Č. 9156.Živnostenské právo: * Zaměstnání jako učeň v živnosti zubotechnické před nastoupením služby válečné jest zaměstnáním, které má význam pro průkaz způsobilosti ve smyslu § 1, odst. 1 cís. nař. č. 364/1915 ř. z. (Nález ze dne 28. března 1931 č. 4697). Věc: Otto F. v Brně (adv. Dr. Jar. Budinský z Brna) proti zemskému úřadu v Brně o započtení vojenské služby válečné do učební doby v živnosti zubotechnické. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti st-le za započtení doby vojenské služby konané za války do učební doby v živnosti zubotechnické z toho důvodu, že podle § 2, odst. 2 zák. č. 303/20 zubotechnické koncese mohou za splnění ostatních podmínek dosáhnouti pouze osoby, které v den vyhlášení zákona odbyly tříletou učební dobu a mají výuční vysvědčení, a není tedy vzhledem k tomuto striktnímu požadavku přípustno započtení vojenské služby do učební doby ve smyslu cís. nařízení č. 364 z r. 1915. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto: Především dlužno konstatovati, že nař. rozhodnutí bylo vydáno před 1. prosincem 1929, tedy před účinností zák. z 9. listopadu 1928 č. 193 Sb., jímž zrušeny byly úlevy stanovené z důvodu války pro nastoupení a provozování živností, a že tudíž zákonnost jeho posuzovat je podle právního stavu, jaký tu byl před vydáním cit. zák., kdy platilo ještě cís. nař. č. 364 z r. 1915. Dle § 1 tohoto nař. má započtena býti doba voj. služby konané za války do doby potřebné k nastoupení živnosti nebo dosažení živn. dispense, jestliže uchazeč před nastoupením voj. služby byl zaměstnán způsobem, který má význam pro podání průkazu způsobilosti nebo pro dosažení dispense. Poněvadž zaměstnání st-le jako učně v živnosti zubotechnické před nastoupením voj. služby za války bylo zaměstnáním majícím význam pro podání průkazu způsobilosti za účelem samostatného nastoupení živnosti zubotechnické dle min. nař. z 20. března 1892 č. 55 ř. z. a min. nař. ze 14. února 1904 č. 15 ř. z., plyne z toho, že st-l měl nárok na to, aby mu doba voj. služby byla započtena do doby učební, mající význam pro podání průkazu způsobilosti. Výhoda ta nebyla zúžena zákonem ze 14. ledna 1918 č. 24 ř. z., nýbrž naopak rozšířena v tom směru, že pro určité učně mělo již samotné dostavení k voj. službě za následek skončení učební doby. Nař. rozhodnutí stojí na stanovisku, že zákonem č. 303/20 o zubním lékařství a zubní technice přivoděna byla změna v tom směru, že při živnosti zubotechnické může míti význam jedině doba fakticky v učebním poměru ztrávená, a že tedy tento zákon vylučuje jakékoliv započítávání služby vojenské do předepsané doby učební při této živnosti. — Náhled tento není ve shodě se zákonem. Dle § 2 odst. 2 zák. č. 303/20 mohou nabýti oprávnění k provozování zubní techniky také ti, kdož v den vyhlášení tohoto zákona mají odbytou tříletou učební dobu a mají výuční vysvědčení. Kdy pokládati je tříletou učební dobu za odbytou, zejména, lze-li do této doby včítati i službu vojenskou za války ztrávenou, zákon tento vůbec neřeší, a platí tedy v tom ohledu předpisy dřívější. Proto nabyl-li st-l před vydáním zákona č. 303/20 nárok na započtení voj. služby válečné do doby předepsané zákonem pro praktický výcvik v živnosti zubotechnické, nebyl tímto zákonem nároku toho zbaven. Je tedy nezákonným, odepřelo-li z tohoto důvodu nař. rozhodnutí uznati nárok st-lův na započtení voj. služby válečné, a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss. Tím arci není vyřešena otázka, zda st-l po případném započtení voj. služby válečné nabude také způsobilosti k dodosažení koncese zubotechnické, neboť o koncesi takovou st-l dosud nežádal, o žádosti tohoto obsahu nebylo rozhodnuto a nebylo tedy zapotřebí uvedenou otázkou se zabývati.