Č. 6301.

Železniční právo. — Horní právo. — Vyvlastnění. — Administrativní řízení: Kdo hradí útraty vyvlastňovacího řízení vedeného ve prospěch železničního podniku proti podniku hornímu?
(Nález ze dne 9. února 1927 č. 1802). Věc: Firma .... v Praze a Rak. úvěrní ústav pro obchod a průmysl ve Vídni (adv. Dr. Arn. Urban z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran nákladů šetření za účelem opatření na ochranu železnice proti účinkům dolování.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lé jsou majiteli dolu ... v B., s jehož vlastnictvím již ode dávna spojena jest koncese k provozování dědičné štoly ..., o níž děje se zmínka již v propůjční knize B-ské z roku 1856 a jež ode dne 28. října 1904 jest také v horní knize zmíněnému dolu připsána. Štoly té však během času přestalo se užívati, takže se úplně zavalila, čímž se také stalo, že když v letech 1896 a 1897 dáno zde stav. povolení ke zřízení železniční trati K.—J., jež přetíná nyní tuto starou štolu, nebylo na existenci štoly té vůbec pamatováno. Teprve v roce 1912 začali majitelé tuto štolu opět zmáhati, když však se přiblížili k železn. tělesu, objevily se sedliny na povrchu a další práce jim na zakročení železn. správy zakázána. O věci provedeno komis. šetření 13. července 1914, na jehož základě vydalo místodržitelství v dohodě s báň. hejtmanstvím a gen. inspekcí rak. dah výměr z 29. února 1916, jímž měníc své nálezy, vydané svého času ke schválení shora uvedené dráhy, uznalo v základě § 2 bodu 4 zák. z 18. února 1878 č. 30 ř. z. v cestě vyvlastnění, že na ochranu uvedené trati proti účinkům dovolání omezují se majitelé dolů u výkonů svých práv dovolacích ve směru v nálezu tom blíže vytčeném a obsahujícím v podstatě stanovení ochranného pilíře po obou stranách zmíněné trati, bezpečnostních opatření při zmáhání staré štoly a vyzdění oné její části, jež probíhá pod tratí, s přilehlými částmi do 3 m po každé straně. Současně vysloveno, že náklady řízení — mimo onu část, jež připadá pouze na zanedbané udržování zmíněné štoly v díle — má dle § 44 zák. č. 30/78 nésti podnikatelství dráhy.
Výměr tento vešel v moc práva. Když však zahájeno opět další zmáhání štoly, ukázalo se, že nadložní vrstvy jsou do té míry závalem porušeny, že pokračování ve zmáhání štoly v místech pod tratí by bezpečnost této trati velmi ohrozilo. Proto správa dolů se rozhodla v části pod tratí upustiti od zmáhání staré štoly a obejíti toto rozrušené místo v oblouku zvláštním ochozem tak, že tato nová část štoly prožene se pod tratí u vzdálenosti 70 m k jihu a bude procházeti nedotčeným dosud územím. O této projektované změně provedeno nové komis. šetření dne 1. března 1917, při němž znalec podal své dobrozdání v ten smysl, že k zabezpečení dráhy jest třeba i nový ochoz vyzdíti, načež prohlásili zástupci železn. správy mimo jiné, že se ohrazují proti názoru, že tento ochoz tvoří pouhou obměnu a tedy část koncesované dědičné štoly a že mu proti železn. trati přísluší priorita, z kteréhožto důvodu odepírá železn. správa nésti náklady řízení a zabezpečovacích opatření. Na to místodržitelství v dohodě s báň. hejtmanstvím a gen. inspekcí rak. železnic vydalo výměr z 3. září 1917, kterýmž z části pozměnilo předpisy svého výnosu z 29. února 1916 a stanovilo podrobně rozměry a způsob provedení nového ochozu, současně pak v dohodě s báň. hejtmanstvím prohlásilo, že náklady šetření, konaného dne 1. března 1917, má nésti železn. podnik. Z výměru tohoto, pokud jím náklady šetření z 1. března 1917 uloženy železn. podniku, odvolala se železn. správa, namítajíc, že nejde o horní oprávnění, jemuž by naproti dráze příslušela priorita, a to již proto ne, že ani ohledně staré štoly nebylo zjištěno, jaký rozsah ono oprávnění má, pokud pak jde o novou trať t. zv. ochozu, je takovéto odbočení novým, samostatným dílem hornickým, nekrytým oním starým oprávněním dědičné štoly, neboť jinak by prý podnikatel hor mohl své právo na úkor dráhy vždy libovolně rozšiřovati.
Odvolání tomu min. vnitra nař. rozhodnutím vydaným v dohodě s min. veř. prací a žel. vyhovělo a v odpor vzatý výměr v napadené jeho části zrušilo a uznalo, že zmíněné náklady má nésti podnik horní. Rozhodnutí své odůvodnilo takto: Štola ... v B. jest, jak ze spisů patrno, nesporně starší než dráha, o niž jde. Na této skutečnosti nemůže nic měniti ani ta okolnost, že majitel štoly zanedbal povinnost jemu v § 174 obec. hor. zák. uloženou, aby štolu udržoval ve stavu schůdném. Avšak v daném případě nejde o zabezpečení dráhy proti případným účinkům báň. provozu v této štole. Ze spisů vyplývá, že tato štola byla následkem opomenutého udržování tak zavalena, že se musilo od jejího zmáhání v celém dosahu železn. tělesa upustiti, ježto by tím byla ohrožena bezpečnost dráhy. Byl tudíž v dosahu dráhy zřízen ochoz v nepropůjčeném, pouze výhradnými kutisky báňského podnikatele zajištěném poli; v tomto poli nemůže však býti vzhledem k ustanovení §§ 4 a 5 min. nař. z 2. ledna 1859 č. 25 ř. z. řeči o prioritě báňského podniku vůči dráze. Nad to dlužno uvážiti, že ochoz byl zřízen teprve po postavení úředně povolené dráhy; přísluší-li dle toho priorita železnici, zavdal báňský podnik sám podnět k šetření z 1. března 1917, a má tudíž dle § 234 ob. hor. zák. náklady s tímto šetřením spojené nésti.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Na sporu jest jedině otázka útrat řízení. Otázku tuto jest posuzovati podle toho, o jaký druh řízení správního v daném případě šlo. Řízení, jehož útraty byly st-lům uloženy, bylo řízením vyvlastňovacím podle zák. č. 30/1878 a bylo nejprve ukončeno cit. nálezem z 29. února 1916. Nál. tento byl pak pozměněn výnosem místodržitelství ze 3. září 1917, který se presentuje zcela zřejmě jako doplněk shora uvedeného vyvlastňovacího nál. z 29. února 1916; proto nutno jej pojímati rovněž jako nál. vyvlastňovací a řízení, na jehož základě byl vydán, jako řízení vyvlastňovací. Na tom nemění nic okolnost, že býv. místodržitelství dohadovalo se o vydání obou uvedených nálezů s úřady báňskými, jichž součinost při vydávání nálezů vyvlastňovacích zákonem předepsána není. Neboť nálezy ty byly vydány jako nálezy vyvlastňovací úřadem pro řízení vyvlastňovací příslušným, a nadbytečná dohoda úřadu vyvlastňovacího s úřady báňskými o obsahu dotčených nálezů nemůže jim povahu nálezů vyvlastňovacích odejmouti. Nálezy ty nebyly vzaty v odpor ani pokud jde o kompetenci úřadu, který je vydal, ani co do meritorního obsahu, na sporu byla již v řízení správním jediné otázka útrat. Okolnost, že jde o vyvlastňovací řízení tvoří však při řešení otázky útrat část skutkové podstaty. Od této nesporné skutkové podstaty musil nss vycházeti, aniž měl možnost zkoumati, zdali šlo skutečně o otázku práva vyvlastňovacího či snad o případ § 8 min. nař. z 2. ledna 1859 č. 25 ř. z., čili jinými slovy, zdali bylo vyvlastňovacího zákona užito správně či nesprávně. Z téhož důvodu neměl nss příčiny zkoumati, jaký jest obsah práva majitele dědičné štoly podle § 286 hor. zák. Vycházejíc z předpokladu, že šlo o řízení vyvlastňovací, slušelo otázku útrat posuzovati podle normy dané o útratách řízení vyvlastňovacího. Tato norma jest obsažena v § 44 cit. zák. vyvlastňovacího z roku 1878. Podle ní nese zásadně útraty řízení podnik železniční. Jediná výjimka z této zásady týká se útrat vzešlých následkem neodůvodněného zakročení některé strany — o tu však nejde. Nař. rozhodnutím byly útraty uloženy v rozporu s cit. ustanovením zák. majiteli hor a nikoli podniku železničnímu. Bylo proto rozhodnutí to zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6301. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 355-358.