— Č. 8692 —
803
Č. 8692.
Stavební právo (Morava): I. Dle § 12 bodu 1 mor. stav. řádu (venkov) se vyžaduje, aby rozdělení pozemků na místa stavební uvedeno bylo v náležité spojení i se stavbami již zřízenými, přes to, že o spojení se stavbami jsoucími mluví jen jeden (německý) z obou textů zemského zákona. — II. Za účelem zjednání náležitého spojení parcelovaného území se stavbami již zřízenými a se stavbami podle polohového piánu zamýšlenými ve smyslu § 12 bodu 1. cit. stav. řádu, není nutně zapotřebí, aby stavby podle parcelačního plánu zamýšlené, přiléhaly bezprostředně k stavbám již zřízeným anebo v plánu polohovém zamýšleným. — III. Parcelantu nelze na základě § 12 bodu 3 cit. stav. řádu ukládati, aby šířku a spád ulic v rozdělovacím plánu nově navrhovaných přizpůsobil budoucímu zastavení okolí, které dosud žádným způsobem není ještě projektováno. — IV. Povinnost parcelantova podle § 12 bodu 8 cit. stav. řádu, aby ponechal dostatečně velké plochy pro místa veřejná, řídí se tam, kde není schváleného plánu polohy, jedině potřebou parcelovaného území, nikoli dosud nezjištěnou potřebou jeho okolí. — V. O postavení obce v řízení parcelačním jednak jako úřadu, jednak jako strany. — VI. V řízení parcelačním není obec oprávněna namítati proti rozhodnutí vyššího úřadu stavebního, že povolená parcelace nevyhovuje ohledům estetickým. — VII. Je obec oprávněna k námitce, že na parcelovaném území nebude dostatek vody, že důsledkem parcelace vzniknou obci značné náklady, hlavně v oboru chudinství, a že projektovaná šířka ulic je nedostatečná?
(Nález ze dne 18. června 1930 č. 10489.)
Prejudikatura: Boh. A 8119/29 a j.
Věc: Obec M. a Jan K. v M. (adv. Dr. Jiří Schneider z Brna) proti moravskému zemskému výboru o parcelaci pozemku.
Výrok: Stížnost Jana K. se odmítá jako nepřípustná. Stížnost obce M. se jednak odmítá jako nepři ústná, jednak zamítá jako bezdůvodná. — Č. 8692 —
Důvody: Obecní zastupitelstvo v M. odepřelo výměrem z 9. listopadu 1927 Národní jednotě pro jihozápadní Moravu v Brně schváliti plán na rozdělení pozemku č. . . . v M. na místa stavební za účelem postavení 51 domků.
1. Není dán předpoklad § 12 odst. 1. staveb, řádu, vyžadující, aby celé založení uvedeno bylo v náležité spojení s existujícími stavbami obce, ježto zakládá se nová část obce ve vzdálenosti 7.7 km, čímž pro obec vzejdou značné výdaje, které obec při nepatrné daňové basi nebude moci hraditi.
2. Předložený projekt neodpovídá bodu 3. § 12 staveb. řádu, poněvadž hlavní ulice nemá stejnoměrného mírného spádu, který by umožňoval zastavění pozemků sousední obce, a který by také tyto pozemky nepoškozoval.
3. Projekt nevyhovuje požadavku bodu 4. § 12 staveb. řádu, ježto parcelantka zdráhá se přistoupiti na požadavek obce, aby ulice měla šířku 16 m, jak to citovaný předpis vyžaduje, a zdráhá se také projektovati hlavní ulici v celé její šířce na svém pozemku, ačkoliv soused K. prohlásil, že pozemek svůj k účelům této ulice nepostoupí, a obec nemá žádného právního titulu k vyvlastnění jeho pozemku.
4. Žadatelka nevyhověla předpisu bodu 6. § 12 staveb, řádu, jenž požaduje, aby pamatováno bylo na to, by voda bez překážek mohla odtékati a nemohla působiti škodu budovám a jiným nemovitostem, a aby založily se potřebné stoky a svodnice. Opatření za účelem neškodného odvedení vod musí býti učiněno zvláště s ohledem na námitky obce D. a sousedních majitelů parcel z této obce.
5. Nebyl podán průkaz, že pro novou část obce bude na pozemku dostatek vody.
6. Nebylo vyhověno ustanovení § 12 bodu 8, dle něhož mají ponechány býti dostatečně veliké plochy pro místa veřejná, zvláště nebyla ponechána místa pro dětská hříště a projektuje se pouze jediná příční ulice. Parcelantka také zdráhá se vyhověti požadavku obce, aby stavěno bylo ve volné, resp. polovolné soustavě.
K odvolání žadatelky zrušil zv nař. rozhodnutím rozhodnutí obecního zastupitelstva a schválil ve shodě se zsp-ou parcelační projekt dle § 4 mor. stav. řádu.
O stížnosti obce M. a Jana K. uvážil nss:
Nss musil v prvé řadě zkoumati legitimaci obce M. k námitkám ve stížnosti uplatněným. Podle ustálené judikatury nepřísluší obci ve vztazích, kde vystupuje výlučně ve funkci úřadu stavebního, stižní právo proti rozhodnutím vyšších stolic stavebních. Naproti tomu přiznati jest obci právo stížnosti potud, pokud proti určitému stavebnímu neb parcelančnímu projektu vystupuje jako strana na ochranu jakýchkoli svých práv, zejména na ochranu práv majetkových. Sluší tedy při námitkách obcí vznesených dobře rozlišovati námitky, které se jeví jen jako protest úřadu nižšího proti výroku úřadu vyššího, od námitek, které obec vznáší jako právní subjekt na ochranu svých práv a zájmů, a nikoli pouze na ochranu zájmů veřejných, o něž náleží obci pečovati jen z titulu její kompetence úřední. —
Obec ovšem není legitimována vytýkati, že parcelační projekt nevyhovuje — Č. 8692 —
805
ohledům estetickým, ježto požadavek estetický je zájmem veřejným, jehož ochrana přísluší obci toliko jako úřadu a nikoliv jako procesní straně. Nepřípustná je proto námitka st-lčina, že důvody estetické brání, aby parcelovaný pozemek byl určen k zastavění souvislou řadou domů, která působí jednotvárně, a že z důvodů estetických měla býti parcelantovi předepsána soustava volná nebo polovolná. Neboť námitkou takto formulovanou hájí obce jen všeobecný veř. zájem, nikoli nějaké své subj. právo, jež by schváleným projektem parcelačním mohlo býti zkráceno. (Srov. Boh. A 8119/29).
V další námitce obrací se obec proti tomu, že žal. úřad neuznal za relevantní onen z důvodů zamítavého rozhodnutí prvé stolice, v němž se vytýká, že parcelační návrh nevyhovuje předpisu § 12 bodu 6 stav. ř., který požaduje neškodný odtok vod a zřízení kanálů a svodnic na ochranu proti vodním škodám. Stížnost vytýká, že se žal. úřad neprávem spokojil s tím, že parcelantu uložil zřízení sběrné jímky pro zachycování povrchové vody s plochy uliční, vyhradiv stanovení rozměrů této jímky při příležitosti úpravy ulic, a odkázav v této spojitosti na předpis § 85 stav. ř., dle něhož k odvádění splašků a výkalů musí býti zřízeny žumpy na tak dlouho, než bude zřízena stoka uliční, což je podle §§ 27 a 22 odst. 6 mor. stav. ř. povinností obce a nikoli povinností parcelantovou.
Námitka stížnosti tak, jak je formulována, prostě popírá účelnost a věcnou správnost nař. rozhodnutí, snažíc se obhájiti úřední rozhodnutí prvé stolice. Není tedy možno námitku tuto chápati jinak, než jako protest úřadu nižšího proti výroku úřadu vyššího. Nebylo proto lze námitku tuto již vzhledem k její formulaci uznati za přípustnou.
Udíleje parcelační povolení, uznal žal. úřad, že ustanovení § 12 odst. 7 stav. ř. o dostatečném zaopatření stavenišť vodou bude dostatečně vyhověno, prokáže-li parcelant před započetím stavby domků, že na parcelovaném pozemku je voda zdravotně bezvadná a v dostatečném množství. Obec, jež parcelační povolení odepřela mimo jiné i proto, že podle zkušeností v nejbližším okolí není na parcelačním území s dostatek potřebné vody, nenamítá proti nař. rozhodnutí, což by bylo myslitelno, že vzhledem k předpisu § 35 mor. vod. zák. č. 65 z r. 1870 (srov. k tomu Budw 6144 A a j.) mohla by jí následkem povolení parcelace na území, které nemá s dostatek vody, stihnouti povinnost, aby se postarala o vodu pro toto území.
Bylo by snad lze připustiti, že vznášejíc takovouto námitku, vystupuje obec v postavení strany. Stížnost obce nevytýká však nic více, nežli že nabyvatelé stavenišť parcelací vzniklých utrpí škodu, bude-li jim pro nedostatek vody zjištěný teprve v konsensním řízení stavebním, stavební povolení odepřeno. Je však na bíle dni, že obec není povolána, aby hájila zájmy budoucích nabyvatelů stavebních parcel.
Námitku, že zastavěním parcely vzejdou obci tak značné náklady, zvláště v oboru chudinské péče, že obec při nepatrné daňové základně nebude je moci hraditi, vznáší sice obec na ochranu svých hospodářských zájmů a chce jí odvrátiti případná finanční břemena, přehlíží však, že stav. řád možnost vzniku takovýchto břemen neuznává za zákonný důvod, z něhož by povolení parcelační mohlo býti odepřeno. — Č. 8692 —
Stížnost vytýká dále, že parcelační návrh příčí se § 12 bodu 1 stav. řádu a to proto, že parcelovaný pozemek nepřipojuje se bezprostředně k existujícím budovám obce M.,jsa od nich vzdálen 1,7 km. Žal. úřad na rozdíl od prvé stolice neuznal tuto okolnost za právní překážku povolení parcelace, a to nejprve z toho důvodu, že náležitým spojením ve smyslu § 12 bodu 1 rozumí se jen spojení komunikační, které v pravdě je zjednáno, ježto parcelovaný pozemek je s obcí M. komunikačně spojen okr. silnicí.
Žal. úřad uvedl mimo to, že obec nemajíc polohového plánu nemůže požadovati, aby »celé založení bylo spojeno se stavbami, které v polohovém plánu jsou projektovány«. Stížnost formuluje proti tomu námitku v ten rozum, že nař. rozhodnutí je vadné a neúplné, ježto žal. úřad nevyšetřil, zdali nová osada, jež vznikne na parcelovaném pozemku, bude míti náležité spojení s existujícími stavbami. Nedostatek tento je podle vývodů stížnosti zaviněn mylným právním názorem žal. úřadu, který nesprávně považuje zákonný požadavek »náležitého spojenk za podmíněný tím, že obec má plán polohy. Z vývodů stížnosti není možno jasně poznati, v jakém směru se obec cítí tímto bodem nař. rozhodnutí zkrácenou ve svých právech. Z odůvodnění zamítavého rozhodnutí prvé stolice ve spojení s vývody stížnosti lze však souditi, že obec chce se touto námitkou především brániti proti zvýšení obecních vydání. Ve stížnosti uvádí se výslovně, že osada vzdálená od obce 1,7 km vyžaduje od obce zcela jiné péče, než osada vytvořená v bezprostřední blízkosti obce. St-lka mimo to také zdůrazňuje, že při rozšiřování obce má býti hleděno k tomu, aby se nové části spojovaly s dosavadními v souladný celek.
Bylo již svrchu vyloženo, že obec není oprávněna před nss-em vytýkati, že povolení parcelace příčí se požadavkům estetickým, poněvadž v této relaci nelze jí přiznati postavení procesní strany. Pokud pak jde o zvýšení obecních výdajů, které postihne obec v důsledcích parcelace, lze snad připustiti, že obci není cesta k nss vůbec a naprosto uzavřena, zejména dovolává-Ii se ochrany svého hospodářství proti tomu, že povolením parcelačním, vyšším úřadem uděleným, uvalují se na ni nezákonným způsobem břemena, která podle zákona mají stíhati parcelanta. Stížnost však svůj stižní bod v tomto smyslu neformuluje.
Leč i kdyby bylo možno námitku založenou na ustanovení § 12 bodu 1 stav. ř. uznati za námitku legitimované strany, nebylo by možno uznati ji za důvodnou. Stížnosti jest sice přisvědčiti, že stav. řád mor. v § 12 bodu 1 požaduje, aby celé založení, t. j. parcelované území, bylo uvedeno v náležité spojení jak s existujícími již stavbami, tak i se stavbami v plánu polohy projektovanými (podle něm. textu zákona: mit den bestehenden und mit den, im etwa vorhandenen und genehmigten Lageplane projektierten baulichen Anlagen).
Žal. úřad založil své rozhodnutí patrně jen na českém textu zákona, nepovšimnuv si stejně autentického textu německého a nepostřehnuv, že v českém textu zákona zřejmým nedopatřením vypadla slova, odpovídající slovům »mit den bestehenden und . . .« textu německého, bez nichž by ustanovení toto bylo nepochopitelně kusé a jimiž proto musí vykladač i český text doplniti. Neprávem považoval tedy žal. úřad požadavek — Č. 8692 —
807
stanovený v § 12 odst. 1 za bezpředmětný proto, že obec M. nemá dosud plánu polohy, neboť zákon požaduje, aby parcelované území bylo uvedeno v náležité spojení i se zastavěným již územím obce. Že by však náležité spojení (»gehorige Verbindung«) ve smyslu zákona bylo zjednáno jen tehdy, kdyby parcelované území k zastavěné již části obce bezprostředně se připojovalo, jak za to má stížnost, nedá se ze zákona vyvoditi.
Nenasvědčuje tomu ani textování zákona a přímo proti tomu mluví úvaha, že by podle názoru st-lčina nesměl býti zastavěn žádný pozemek, který nepřiléhá bezprostředně ke stavbám již existujícím. Takovéto omezení práva vlastnického jistě zákonem zamýšleno nebylo a musilo by ostatně býti vyjádřeno způsobem zcela zřetelným. Náležitým spojením je proto možno rozuměti jen to, co slova tato znamenají, to jest takový vztah mezi pozemkem určeným k rozdělení na stav. místa a zastavěnou částí obce, který umožňuje pravidelný styk mezi oběma částmi obecního území. Styk takový může však býti zprostředkován i silnicí. Že by k tomu v daném případě z nějakých zvláštních důvodů silnice nestačila, stížnost nevytýká.
Další výtka stížnosti týká se šířky projektované ulice. Legitimaci obce k této námitce nelze již proto popírati, že šířkou ulice určen jest rozsah nároku obce na postoupení půdy pro uliční pozemek dle § 22 stav. řádu. Může tedy obec stanovením šířky ulice v nedostatečné míře býti ve svých právech dotčena. Námitka, aspoň tak, jak je vznesena, není však důvodná.
Žal. úřad prohlásil ve svém rozhodnutí, že příští ulice bude míti dle projektu šířku 10 m, a že tato šířka vzhledem k tomu, že neběží o hlavní třídu podle § 12 bodu 4 stav. řádu, nýbrž o třídu vedlejší, úplně postačuje. Stížnost proti tomu nevytýká, že dle projektu bude šířka ulice ve skutečnosti menší než 10 m, nýbrž uvádí proti nař. rozhodnutí jen tolik, že jde tu o třídu hlavní, a že sluší přihlížeti k tomu, že svého času zastaví se i druhá ulice, takže pak nebude ona komunikace bezvýznamnou ulicí pobočnou, nýbrž hlavní místní dopravní tepnou, vedoucí územím hustě obydleným. Dále nutno prý hleděti i k tomu, že jednou dojde ke spojení této části obce s městem Brnem, pročež již nyní je zapotřebí dáti ulicím jejím takové rozměry, aby šířkou odpovídaly ulicím v městě Brnu.
K tomu sluší poznamenati, že zodpovědění otázky, jde-li o hlavní či vedlejší třídu podle § 12 bodu 4 stav. řádu, závisí na tom, zdali jde o komunikaci určenou pro všeobecnou dopravu veřejnou, či o komunikaci významu jen lokálního, určenou hlavně pro potřebu osob v dotčené ulici bydlících. (Srov. Budw. A 4730/1906). Zjistiv, že sporná ulice zřizuje se jako odbočka vedoucí od silnice z M. do Brna, a to nikoliv za tím účelem, aby ulehčila této silnici, nýbrž jen proto, aby obyvatelé nové části obce dosáhli spojení s touto silnicí, kvalifikoval žal. úřad ulici tu jako třídu vedlejší. Podle hořejšího vymezení pojmu vedlejší třídy nelze v tom nalézti žádné nezákonnosti. Lichá je také výtka, že mělo býti přihlédnuto i k možnosti budoucího rozvoje této části obce a na případné rozšíření města Brna až k projektované kolonii, neboť, jak z předpisu bodu 1. § 12 stav. řádu plyne, sluší při parcelaci sice dbáti náležitého spojení jednak se stavbami, které již existují, jednak š těmi, na které je pamatováno ve schváleném polohovém plánu, není však předepsáno přihlížeti ještě k jiným vzdálenějším možnostem. Stížnost obrací se i proti tomu, že schválen byl navržený spád ulice, vytýkajíc, že spád ten slušelo zmírniti, aby se v případě zastavění dolejších pozemků obce H. docílilo spojení s touto částí obce. Dle zjištění žal. úřadu, stížností nepopřeného, bude míti nová ulice spád 4%. Označil-li žal. úřad tento spád za mírný a dle stav. řádu přípustný, nemohl v tom nss nalézti nezákonnosti ani formální vady, a to tím méně, kdyžtě jsou dány předpisy (na př. § 2 místodrž. vyhlášky ze 17. června 1907 č. 64 z. z. mor. a § 13 min. nař. č. 19 z r. 1879), které takovýto spád výslovně připouštějí. Parcelantu nelze ukládati, aby projektoval spád ulice tak, aby dosáhlo se spojení s dolejšími pozemky pro případ, že budou zastavěny, ježto podle § 12 bodu 1 opětně již citovaného, má na spojení s budoucími stavbami bráti se zřetel jen potud, pokud jsou dle schváleného polohového plánu projektovány. Ani obec H. nemá však, jak žal. úřad konstatuje a stížnost nepopírá, plánu polohového. Je tedy i tato námitka bezpodstatná.
Žal. úřad nepřistoupil na stanovisko obce, že z důvodů zdravotních a jiných ohledů veřejných je zapotřebí ponechati na parcelovaném území dostatečně velké plochy pro veř. prostranství. Dal se při tom vésti úvahou, že nejde o rozdělení rozsáhlejších skupin pozemků, a že podle § 12 č. 8 jen v takovémto případě lze parcelantu toto omezení ukládati. Mimo to uvedl žal. úřad, že domky na parcelovaném pozemku zřízené budou se všech stran obklopeny pozemky, takže budou míti dostatek světla i vzduchu i bez takových prostranství. Stížnost obce namítá proti tomu, že žal. úřad měl uvedený její požadavek posuzovati také se zřetelem na budoucí zastavění okolí parcelovaného pozemku, které, bude-li provedeno, zřízení veřejných prostranství si vynutí. Ani tato námitka není důvodná. Povinnost parcelantova stanovená v § 12 č. 8 stav. řádu, aby při rozdělení rozsáhlejších skupin pozemků ponechal dostatečně velké plochy pro veř. prostranství, jak toho vymáhají zdravotní a jiné ohledy veřejné, neřídí se podle toho, zdali takových veř. prostranství je třeba pro okolí parcelovaného pozemku. Záleží toliko na potřebě onoho území, které se právě parceluje. Že by zastavění tohoto území samo o sobě bez ohledu na okolí vyžadovalo ponechání takových ploch, stížnost ani netvrdí.