NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8639 —
Č. 8639.

Živnostenské právo: K výkladu předpisů § 1, odst. 4. živn. řádu o prohlašování živností za řemeslné a § 146, odst. 4. živn. ř. o dozorčím zakročení vyššího úřadu živnostenského.
(Nález ze dne 27. června 1930 č. 7769.)
Prejudikatura: Boh. A 5887/26.
Věc: Berta H. ve F. (adv. Dr. Art. Wolf z Prahy) proti ministerstvu obchodu o zrušení živnostenského oprávnění. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-lka ohlásila podáním ze 16. prosince 1926 u magistrátu města F. výrobu svíček parafinových jako živnost svobodnou, pro případě živnost řemeslnou se žádostí o prominutí průkazu způsobilosti. — Výměrem magistrátu města F. z 23. března 1927 byl jí vydán živn. list na strojní výrobu parafinových svíček jako na živnost svobodnou. — Ke stížnosti Sdružení čsl. průmyslníků chemických v Praze zakročilo min. obch. z moci úřední na základě 4. odst. § 146 živn. řádu a zrušilo nař. rozhodnutím shora uvedený výměr magistrátu jako nezákonný, poněvadž výroba parafinových svíček jest činností, při níž jde o zručnosti, které vyžadují zvláštního vzdělání, kterážto činnost jest součástí řemeslné živnosti mydlářské a nemůže tedy takováto dílčí činnost z rámce řemeslné živnosti mydlářské býti vyňata a za svobodnou živnost prohlášena, neboť takovým způsobem stala by se ustanovení živn. řádu o řemeslných živnostech ilusorními.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost především vytýká, že nař. rozhodnutím bylo živn. oprávnění st-lky zrušeno a živnost st-lkou opovězená prohlášena za řemeslnou, aniž bylo provedeno řízení, předepsané §em 1 odst. 4 živn. řádu.
Podle tohoto ustanovení mohl min. obch. — nyní vláda (§§ 55 a 81 úst. listiny), vyslechna obch. komory, zřízené snad jednoty společenstevní a příslušná společenstva, ve shodě s min. vnitra cestou nařizovací prohlásiti za řemeslné také ještě jiné živnosti, ve příčině kterých jsou splněny podmínky odst. 2 a to tehdy, je-li zřízenými odborně společenstevními a odbornými učilišti zaručeno zachování a vývoj těchto živností jakožto řemeslných a nemůže-li označení těchto živností za řemeslné býti beze škody odloženo až do vyřízení zákonodárného. — Č. 8639 —
Z ustanovení toho jde, že má na mysli všeobecné opatření vydané cestou nařizovací na místě zákona, které se vztahuje na určitou živnost, jež v § 1 odst. 3 uvedena není. Tímto opatřením má býti doplněn, event. změněn výpočet živností v ustanovení tom uvedených (srov. min. nař. z 26. července 1907 č. 181 ř. z., týkající se změn a doplnění bodu 53 odst. 3. § 1 živn. ř., min. nař. z 26. března 1910 č. 63 ř. z., kterým hotovitelé napodobenin drahokamů tak zv. similiséři, a min. nař. z 12. prosince 1911 č. 266 ř. z., kterým fotografové portrétní prohlášeni za živnost řemeslnou podle § 1 odst. 4. živn. řádu).
V daném případě však takové všeobecné opatření vydáno nebylo, nýbrž jen konkrétní správní akt úřadu, kterým zrušeno živn. oprávnění st-lky a vysloveno, že činnost její provozovaná dle tohoto živn. listu (výroba paraf. svíček) jest součástí řemeslné živnosti mydlářské, jak uvedeno v § 1 odst. 3 bodu 50 živn. řádu. Nešlo tedy o řízení ve smyslu § 1 odst. 4 živn. řádu a námitka stížnosti, vytýkající v tomto směru vadnost řízení, není odůvodněna.
Odůvodněnou není pak ani další námitka dovozující ze souvislosti § 57 odst. 1 a § 146 odst. 4 živn. řádu, že zakročení vyššího úřadu z moci úřední může nastati jen za předpokladů § 57 živnost. řádu, tedy jen tenkráte, zjistí-li se nová okolnost, ze které vysvítá nedostatek zákonné náležitosti, že však ustanovení § 146 odst. 4 nelze použíti, má-li býti nedostatek zákonné náležitosti odvozen z téže skutkové podstaty, která byla stanovena již při vyhotovení živnost. listu, a že tedy vyšší úřad dle § 146 odst. 4 živn. řádu nemůže zasáhnouti zrušením živn. listu tehdy, pak-li zjistí, resp. sestrojí takový nedostatek zákonné náležitosti jen svým odlišným právním názorem.
V § 146 odst. 4 živn. řádu ukládá se vyššímu úřadu, aby zakročil z moci úřední, zví-li, že se nedostává nějaké zákonné náležitosti. V zákoně není opory pro názor, že by vyšší úřad mohl podle § 146 odst. 4 živn. řádu zrušiti živn. oprávnění pouze, jsou-li splněny podmínky, za kterých lze odníti živn. oprávnění podle § 57 živn. řádu. V § 146 odst. 4 živn. řádu jest zcela nezávisle na ustanovení § 57 upraven zvláštní institut dozorčího práva, jehož účelem jest, — jak vyslovil již nss v nál. Boh. A 5887/26 — zjednati nápravu tam, kde živnost, úřad nedopatřením, omylem nebo nesprávným použitím zákona způsobil nebo připustil stav, jenž jest v rozporu s kogentními materielními předpisy živn. práva, a má tedy podle tohoto předpisu nadřízený úřad zabrániti dalšímu provozování živnosti, které se příčí zmíněným normám. Není tudíž vyšší úřad postupující podle § 146 odst. 4 živn. řádu vázán na podmínky § 57 téhož zák. a může zrušiti živn. oprávnění ve všech případech, »kdy se nedostává nějaké zákonné náležitosti« bez ohledu na to, zda se přihodila či nepřihodila nějaká nová okolnost, z níž by nedostatek zákonné náležitosti mohl býti odvozen.
Jak z nař. rozhodnutí patrno, shledal žal. úřad onen nedostatek zákonné náležitosti ve smyslu § 146 odst. 4 živn. řádu v tom, že živn. úřad I. stolice, vydav živn. list na činnost, již označil jako živnost svobodnou, která však podle názoru žal. úřadu, jsouc součástí živnosti řemeslné, za svobodnou prohlášena býti nemůže, přivodil stav, který jest v rozporu s §em 1 odst. 3 bodem 50 živn. řádu. — Byl by tedy — Č. 8640 —
oprávněn, kdyby stanovisko jeho bylo správné, zakročiti z moci úřední ve smyslu § 146 odst. 4 živn. řádu. Žal. úřad stojí tedy na stanovisku, že výroba parafinových svíček jest činností, při níž jde o zručnosti, které vyžadují zvláštního vzdělání, kterážto činnost jest součástí řemeslné živnosti mydlářské, a nemůže býti takováto dílčí činnost z rámce řemeslné živnosti vyňata a za svobodnou prohlášena.
Stížnost popírá, že výroba parafinových svíček náleží mezi živnosti řemeslné, a zvláště, že jest součástí řemeslné živnosti mydlářské, poněvadž živnost mydlářská má zcela jiný obor působnosti, totiž výrobu mýdel a jen nepatrnou částí zabývá se mydlář řemeslně výrobou svíček voskových.
Na sporu jest tedy otázka, zda výroba parafinových svíček jest součástí řemeslné živnosti mydlářské.
Žal. úřad opřel svůj výrok v tom směru o dva důvody. Především o zákonnou definici řemeslné živnosti, jak ji podalo ustanovení odst. 2. § 1 živn. řádu, podle kterého za řemeslné živnosti jest považovati takové živnosti, při nichž jde o zručnosti, které vyžadují vzdělání v živnosti vyučením a delším zaměstnáním při ní. Tato okolnost sama o sobě nemohla by dostatečně odůvodniti uvedený výrok, poněvadž z dříve již cit. § 1 odst. 4 živn. řádu jde, že předpokládá i existenci svobodných živností, jichž výkon vyžaduje zvláštních odborných znalostí, a zákon udělil proto ministrovi obchodu oprávnění, aby takové živnosti mohl prohlásiti za řemeslné.
V druhé řadě vyslovil žal. úřad přímo, že činnost, o níž v daném případě jde, jest součástí řemeslné živnosti mydlářské, uvedené v § 1 odst. 3 bodu 50 živn. řádu. Než živn. řád v ustanovení právě citovaném uvádí jako živnost řemeslnou živnost mydlářskou, aniž blíže pojem, resp. rozsah živnosti té definuje, z čehož jde, že z označení živnosti tak, jak jest v § 1 odst. 3 bodu 50 uvedeno, napadený výrok vyvoditi nelze. Jakým způsobem a myšlénkovým postupem, nebo na jakém skutkovém základě a z jakých úvah žal. úřad k nař. výroku dospěl, v nař. rozhodnutí není uvedeno. Tento nedostatek odůvodnění zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 8639. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 846-848.