Dr. Edvard Beneš a pacifikace světa. Letošního roku, dne 28. května, slavil náš ministr zahraničních věcí dr. Edvard Beneš své 40. narozeniny. Při této příležitosti vydali jeho přátelé sborník statí s titulem: Dr. Edvard Beneš spoluzakladatel nové svobody a tvůrce zahraniční politiky československé. V tomto sborníku snažili se Benešovi přátelé zachytiti jeho politický vývoj a práci pro založení a upevnění československého státu. Velmi případně v úvodě sborníku vytýká Jaroslav Werstadt, že psáti o dru Benešovi znamená psáti vlastně dějiny československé otázky v rámci světového zápolení válečného i v rámci mírových jednaní pařížských, a po té psáti dějiny zahraniční politiky našeho obnoveného státu i jeho účasti na nové mezinárodní půdě Společnosti národů.
Hlavním dílem Benešovy politiky jest zabezpečení našeho obnoveného státu a proto věnuje pacifistickým snahám zvýšenou pozornost. Správně vystihl, že náš malý a geograficky nevýhodně položený stát může býti nejlépe zabezpečen účinnými garanciemi práva mezinárodního a tím omezením možnosti válečných konfliktů, jakož i odzbrojovací akci. Problém odzbrojení zaměstnává, jak známo, Společnost národů od počátku jejího života. Zástupci jednotlivých států ve Společnosti národů dobře pochopili, že k zabezpečení míru nemůže vésti pouhé odzbrojení, na které míří čl. 8. paktu o Společnosti národů, nebude-li postaráno o respektování mezinárodních závazků. Na tento moment neopomenul poukazovati ani dr. Beneš jako člen Rady Společnosti, který se ve čtvrtém zasedání činně účastnil stavby návrhu Smlouvy o vzájemné pomoci. Některé nedostatky tohoto návrhu vedly v posledním zasedání Společnosti národů k vypracování t. zv. protokolu pro smírné vyřizování mezinárodních sporů (Protocole pour le règlement pacificique des différends internationaux).
K pochopení Benešovy práce, vykonané ve prospěch pacifikacc světa a jmenovitě k zabezpečení malých států, mohou sloužiti protokoly Společnosti národů. Omezíme se tu na povšechnou charakteristiku ženevského protokolu o smírném vyřizování mezinárodních sporů, na jehož formulaci měl dr. Beneš mimořádnou a dojista úspěšnou účast. Protokol vzbudil pozornost světové veřejnosti svým velikým dosahem, který může míti na vývoj práva mezinárodního a mezinárodní politiky, stane-li se potřebnou ratifikací ostatních států součástí dnešního systému práva mezinárodního.
Ženevský protokol snaží se vyhověti živě cítěné potřebě mnohých států po zvýšení právních a morálních garancií mezinárodních závazků, kteréžto zvýšení garancií by bylo doplňkem odzbrojení, a zavádí do jisté míry obligatorní arbitráž, o kterou po světové válce usiloval sbor deseti právníků pověřený Radou Spol. národů vypracováním předběžného návrhu stanov stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti. Protokol má vhodná opatření k zabezpečení respektování soudních, pokud se týče rozhodčích nálezů. Usiluje o zabránění ofensivních válek a připouští války jen defensivní. Největší potíž působilo definování státu útočníka, jímž jest stát, jenž odepře podrobiti spor smírnému vyřízení, odmítne podrobiti se soudnímu nebo rozhodčímu nálezu, případně jednohlasnému doporučení Rady Společnosti nebo poruší provisorní opatření Rady k odklizení sporu směřující. Protokol zavazuje signatáře k účasti na mezinárodní konferenci pro omezení zbrojení, jež má se sejíti 15. června 1925 v Ženevě. Protokol nabude účinnosti teprve ratifikací (je třeba ratifikace nejméně většinou trvalých členů Rady a deseti jinými členy Společnosti), bude-li potřebná ratifikace protokolem ratifikačním konstatována a bude-li plán na odzbrojení zmíněnou konferencí přijat. Nebude-li však tento plán ve lhůtě, jež bude onou konferencí stanovena, proveden, pozbude protokol po konstatování té skutečnosti Radou své účinnosti.
Význam protokolu bude v tom spočívati, že signatární státy nebudou moci z vlastní iniciativy vésti mezi sebou nebo proti nesignatárnímu státu útočné války, pokud druhý stát bude ochoten splniti závazky přijaté jimi ženevským protokolem. Napadený stát smí se i dle protokolu brániti. Signatární stát může rovněž válčiti v dohodě s Radou nebo Shromážděním Společnosti národů ve smyslu ustanovení paktu a protokolu, totiž se státem útočícím.
Provedení protokolu ženevského bude vyžadovati mnoho úsilí a možno jej označiti za počátek positivní práce pro zabezpečení míru. Uskutečnění protokolu závisí namnoze od vědomí mezinárodní solidarity velkých států, které z důvodů t. zv. podstatných a životních zájmů obligatorní arbitráži mnoho nepřály. Přes to nelze práci v Ženevě právě vykonanou podceňovati a jest si jen přáti, aby práce, kterou dr. Beneš pro zabezpečení našeho státu na mezinárodním kolbišti koná, setkala se s úplným zdarem.
Dr. Bohumil Kučera.