Čís. 7896.


K povolení prozatímního opatření podle § 379 ex. ř. nestačí pouhá možnost škodlivého jednání dlužníkova, nýbrž dlužno osvědčiti jeho pravděpodobnost. K osvědčení pravděpodobnosti nestačí o sobě nutnost vykonání rozsudku v cizině.

(Rozh. ze dne 22. března 1928, R I 192/28.)
Manželka domáhala se na manželi placení výživného a učinila návrh na dvojí prozatímní opatření, jednak placením výživného za sporu, jednak zákazem manželi, by nenakládal jednotlivými svými svršky, uloženými v tuzemsku u různých osob, a zákazem schovatelům těchto svršků, by je nevydali manželi. Toto druhé prozatímní opatření soud prvé stolice povolil, rekursní soud zamítl návrh na vydání prozatímního opatření. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
V žalobě, vznesené 6. února 1927 současně se žalobou o rozvod od stolu a lože, domáhá se stěžovatelka na svém manželu placení výživného 400 Kč měsíčně, a učinila návrh na dvojí prozatímní opatření. Opatření ta byla již prvním soudem správně od sebe rozlišena, neboť povolení každého z nich jest vázáno zákonem na jiné podmínky. Na prvním místě navrženým prozatímním opatřením mělo býti stěžovatelce za sporu o výživu přiřknuto prozatímní výživné 400 Kč měsíčně. Jest to tedy prozatímní opatření podle § 382 čís. 8 ex. ř., a povolení jeho jest vázáno na podmínky § 381 ex. ř. O tomto návrhu bylo rozhodnuto teprve po provedeném šetření, rozhodnutí nevešlo ještě v moc práva a nelze je nyní přezkoumávati. Ihned po podání návrhu bylo povoleno prvním soudem jenom druhé prozatímní opatření, a sice bylo ku zajištění nároku žalobkyně na výživu zakázáno žalovanému, by nenakládal jednotlivými svými svršky, uloženými v tuzemsku u různých osob, a schovatelům těchto svršků bylo zakázáno, by je vydali žalovanému. Tu jde o prozatímní opatření k zajištění peněžité pohledávky podle třetího odstavce § 379, čís. 2 a 3 ex. ř., povolení jeho jest vázáno na podmínky druhého odstavce § 379 ex. ř. Nehledíc k tomu, že podle § 389 ex. ř. musí již navrhovatelem býti udána výše pohledávky, jež má býti zajištěna, že tedy nemůže býti povoleno prozatímní opatření, jak stěžovatelka navrhla a první soud povolil, všeobecně k zajištění nároku na výživné, vyžaduje se v § 379 ex. ř., by byla osvědčena pravděpodobnost, že odpůrce bez povolení prozatímního opatření poškozením, zničením, zatajením neb zavlečením, zcizením neb jiným nakládáním předměty svého jmění, zvláště úmluvami s jinými osobami, zmaří neb značně stíží dobytí nároku. Nedostačuje pouhá možnost takového jednání dlužníkova, osvědčena musí býti pravděpodobnost. Ze srovnání doslovu § 379 ex. ř. s §§ 370 a 381 čís. 1 ex. ř. plyne dále, že k osvědčení pravděpodobnosti nestačí pouhá nutnost vykonání rozsudku v cizině. Stěžovatelka neodůvodnila ve svém návrhu nebezpečí, jež jí prý hrozí bez prozatímního opatření, ničím jiným, než že žalovaný bydlí v Holandsku, kde by také rozsudek musil býti vykonán. Pokud je v dovolacím rekursu odůvodňuje také ještě výroky žalovaného, že exekuce zmaří vystěhováním se do Anglie nebo do zámoří, nelze k tomuto novému odůvodnění přihlížeti, poněvadž jest nepřípustnou a mimo to i naprosto neosvědčenou novotou. Pro nedostatek osvědčení nebezpečí podle § 379 ex. ř. byl návrh na druhé prozatímní opatření rekursním soudem právem zamítnut, dovolací rekurs musil se minouti s úspěchem.
Citace:
č. 7896. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 483-484.