Úmluva mezi Německem a Polskem o sociálním pojištění.

byla ratifikována a vstoupila dne 1. září 1933 v účinnost. Úmluva se vztahuje na pojištění nemocenské, úrazové, invalidní, zaměstnanecké (pensijní) a na pojištění hornické. Až na výjimky platí, že při provádění sociálního pojištění používá se pravidelně předpisů toho státu, kde je vykonáváno zaměstnání, pojištěním povinné; platí tedy zásada territoriality. S příslušníky jednoho státu zachází se stejně jako s příslušníky státu druhého; pobyt v druhém státě se nepovažuje za pobyt v cizině. Povinnost placení dávek může převzíti také nositel pojištění druhého státu, zaplatí-li se příslušný úhradový kapitál. Nositelé pojištění, úřady i soudy sociálního pojištění jsou povinny poskytovati si vzájemně pomoc tak, jako kdyby šlo o vlastní pojištěnce, resp. státní příslušníky; lensulové obou států jsou oprávněni zastupovati bez zvláštní plné moci své státní příslušníky.
V pojištění invalidním sčítají se příspěvkové doby; ze základní částky, z přídavku na děti, jakož i ze státního příspěvku platí každý stát jen poměrnou část, shodující se s dokonalou příspěvkovou dobou v tom kterém státě. K tomuto poměrnému rozdělení pojistného břemene nedojde, nebylo-li dokonáno v jednom státě více než 26 příspěvkových týdnů nebo jestliže je nárok v jednom státě, naproti tomu v druhém státě by nebylo nároku. Opustí-li pojištěnec stát, ve kterém byl povinně pojištěn, může podle své volby dobrovolně pokračovati v pojištění v jednom nebo v druhém státě. Přípustnost dobrovolného pokračování v pojištění řídí se pak podle právních norem toho státu, kde chce pojištěnec dobrovolně v pojištění pokračovati. Při posuzování nároku na dobrovolné pokračování v pojištění sčítají se příspěvkové doby získané v obou státech. Důchody, které nedosahují určitých minim, mohou býti kapitalisovány; k žádosti oprávněné osoby musí býti místo těchto důchodů poskytnuto odbytné. V pojištění zaměstnaneckém (pensijním) platí předpisy zcela obdobné s tou změnou, že v polském zaměstnaneckém pojištění béře se jako základní částka polovina zákonné základní částky a jako zvyšovací částka za každý rok prvých deseti let pojištění dvacetina základní částky. Z polského minimálního důchodu platí se jen poměrný díl. V pojištění hornickém platí obdobné zásady, ovšem s příslušnými změnami a úpravami, nutnými se zřetelem ku zvláštnímu charakteru a zvláštním poměrům tohoto pojištění. Dr. Jindřich.

Citace:

Č. 7194. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 520-522.