NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15310.

Bylo-li manželství k žalobě manžela rozvedeno pro hluboký rozvrat manželství, ale k návrhu žalované manželky byl na rozvratu shledán převážně vinným žalující manžel, nelze k jeho návrhu povoliti rozluku podle § 17 rozl. zák. takto rozvedeného manželství.
(Rozh. ze dne 19. června 1936, R I 649/36.)
Žadatel navrhl, by byla podle § 17 rozl. zák. vyslovena rozluka jeho manželství s odpůrkyní rozvedeného sice na jeho žalobu pravoplatně z důvodu § 13 lit. h) rozl. zák., při čemž však bylo k návrhu žalované (nynější odpůrkyně) vysloveno, že manželství se rozvádí z výhradně viny žalobce (nyní navrhovatele). Prvý soud žádosti vyhověl, rekursní soud žádost zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Ustanovení § 17 rozl. zák. předpokládá, že manžel, který žaloval o rozvod, by byl dosáhl rozluky, kdyby na místě o rozvod byl žaloval hned o rozluku. Tento předpoklad však chybí v projednávaném případě, neboť tu žaloval o rozvod manžel, rozvodový důvod jím uplatňovaný podle § 13 c) rozl. zák. nebyl shledán odůvodněným a manželství bylo rozvedeno pouze z druhého jím uplatňovaného důvodu, totiž pro hluboký rozvrat podle § 13 h) rozl. zák., ale při tom k návrhu žalované manželky byl žalobce shledán převážně vinným na rozvratu. Podle ustanovení § 13 h) rozl. zák. může však docíliti rozluky z tohoto důvodu sporem jen ten z manželů, který nemá na rozvratu manželství převážné viny. V souzeném případě nemohla proto, kdyby byl manžel žaloval na místo o rozvod hned o rozluku, jeho žaloba míti úspěch a chybí tu svrchu uvedený předpoklad pro povolení rozluky podle § 17 rozl. zákona v nesporném řízení (tak také Sb. n. s. 4509, 5687, 9447).

Citace:

Čís. 15310.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 710-711.