NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12656.

Složil-li dlužník následkem soudní obstávky povolené věřiteli jeho věřitele podle § 379 čís. 3 ex. ř. dluh u soudu (tím způsobem, že z jeho vkladní knížky byla částka rovnající se dluhu vinkulována tak, že směla býti vydána jen se svolením soudu), při čemž prohlásil, že tuto částku skládá, aby se sprostil svého ručení i proti svému věřiteli i proti věřiteli svého věřitele, — šlo v poměru proti věřiteli věřitele o složení podle § 385 odstavec druhý a třetí ex. ř. a v poměru proti věřiteli o složení podle § 1425 obč. zák. Účinek podle § 1425 obč. zák. mohl nastati teprve, až zanikla obstávka jeho pohledávky. To se stalo již uplynutím doby, pro kterou prozatímní opatření bylo povoleno. Tím nabyl věřitel dlužníka práva na vydání obstavené částky a jeho pohledávka za dlužníkem uhasla, ovšem jen za předpokladu, že bude jemu nebo na jeho vrub částka ta vyplacena.
Dala-li si pak třetí osoba zabaviti a přikázati nárok dlužníkova věřitele na vydání vkladní knížky v příčině obstaveného vkladu, avšak napotom svolila bezvýhradně k tomu, aby vinkulace vkladní knížky byla soudem zrušena, pozbyla ona třetí osoba práv z příkazního usnesení. Byla-li pak částka složená u soudu dlužníku vydána k jeho volné disposici, obživla původní pohledávka proti dlužníku, tato však nebyla pro onu třetí osobu zabavena a jí přikázána, není proto její nárok proti dlužníku na zaplacení této pohledávky odůvodněn.
(Rozh. ze dne 1. června 1933, Rv I 2141/31.)
Žalobě Dr. Sch-a proti žalovanému Eduardu P-ovi o zaplacení 4239 Kč 90 h oba nižší soudy vyhověly.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání jest opodstatněno již z dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. Jest nesporno, že žalovaný následkem soudní obstávky, povolené Reinholdu S-ovi podle § 379 čís. 3 ex. ř. v příčině pohledávky 4239 Kč 90 h Rudolfa H-a za žalovaným z rozsudku okresního soudu ze dne 27. dubna 1927 složil k soudu 4239 Kč 90 h tím způsobem, že ze vkladu 20728 Kč 66 h žalovaného na vkladní knížce č. 44 banky K. byla vinkulována částka 4239 Kč 80 h v ten způsob, že směla býti vydána jen se svolením soudu. Ve svém podání žalovaný prohlásil, že tento peníz skládá, by se sprostil svého ručení i proti Rudolfu H-ovi i proti Reinholdu S-ovi. Toto složení k soudu mělo podle svého účelu různý účinek v poměru žalovaného jednak proti S-ovi, jednak proti H-ovi. V poměru proti prvému šlo o složení podle § 385 odst. druhý a třetí ex. ř., jím se žalovaný zbavil ručení za škodu, která by vznikla nezachováním soudní zápovědi. V poměru žalovaného k H-ovi jako věřiteli žalovaného, v jehož prospěch se složení též stalo, šlo o složení podle § 1425 obč. zák., jak je žalovaný ve svém podání také označil. Účinek podle § 1425 obč. zák. mohl ovšem pro H-a nastati teprve až zanikla obstávka jeho pohledávky a tím přestala funkce složené částky jako jistoty pro S-a podle § 385 odst. druhý a třetí. To se stalo již uplynutím doby, pro kterou prozatímní opatření bylo povoleno (srov. rozhodnutí č. 500 sb. n. s.), to jest do 1. listopadu 1928. Tím nabyl H. práva na vydání zapovězené částky 4239 Kč 90 h a jeho pohledávka za žalovaným uhasla, ovšem jen za předpokladu, že bude jemu nebo na jeho vrub částka ta vyplacena. Podle svého tvrzení v žalobě zabavil a dal si přikázati žalobce usnesením okresního soudu ze dne 5. října 1930 nárok H-ův na vydání vkladní knížky ústavu K. čís. 44 ve příčině zapovězeného vkladu 4239 Kč 90 h a mimo to jeho pohledávku proti Dr. H-ovi na vydání částky 4239 Kč 90 h. Tohoto nároku proti Dr. H-ovi se žaloba netýká. Zabavení nároku na vydání vkladní knížky ve příčině částky 4239 Kč 90 h nelze rozuměti jinak, než jako zabavení nároku na vydání řečené částky. Žalobce však svolil bezvýhradně k tomu, by vinkulace vkladní knížky byla soudem zrušena. Tím pozbyl žalobce práv z příkazního usnesení, neboť tím vskutku svolil k tomu, by částka k soudu složená byla žalovanému vydána k volné jeho disposici a bylo zrušeno omezení uložené žalovanému, že nesmí se zapovězenou částkou nakládati. Tím ovšem obživla původní pohledávka H-ova proti žalovanému z rozsudku shora řečeného, tato však nebyla pro žalobce zabavena a jemu přikázána, takže nárok žalobcův na zaplacení této pohledávky není odůvodněn. Nebylo proto třeba zabývati se otázkami, zda-li pohledávka H-ova zanikla složením k soudu, ani, zda-li zanikla súčtováním.

Citace:

Čís. 12656.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 738-740.