poplatků překročiti nejvyšší přípustné celkové 40%ní zatížení nájemného (nájemní hodnoty). V budovách nových, t. j. v budovách, pro něž bylo uděleno neb se udílí stavební povolení po 27.1. 1917, sníží se sazba na polovic, pokud zákon nestanoví jinak. Podle zák. č. 44/1927 Sb. (§ 51) jsou nájemní objekty nalézající se v budovách postavených podle §§ 49 a 50 tohoto zákona, tedy provedeny v letech 1926—1928, po případě 1924—1925, osvobozeny od d-ek o-ch vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty), tedy i od dávky z nájemného. Podle zvláštního ustanovení pravidel lze osvoboditi od dávky i nejmenší nájemné a lze odstupňovati dávku podle výše nájemného (nájemní hodnoty) a místních poměrů.
Dávka podle počtu a účelu místností se vyměřuje rovněž z každého jednotlivého bytu, jednotlivé místnosti neb souboru místností v témže domě. Maximální sazba dávky činí . z každé místnosti, jež je součástí bytu (kuchyně, světnice, předsíň, pokojík pro služebné, koupelna) ročně 50 Kč, z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní ročně 100 Kč.
D-a o. z nájemného obou druhů neplatí se z místností, které jsou z domovní daně vyňaty neb od ní trvale osvobozeny (§§ 126—133 zák. č. 76/1927 Sb.). Subjektem d. o. z nájemného je, kdo má místnosti od majitele (trvalého uživatele) domu najaty nebo komu byly místnosti bezplatně přenechány, pak každý majitel (trvalý uživatel) domu co do místností jím samým používaných a každý držitel naturálního bytu (trvalý uživatel domu), pokud je povinen z tohoto bytu přiznati nájemné neb činžovní hodnotu. Avšak z důvodů berně- technických neobracejí se pravidla příkazem placení dávky přímo na osoby dávkou povinné, které mají býti skutečně dávkou postiženy, nýbrž ukládají majiteli (trvalému uživateli) domu, aby od nájemníků a těch, jimž přenechal místnosti k bezplatnému užívání, dávku vybral a odvedl obecní pokladně. Majitel (trvalý uživatel) domu ručí za správné zaplacení a odvod dávky. Stanoví tedy pravidla vedle dávkové povinnosti nájemníka, pokud se týče uživatele místností, ještě platební povinnost majitele domu jako výběrčího dávky, bez ohledu na to, zda ji od nájemníků vybral čili nic (nález n. s. s. ze dne 18. X. 1927, č. 21253).
Dávka je splatna napřed ve stejných lhůtách, v jakých se v obci obvykle platí nájemné. Je-li dávka povolena na několik roků, může v této době, není-li na ten rok dosud předepsána, býti vybírána podle výměry roku předešlého s výhradou dodatečného zúčtování. Tento způsob vybírání bude při dávce vybírané na základě nájemného nyní ovšem pravidelný, ježto se dávka vyměřuje, stejně jako daň činžovní, teprve v roce následujícím.
Veškeré údaje, jichž je třeba k vyměření dávky, se zjistí ze spisů berní správy; pouze tehdy, když tyto spisy neposkytují úplného podkladu pro vyměření dávky, může obec si vyžádati potřebné údaje od majitelů (trvalých uživatelů) budov, a se přesvědčiti o jich správnosti a stanoviti po případě po řádném šetření pro vyměření dávky základ samostatně.
O dávkové povinnosti vydá obecní starosta majiteli (trvalému uživateli) domu platební rozkaz. Majitel (trvalý uživatel) domu musí pak o vyměření dávky vyrozuměti všechny osoby dávkou povinné nejdéle do 3 dnů. Jinak je dotyčným poplatníkům dávky práv za škody jim případně vzešlé. Odvolání do platebního rozkazu může podati jak majitel (trvalý uživatel) domu, tak osoba dávkou povinná.
Dávka se odpíše k žádosti majitele (trvalého uživatele) domu poměrnou částí, změní-li se základ pro vyměření dávky, na př. následkem odvolání proti vyměření daně činžovní, pro nedobytnost činží neb okolnostmi odůvodňujícími osvobození od dávky. Z rozhodnutí obecního úřadu o žádosti za odpis může se odvolati pouze majitel (trvalý uživatel) domu. Jinaké změny nastalé během roku neb ukládacího období ve výši činže nemají vlivu na výměru dávky.
4. D-a o. z přechodného ubytování. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 143/1922 Sb. a pozměněna vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Blízce podobná předešlé dávce jest d-a o. z přechodného ubytování, neboť i tato dávka chce postihnouti náklad spojený s ukojením bytové potřeby. Podle konstrukce této dávky nejsou dávkou povinni jednotliví nájemci, nýbrž přímo pronajimatelé, totiž osoby, které pp živnostensku neb za účelem zisku pronajímají k přechodnému pobytu obytné místnosti ať v celku, ať v částech (jednotlivá lůžka). Dávka se platí při živnostenském pronajímání bez ohledu na délku pobytu, při pronajímání za účelem zisku bez živnostenského provozování jen když pobyt netrvá (podle úmyslu stran projeveného při uzavření smlouvy, nález n. s. s. ze dne 22. XI. 1927, č. 24333/1927) nepřetržitě déle 3 měsíců. Základem vyměřovacím jest úplata docílená za pronájem. Do úplaty nepočítá se poplatek za otop, světlo, posluhu, jakož i daň z obratu a daň přepychová, pokud jsou zahrnuty v ceně pronájmu. Byla-li úplata sjednána úhrnnou sazbou za používání pronajaté místnosti se zařízením, i za stravu a za ostatní výhody (světlo, otop, posluha), nastane za stravu a ostatní výhody z celkové úplaty určitá procentní srážka.
Dávku si vypočte zpravidla poplatník sám na základě vlastních svých údajů, jež musí učiniti v předepsaném ohlášení neb výkazu, a odvede ji za uplynulé 14denní období, pokud se týče u soukromníka za celou dobu nájemní, je-li smluvní nájemní doba delší 1 měsíce, měsíčně napřed. Úřad může udání poplatníkova kontrolovati. Za tímto účelem má býti vyznačena na nápadném místě zřetelném způsobem výše úplaty pro vyměření dávky rozhodná v každé místnosti, která je předmětem pronájmu. Obec má právo přesvědčiti se svými orgány, po případě na místě samém o správnosti podaných výkazů a ohlášení, zejména jest oprávněna nahlížeti do záznamu, který je pronajimatel povinen vésti podle předpisů policejních, obchodních atd. Shledá-li obecní úřad na základě své kontroly, že udání poplatníkova nejsou správná, vydá platební rozkaz; pak je věcí poplatníkovou, aby v pořadí instančním se domáhal nápravy, trvá-li na svém udání. Nepodá-li poplatník včas výkaz neb přihlášku, je v kontumaci; úřad může dávku vyměřiti na základě pomůcek, jež má po ruce. Obec může dávku v jednotlivých případech paušalovati.
Pronajimatel může dávku přesunout! na nájemníka bud tím, že zvýší o dotyčnou částku nájemné neb že si dá od nájemníka dávku nahraditi. Pronajimateli je dovoleno, žádati náhradu dávky od nájemníků, musí však v živnostenských podnicích vydati nájemci, který mu dávku nahradil, o tom písemné potvrzení.
5. D-a o. ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Tato dávka nemá ničeho společného s úplatou za odebírání elektrického proudu neb plynu z obecního podniku (elektrárny, plynárny), nýbrž jde, jak to již její jméno naznačuje. o ryzí dávku spotřební vybíranou u příležitosti spotřeby elektrického proudu neb plynu k účelům osvětlovacím, bez ohledu na to, zda se odebírají z podniku obecního, soukromého neb vlastního.
Dávkou povinný je každý, kdo používá elektrické energie nebo plynu jakéhokoli druhu k účelům osvětlovacím. Jde-li o vlastní spotřebu, jest ovšem zapotřebí zvláštních kontrolních opatření; živnostenské neb průmyslové závody, které samy vyrábějí elektrickou energii nebo plyn, musejí proto na vlastní náklad postaviti úředně cejchovaný měřící přístroj. Byla-li by kontrola zvlášť obtížná, může dávka býti paušalována. Činí maximálně 10 h za každou KW-hodinu elektrické energie a nejvýše 5 h za každý 1 m3 plynu, při uvedených živnostenských a průmyslových závodech polovici. Dávka sníží se poměrně tam, kde obecní elektrárna neb plynárna při zvýšení odběru sníží ceny proudu neb plynu a to nejvýše o 50%. Dávka je splatna měsíčně pozadu a platí se u odběratelů proudu (plynu) z obecního podniku zároveň s účtem za spotřebu proudu (plynu), u samospotřebitelů 14 dní po uplynutí měsíce spotřeby, u odběratelů z podniků soukromých v době a za podmínek, které určí obec. Dávka paušalovaná je splatná napřed ve dvou stejných pololetních lhůtách a to 14. ledna a 14. června.
c) Dávky přepychové.
1. D-a o. ze zábav. Tato dávka vznikla ze zvláštních zemských dávek, které odedávna byly vybírány pro zemské fondy jako t. zv. zvláštní hudebné, nebo byly v pozdější době zavedeny, jako v Čechách dávka ze zábav podle patentu č. 83/1915 z. z. čes., na Moravě dávka z kinematografických představení podle zák. č. 6/1915 z. z. mor. a pak všeobecná dávka ze zábav podle vlád. nař. č. 637/1920 Sb. a ve Slezsku dávka z tanečních zábav podle zák. č. 27/1913 z. z. slez.. Zák. č. 321/1921 Sb. byla dávka ze zábav přeměněna v d-u o. a prohlášena za obligatorní, kterou je tudíž vybírati ve všech obcích republiky podle závazného jednotného řádu vydaného vládou. Řád byl vydán vlád. nař. č. 143/1922 Sb. a pozměněn vlád. nař. č. 15/1928 Sb. D-a o. ze zábav vybírá se z nákladu vynaloženého na zábavu. Dávku je platiti ze všelikých zábav pořádaných v obci v místnostech neb na otevřených prostranstvích, vyjímajíc zábavy domácí, t. j. konané bez úplaty v kruhu rodinném a v domácnostech soukromých. Pravidla nedefinují pojení „zábavy”, nýbrž uvádějí pouze dva hlavní druhy zábav, t. j. taneční zábavy a produkce a podívané všeho druhu, k nimž je třeba úředního povolení. Z toho je patrno, že řád nechce pokládati za zábavy ony produkce a podívané, ke kterým není zapotřebí úředního povolení. Řád vymezuje dále pojem zábavy tím, že prohlašuje určité zábavy za dávce nepodléhající; jsou to podniky, jež slouží výhradně k účelům vědeckým, vzdělávacím neb vyučovacím, a podniky pořádané výhradně (Boh. 4040 A) žáky určitých škol j ako doplněk školy neb výhradně pro žáky těchto škol (sem nepatří žákovská produkce soukromé pěvecké školy, Boh. 4017 A), jakož i podniky mateřských školek v těchto školkách pořádané. Některé podniky jsou prohlášeny za dávce nepodléhající přes to, že mají povahu zábav, jsou to divadelní představení ve vlastním slova smyslu, to je reprodukce některého díla dramatického spisovatele neb operního skladatele prováděné v divadle (bez ohledu na to, zdali jde o stálou divadelní budovu Boh. 3277 A), ať herci z povolání neb ochotníky, pokud není spojena s taneční zábavou, s hudbou mezi jednáním neb s jinou zábavní produkcí (jako tombolou Boh. 5694 A) neb s koncertem (Boh. 4751 A). Rovněž nepodléhají dávce koncerty kvalifikovaných neb uznaných hudebních (i zpěvních) umělců nebo jich souborů, pokud jsou pořádány při sedadlech, aniž by se při produkcích podávaly pokrmy neb nápoje. Za takovéto umělce neb jich soubory je považovati jen ty, kdož se o tom vykáží (před odbýváním koncertu Boh. 4206 A) potvrzením ministerstva školství a národní osvěty. Dávce mohou však býti podrobeny takovéto koncerty umělců (nikoliv uměleckých souborů), kde vstupné převyšuje dvojnásob neb více vstupné do hudebních a zpěvních koncertů v místě obvyklých, zvláště jde-li o podniky po živnostenská zprostředkované. Konečně jsou od dávky osvobozeny určité podniky pořádané vojáky.
Jinak vyplývá z pojmu dávky ze zábav, že při podniku podrobeném dávce musí býti úmysl baviti obecenstvo (dávce nepodléhající proto vzorkové veletrhy Boh. 6422 A, taneční hodiny sloužící výhradně účelům vyučovacím Boh. 4184 A).
Dávkou mají býti postiženy osoby, jež se účastní zábavy. Ježto však tyto osoby lze nesnadno postihnouti, vystupuje oproti úřadu jako dávkou povinný jedině podnikatel zábavy, který ovšem podle povahy dávky jím placenou dávku přesune na účastníky zábavy. Jen tam, kde se zábava pořádá v hostincích nebo kavárnách, vinárně, ve spolkové místnosti, v kasině nebo v jiné uzavřené společnosti, je zavázán za řádné placení dávky rukou společnou a nerozdílnou též ten, kdo v místnostech, v nichž je zábava pořádána, provozuje živnost hostinskou neb výčep nickou jako majitel, pachtýř živnosti, nejde-li o takovéto místnosti, nájemce místností spolkových a pod., nejsou-li tyto najaty vlastníky místností.
Dávka se vybírá zpravidla ze vstupenek, výjimečně paušálem. Dávka ze vstupného odvádí se bez zvláštního vyměřování předem, podnikatel zábavy musí před konáním zábavy dáti si u obecního úřadu okolkovati potřebný počet vstupenek opatřených kontrolním ústřižkem a zaplatiti dávku na ně připadající. Jiných než takto okolkovaných vstupenek nesmí býti použito a k zábavě samé smí býti připuštěn jen ten, kdo se může vykázati takovouto okolkovanou vstupenkou. Obec může i při zábavě kontrolovati zachování tohoto předpisu svými orgány. Za nepoužité vstupenky neb za vstupenky, za něž návštěvníkům zábavy bylo vstupné vráceno proto, že představení bylo odřeknuto neb přerušeno, vrátí se osobě dávkou povinné na její žádost dávka předem zaplacená, není-li závad (zjištěných bud přímo při zábavě nebo později, Boh. 6112 A). Nebyla-li dávka přes ustanovení zákona předem zaplacena a vydala-li následkem toho obec podnikateli platební rozkaz, může se z něho odvolati podnikatel i tehdy, když skutečně vybral dávku od návštěvníků zábavy (Boh. 4454 A). Sazba dávky ze vstupenek činí 10 h při vstupném až včetně 1 Kč a zvyšuje se postupně na 50% při vstupném vyšším než 20 Kč.
Paušalovanou dávku je platiti při zábavách bezplatných a při zábavách nepřipravených nebo neočekávaně konaných. Dávka může býti paušalována na žádost osoby dávkou povinné při zábavách, při nichž jest obvyklé vybírání nebo se vstupné vybírá zvýšením cen nápojů neb jídel. Zaplacení dávky paušálem může býti přiznáno bud za jednotlivou zábavu neb také při zábavách ve stejnoměrných obdobích se opakujících v době jednoho týdne nebo jednoho měsíce. Dávka paušální činí za jedinou zábavu neb za jeden den nejméně 3 Kč a nejvýše 1000 Kč. Při vyměření paušálu je přihlížeti ke všem okolnostem, z nichž se dá souditi na hrubý příjem, jehož pravděpodobně bylo docíleno (Boh. 4437 A). Dávku paušalovanou je zaplatiti před počátkem zábavy, při zábavách nepřipravených neb neočekávaných do 24 hodin po konání zábavy.
2. D-a o. ze psů. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 143/1922 Sb. a pozměněna vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Dávka má postihnouti výdaj spojený s držením psa. Placením dávky je povinen každý držitel psa. Osvobozeni jsou psi chovaní k účelům policejním a vojenským, psi určení k prodeji, chované oprávněnými obchodníky se psy a konečně psi, ze kterých byla v jiné obci republiky Československé zaplacena d-a o., jestliže se držitel psa zdržuje v obci po dobu 8 neděl nepřevyšující. Obecní radou mohou býti od dávky zcela neb částečně osvobozeni slepci a mrzáci, kteří mají psa za průvodce neb ochránce. Sazba dávky je rozlišná podle toho, jde-li o psa chovaného pouze k hlídání domu a dvoru, dále k účelům živnostenským neb hospodářským neb konečně o psa přísežného personálu pro honbu (maximální sazba ročně 50 Kč) neb o psa jinakého ročně nejvýše 200 Kč). Zvýšení dávky nastane, když někdo chová několik psů jedné z obou kategorií a to z druhého a každého dalšího psa vždy o 50% základní sazby. Dávka předpisuje se na celý berní rok na základě seznamu držitelů psů, počtu a druhu psů v domě, který každý majitel domu má v určité lhůtě obci odevzdati. O zaplacení vydá obecní úřad potvrzení a známku, kterou jest upevniti na obojku psa. Přejde-li držba psa v berním roce na jinou osobu v obci, může býti potvrzení o zaplacené dávce i se známkou převedeno na nového držitele psa, což je obci oznámiti.
3. D-á o. z přepychových bytů. '(Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 143-1922 Sb. a pozměněna vlád. nař. č. 15-1928 Sb.) Tato dávka je dávkou z bytového nákladu, postihuje osoby, které drží byty přesahující určitou velikost a které pravidla proto pokládají za byty přepychové. Při vyšetření dávkové povinnosti nezáleží ovšem na tom, jde-li o nějaký byt přepychový v obyčejném slova smyslu, tedy o byt přepychově zařízený, nýbrž jedině rozhodným je počet obytných místností bytu a počet osob byt používajících, a obytnou místnost pokládá se každá prostora bytu, která je souvislými stěnami. stropem a podlahou pro sebe uzavřena a má aspoň 1 okno a dvéře. Nerozhoduje, zdali dotyčné místnosti jsou skutečně obývány neb k obývání méně vhodné (Boh. /3570 A) neb jsou-li trvale z obývání vyloučeny (Boh. 5627 A). Rozhodným je jedině, patří-li k určitému bytu a mají-li dříve uvedené objektivní vlastnosti. Za obytné místnosti se nepovažují prostory, které podle svého určení slouží (rozhoduje bud určení Boh. 5114 A, neb faktické užívání Boh. 5633 A) za kuchyň, spíži, síň, verandu, koupelnu nebo záchod. Prostory sklepní a půdní, které podle předpisů stavebního řádu není dovoleno obývati, dále prostory menší než 8 m2 nebo nižší než 2 m, dále prostory, kterých se užívá výhradně k účelům živnosti nebo povolání (a to přímo a bezprostředně, nikoliv pro ubytování úředníků neb členů správní rady, Boh. 4539 A, 5479 A), konečně místnosti, jež nejsou trvale používány k obývání a y nichž jsou chovány historické neb umělecké sbírky, knihovny a pod. Obytné místnosti mající více než 40 m2 plochy, platí za místnosti dvě, obytné místnosti menší než 10 m2 za půl místnosti.
Dávka se platí z přebytečných místností, totiž z počtu místností, převyšujících nejvýše přípustnou výměru místností. Nejvýše přípustný počet místností, ze kterých se dávka neplatí, je počet o 1 místnost větší, než je počet členů domácnosti. Dávka činí při 1 místnosti nejvýše 200 Kč a zvyšuje se při každé přebytečné místnosti. Několik bytů týchž držitelů (jednotlivců neb domácností) ležících v téže obci, sčítá se za účelem vyměření dávky; má-li jeden neb několik členů domácnosti ještě jiný byt v téže obci, zdaňuje se z tohoto bytu zvláště. Mají-li držitel bytu nebo členové jeho domácnosti ještě jiný byt v jiné obci, nemá to na vyměření dávky žádného vlivu a nemohou tedy tyto byty za účelem vypočtení dávky býti sčítány (Boh. 4925, 5126 A, u letních bytů Boh. 6573 A).
Domácnost, která přichází pro výpočet dávky v úvahu, tvoří držitel bytu a všechny osoby jím trvale do bytu přijaté (třeba že některá osoba nespí v místnosti obytné, nález n. s. s. ze dne 8. IX. 1927, č. 18480/1927). Vede-li držitel bytu v určitém bytě domácnost nikoli trvale, nýbrž jenom dočasně (na.př. při letních bytech), dlužno k domácnosti počítati všechny osoby, které přijal dobytu na dobu, kdy sám v onom bytě vede domácnost (nález n. s. s. ze dne 18. X. 1927, č. 12198/1927). Děti neb schovanci poplatníkovy, kteří pro návštěvu škol nebo studium se zdržují v cizině, počítají se za členy domácnosti, jestliže pravidelně o prázdninách bydlí s rodiči neb pěstouny v bytě, o který jde. Děti do určitého stáří počítají se za polovici osoby, rovněž za určitých podmínek služebné (Boh. 3570 A), Podnájemníci (a vůbec všichni, kdo místností užívají na základě smluvního poměru s nájemníkem, nález n. s. s. ze dne 18. X. 1927, č. 14007/1927), kteří nejsou u držitele bytu zcela na stravu, nepočítají se do domácnosti pronajimatelovy, jejich místnosti netvoří pak ovšem část bytu pronajimatelova, nýbrž tyto osoby jsou samostatnými přednosty domácnosti a mohou samy podléhati dávce, jestliže podle počtu najatých (užívaných) místností a počtu členů jich domácnosti je dán předpoklad pro dávkovou povinnost.
Povinnost k placení dávky stihá držitele bytu (nikoli majitele domu z uprázdněných místností v jeho domě se nalézají¬ cích, Boh. 5525 A), vedle toho ručí za dávku solidárně všichni zletilí členové domácnosti mimo služebné a podnájemníky, kteří se považují za samostatné přednosty domácnosti. Od dávky osvobozeni jsou veřejní zaměstnanci, jde-li o byty úřední neb naturální jim přikázané.
Dávka se ukládá na základě přiznání, které majitelé domů a držitelé místností jsou povinni každoročně podávati, vyměřuje se držiteli bytu na celý berní rok; ke změnám směrodatným pro výši dávky se však hledí při příštím čtvrtletí, jestliže je poplatník řádně ohlásí; dávka se pak poměrně odepíše. Dávka se platí čtvrtletně předem a vždy v prvních 14 dnech kalendářního čtvrtletí.
4. D-a o. ze hry v karty, v domino, na kulečníku a v kuželky. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Jde o dávku luxusní či zvláštní dávku zábavní, kterou je platiti za účast na jmenovaných hrách v určitých místnostech.
Dávce podléhá každý, kdo se zúčastní některé z uvedených her v místnostech věnovaných provozování živnosti hostinské a výčepnické, dále v místnostech klubů a spolků i když se v nich neprovozuje živnost hostinská a výčepní, konečně v místnostech jinakých pro jmenované hry neb některou z nich za úplatu propůjčených. Účastníkem hry v karty jest i ten, kdo bez¬ prostředně hru ze záliby sleduje a hráče mezi hrou občas zastupuje (kibic). Dávka se nevybírá ovšem přímo u těchto osob, jež jí mají býti postiženy, nýbrž jako platitel (výběrčí) dávky oproti obci vystupuje ten, v jehož místnostech ať vlastních neb najatých se hraj e. Je však oprávněn dávku přesunouti na hráče.
Dávka se odvádí obdobně jako dávka ze zábav vybíraná ze vstupenek. Platitel dávky zakoupí u obecní pokladny blok obsahující kontrolní ústřižky a juxta. Ústřižky musí platitel dávky každému hráči (kibici) vydati před započetím hry a na juxtě označiti den a hodinu započetí a jména účastníka. Obec může kontrolovati vybírání dávky svými orgány a to i v místnostech, kde se dávka má vybírati.
Sazba dávky jest odstupňována podle druhu hry a platí se za jednoho účastníka a za určité trvání hry. Dvojnásobnou částkou zdaňují se hry v místnostech veřejných pro hry v karty zvláště určených, trojnásobnou částkou hry v karty v místnostech určitých klubů a spolků a čtyřnásobnou částkou v místnostech pro hry v karty za úplatu propůjčených. Obecní rada může snížiti sazbu ze hry na kulečníku a v domino v místnostech klubovních a spolkových, po případě osvoboditi uvedené hry v těchto místnostech od dávky vůbec. V jednotlivých případech může obecní rada paušalovati dávku s držitelem místností, který však nesmí vybírati větší dávku, než se vybírá na bloky.
d) D-a o. z návěští. (Vzorná pra¬ vidla vydána vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Pří této dávce nejde o nějaký poplatek vybíraný u příležitosti povolení k vyvěšování návěští, nýbrž o dávku v pravém slova smyslu, kterou mají býti postiženy osoby,, jež v obci činí nějaký náklad na veřejné oznámení. Předmětem dávky není jen zdanění návěští vyvěšených na zvláštních místech k tomu určených, nýbrž zdaňováni veškerých oznámení na veřejných místech. Jsou jí podrobeny veřejná oznámení obrazem nebo textem ať jsou nalepena, vyvěšena neb rozdávána, nesena neb vožena po ulicích, náměstích a jiných veřejných místech nebo ve veřejně přístupných místnostech neb umístěna ve výkladcích a oknech při veřejných komunikacích, uvnitř nebo vně vozu elektrické dráhy neb jiných dopravních prostředků, konečně oznámení světelně promítaná. Dávce nepodléhají oznámení státu a samosprávných korporací, dále oznámení politických schůzí volebních po vyhlášení volby do sborů zákonodárných nebo do veřejných korporací samosprávných, firemní oznámení a oznámení týkající se vlastního podniku, obchodu, živnosti atd., vyvěšená neb rozdávaná ve vlastních místnostech na vlastních domech (čítajíc v to místnosti neb domy k provozování vlastní živnosti najaté) na vlastních dopravních prostředcích, ve vlastních stanicích, na veletrzích, na výstavách atd., oznámení a sdělení učiněná ve veřejném zájmu (orientační tabule, dopravní upozornění, výstražná znamení a pod.), inseráty v časopisech a knihách, ceníky, reklama na vlastních obvykle používaných obchodních tiskopisech.
Sazba dávky je rozlišná podle toho, jde-li o oznámení vylepené, vyvěšené nebo veřejně jinak umístěné nebo o oznámení na veřejných místech nebo dům od domu roznášené a řídí se dále podle hlášené výměry plakátů,, pokud se týče podle doby, kterou má oznámení zůstati nalepeno, vyvěšeno atd., podle nákladu na zhotovení oznámení a ostatní režie. Oznámení k účelům kulturním a politickým podléhají poloviční sazbě.
Dávkou povinným jest, kdo oznámení do veřejnosti přivádí, může ji však podle účelu dávky přesunouti na objednatele, to jest osobu, v jejímž jméně a v jejímž prospěchu oznámení činí. Objednatel i ten, kdo provedení oznámení zprostředkoval, pokud tato činnost děje se po živnostensku, nebo kdo propůjčením svých práv oznámení umožnil, ručí za dávku solidárně.
Splatnou je dávka před vydáním oznámení na veřejnost. Oznamující nebo osoba, jež uveřejnění obstarává, má o případech dávce podléhajících učiniti obecnímu úřadu oznámení. Podniky provádějící reklamu po živnostensku jsou povinny předkládati obci ve lhůtách měsíčních výkazy o provedených reklamách. Nepředloží-li osoba dávkou povinná včas oznámení nebo seznamy, může obec podle svého volného uvážení předepsati dávku na základě pomůcek, jež má po ruce. Obec může svými orgány správnost předložených oznámení a seznamů kontrolovat! a naříditi, aby veškera oznámení byla předložena dříve obecnímu úřadu, aby byla opatřena úředním razítkem na znamení, že z nich byla dávka zapravena. V jednotlivých případech může obec, uzná-li toho potřebu, jmenovitě jde-li o oznámení divadel a jinakých zábavních podniků s měnivým programem, paušalovati dávku zcela neb částečně zvláštním ujednáním s osobou dávkou povinnou.
e) D-a o. jinaké. Finanční novela (§ 38) uvádí vedle zmíněných dávek ještě dávku z nezastavěných pozemků, dávku z držení motorických dopravních prostředků, dávku z dopravy a dávku za útraty v zábavních místnostech přepychových. Dávka z nezastavěných pozemků platí se z hodnoty stavebních a dosud nezastavěných pozemků a má za účel postihnouti osoby, jež za účelem spekulace nechávají stavební pozemky po dlouhou dobu nezužitkovány (tato dávka byla zák. č. 117/1920 Sb. pro Prahu zavedena a zák. o stavebním ruchu č. 100/1921 Sb. opětně zrušena). Dávka z držení motorických dopravních vozidel, pro niž byla vlád. nař. č. 143/1922 Sb. vydána vzorná pravidla, byla zák. č. 116/1927 Sb. jakožto d-a o. zrušena a vyhražena státu. Dávku dopravní možno vybírati jako zvláštní příplatek k jízdnému nebo dopravnému při místních dopravních podnicích bud obecních nebo soukromých. Dávka z útraty v přepychových zábavních místnostech vybírá se jako příplatek k cenám jídel a nápojů podávaných v různých místnostech přepychových.
Vedle d. o. ve vlastním slova smyslu vybírají se ve prospěch obce neb obecních fondů ještě jiné dávky, kterým nelze přiznati povahu d. o., na př. chudinské procento, vybírané z výtěžku dobrovolných dražeb na základě dvoř. reskriptu ze dne 6. VI. 1761 pro chudinské fondy, jehož vyměřování přísluší politickým úřadům (Budw. 11996 A), lázeňské taxy a obchodné vybírané v lázeňských místech (Boh. 4819, 4993 A) a jiné.
II. Obecní poplatky. Obecní finanční novela rozeznává dva druhy obecních poplatků a to poplatky, jež se vybírají jako náhrada za užívání zařízení zřízených a udržovaných obcí v zájmu veřejném (t. zv. Anstaltsgebühren) a pak poplatky vybírané jako náhrada za jednotlivé úkony obecních orgánů (poplatky za úřední úkony).
Vybírání poplatků prvého druhu předpokládá existenci nějakého věcného zařízení zřízeného a udržovaného obcí ve veřejném zájmu. Nelze proto vybírati obecní poplatky, umožňuje-li pouze obec (věnováním obecního majetku, subvencováním atd.) zřízení a udržování určitého zařízení osobami třetími (nález n. s. s. ze dne 24. IX. 1927, č. 19416/1927), při čemž ovšem není třeba, aby obec byla vlastnicí dotyčného zařízení. Poplatek nelze také vybírati ze zařízení zřízeného a udržovaného výhradně v zájmu jednotlivé části obce neb občanstva (§ 25 fin. nov.). Užívání zařízení, obcí pro své obyvatele zřízeného má namnoze stejný obsah jako užívání, jež poskytuje podnik soukromoprávný stejného druhu a za něž se platí soukromoprávní úplata. Avšak tím, že obec ono zařízení zřizuje a udržuje, plníc veřejný úkol zákonem jí uložený, a v důsledku toho musí poskytnouti jeho užívání všem občanům a to stejnou měrou podle generelních (ústavním řádem) stanovených podmínek, přeměňuje se poměr uživatele zařízení oproti podnikateli (obci) v poměr veřejnoprávní. To, co za takováto užívání bylo na základě jednostranného určení obce jí občany placeno, není již soukromoprávm úplatou, nýbrž veřejnoprávní dávkou zvláštního druhu, obecním poplatkem. Možno jej pak vybírá ti jen, pokud jde o takovéto všeobecné užívání veřejného zařízení, jež tedy přísluší všem občanům stejnou měrou vzhledem k jich veřejnoprávnímu. poměru k obci (Gremeingebrauch), poplatková povinnost nemůže se však vztahovati na zvláštní užívací práva příslušející snad občanům přes tuto míru (Boh. 5277 A) nebo na užívání spočívající na titulu soukromoprávním (Boh. 6148 A). K těmto poplatkům patří na př. vodné, poplatek za vpuštění stok a potrubí domovních do obecních stok a používání těchto, poplatek za odvoz popele a smetí a poplatky hřbitovní.
Při poplatku za úkony obecních orgánů může běžeti jen o úkony obecních orgánů předsevzaté při výkonu veřejné správy. Takovéto akty vydávají se podle své povahy v určitém směru vždy v zájmu veřejném, avšak při jednotlivých aktech může k tomuto veřejnému zájmu přistoupiti v zesílené míře zájem strany. Tyto úkony mohou spočívati v udělení oprávnění (na př. propůjčení domovského práva nebo povolení k zvláštnímu užívání obecního statku) nebo v jiných správních aktech vydaných obecními orgány hlavně v zájmu soukromém (na př. poplatky stavební, za prohlídku dobytka a masa a poplatky z obecního úřadování, za vydání vysvědčení, za různé komise atd.).
Odstupňování poplatků se řídí podle míry užívání dotyčného zařízení, pokud se týče podle zájmu na úřední činnosti dotyčného orgánu obecního. Podle ustanovení zákona (§ 28 ob. fin. nov.) má tam, kde to odpovídá povaze poplatku, odstupňování se státi i se zřetelem k berní mohoucnosti subjektů a k tomu, je-li tento veřejnoprávními ustanoveními nucen užívati dotyčného zařízení. Tím nechtěl ovšem zákon ničeho měniti na základní povaze poplatku řídícího se v podstatě podle zájmu na dotyčném zařízení, pokud se týče úkonu, nýbrž chtěl jen vysloviti, že tam, kde to z povahy dotyčného poplatku plyne, může stupeň zájmu se říditi i majetkovými poměry dotyčného subjektu (na př. při poplatku za propůjčení práva domovského).
a) Obecní poplatky za užívání obecních zařízení.
1. Vodné. Vzorná pravidla (vydána vlád. nař. č. 143/1922 Sb. a pozměněna vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) rozeznávají dva druhy vodného, vodné všeobecné a vodné zvláštní.
aa) Vodné všeobecné platí se za, možnost bráti vodu z veřejného vodovodu. Není tedy předpokladem pro povinnost placení všeobecného vodného, aby vodovod byl v nemovitost poplatníkovu zaveden (což neodporuje poplatkové povaze vodného, Boh. 4669 A). Všeobecné vodné lze stejně jako dávku z nájemného vybírati dvojím způsobem, bud podle nájemného neb podle počtu a účelu místností. Předmětem poplatku je v obou případech každý jednotlivý byt, jednotlivá místnost neb soubor místností téhož uživatele v témže domě.
Ohledně základu pro vyměření všeobecného vodného vybíraného podle nájemného a ohledně jeho zjištění platí totéž, co bylo uvedeno při dávce z nájemného. Nejvýše přípustná sazba činí 10% nájemného neb nájemní hodnoty, v budovách, pro něž bylo uděleno neb se udělí úřední povolení stavební po 27.1. 1917, sníží se sazba na polovici, pokud zákon (v budoucnosti snad vydaný) nestanoví jinak.
Všeobecné vodné vyměřované podle počtu a účelu místností činí z každé místnosti, jež je součástí bytu, ročně nejvýše 20 Kč, z každé takové místnosti používané společně ročně nejvýše 10 Kč pro každého poplatníka a z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní ročně nejvýše 30 Kč.
Všeobecné vodné neplatí se z místností, které jsou z domovní daně vyňaty neb od ní trvale osvobozeny (§§ 126—133 zák. č. 76/1927 Sb.), vyjma z místností nalézajících se v budovách uvedených v § 126, č. 8, tohoto zákona.
O dávkové povinnosti, splatnosti, platebním rozkazu, odpisu dávky a odvolání platí totéž, co bylo uvedeno při d-ce o. z nájemného. Všeobecné vodné je tedy jen příplatkem k této dávce a vyměřuje se spolu s ostatními dávkami a poplatky vyměřovanými na základě nájemného neb podle počtu a účelu místností (d-ka o. z nájemného, poplatek za používání obecních stok a poplatek za odvážení smetí) zpravidla jedním platebním rozkazem (čl. X. vlád. nař. č. 15/1928 Sb.).
bb) Zvláštní vodné. Zvláštní vodné platí se za bezprostřední spotřebu vody z veřejného vodovodu v nemovitostech neb na nemovitostech, do nichž neb na něž veřejný vodovod je zaveden. Výše dávky se řídí dle množství spotřebované vody. Množství se zjistí zpravidla vodoměrem, výjimkou paušálně. Poplatník vypočte si vodné podle množství odebrané vody a prodejní ceny, která se vyšetří dle skutečných nákladů na zřízení, udržování a provoz vodovodu. Spotřeba se zjistí pololetně pro každou nemovitost opatřenou vodovodem a úhrnný obnos se rozdělí v obytných domech na všechny byty a jiné místnosti, pokud v prošlém období byly používány, v poměru nájemného neb činžovních hodnot. Na poplatníka připadající částka se zmenší o všeobecné vodné na tyto místnosti připadající, případný přebytek platí se jako zvláštní vodné (proto nazývá se zvláštní vodné také dávkou za přebranou vodu). O výpočtu zvláštního vodného ze spotřeby vody v zahradách, při bourání a stavbách mají pravidla zvláštní ustanovení.
Dávkou povinný je stejně jako při všeobecném vodném každý nájemník (bezplatný uživatel místností) a majitel domu ohledně místností jím užívaných, při zahradách majitel (trvalý uživatel) zahrady, který však může poplatek přesunouti na nájemce neb jiného uživatele zahrady, a při spotřebě pro stavby stavebník.
O ručení majitele domu za zvláštní vodné, o platebním rozkazu, odvolání a odpisu poplatku platí totéž, co bylo uvedeno při všeobecném vodném, pokud se týče při d-ce o. z nájemného, až na to, že za odpis zvláštního vodného může býti žádáno pouze z důvodu, že činžovní daň byla odepsána pro nedobytnost činže.
cc) Obec může nařídit!, aby voda z obecního vodovodu byla odměřována výhradně vodoměry jí dodanými a osazenými. Vodoměry ty zůstávají vlastnictvím obce a obec vybírá za jeho zapůjčení a udržování od majitele nemovitosti, při vodoměrech podružných od toho, jehož odběr vody tímto podružným vodoměrem má býti zjišťován, zvláštní (veřejnoprávní) poplatek, který se řídí pořizovací cenou vodoměru, jeho amortisací a nutnými výdaji na obyčejné udržování.
2. Obecní poplatek za vpuštění stok a potrubí domovních do obecních stok (stočné) a za jich používání. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 143/1922 Sb. a pozměněna vlád. nař. č. 16/1928 Sb.)
aa) Poplatek za vpuštění stok a potrubí domovních do obecních stok (stočné). Stočné platí se jednou pro vždy. Povinným platiti tento poplatek jsou majitelé (trvalí uživatelé) nemovitosti odvodňované obecními stokami a to majitelé budov i majitelé ploch nezastavěných.
Pokud jde o budovy, platí se stočné ze všech budov po vydání pravidel postavených, ale dosud k obecním stokám nepřipojených tehdy, jakmile připojení se provede. Ze starých budov, jež jsou již připojeny k obecním stokám, odvádí se stočné tenkráte, když po dni vyhlášení pravidel byla zastavěná plocha zvětšena, vnitřní úpravou byly místnosti stočnému nepodléhající změněny na místnosti pro výpočet stočného započitatelné nebo byly zřízeny v domě splachovací klosety, koupelny atd., nebo byl nově zaveden vodovod. Plocha zastavěná vypočte se tím způsobem, že výměra půdorysu násobí se počtem pater budovy (při čemž se přízemí a polopatra počítají se za patro).
Stočné se platí z ploch nezastavěných (domů, zahrad, soukromých cest a otevřených míst stavebních), které ke stokám obecním jsou připojeny zvláštní stokou, třeba jen nepřímo, to je prostředkem společného kanálu.
Poplatek z plochy nezastavěné činí nejvýše 10 h za 1 m2, z plochy zastavěné nejvýše 20 h za 1 m2. Stočné vyměřuje se zpravidla ihned při komisi kolaudační a vydá se o něm platební rozkaz. Splatnost nastává 14 dnů po doručení platebního rozkazu.
bb) Poplatek za používání obecních stok. Tento poplatek se vybírá k částečné úhradě nákladu spojeného s udržováním obecních stok vedle stočného jednou pro. vždy placeného každoročně od majitelů (trvalých uživatelů) všech budov v obvodu obce k obecním stokám připojených. Stejně jako d-a o. z nájemného a všeobecné vodné možno vybírati i tento poplatek dvojím způsobem podle nájemného dotyčného nájemního objektu neb podle počtu a účelu místností.
Pro zjištění vyměřovacího základu poplatku prv uvedeného platí tytéž předpisy jako pro dávku z nájemného. Sazba poplatku činí nejvýše 5% nájemného neb nájemní hodnoty, při budovách nových (pro něž bylo uděleno stavební povolení po 27.1. 1917) polovicí, pokud zákon (snad později vydaný) nestanoví jinak.
Poplatek vyměřovaný podle počtu a účelu místností činí z každé místnosti, jež je součástí bytu, nejvýše 10 Kč ročně, z každé místnosti používané společně ročně 5 Kč pro každého poplatkem povinného, z každé místnosti obchodní, spolkové a výrobní nejvýše ročně 20 Kč.
O povinnosti platební, splatnosti, předpisu, platebním rozkazu, odvolání a odpisu platí tytéž předpisy jako pro d-u o. z nájemného s tou odchylkou, že osvobození se nevztahuje na budovy uvedené v § 126, č. 8, zák. č. 76/1927 Sb. Je tedy tento poplatek jako všeobecné vodné pouze příplatkem k této dávce a vyměřuje se po případě i týmž platebním rozkazem.
3. Obecní poplatek za odvoz popele a smetí. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Tento poplatek platí se za používání obecního zařízení zřízeného obcí z důvodů zdravotních a sloužícího k odvážení popele a smetí z budov v obci se nalézajících.
Poplatek je vybudován stejně jako poplatek předchozí a všeobecné vodné; lze jej vybírati bud podle nájemného dotyčného nájemního objektu neb podle počtu a účelu jeho místností. Též vyměřovací základ poplatku se zjistí týmž způsobem jako při d-ce o. z nájemného, takže i tento poplatek je pouhým příplatkem k uvedené dávce, který lze vyměřiti týmž platebním rozkazem. Maximální výše poplatku jak vyměřovaného podle nájemného, tak podle počtu a účelu místností je táž, jako při poplatku za používání obecních stok.
Poplatek se neplatí z budov, z nichž neobstarává obec odvoz popele a smetí, jako na př. z budov odlehlých, z domů s ústředním topením, z továren a živností provozovaných po továrnicku, jakož i z domů, jichž majitelům bylo obecní radou povoleno, aby k účelům hospodářským vyváželi popel a smetí sami. Jinak platí o poplatkové povinnosti, předpisu, platebním rozkazu, odvolání, splatnosti a vrácení dávky tytéž předpisy, jak byly uvedeny při d-ce o. z nájemného.
4. Obecní poplatek hřbitovní. (Vzorná pravidla vydána vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) Obecní poplatky hřbitovní se vybírají za používání obecního zařízení, totiž obecního hřbitova. Nejde-li o hřbitov obecní, nýbrž konfesionelní, nelze vybírati obecní poplatky hřbitovní; při obecním hřbitově lze je vybírati jen potud, pokud jde skutečně o užívání tohoto hřbitova, nikoliv o úkon konfesijních činitelů. Poplatek možno vybírati i za používání hřbitova společného několika obcím; vybírání lze však svěřiti jen obci, ve které se právě hřbitov leží.
Poplatky hřbitovní se předpisují buď za propůjčení míst pro hroby, hrobky, náhrobky a popelnice, za obnovu dočasného užívacího práva na tato místa a za převod užívacího práva pro hrob rodinný a hrobky na trvání hřbitova neb za propůjčení obecní hrobky k prozatímnímu uložení zemřelého, za použití úmrlčí komory k uložení zemřelého před pohřbením, za vykopání, zasypání a prvou úpravu hrobu, za pohřbení rakví, za uložení popelnic a konečně za exhumaci.
Poplatkem povinným je, kdo žádá o úkon, který jest podroben poplatku, po případě kdo po zákonu je povinen hraditi náklady pohřební. Obecní chudí jsou od poplatku osvobozeni. Obecní rada může s výhradou dodatečného schválení obecního zastupitelstva snížiti neb zcela prominouti poplatky v jednotlivých zřetele hodných případech. Poplatky jsou splatné v době, kdy se žádá za provedení dotyčných úkonů. Teprve když jsou zaplaceny, nařídí obecní rada provedení oněch úkonů.
5. Vedle těchto poplatků za používání obecních zařízení, pro které byla vydána vzorná pravidla, uvádí zákon (§ 28 ob. fin. nov.) jako poplatky ještě dlažebné, které se platí za používání veřejných silnic v obvodu měst. Obecním poplatkem ve vlastním slova smyslu nejsou poplatky za užívání obecních jatek, jež obec může podle § 35 ž. ř. vybírati podle tarifu schváleného zemským úřadem a o kterýchž rozhodují politické úřady (Budw. 7380 A), totéž platí o tržních poplatcích vybíraných ve smyslu § 69 ž. ř., jichž tarif je podle § 70 pojmouti do tržního řádu podléhajícího schválení zemského úřadu.
b) Obecní poplatky za úkony obecních orgánů.
1. Obecní poplatek za dobrovolné propůjčení nebo přislíbení práva domovského. Tento poplatek lze vybírati jen za dobrovolné udělení neb přislíbení domovského práva (a to již podle § 9 domov. nov. č. 222/1896 ř. z.), nikoli však v případech, ve kterých obec je již na základě §§ 2 a 6 uvedené novely povinna uděliti pokud se týče přislíbiti domovské právo (Budw. 4724 a 4965 A).
Povinným k placení poplatku je podle vzorných pravidel (vydaných vlád. nař. č. 143/1922 Sb.) každý, jemuž, ač nemá zákonného nároku na přijetí do svazku obce, domovské právo bylo propůjčeno neb přislíbeno. Dobrovolné propůjčení nebo přislíbení domovského práva jest obcí nejdříve vysloviti s podmínkou, že určený poplatek bude do 14 dnů po vyrozumění o jeho výši zapraven u obecní pokladny. Definitivní výměr o propůjčení nebo přislíbení se vydá teprve na průkaz o zapravení poplatku. Poplatek nesmí v jednotlivém případě v obcích s nejvýše 50000 obyvateli činiti více než 1000 Kč, v obcích větších může činiti až 2000 Kč. V těchto mezích určí obecní zastupitelstvo výši poplatku podle volného uvážení, hledíc při tom k osobním, rodinným, výdělkovým a majetkovým poměrům žadatelovým. Poplatník se může ovšem podle pravidel odvolati jen pokud poplatek byl stanoven vyšší částkou, než je podle pravidel nejvýše přípustná. Poplatek zaplacený pří přislíbení domovského práva se vrátí, nebylo-li žadateli přiznáno čsl. občanství státní, podá-li poplatník žádost o vrácení do 14 dnů po té, co byl vyrozuměno zamítnutí žádosti za přiznání státního občanství.
2. Obecní poplatek za používání veřejného obecního statku (místa). Jako poplatek předcházející se vyměřuje i tento poplatek za udělení určitého oprávnění, totiž povolení k zvláštnímu užívání statku, jež přesahuje míru práva příslušejícího každému občanu z povahy veřejného statku.
Ve vzorných pravidlech (vlád. nař. č. 15/1928 Sb.) jsou uvedeny přípustné maximální sazby, které jsou roztříděny podle toho, jde-li o trvalé používání neb o používání přechodné. Za trvalé používání se vybírá evidenční poplatek jednou pro vždy, a pak roční poplatek podle výměry zabrané plochy a účelu, ke kterému má býti obecního veřejného statku používáno. Za přechodné používání se platí pouze poplatek vypočtený podle plošné výměry zabrané půdy a účelu používání.
Placením dávky je povinen každý, kdo používá veřejného obecního statku. Není-li povolení k užívání vázáno na určitou osobu, může v osobě dávkou povinného nastati změna. Při ročním poplatku nastává poplatková povinnost nového uživatele nejblíže příštím kalendářním měsícem po změně, dosavadnímu uživateli vrací se část ročního poplatku připadajícího na zbývající díl kalendářního roku.
Za účelem vyměření poplatku má poplatník učiniti přihlášku. Z používání přechodného se vyměřuje poplatek na celou přihlášenou dobu, trvá-li užívání déle, předpíše se příslušný poplatek za další období. Poplatky za trvalé používání (evidenční a roční poplatek) jsou splatný pro prvý rok do 30 dnů po doručení platebního rozkazu, později vždy ve dvou pololetních lhůtách; poplatek za přechodné užívání je splatný ihned jakmile bylo uděleno povolení.
3. Obecní poplatky stavební. Takovéto poplatky (komisionelní stavební taxy) mohly v určitých případech býti již vybírány na základě stavebních řádů (na př. § 138, č. 130, praž. stav. ř.). Vzorná pravidla (vydána vlád. nař. č. 143/1922 Sb.), rozeznávají tyto druhy stavebních poplatků:
aa) Komisionelní poplatky. Obec vybírá tyto poplatky za každou komisi (Boh. 5282 A) konanou stavebním úřadem podle stavebního řádu, při čemž nepadá na váhu, byla-li komise provedena na žádost strany neb z úřední povinnosti, a nezáleží ani na tom, jaký výsledek měla a byla-li tedy stavba povolena čili nic. Když se v téže věci konalo několik komisí (v případě odročení), platí se poplatek tolikráte, kolikrát se komisionelní řízení konalo. Poplatkem povinný je ten, k jehož žádosti se komisionelní řízení konalo neb kdo jinak zavdal ke komisi příčinu. Poplatek se neplatí jen, když běží o komise konané v zájmu veřejném, totiž vyšetření stavebních opatření pří nebezpečí sesutí, při požáru a na spáleništi, vyšetření závad na domech, které mají býti odstraněny, a okolností, na jejichž základě se má naříditi vyklizení bytů, a konečně vyšetření sloužící trestnímu řízení. Sazba poplatku je rozličně stanovena podle předmětu komise.
bb) Parcelační poplatek. Tento poplatek platí se vedle případného komisionelního poplatku za pravoplatně povolené rozdělení pozemků na místa stavební (parcelací ve smyslu stavebního řádu) neb k přeměně pozemků dosud nezastavěných na staveniště. Poplatek se vyměřuje pouze za povolení, nikoli za prodloužení povolení. jež bylo již uděleno, pokud toto povolení nebylo dáno před zavedením poplatku. Poplatku podléhá i změna parcelace pozemků již parcelovaných, neboť zde jde o utvoření nových, dříve neexistujících parcel a tedy o povolení parcelační (Boh. 5713 a 5725 A, rovněž při sloučení dvou stavenišť, nález n. s. s. ze dne 4.1.1928, č. 2507/1927). Poplatek má platiti ten, jemuž bylo dáno povolení k parcelaci neb k přeměně pozemku na staveniště; vyměřuje se z každého m2 podle plochy k parcelaci určené dvěma sazbami-, sazbou vyšší, má-li stavební pozemek býti zastavěn budovami souvislými, a sazbou nižší při pozemcích, jež mají býti zastavěny budovami nesouvislými (domy v zahradách, rodinné domky atd.).
cc) Stavební taxy. Jsou to poplatky za určitá úřední povolení ve věcech stavebních, které se vybírají vedle komisionelních poplatků (Boh. 5282 A); platí se z ustanovení stavební čáry a svahu (niveau), při povolení stavebních změn a úprav při budovách stávajících, konečně za povolení ohrady. Poplatek platí stavebník.
dd) Poplatek za stavební dozor. Za dozor provedený stavebními úřady podle stavebního řádu se vybírá od stavebníka vedle případných komisionelních poplatků a stavební taxy ještě zvláštní poplatek v poloviční výši stavební taxy.
ee) Poplatek za používání veřejného statku obecního při stavbách. Tento poplatek se vybírá za povolení, aby při stavbách mohlo býti použito veřejného statku obecního k postavení lešení, uložení stavebních hmot a nářadí. Platí se podle výměry použité plochy a za den použití.
ff) Poplatek za používání veřejného statku obecního výstupky. Za povolení výstupků podle stavebního řádu dovolaných platí stavebník jednou pro vždy za 1 m2 zabrané plochy dvě třetiny ceny, která se platí v době stavby za 1 m2 stavebního místa v této poloze místní. V případech pochybných určí cenu stavební úřad.
Jde-li o stavby obecně prospěšné neb nouzové, platí se poplatek komisionelní pouze jednou polovicí, obecní poplatky jednou třetinou stanovené pravidelné výše.
O poplatkové povinnosti se vydá platební rozkaz. Poplatky jsou splatný do 14 dnů po doručení platebního rozkazu, poplatky za užívání veřejného statku při stavbách stanovené podle výše platebním rozkazem na jeden den měsíčně pozadu.
4. Obecní poplatky za zvěropolicejní prohlídku dobytku a masa. Tento poplatek jest úplně odlišný od dávky z masa a platí se za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa, kterou obec provádí svými orgány. Placením je povinen každý, kdo za takovouto prohlídku žádá neb podle platných předpisů k ní zavdává podnět. Poplatek se platí různou sazbou, jde-li o zvěropolicejní prohlídku dobytka při živnostenské porážce (i nutné) nebo při dovozu a vývozu poražených zvířat a masa z nich neb před vydáním pokud se týče prodloužením neb obnovením dobytčího pasu.
Poplatek za prohlídku dobytka při porážce a před vydáním nebo prodloužením, pokud se týče obnovením dobytčího pasu, je splatný, jakmile se zažádá o vykonání prohlídky, poplatky za prohlídku, při dopravě masa do obce před jeho uložením neb dopravením do živnostenské provozovny, při vývozu z obce vyvezených, jakmile se zažádá za vykonání prohlídky. Poplatník má nejpozději před splatností poplatku učiniti ohlášení obsahující skutečnosti směrodatné pro jeho vyměření. Jde-li o nucenou porážku v době, kdy předběžné zapravení poplatku není možné,, je zaplatiti poplatek do 24 hodin po porážce. Kontrola poplatku provádí se podobně jako při d-ce o. z masa prohlídkou místností, kde se předměty poplatku, podrobené nacházejí resp. v jatkách (veřejných i soukromých), do kterých mají obecní orgány volný přístup. Poplatek vrací se jen, když od zvěropolicejní prohlídky bylo upuštěno, žádá-li poplatník o- to do 14 dnů po zaplacení. Jinak se poplatek nevrací, a to ani tehdy, zjistí-li, že maso není způsobilé k lidskému požíváni nebo bylo-li na základě výsledku prohlídky^ vydání neb prodloužení dobytčího pasu odepřeno.
5. Obecní poplatky z úředních úkonů (z obecního úřadování). Vedle poplatků za zvláštní úřední úkony, o nichž byla řeč shora, lze podle vzorných pravidel vydaných vlád. nař. č. 15/1928 Sb. vybírati poplatky z obecního úřadování vůbec.
Uvedené poplatky mají býti vybírány za určité výkony obecních orgánů, pokud se konají v zájmu soukromém. Tento okruh úkonů vymezují pak pravidla po stránce negativní ustanovením, že poplatkům nepodléhají úkony konané v zájmu veřejném neb z nařízení úřadu. Zapraviti poplatek je povinen, kdo k úkonu zavdal příčinu. Není tedy pro vyměření poplatku nutné, aby se úřední úkon stal přímo na žádost strany, nýbrž možno jej vyměřiti i tehdy, když v důsledku nějakého úředního jednání k podnětu strany zahájeného nastane potřeba onoho úředního úkonu. Úřední úkony, z nichž se poplatek vybírá, jsou různého druhu, na př. vystavení vysvědčení, potvrzení, osvědčení, povolení nahlížeti do spisů, listin a plánů, vyhotovení opisů, písemná informace, povolení dobrovolných dražeb, doručení vyřízení obecního úřadu obecním poslem, za komisionelní řízení, rovnání mezi stranami spor vedoucími. Poplatek se nevybírá tam, kde již podle jiných pravidel se platí za dotyčný úkon zvláštní poplatek (na př. ze stavebních komisí). Splatný je poplatek dříve, než se ukončí úřední úkon, může tedy zaplacení poplatku býti žádáno před jeho provedením. Osobám chudým může poplatek býti prominut. Z povahy poplatku za úřední úkony plyne, že se vrací pouze v případě, když příslušný úřední úkon nebyl, a to ani z části, proveden.
Literatura.
Politzer: „Samostatné dávky obecníˮ (Správní obzor, ročník 1909), „O dávkách obecních” („Hospodářství okresů a obcí”, Praha 1915); Zeis: „Samostatné dávky obecní”, tamže; Velebil: „Obecní poplatky a dávky” („Finanční hospodářství obce”, Praha 1923); Sokol: „Obecní dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí a obecní dávka ze zábav”, tamže; Freudenfeld: „Die Wertzuwachsabgabe von Liegenschaften”, Liberec 1923.
František Freudenfeld.

Citace:

Dávky obecní. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 304-325.