NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 5188.

Pojišťování úrazové (Slovensko): I. O úrazovém pojištění dělníka zaměstnaného při hospodářském stroji. — II. Nařízení uh. min. orby č. 1500/1912 o modalitách pojišťovací smlouvy o pojištění hospodářských dělníků neodporuje zákonu.
(Nález ze dne 7. prosince 1925 č. 23730).
Věc: Firma K. a T. ve V. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Nař. rozhodnutím potvrzeno bylo v postupu instančním rozhodnutí Ústrednej správy Slovenskej pokladnice pre hospodárských robotnikov z 18. února 1924, jímž ústřední správa zmíněné pokladny neuznala nárok na podporu hospodářského dělníka Ludvíka M., zaměstnaného v hospodářství st-lčině. Nař. rozhodnutí opírá se v podstatě o důvod, že Ludvík M., utrpěvší úraz při parní pile st-čině, byl v době úrazu u st-lky zaměstnán, že však st-lka přihlášku o pojištění dělníků u dotyčného stroje sice zaslala, avšak pojistnou prémii teprve po úraze zaplatila, takže zraněný Ludvík M. v den úrazu dle platných předpisů pojištěn nebyl a neměl v důsledku toho nároku na úrazovou rentu. Na údaje stěžující si firmy, že nevěděla, jakou prémii měla platiti, nevzal žal. úřad zřetele z toho důvodu, že firma měla zaplatiti aspoň prémii dosud placenou. — — —
Jak žal. úřad, tak i stěžující si firma vycházejí ze skutkového předpokladu, že st-lka sice přihlášku stroje, u něhož úraz se přihodil, k pojištění zaslala, že však pojistnou prémii zaplatila až po úraze. St-lka namítá však, že není zákonného předpisu, podle něhož by úrazem postiženému hospodářskému dělníku úrazová renta patřila jenom v tom případě, když již členské příspěvky byly zaplaceny, dále dovozuje, že ani zák. čl. XVI : 1900 ani zák. čl. XIV : 1902 ani zák. čl. VIII : 1912 takového ustanovení neobsahuje, a že min. nařízení nemůže obsahovati ustanovení přísnější než zákon.
Námitka tato není důvodnou. Ludvík M. byl jako dělník při hospodářském stroji zaměstnaný, dle § 5 zák. čl. VIII : 1912 osobou podléhající povinnému úrazovému pojištění u Slovenské pokladnice pre hospodárských robotnikov v Bratislavě. Povinnému pojištění mohla stěžující si firma zadost učiniti buďto tím, že by uzavřela se zmíněnou pokladnou zvláštní pojišťovací smlouvu (§ 5 odst. II. zák. čl. VIII : 1912), nebo že dala Ludvíka M. u zmíněné pokladny přijati za mimořádného člena a zaplatila za něho příspěvek. Dle téhož zákonného ustanovení není nutno dělníky při hosp. strojích zaměstnané jen v tom případě za mimořádné členy pokladny přijmouti, když již jinak jsou buď jako řádní nebo mimořádní členové pokladny proti úrazu pojištění (§ 5 odst. III. posl. věta zák. čl. VIII : 1912). Ze spisů správních není patrno a stížnost také ani netvrdí, že zraněný Ludvík M. z jiného důvodu (n. př. jako hospodářský čeledín) byl již řádným členem pokladny. Rovněž neplyne ze spisů ani není stížností tvrzeno, že Ludvík M. jako dělník při hosp. stroji zaměstnaný byl za mimořádného člena pokladny přijat. Jako člen pokladny nebyl tedy Ludvík M. vůbec pojištěn. Pak ovšem mohlo by se jednati jedině o to, zda stěžující si firma uzavřela se Slovenskou pokladnicí pre hosp. robotnikov zvláštní pojišťovací smlouvu po rozumu § 5 zák. čl. VIII : 1912 a zdali aspoň tímto způsobem se svojí povinnosti zhostila. Bližší modality o tom, jak taková zvláštní pojišťovací smlouva o pojištění hosp. dělníků při stroji se sjednává, obsaženy jsou v § 7 nařízení býv. uh. min. orby č. 1500/1912. Podle těchto předpisů počíná smlouva o pojištění o 12. hodině polední dne následujícího po tom, kdy 1) předloženo bylo Slovenské pokladnici předepsané osvědčení a 2) zapraven pojistný příspěvek. Dokud oba tyto požadavky nejsou splněny, nemůže o založení pojistného poměru býti řeči. Ježto pak min. nař. č. 1500/1912 stanoví jen bližší modality o tom, jak paušální smlouvu možno uzavříti, nelze říci, že by bylo v odporu se zákonem tím méně, když zákon sám volnost smluvní nikterak neomezuje.
St-l nemůže se s úspěchem dovolávati ani ustanovení odst. I. § 23 zák. čl. XIV : 1902, aby dovodil, že nemohly by se nezaplacené členské příspěvky vymáhati exekučně, když by pojištění nebylo perfektním, dokud příspěvky nebyly zapraveny, — ježto toto zákonné ustanovení se týká exekučního vymáhání příspěvků členských za dobrovolné pojištění přesahující míru pojištění v § 8 zák. čl. XVI : 1900 normovaného, kdežto v daném případě se o člena pokladny a to ani řádného ani mimořádného nejedná.
Zbývá tedy poslední námitka stížnosti, že st-lka nevěděla, jaké příspěvky měla zapraviti, ježto výše příspěvků se každý rok mění a na běžný rok výše povinných příspěvků st-lce ani Slovenskou pokladnicí pro hospodářské dělníky ani úřadem nebyla sdělena. Nss neshledal okolnosti tyto relevantními. Výše členských příspěvků stanovena byla zákonem samým (arg. § 2 zák. čl. XVI : 1900 resp. § 5 odst. III. zák. čl. VIII : 1912) a pokud výše poplatku toho nebyla změněna, mohla st-lka svojí zákonné povinnosti vyhověti tím, že by, přihlásivši Ludvíka M. za člena pokladny, byla zaplatila dosavadní zákonem stanovený členský příspěvek. Hodlala-li však st-lka se Slov. pokladnicí pre hosp. robotnikov uzavříti zvláštní pojišťovací smlouvu o poušálním pojištění, pak bylo její povinností starati se o to, aby smlouva taková byla sjednána a bylo její povinností informovati se o tom, jaký obnos pokladnou jest za paušální pojištění na rok 1923 požadován.

Citace:

Čís. 14356. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 393-394.