NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 3604.

Přípustným jest pořad práva pro nárok na náhradu škody proti obci, ježto nevrátila věci, jež jí byly odevzdány jako věci doličné, ač trestní soud k vrácení byl svolil.
(Rozh. ze dne 11. března 1924, R II 86/24.)
V trestním řízení pro přečin válečné lichvy byl žalobci zabaven sud lihu a odevzdán žalované obci do úschovy. Když byl žalobce z obžaloby sproštěn, svolil trestní soud, by sud lihu byl žalobci vydán. Ježto žalovaná obec sudu žalobci nevydala, domáhal se na žalované obci náhrady škody, tvrdě, že žalovaná již lihu nemá a že sud jest poškozen. Procesní soud prvé stolice uznal dle žaloby, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by rozhodl o odvolání ve věci samé.
Důvody:
Dle §u 1338 obč. zák. platí zásada, že nárok na náhradu škody jest uplatňovati pravidelně před řádnými soudy. Úchylky z této zásady lze připustiti, pokud jsou odůvodněny zvláštními zákonnými předpisy. V tomto případě opírá žalobce svůj nárok o důvod, že žalovaná obec byla povinna, vrátiti mu jeho sud lihu, že však odepřela vrácení, ač byla několikráte upomínána, a, ježto žalovaná lihu již nemá a sud jest poškozen, domáhá se na obci náhrady škody dle ustanovení 30. hlavy obč. zák. Mylným jest právní názor odvolacího soudu, že pořad práva jest tu vyloučen, poněvadž obec přijala sud lihu, o nějž běží, do uschování v řízení trestním proti žalobci pro přečin válečné lichvy, z příkazu četnictva, konajíc úřad místní policie, a že nevstoupila k žalobci v poměr soukromoprávní. Neníť sporno, že trestní řízení proti žalobci skončilo sprošťujícím rozsudkem ze dne 8. června 1922 a že usnesením ze dne 21. června 1923 bylo vysloveno, že trestní soud nemá námitek proti tomu, by nebyl žalovanou obcí vydán sud lihu žalobci. Domáhá-li se tedy žalobce na žalované obci náhrady škody z důvodu, že po této době nebyla již oprávněnou sud lihu mu zadržovati a že, nemajíc vůbec právního důvodu, odepřela mu požadovaný sud lihu vydati, a poněvadž sud v původním stavu vrátiti nemůže, požaduje na ní náhradu škody (§ 1323 obč. zák.) — nemůže býti pochybnosti, že při rozhodování o žalobním nároku, majícím tuto právní povahu, jest soudu řešiti jen otázky práva soukromého a jde tu tedy zřejmě o poměr soukromoprávní, o němž dle §u 1 j. n. jest rozhodovati řádným soudům.

Citace:

č. 3604. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 378-379.