NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Č. 7942.

Zdravotnictví. — Vodní právo. — Řízení správní (Slovensko): 1. O kompetenci úřadů adm. k opatřením v zájmu veřejného zdravotnictví. — 2. Spadá příkaz daný majiteli dvora stran odvádění hnojůvky v obor zdravotnictví nebo práva vodního?
(Nález ze dne 8. května 1929 č. 8266.)
Věc: Gabriel K. v Ž. proti župnímu úřadu v Nitře o odstranění zdravotní závady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lova sousedka Gizela Sz. oznámila protokolárně dne 27. září 1926 na notářském úřadě v D., že ze st-lova dvora teče jí hnojůvka do obytné místnosti a že je proto s rodinou vydána nebezpečí nakažlivé nemoci. — Dle posudku stát. obv. lékaře v D. jsou stěny domku Gabriely Sz. přeplněny hnojůvkou, což pochází od st-le. Poněvadž voda teče s vrchu břehu a takto teče přes několik dvorů, nelze příčinu toho přesně určiti bez odborného znalce, a k tomu je třeba osvědčení geometra, jenž by měl určiti kanalisaci. — Dle protokolu sepsaného na místě samém dne 11. prosince 1926 zástupcem okr. úřadu v Zl. Moravcích za přítomnosti Gizely Sz. a st-le bylo zjištěno, že údaje protokolu Gizely Sz. jsou pravdivé s podotknutím, že st-l má svůj hnůj čtyři metry od obytného domu Gizely Sz.
Rozhodnutím z 29. ledna 1927 nařídil okr. úřad v Zlatých Moravcích jako policejní trestní soud st-li, aby ve svém dvoře počínajíc od studně v době 8 dní a pod následky exekuce dal zhotoviti takový kanál, který by odváděl do uličního vodního járku vodu, vytékající ze studně a stékající též za deštivého počasí s humna a mlatoviska. Dále byla mu uložena povinnost v uvedené době a též pod následky exekuce vybudovati pro hnůj betonovou jámu tak, aby v ní nashromážděná dešťová voda nemohla ani za deštivého počasí vytékati na ulici, pročež bude st-l povinen za přítoku vody vždy zbytek odvésti a přesně pečovati o to, aby hnojová jáma nebyla nikdy přeplněna. V důvodech tohoto rozhodnutí bylo uvedeno, že úřední prohlídkou z 27. listopadu 1927 na místě samém bylo zjištěno, že voda ze studně se vynořující a hnojůvka z hnoje uloženého a nahromaděného ve vzdálenosti asi 4 metrů teče křížem krážem po st-lově dvoře, a poněvadž dvůr ubočuje směrem k domu Gizely Sz., podmílá voda stěnu obytné jizby tohoto domu, čímž zde vzniknul asi 50 cm hluboký, vodou a hnojůvkou naplněný prostor, což s hlediska zdravotního činí tuto místnost nadále neobyvatelnou.
V odvolání z 9. února 1927 z tohoto rozhodnutí namítal st-l, že provede-li nařízené práce, nebude míti sice vodu na svém dvoře, tím však nezmizí voda zpod domu sousedčina, poněvadž voda nevytéká ani z jeho studny ani z jeho hnojnice, nýbrž má voda ta pod zemí mnoho žil, takže zaujímá pod zemí obvod asi 150 m². Důvod, proč vtéká voda pod sousedčin dům, je ten, že její dům nemá žádných základů. St-l nemá tolik peněz, aby mohl zříditi podzemní kanál o patnácti větvích, a není též k tomu povinen, poněvadž nikdo nezjistil, že voda je jen na jeho dvoře. Zjistí-li znalci, že voda jest jen pod jeho dvorem a v tom že je příčina rozvodnění, st-l věc spraví.
Žal. úřad dal provésti nové řízení na místě samém. Při něm dne 7. dubna 1927 zástupce okr. úřadu zjistil, že na st-lově dvoře teče křížem krážem studnová voda míchaná s hnojůvkou, a poněvadž dvůr ubočuje směrem k domu Gizely Sz., podryla voda úplně stěnu tohoto domu, následkem čehož v jizbě Gizely Sz. vznikla asi 50 cm hluboká, vodou a hnojůvkou naplněná jáma, která se denně, i když se 3-4kráte vyprázdní, stále naplňuje touto špinavou vodou.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání a potvrdil rozhodnutí okr. úřadu v Zl. Moravcích na základě jeho důvodů podle § 10 zák. čl. XIV:1876 a podle § 155 žup. stav. statutu, podotknuv, že na obsah a vývody odvolání nemohl býti vzat zřetel, poněvadž bylo úředně zjištěno, že ze st-lovy studně vytékající a hnojůvkou pomíchaná voda podrývá stěnu domu Gizely Sz. a kazí ovzduší jejího bytu, což s veřejnozdravotnického stanoviska nemůže býti trpěno.
Dříve než toto rozhodnutí bylo st-li doručeno, podal u obecního úřadu ve Z. M. dne 16. dubna 1927 nové odvolání, v němž nabízel svědecký důkaz o tom, že jeho sousedka sama vykopala onu 50 cm jámu a další důkaz svědecký o tom, že stav studny, hnoje a vody na jeho dvoře byl od nepaměti týž a že st-l na něm nic neměnil, a namítal, že opatření jemu nařízené není věci přiměřené a že celá věc nepatří do rámce řízení přestupkového.
O stížnosti do rozhodnutí župního úřadu nss uvážil:
St-l popírá kompetenci žal. úřadu jako adm. vrchnosti vydávati nař. opatření, ježto prý jde o soukromoprávní poměr st-lův k sousedce, o němž může rozhodovati jedině řádný soud na základě žaloby o rušenou držbu.
St-l se mýlí, přehlížeje, že žal. úřad neřešil svým rozhodnutím žádný právní poměr mezi ním a jeho sousedkou a jeho rozhodnutí nemá ani povahy ani obsahu výroku, jímž se někomu ukládá znovuzřízení posledního stavu držby, nýbrž úřad vydal své rozhodnutí, jak patrno z citace § 10 zák. čl. XIV:1876, jako úřad státní správy, jemuž jest cit. zák. článkem svěřena péče o zdravotnictví.
V cit. § 10 odst. 3 se praví, že úřad, jímž dle předpisů 2. dílu téhož zák. jest vrchnost adm., má naříditi odstranění všeho toho, co znečišťuje vzduch, půdu a vodu a provedení toho, co zdravotnictví může prospívati.
Že opatření, jichž provedení bylo st-li nař. rozhodnutím v inst. cestě nařízeno, lze uvésti v rámec cit. předpisem vyznačený, kdyžtě účelem jejich bylo dle vlastních slov nař. rozhodnutí zabrániti znečištění vzduchu, třeba vzduchu v domě st-lovy sousedky, jest na jevě a st-lem ostatně ani popřeno není.
Jestliže tedy žal. úřad opíraje se o § 10 zák. čl. XIV:1876 nařídil, st-li učiniti opatření, jehož účelem bylo zabrániti znečišťování vzduchu v domě sousedky, a nařízení toto vydáno bylo k ochraně zájmů zdravotnictví, nikoliv proto, aby byl restituován poslední stav držby, nelze tvrditi, že by žal. úřad překročil meze své kompetence rozhoduje věc, již rozhodovati vyhraženo jest řádným soudům.
St-l má ovšem ještě za to, že pokud by snad normy o ochraně veř. zdravotnictví dovolovaly adm. úřadům vydávati proti stranám určité příkazy, překročil žal. úřad přece meze své příslušnosti tím, že uložil st-li práci neobyčejnou a dědinskému zvyku odporující.
Nahoře bylo citací částečného obsahu § 10 zák. čl. XIV:1876 vyloženo, že adm. vrchnost je oprávněna vydávati příkazy k odstranění zdrav. závad a k podpoře toho, co zdravotnictví prospívá. Jest tedy adm. úřad zásadně příslušný naříditi jakékoliv opatření sledující zmíněný účel, a nelze proto tvrditi, že by příkazem, jímž se k odstranění zdrav. závad ukládá opatření jdoucí dále, než sahá skutečná potřeba, překročil jinak příslušný úřad meze své kompetence. Otázka, zda nařízené opatření jde dále, než sahá skutečná potřeba nebo jest ve shodě s dědinskými zvyky, jest otázka jiná, kterou by snad bylo možno označiti za otázku zákonnosti nařízeného opatření, jež se však již kompetence úřadu stran práva vydávati příkazy k odstranění zdrav. závad nikterak netýká.
Stížnost namítá dále, že rozhodnutí 1. i 2. instance jsou nezákonná proto, poněvadž byla vydána v rámci přestupkové záležitosti, a to přestupku proti veř. zdravotnictví, ač dle obsahu jde o adm. vodní záležitost, rozhodnutí pak neobsahuje výroku z přestupku odsuzujícího nebo osvobozujícího, nýbrž příkaz vykonati určité práce.
K výtce této sluší poznamenati, že předmětem, jejž nss může dle svého zák. přezkoumávati, jest toliko rozhodnutí poslední instance adm., jíž věc s konečnou platností byla vyřešena, v tomto případě rozhodnutí žup. úřadu, takže výtka vznesená stížností do rozhodnutí okr. úřadu, jest nepřípustná a netřeba se jí proto věcně zabývati. Pokud pak jde o rozhodnutí žup. úřadu, nemá výtka stížnosti v obsahu nař. rozhodnutí, sledujícího účel odstraniti zdrav. závady a nikoliv rozhodovati o tom, zda st-l se dopustil přestupku proti veř. zdravotnictví, žádného podkladu. Jest proto výtka ta bezdůvodná.

Citace:

č. 7942. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 747-749.