Z ciziny

Chtěli zabavit lokomotivu.

Zákony jsou pěkná věc, jenom nesmějí býti přes sto let staré. Při tak úctyhodně starých zákonech dochází pak někdy k různým komplikacím, jichž řešení bývá dosti obtížné a při tom namnoze ještě mívá příchuť trochu komickou.
Takovýmto složitým případem obírala se nyní první trestní komora soudu ve Štrasburku v tomto celním sporu: Jistý strojvůdce propašoval na lokomotivě vlaku z velkovévodství Lucemburského do Francie půl třetího kilogramu tabáku a pět kilogramů cigaret. Bdělé celní revisi však neušel a pašované kuřivo bylo mu na lokomotivě zabaveno.
Ale ve Francii platí celní zákon z roku 1816 a ten předpisuje striktně, že bezpodmínečnému zabavení musí podlehnouti nejen pašované zboží, ale v každém případě i vozidlo, jehož bylo použito ku převezení zakázaného zboží při překročení hranic. V tomto případě byla vozidlem tím železniční lokomotiva, náležející správě společnosti alsasko-lotrinských drah, a měla tedy milá lokomotiva býti zabavena ve prospěch celní pokladny. Poněvadž takovou lokomotivu přec jen nelze jen tak beze všeho zabaviti a prodati ve veřejné dražbě, rozhodnuto přenechati rozřešení soudu.
Soud uznal, že požadavek celních úřadů jest zákonem plně odůvodněn. Poněvadž celní úřad zřekl se svého práva vozidlo, tedy lokomotivu, zabaviti, vynesl soud rozsudek, jímž železniční správa alsasko-lotrinská odsouzena zaplatiti kromě cla ještě pokutu ve výši 1108 franků a jakožto odškodnění za nezabavenou lokomotivu celní náhradu 100 000 franků.
Jen když lokomotiva byla zachráněna...
br.

Citace:

Obmezování svobody. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 25, s. 303-303.