Č. 4832.

Vyvlastnění. — Administrativní řízení: Úřad 2. stolice nemůže vyvlastňovací nález vydaný podle zák. o stav. ruchu č. 35/23 ani k rekursu ani z moci úřední zrušiti z důvodu, že dle dodatečného vyšetření půda, před vyvlastněnou v pořadí předcházející, v obci je, jestliže expropriát nevznesl již při místním šetření prováděném podle § 5, odst. 1 ani námitku, že pozemky takové v obci jsou, ani námitku, že úřad okolnost tu nezjišťoval.
(Nález ze dne 25. června 1925 č. 12 602). Prejudiktatura: Boh. 2131 adm. a j.
Věc: Matěj S. v P. proti župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši stran vyvlastnění dle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Vyvlastňovacím nálezem ze 4. srpna 1923 vyvlastnil okr. úřad v L. dle zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. ve prospěch Matěje S. na stavbu hospodářského obchodního domu a provozovny drobného živnostníka z pozemku č. ... v P. plochu 2000 m2 a určil jako náhradu 12 000 K. K odvolání vlastníka zrušil župní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši rozhodnutím z 18. září 1923 tento nález a žádost st-lovu zamítl.
Když pak nss nálezem z 22. května 1924 č. 8943 toto rozhodnutí pro vady řízení zrušil, bylo konáno z příkazu žal. úřadu dne 6. září 1924 šetření na místě samém, načež vydal žal. úřad rozhodnutí nyní naříkané, jímž zrušil vyvlastňovaci nález okr. úřadu a žádost st-le o vyvlastnění zamítl. V důvodech se uvádí toto: Dle § 3 odst. 2 zák. č. 35/1923 mají se z pozemků, ve smyslu 1 odst. § 3 cit. z. způsobilých, vyvlastňovati především příhodné pozemky k účelům stavebním parcelované, potom pozemky neparcelované, ale k zastavení způsobilé, a to dříve půda neplodná, než sáhne se k půdě plodné. Z toho plyne, že nemožno sáhnouti k vyvlastnění pozemku parcelovaného, k zastavění způsobilého, jsou-li v obci příhodné pozemky k účelům stavebním parcelované. Dodatečným šetřením a vyjádřením obecní rady obce P. se zjistilo, že v obci jsou příhodné, k stav. účelům parcelované pozemky, které dosud nejsou zastavěny. Toto zjištění žadatel nepopřel. Pozemky ty předcházejí v pořadí před vyvlastňovaným pozemkem, který by dle pořadí jen v druhé řadě přicházel v úvahu. Protiví se tedy vyvlastňovací nález ustanovení § 3 odst. 2 cit. zák. a musel proto býti zrušen, aniž bylo potřebí obírati se ostatními námitkami obou stran.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: — — —
Stížnost namítá, že žal. úřad nebyl oprávněn zrušení vyvlastňovacího nálezu prvé stolice a zamítnutí žádosti st-lovy opříti o důvod v rozhodnutí uvedený, poněvadž expropriát při místním šetření námitek toho obsahu vůbec nevznesl.
Ze spisů vychází, že ex-propriát Juraj L. při místním šetření, jež o žádosti st-lovů za vyvlastnění bylo ve smyslu § 5, odst. 2 zák. č. 35/1923 na místě samém konáno, nebránil se proti vyvlastnění námitkou, že v obci P. jsou příhodné pozemky k účelům stav. parcelované (§ 3 odst. 2 cit. zák), nevznesl tedy námitku, že vyvlastnění pozemku — dle zjištění žal. úřadu — k účelům stav. neparcelovaného — je s hlediska § 3 odst. 2 zák. cit. nepřípustné. Stran pořadí tvrdil jen, že pozemek vyvlastňovaný je plodnou půdou nalézající se v soukromém majetku, kterou nelze vyvlastniti proto, poněvadž v obci je půda zabraná a obecní, která předchází v pořadí před soukromou půdou plodnou. Dovolával se tedy v této příčině pouze ustanovení § 3 odst. 3 zák. cit., dle něhož pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, mohou býti vyvlastněny jen, není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavění. Teprve v odvolání uvedl Juraj L., že v obci P. jsou i jiné nezastavěné pozemky. Avšak řízení vyvlastňovací dle zák. č. 35/1923 ovládáno je přísnou zásadou koncentrační, jak nss opětně již vyslovil (srovnej na př. nál. Boh. 2131 adm.). V §§ 2 a 3 uvádí zákon podmínky, za kterých je vyvlastnění přípustno a § 5 stanoví, že v řízení tam upraveném jest zjistiti, jsou-li podmínky ty splněny. Dle odst. 2. tohoto § má úřad k tomu konci vykonati na místě samém šetření, k němuž pozvati jest obec a všechny zájemníky; odst. 3. dodává pak, že k námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při šetření na místě, nebude v řízení přihlíženo. Důsledkem zásady té je, že vlastník pozemku, o jehož vyvlastnění jde, musí své námitky, ať je činí ve věci samé nebo proti místnímu šetření, podati nejpozději při tomto šetření. Musí tedy, chce-li s úspěchem vytýkati, že podmínky vyvlastnění v §§ 2 a 3 stanovené, tedy zejména i pokud týká se pořadí, ve kterém je půdu vyvlastňovati, dány nejsou, učiniti tak již při místním šetření a — jestliže úřad sám skutečnosti pro pořadí to rozhodné při místním šetření nezjišťuje — zjištění to již při tomto šetření žádati a skutečnosti v tom směru rozhodné uvésti. Neučiní-li to, nemůže po ukončeném šetření namítati existenci pozemků v pořadí předcházejících, která při šetření na místě samém nebyla zjištěna, resp. jejíhož zjištění se při šetření tom nedomáhal. Zásada uvedená nepřipouští, aby teprv po provedeném místním šetření a po vyřízení vydaném 1. stolicí byly ať po stránce meritorní ať proti místnímu šetření činěny námitky, leč by strana tvrdila, že provedené řízení nemá proti ní účinku poněvadž jí bylo zabráněno zúčastniti se jednání.
V daném případě zúčastnil se zástupce Juraje L. šetření na místě samém 17. května 1923 konaného a nenamítl tehdy, že žádost o vyvlastnění pozemku je nepřípustná proto, poněvadž v P. jsou k účelům stav. parcelované pozemky, netvrdil existenci pozemků takových vůbec, ale také nežádal, aby úřad zjišťoval, že pozemků takových není. Proto byl s námitkou čerpanou z ustanovení § 3 odst. 2 cit. z. prekludován, a nesměl žal. úřad jako úřad druhé stolice na námitku takovou teprve v odvolání vznesenou a tedy dle § 5, odst. 3 prekludovanou vejíti a nález vyvlastňovací rušiti proto, že existují pozemky k stavebním účelům parcelované a že tedy není přípustné vyvlastnění pozemku žádaného. Učinil-li tak, spočívá rozhodnutí na nesprávném výkladě zákona.
V odvodním spise hájí žal. úřad názor, že k existenci pozemků v pořadí před vyvlastňovaným pozemkem předcházejících byl povinen hleděti z úřední povinnosti. Tento názor nemá však v zákoně opory. Je pravda, že splnění podmínek pro vyvlastnění v §§ 2 a 3 uvedeých zjišťuje se dle § 5 odst. 1 úředním šetřením. Při šetření tom má úřad 1. stolice, zjišťuje podmínky vyvlastnění, vyšetřovati také, nejsou-li v obci pozemky, které dle pořadí zákonem stanoveného před pozemkem vyvlastňovaným předcházejí. A neučinil-li toho — a v daném případě stran parcelovaných pozemků nic při šetření dne 17. května 1923 zjištěno nebylo — pak se zřetelem k tomu, co bylo svrchu řečeno, bylo věcí expropriáta, chtěl-li si zachovati možnost, z toho důvodu vyvlastnění odporovati, aby již při šetření tom vytknul neúplnost a kusost šetření a žádal, aby existence parcelovaných pozemků byla zjištěna; neučinil-li tak, ač mohl, je s jakýmikoli námitkami prekludován. Právní i praktický význam této prekluse i zřejmý účel předpisu § 5 odst. 3 byl by mařen, kdyby úřadu druhé stolice bylo přiznáno právo na škodu druhé strany (exproprianta) následky prekluse takové expropriátu promíjeti, byť i v té formě, že by z úřední moci doplňoval řízení, aniž námitkami včas učiněnými byl dán podklad resp. že by na základě skutkového materiálu teprve po onom místním šetření získaného ex offo rušil vyvlastňovací nález 1. stol. z důvodu, jenž expropriátem právě následkem prekluse uplatňován býti nemohl.
Nebyl proto žal. úřad oprávněn ani z moci úřední zrušiti vyvlastňovací nález 1. stol. z důvodu v nař. rozhodnutí uvedeného, a zrušil proto soud rozhodnutí to na základě § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4832. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1221-1224.