Čís. 355 dis.

Zlehčení cti a vážnosti stavu, pronesl-li advokát ve společnosti obvinění, dotýkající se i vyšších důstojníků a tím i pověsti armády, aniž se dříve přesvědčil, zda je může dokázati, a přivodil-li si tak trestní řízení, v němž prohlásil, že se přesvědčil o nepravdivosti oněch obvinění a že je odvolává.
Zákon čís. 562/1919 Sb. z. a n. se nevztahuje na odsouzení v kárném řízení.
(Rozh. ze dne 2. května 1938, Ds I 67/37.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného advokáta z nálezu kárné rady advokátní komory, pokud jim byl uznán vinným kárným přečinem zlehčeni cti a vážnosti stavu.
Z důvodů:
Odvolání je bezdůvodné. Co se týče urážlivého výroku odvolatele o brig. generálu N., uvedeného v důvodech nálezu pod A b č. 3, připouští odvolatel i zde, že šlo o neslušný a nevkusný projev. Je proto zcela nejasno, k čemu směřují vývody odvolání na jiném místě, pokud odvolatel ohledně téhož bodu »in eventum trvá« na provedení důkazů nabízených u okresního soudu v Ž. v trestním řízení T VI 2418/35.
S hlediska výroku o vině je též bez významu, že obviněný prý některé ze závadných výroků pronesl z rozhořčení. Stejně je bez významu tvrzení, že ohledně jednoho ze zmíněných výroků byl prý stihací návrh v řízení T VI 2418/35 okresního-soudu v Ž. učiněn opožděně.
Záleží jen na tom, že odvolatel ve společnosti vyslovil obvinění dílem dosti těžká ohledně některých částečně i vysokých důstojníků čsl. armády a že pak v trestním řízení proti němu zavedeném prohlásil, že se přesvědčil o nepravdivosti svých tvrzení, že je proto odvolává, že jich lituje, že prosí napadené důstojníky za prominutí a že zaplatí 200 Kč ve prospěch čsl. červeného kříže.
Tím, že si obviněný svým jednáním přivodil trestní řízení, aniž se dříve přesvědčil, zda může svoje urážlivá tvrzení, dotýkající se cti i vyšších důstojníků a tím dokonce zároveň pověsti armády, v případném soudním řízení dokázati, projevil obviněný takový stupeň lehkomyslnosti a takový nedostatek vědomí odpovědnosti, že to muselo u soudu a i jinak ve veřejnosti vzbuditi dosti nepříznivý dojem nejen co do osoby obviněného samého, nýbrž i o stavu, jehož je členem; neboť je známo, že veřejnost zpravidla z chování jednotlivých příslušníků stavu usuzuje na celou úroveň a najmě na čest a vážnost stavu samotného.
Tvrzení odvolání, že obviněnému znemožnily prý jen »nešťastné okolnosti«, aby pravdu dokázal, nelze si všimnouti, poněvadž odvolání v tomto směru neuvádí nic konkrétního. Odvolání, pokud čelí proti výroku o vině, nebylo proto lze vyhověti.
Domáhajíc se — ostatně bez jakéhokoliv odůvodnění — podmíněného odkladu výkonu trestu, přezírá odvolání, že se zákon čís. 562/1919 Sb. z. a n. nevztahuje na odsouzení v kárném řízení.

Citace:

GERLICH, Karel. Dr. Karl Jadrníček: Die tschechoslovakische Strafgesetzgebung. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 9-10, s. 349-349.