Č. 4069

Pozemková reforma: I. * Žádal-li třeba jen jeden ze spoluvlastníků zabraných nemovitostí, aby bylo uznáno, že objekt nějaký je dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučen, nemůže stpú, uděluje dle § 7 záb. zák. souhlas ke zcizení tohoto objektu, předepsati poplatek dle § 61 příd. zák., aniž dříve rozhodl, je-li zcizovaná nemovitost objektem dle § 3 a) záb. zák. či nikoli. — II. Že objekt vykazující náležitosti podle § 3 a) záb. zák. jest ze záboru vyloučen, může uplatniti také jen jediný ze spoluvlastníků jeho.

(Nález ze dne 29. října 1924 č. 18 649).
Prejudikatura: Boh. 929 adm. a jiné.
Věc: Ladislav E. v G. (adv. Dr. Bedřich Lorman z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o poplatek dle § 61 příd. zák.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: St-lé prodali kupní smlouvou z 25. června 1923 firmě »Slovakia, všeobecná pojišťovací úč. spol. v Bratislavč« svůj dům čís. pop. — v Bratislavě. Kupující společnost zažádala dne 17. července 1923 u okr. soudu v Bratislavě o vklad práva vlastnického na koupeném domě. Okr. soud postoupil spisy župní komisi v Bratislavě za účelem souhlasu k tomuto zcizení Tato předložila spisy obvodové úřa- dovně stpú-u v Trenčíně, poněvadž zjistila, že prodavatelé resp. st-l Ladislav E. má v G. nemovitosti v rozsahu 400 kat. j. 280 a 6 domů. Stpú udělil pak rozhodnutím z 18. října 1923 zásadní souhlas ke kupní smlouvě svrchu uvedené a přislíbil opatřiti ji schvalovací doložkou, když strana prodávající zaplatí 10% kupní ceny, to jest 110 000 Kč jako poplatek podle § 61 př. z. Kdy toto rozhodnutí bylo st-lům doručeno, není ze spisů zřejmo. Dovolávaje se tohoto rozhodnutí, podal Ladislav E. dne 15. prosince 1923 u žal. úřadu žádost de dato 14. prosince 1923, ve které uváděl, že dle § 3 záb. zák. jsou ze záboru vyloučeny objekty právně i hospodářsky samostatné, které neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech. Z knihovního výpisu a potvrzení města Bratislavy dovozováno, že dům onen zapsán je ve zvláštní vložce a netvoří část zabraného majetku, takže nelze dle §§ 3 a 7 záb. zák. poplatek onen předepsati. Žádáno, aby kupní smlouva byla schvalovací doložkou opatřena a soudu k provedení knihovního zápisu zaslána. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že žádosti za zrušení podmínky, že má býti zaplacen 10% poplatek, uložený rozhodnutím ze dne 18. října 1923, nevyhovuje. V důvodech uvedeno, že vyloučení objektu ze záboru dle § 3 a) záb. zák. nenastává již ex lege, nýbrž podle § 11. čl. 1 zák. čís. 330/19 jest třeba souhlasu stpú-u a jemu výhradně sluší rozhodovati, zda ten který objekt má býti dle § 3 a) cit zák. ze záboru propuštěn. Dokud se tak nestalo, jest prodávaný dům považovati za část souboru zabraného majetku a byl tudíž poplatek právem vyměřen. Nál. Boh. 929 adm. bylo rozhodnuto, že stpú není povinen zkoumati z úřadu, zda nejde snad o objekt dle § 3 a) cit. zák. a spoluvlastníci zabraného majetku nároku dle § 3 a) neuplatnili. — Rozhoduje o stížnosti, veden byl nss těmito úvahami: Dle ustanovení § 61 příd. zák. vyměřuje a vybírá stpú při udělování souhlasu ke zcizení nemovitosti dle § 7 záb. zák., pokud se půda propouští ze záboru, od strany, jíž povolení bylo uděleno, poplatek ve výši 10% hodnoty propuštěné nemovitosti. Ze znění tohoto ustanovení jest zřejmo, že poplatek ten může právem býti předepsán jen, jde-li o zcizení zabrané půdy, která se ze záboru propouští. Nemovitosti, jež mají všechny znaky objektu, stanovené v § 3 lit. a) záb. zák., jsou po zákonu samém ze záboru, vyloučeny. Ovšem nenastává vyloučení ještě ipso facto, nýbrž teprve deklaratorním výrokem stpú-u, tak že stpú, dokud nedostalo se mu zvláštního podnětu, zejména dokud strana sama za uznání nemovitosti jako objektu ze záboru vyloučeného nežádala, jest oprávněn se všemi nemovitostmi téhož vlastníka nebo týchž spoluvlastníků, výměru v § 2 zák. zábor. přesahujícími jako se zabranými nakládati. (Tak vyslovil nss již v četných judikátech a trvá i v tomto případě na těchto zásadách.) Stížnost tvrdí, že v žádosti ze 14. prosince 1923 bylo uplatňováno, že prodávaný dům má všechny znaky §em 3 lit. a) záb. zák. vyžadované a že jest proto objektem ze záboru vyloučeným. Toto tvrzení jest obsahem adm. spisu potvrzeno. Touto žádostí dán byl stpú-u podnět k tomu, aby uvažoval a vyslovil se o tom, zda dům onen jest skutečně objektem dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeným. Dle stálé judikatury tohoto soudu musí pak úřad dříve než nemovitost, o níž je vlastníkem tvrzeno, že jest objektem dle § 3 záb. zák. ze záboru vyloučeným, podrobí úkonu, jemuž podléhá jen půda zabraná, rozhodnouti, je-li takovým objektem či nikoliv. Musí proto i dříve, než předpíše poplatek dle § 61 příd. zák. rozhodnouti tuto otázku stranou in judicium vznesenou. Žal. úřad, zaujav stanovisko opačné, jednal nezákonně a muselo již proto nař. rozhodnuti býti zrušeno dle § 7 zák. o ss. Zdůrazňuje-li žal. úřad v nař. rozhodnutí, že o vyloučení ze záboru nežádají všichni spoluvlastníci, vychází patrně z názoru, že žádost o vyloučení objektu dle § 3 lit. a) záb. zákona musí býti podána všemi spoluvlastníky a že může žádost jen některým z nich podanou ponechali bez povšimnutí. Ani pro tento názor není v zákoně opory; vždyť objekty vykazující náležitosti § 3 a) záb. zák. jsou po zákonu samém ze záboru vyloučeny a může okolnost tu, jež právní sféry každého ze spoluvlastníků se jako takového dotýká, zřejmě uplatniti i jediný z těchto spoluvlastníků a žádati, aby úřad v tom směru rozhodl a tím rozsah jeho práv a tím rozsah ostatních spoluvlastníků na jisto postavil. Vycházeje z těchto úvah, zrušil nss nař. rozhodnutí, nemoha se ovšem zabývati otázkou, zda dům onen skutečně jest objektem ve smyslu § 3 lit. a) záb. zák., ježto úřad touto otázkou se dosud nezabýval (§ 5 zák. o spr. s.).

Citace:

č. 4069. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 697-699.