NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Čís. 60 dis.

Jde-li o poškození cti a vážnosti stavu, nemůže si třetí osoba stěžovati do usnesení kárné rady advokátní komory, odmítajícího zahájení kárného řízení (§ 53 kárn. stat.).
(Rozh. ze dne 29. února 1928, Ds I 3/28.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací odmítl stížnost Dr. Jindřicha P-y do usnesení kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 12. prosince 1927, jímž bylo vysloveno, že není důvodu ke kárnému stihání Dr. Karla F-e a Dr. Eduarda H-a.
Odůvodnění:
Stížnost Dr. Jindřicha P-y směřuje proti usnesení kárné rady, jímž bylo vysloveno, že není důvodu, by byli Dr. Karel F. a Dr. Eduard H. kárné stihání proto, že ve sporu Alvína G-a proti bance U. při roku ze dne 21. dubna 1927 učinili návrhy ohledně svědeckého výslechu Dr. Jindřicha P-y, cti tohoto se dotýkající. Stížnost bylo odmítnouti. Podle § 53 kárn. stat. mohou si sice do usnesení kárné rady, jímž bylo odmítnuto zahájení kárného řízení, stěžovati zástupce komory a vrchní státní zástupce a kromě toho i osoby třetí, tyto však jen, když byly kárným přečinem na svém právu zkráceni. Takové zkrácení může nastati jen u přečinů proti povinnostem povolání, nikoli však u přečinů proti cti a vážnosti stavu. Co se těchto týče, přísluší jejich stihání kárné radě, pokud se týče zástupci komory (§§ 23 a 29 kárn. st.), neboť tito jsou orgány povolanými hájiti čest a vážnost stavu a zakročovati proti jejich porušeni. Třetí osoby, pokud mají zájem na stihání poklesku proti cti a vážnosti advokátního stavu, mohou sice advokátní komoře nebo kárné radě skutečnosti, čest a vážnost stavu ohrožující oznámiti, avšak nároku na kárné zakročení pro prohřešení se proti cti a vážnosti stavu nemají. Následkem toho musí, když kárná rada neshledá důvodu ke stihání pro poklesek proti cti a vážnosti stavu a zástupce komory se s tím spokojí, zůstati při tom, že se kárné řízení nezahájí. Že tomu tak, plyne též z ustanovení § 47 kárn. st., podle něhož nepřísluší z nálezu kárné rady, jímž byl obviněný z obžaloby pro přečin porušení cti a vážnosti stavu sproštěn, odvolání ani vrchnímu státnímu zástupci ani třetím osobám, nýbrž výlučně jen zástupci komory. Činy Dr. Karla F-e a Dr. Eduarda H-a, pro něž je stěžovatel u advokátní komory oznámil, přicházejí v úvahu jen jako poklesky proti cti a vážnosti stavu. Podle toho, co shora bylo uvedeno, nemá Dr. Jindřich P. oprávnění si do odmítavého usnesení kárné rady stěžovali a jeho stížnost bylo odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

Čís. 60 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 841-842.