NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7286.

Honební právo (Morava): * Příslušnost pozemků k vlastní honitbě řídí se dle mor. hon. zákona jejich držením ve smyslu § 309 o. z. o.
(Nález ze dne 19. května 1928 č. 13342.)
Věc: Obecní honební výbor v H. a Jan L. v H. proti zemské správě politické v Brně stran honebních obvodů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 22. února 1926 vyhověla osp ve V. žádosti st-lů, podané v souhlase se správou velkostatku Dra Filipa G. v L., za přidělení pozemků, na nichž příslušelo tomto velkostatkáři právo vlastní honitby, k obecní honitbě v H. proto, že honitba ta provedením poz. reformy zanikla, a podle § 35 mor. hon. zák. přikázala k obvodu obecní honitby v H. z majetku Dra Filipa G.: a) 234 ha 55 a 9 m2 pozemků proto, že pozemky ty přešly z jeho majetku v užívání a držbu nových nabyvatelů, a nepříslušelo proto dřívějšímu držiteli dle § 4 mor. hon. zák. na těchto pozemcích již právo na vlastní honitbu, a b) 75 ha 41 a 86 m2 proto, že pozemky ty, jež zůstaly vlastnictvím G-ovým, nemají zákonem předepsané výměry pro vlastní honitbu, a vyslovila, že Dru Filipu G. nepřísluší tudíž již právo na vlastní honitbu v kat. obci H.
K dozorčí stížnosti Josefa P. uložil žal. úřad osp-é, aby tento svůj výměr i jemu doručila. Josef P. pak podal proti výměru tomu odvolání, v němž namítal, že bylo věcí první stolice, aby před tím, než rozhodla o přidělení pozemků G-ových k obecní honitbě, zjistila, nejsou-li u nových nabyvatelů předpoklady pro výkon vlastní honitby na těchto pozemcích, a uvedl, že koupil r. 1925 zbytkový statek v H., s pozemky o výměře 175 ha 18 a 35 m2, i že má více než 115 ha souvislé plochy pozemků, a žádal, by rozhodnutí 1. stolice bylo změněno potud, že se nemovitosti ty k obvodu obecní honitby v H. nepřidělují.
Výměrem z 23. prosince 1926 změnila zsp v Brně výměr prvé stolice potud, že uznala další trvání práva vlastní honitby na pozemcích o výměře 175 ha 20 a 53 m2, příslušejících Josefu P.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle § 35 mor. hon. zák., přejde-li v nájemním období pozemnost, jež pro toto období jako obvod vlastní honitby podle § 4 byla ohlášena a uznána, v jednotlivých částkách na několik majitelů, potrvá oprávněnost k vlastní honitbě při těch částkách toho majetku, které ještě stále vyhovují podmínkám § 4, kdežto části, jež podmínkám § 4 již nevyhovují, má osp, žádá-li o to buď obecní honební výbor, nájemce honitby nebo jinaký účastník, na zbývající část období nájemného přikázati k obvodu obecní honitby. Tento doslov zákona vyvrací názor stížnosti, že právo na vlastní honitbu přísluší majiteli části pozemků býv. obvodu vlastní honitby teprve tím dnem, kdy majitel toto právo své u úřadu také uplatní. Právo na vlastní honitbu na části původní honitby přísluší osobám tam uvedeným tím okamžikem, kdy se splnily u nich předpoklady tam uvedené. Musí proto osp, rozhodujíc o žádosti podle § 35 hon. zák. toto právo majitelů vlastní honitby respektovati, a smí rozhodnouti o přikázání jen těch částí, o nichž zjistí, že nejsou u nich dány podmínky § 4 hon. zák. Z toho ovšem plyne, že jest osp povinna vyšetřiti, není-li tu částí původního obvodu vlastní honitby, jež podmínkám § 4 vyhovují. Tím spíše měla měla učiniti tak v daném případě, když obsah shora uvedené žádosti, v níž se uvádí, že do vlastnictví a držby Josefa P., Josefa H. a drobných nabyvatelů bylo přiděleno úhrnem 234 ha 55 a 09 m2, dával jí přímo podnět, aby zjistila, není-li tu částí původní honitby vyhovujících podmínce § 4 hon. zák. Výrok, jímž osp celý dosavadní obvod vlastní honitby přikázala k honitbě obecní, aniž vůbec se zabývala otázkou, není-li v něm částí vyhovujících § 4, nemůže pak vůči osobám, majícím podle 1. odst. § 35 hon. zák. nárok na vlastní honitbu, mebyly-li stranami v řízení správním, vůbec nabýti moci práva.
Není proto ani nezákonným, ani vadným, byl-li Josef P., který otázku svého nároku dle § 35 na přetřes vznesl, doručením výroku první stolice k řízení podle § 35 mor. hon. zák., dosud bez jeho součinnosti provedenému, dodatečně jako strana přibrán, a bylo-li mu doručením výroku první stolice umožněno, aby právo své v řízení odvolacím vůči st-lům hájil. Otázka, zda si Josef P. právem osoboval nárok na vlastní honitbu, jest již věcí merita, z níž nelze nic usuzovati na nedostatek jeho legitimace k odvolání.
V řízení správním nevznesli st-lé proti nároku Josefa P. na ponechání vlastní honitby na zbytkovém statku v H. námitky jiné, než že Josef P. není dosud ani definitivním držitelem statku, jak předpokládá prý ustanovení § 4. mor. hon. zák., nýbrž toliko prostým provisorním správcem jeho, a opřeli toto své tvrzení o sdělení obvodové úřadovny stpú-u v Brně ze 6. října 1926, že jeho kupní smlouva na statek ten byla sice předložena ke schválení stpú-u, že však úřad ten dosud k ní def. svolení nedal. Námitku tu vyvrátil žal. úřad v nař. rozhodnutí poukazem na toto sdělení obvodové úřadovny, podle něhož Josef P. sporné pozemky koupil a je drží ve své správě a užívá, a doložil, že na věci nic nemění okolnost, že prodej ten byl stpú-em pouze zásadně schválen, ježto nutno Josefa P. i v tomto případě pokládati za držitele pozemků, a že nelze činiti rozdílu mezi definitivním a prozatímním držitelem.
Hon. zákon v § 1. praví, že hon. právo jest spojeno s »vlastnictvím« půdy, a v dalších ustanoveních upravuje pak výkon tohoto práva. Hon. zákon nestanoví pojem »vlastnictví«, nýbrž mluvě dále v českém textu o »majiteli« a užívaje v něm. textu slova »Bezitzer«, buduje právní základy výkonu honitby v zásadě na faktické moci těch kterých osob nad pozemky tvořícími honební území. Nelze proto slovo »majitel« stotožňovati s pojmem »vlastníka« ve smyslu civilisticko-právním, nýbrž nutno za majitele pokládati toho, kdo nad pozemky tvořícími honební území faktickou moc vykonává, s vůlí je míti za vlastní, tedy i držitele ve smyslu § 309 o. z. o.
Otázka, je-li Josef P. takovým držitelem, jest otázkou práva soukromého, již si žal. úřad řešil jako otázku prejudicielní, a již, jako část skutkového zjištění, na němž úřad správní své rozhodnutí založil, může nss přezkoumávati jen s hlediska § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7286. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 691-693.