NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9690.

V jednom vyhotovení podaný bezobsažný »odpor« proti směnečnému platebnímu rozkazu jest odmítnouti. Postup podle §§ 84 a 85 c. ř. s. není tu přípustný. Stalo-li se tak přece a pojednáno věcně o odporu, nelze se v odvolacím řízení k těmto závadám vraceti, nebyly-li v odvolacím řízení vytknuty.
(Rozh. ze dne 27. února 1930, Rv lí 87/30.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu podali žalovaní v jednom vyhotovení odpor, aniž v něm uvedli námitky proti směnečnému platebnímu příkazu. Procesní soud prvé stolice ustanovil na jeho základě ústní líčení a ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není správným názor dovolatelů, že prvý soud měl vrátiti k opravě formálních vad »odpor« proti směnečnému platebnímu rozkazu nebo dovolatele za tím účelem předvolati k soudu. Podání žalovaných nebylo »námitkami« ve smyslu § 557 c. ř. s. ani obsahem ani formou, nýbrž prostým, jednoduše podaným a bezobsažným odporem, jaký se podává v řízení upomínacím. Nebyly v něm vůbec uvedeny námitky ani skutkový a důkazní přednes ani věcný návrh, nýbrž prostě uvedeno, že se podává proti platebnímu rozkazu odpor. Toto podání měl prvý soud odmítnouti jako prostředek ve směnečném řízení nepřípustný a nesměl umožniti jeho vrácení, by dovolatelé po uplynutí třídenní lhůty k námitkám ve formě pouhé opravy odporu mohly přednésti opožděně skutečné námitky. Nešlo tu jen o formální vadu řízení, nýbrž o materielní nedostatek, který nebylo lze opravou napraviti. Soudce neměl tedy nařizovati ani rok k onomu »odporu«. Proti obsílce neměly však strany samostatného opravného prostředku (§ 130 c. ř. s.), takže si mohly stěžovat teprve proti rozsudku vydanému při prvním ústním jednání a navrhnouti správné vyřízení odporu u soudu odvolacího. To žalobce neučinil. Žalovaní podali sice proti rozsudku odvolání, vytýkali však neprávem, že jim mělo býti podání vráceno k opravě nebo že měly býti předvoláni, ale ani oni nenavrhli odmítnutí odporu pro nepřípustnost. Proto odvolací soud nemohl změniti usnesení prvého soudu, kterým byl nařízen rok o odporu a musel rozhodnouti o odvolání, a obírati se jeho důvody. Dovolatelé se mylně domnívají, že odpor měl býti vrácen k opravě a oni předvoláni za tím účelem proto, že jsou práva neznalí a že v místě soudu nebydlí dva advokáti. V postupu odvolacího soudu nelze shledali zmatečnost. Postup prvého soudu nebyl sice správný, ale postupem tím nebyla dovolatelům odňata možnost projednávati, nýbrž způsobili si sami nedostatkem svého podání, že zmeškali námitky. Rovněž tu není vadnosti odvolacího řízení ve smyslu § 503.č 2 c. ř. s. z důvodu, že odvolací soud neodstranil závadný postup prvého soudu. Odvolací soud nemohl odmítnouti odpor, ano to nebylo navrženo. Vada řízení u prvého soudu není taková, by bránila důkladnému vyšetření nebo správnému rozsouzení rozepře. Vždyť tu rozepře následkem nepodání námitek vlastně ani nebylo.

Citace:

Čís. 9690.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 337-338.