NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 207.

Ke skutkové podstatě § 477 tr. z. není třeba, by bylo dokázáno, že věcí pocházejí z krádeže, stačí, je-li jejich původ nejistý, takže lze důvodně za to míti, že byly odcizeny.
(Rozh. ze dne 10. června 1920, Kr II 52/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako výjimečného soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 1919, pokud jím byl uznán vinným přestupkem podezřelých věcí dle § 477 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvod čís. 10 § 281 tr. ř. Namítá proti odsuzujícímu výroku pro přestupek dle § 477 tr. z., že zde není objektivní skutkové podstaty tohoto přestupku. Obžalovaný nemohl prý ani dle požadované ceny za obuv, ani dle osobnosti prodávajícího míti podezření, že jde o věci odcizené. Zaplatil za 10 párů dětských botek po delším smlouvání 250 K, peníz prý přiměřený, uváží-li se, že znalec ocenil botky na 300 K a poškozený sám na 400 K. Osoba prodávajícího mu nemohla býti podezřelou, poněvadž jej onen neznámý prodatel vyhledal již asi měsíc před tím, vydávaje se za obuvníka z P., činil dojem člověka solidního a nebyl právě proto nápadným, že obžalovaného neznal, poněvadž prý věci kradené se prodávají obyčejně osobním známým. Stížnost není odůvodněna. Ke skutkové podstatě § 477 tr. z. není třeba, by bylo dokázáno, že věci pocházejí z krádeže, stačí, je-li jejich původ nejistý, takže se dá důvodně míti za to, že byly odcizeny. Obžalovaný jako obuvník musil míti pochybnosti o poctivosti Z-ově, který mu nabízel za 300 K 10 párů bot, jež si cení poškozený na 40 až 80 K za pár, tedy přibližně na 600 K, a o nichž prohlásil znalec, že měly cenu 300 K daleko převyšující. Jako odborníku muselo býti obžalovanému podezřelé, že neznámý prodatel slevil mu v době velké poptávky po obuvi a nedostatečné nabídky beze všeho 50 K z požadované ceny a spokojil se s 250 K. Že by se tak stalo po dlouhém zdráhání, soud nezjišťuje a bylo by lhostejno; poctivý vyrobitel nebo nabyvatel nebyl by v žádném případě prodával svůj majetek tak hluboko pod cenu. Že by Z. činil dojem solidního živnostníka a nabízel obžalovanému obuv již před měsícem, soud nezjistil a také tyto okolnosti by jej neomlouvaly. Právě ta okolnost, že nabídka vycházela od muže jemu úplně neznámého a požadovaná cena byla nápadně nízká, mela obžalovaného nutiti ke zvýšené opatrnosti. Zjištěné okolnosti, zvláště osobnost neznámého prodávajícího a značné rozpjetí mezi placenou a skutečnou cenou poskytují dostatečný podklad, by bylo lze za to míti, že původ nabízeného zboží byl nejistý a že si toho obžalovaný musil býti vědom. Více se k naplnění skutkové podstaty dle § 477 tr. z. nežádá.

Citace:

Čís. 207. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 298-299.