Žádost uhražovací.
Žádosť uhražovací.
Konkurs může býti zahájen též к návrhu věřitelů. Zahájení konkursu к naléhání věřitelů upravují §§ 63, 64, 198 konk. ř., jenž v platnosti byl zachován. § 64 předpokládá zvláště útěk neb skrývání se dlužníka; § 198 upravuje zahájení konkursu kupeckého následkem zastavení platů. Obyčejný případ vyhlášení konkursu k návrhu věřitelů obsahuje § 63 konk. ř.: »konk. ř., § 63« (o ostatních případech vyhlášení konkursu viz čl. »Konkurs«). Řízení, jež se zavede k takové žádosti, jest upraveno § 63 konk. ř. a záleží v následujícím: Nařídí se na krátkou dobu rok a uloží se dlužníkovi, by do té doby buď naléhající věřitele pojistil anebo při roku předložil seznam svého jmění a dluhů a prokázal možnosť uspokojení všech věřitelů. Nedostaví-li se dlužník ku stání, aneb neprokáže-li při něm, že buď věřitele, kteří žádali za vyhlášení konkursu, pro jich pohledávky pojistil aneb že jest s to, by všechny své věřitele uspokojil; vyhlásí se k naléhání navrhovatelů konkurs ihned bez ohledu na rekurs proti nařízení roku snad podaný. Rok tento dle panující praxe nelze odročiti ani s výslovným svolením věřitelů, kteří žádali za vyhlášení konkursu, Jeví-li se žádosť za vyhlášení konkursu již v době podání patrně neodůvodněnou, budiž ihned zamítnuta. Návrh věřitele za vyhlášení konkursu učiněn buď v žádosti. Tato žádosť sluje žádostí uhražovací: úpomínkou na § 3 starého konk. ř. z roku 1781, dle něhož bylo dlužníkovi naříditi, by buď žalující věřitele uhradil neb onen seznam předložil. Nesprávně mluví se dnes ještě o uhražovací žalobě a dovozují se z nesprávného tohoto označení nesprávné důsledky. Vůbec nepohybuje se praxe v intencích § 63 a postrádá v jednotlivostech při jeho užití určité zásady. V duchu konk. ř. spočívá a objasňuje se mnohým výrazem ustánovení, že soudové vyšetřují okolnosti rozhodné pro jich usnesení se o žádosti za konkurs, že samočinně zasahují, informujíce Žádosť uhražovací.
919
se o tom, jsou-li zde náležitosti vyhlášení konkursu čili nic, že řízení je inkvisiční, jak již konk. ř. z r. 1781 požadoval »vyšetření věci«. Nezáleží na tom, že soudové, podobně jako v řízení sporném, též v řízení uhražovacím zachovávají passivitu a že otázka, komu náleží břímě průvodní ohledně jednotlivých náležitostí a podmínek vyhlášení konkursu, zda naléhajícímu věřiteli či dlužníkovi, stojí při usnášení v popředí. Následkem toho jest, že se překládá těžiště do kontradiktorního jednání při roku a že se toho nedbá, že se k žádosti uhražovací nenařizuje pouze rok, nýbrž vydává též velmi závažný rozkaz. Jisté okolnosti buďte prokázány již v žádosti uhražovací a nelze ohledně nich vyčkati, zda a jaké námitky učiní dlužník tomu, kdo se dožaduje úhrady, při roku.
K zachovávání zásady projednávací soudy přispělo ještě to, že vynalézavá praxe advokátní užila žádosti uhražovací k účelům, pro které nebyla instituce tato určena. Ač účelem žádosti uhražovací jest zahájiti universální exekuci — konkurs, užívá se jí všeobecně jako prostředku následkem nátlaku jí způsobeného a v tom spočívajícího, že hrozí se vyhlášením konkursu a trestním vyšetřováním, nejdrastičtějším prostředkem placení vynucujícím, jenž účinností dle zkušenosti daleko předstihuje návrh, aby dlužník složil přísahu vyjevovací. Nelze zapříti, že ve většině případů žádostí uhražovacích ani zdaleka není úmyslem žadatelovým skutečné vyhlášení konkursu přivoditi, ježto si od tohoto neslibují uspokojení svého nároku ba ani jeho části.
V jednotlivostech sluší poznamenati:
1 Věřitel, který navrhuje vyhlášení konkursu, dokaž svoje pohledávání listinou plné víry zasluhující: okamžité vykázání pohledávky jest podmínkou oprávnění k návrhu; staň se již v žádosti, ke které buď připojena listina v prvopise neb v ověřeném opise. Tak též i praxe (jinak ovšem nález ze dne 9. srpna 1871 č. 15902 časop. »Ger. Halle« r. 1871 č. 99 str. 393). Nikterak není zapotřebí, by listina byla titulem exekučním. V tomto směru praxe kolísá. Dle rozh. nejv. s. ze dne 10. srpna 1880 č. 9340 časop. »Jur. Bl.« z r. 1880 č. 36 str. 437, ze dne 3. prosince 1882 č. 14162 sb. »Gl. U.« 9209, ze dne 10. listopadu 1875 č. 12219 časop. »Ger. Halle« z r. 1876 č. 47 str. 278, ze dne 8. listopadu 1871 č. 13459 časop. »Ger. Halle« z r. 1871 č. 98 s. 390 nepostačí předložení směnky, platebního rozkazu směnečného, jenž pravoplatným ještě není ani rozsudku, jenž pravomoci nenabyl; spíše žádá se předložení pravoplatného rozsudku, rozkazu platebního neb soudního smíru. Naproti tomu není dle rozh. nejv. s. ze dne 31. srpna 1880 č. 8076 sb. >G1. U.« č. 10152, ze dne 27. září 1870 č. 11640 sb. »Gl. U.« č. 3890 třeba průkazu nepopřené nebo pravoplatně přiznané pohledávky, stačí předložení směnečného rozkazu platebního byť i byly proti němu námitky podány. Za postačitelný prohlašuje se ověřený knihovní výtah z knih obchodních dle soudního potvrzení řádně vedených v rozh. nejv. s. ze dne 9. června 1874 č. 5720 sb. »Gl. U.« č. 5392, ze dne 11. května 1876 č. 5687 časop. »Ger. Halle« z r. 1877 č. 89 s. 439; jako nedostatečný v rozh. ze dne 29. července 1886 č. 8695 časop. »Jur. Bl.« z r. 1886 č. 39 s. 472. Není zapotřebí, by byla pohledávka již splatnou (opačně rozh. nejv. s. ze dne 17. února 1857 č. 1433 sb. »Gl. U.« č. 299).
2 Věřitel, jenž navrhuje vyhlášení konkursu, vykaž nejen své pohledávání, nýbrž též dostatečně osvědč, že je dlužník exekucemi stihán. Žádosť uhražovací.
Tím má býti prokázáno víceronásobné zadlužení a insolvence dlužníkova a dokázáno ohrožení žadatele, spočívající v žádaném uspokojení jiných věřitelů. I tento průkaz budiž podán ihned se žádosti uhražovací a nepostačí vyhraditi toto osvědčení roku. Judikatura kolísá. V rozh. nejv. s. ze dne 18. března 1873 č. 2527 časop. »Ger. Halle« z r. 1873 č. 45 s. 206 a ze dne 24. února 1880 č. 2154 sb. »Gl. U.« č. 7873 žádá se, by hned v žádosti bylo prokázáno, že je dlužník stíhán exekucemi. Rozh. nejv. s. ze dne 25. července 1878 č. 8452 sb. »Gl. U.« č. 7093 žádá výslovně osvědčení již vykonaných exekucí. Rozh. nejv. s. ze dne 14. září 1870 č. 10354 časop. »Ger. Halle« z r. 1870 č. 74, ze dne 22. února 1871 č. 1809 časop. »Ger. Halle« z r. 1871 č. 27 s. 107, ze dne 22. června 1870 č. 7220 sb. »Gl. U.« č. 3819, plenární roz. ze dne 7. září 1871 č. 9780 časop. »Ger. Halle« z r. 1871 č. 92 s. 365, ze dne 20. října 1874 č. 11114 časop. »Ger. Zeit.« z r. 1874 č. 89, ze dne 23. července 1879 č. 1190 »Ger. Zeit.« s r. 1879 č. 74, ze dne 10. března 1891 č. 2710 časop. »Ger. Halle« z r. 1891 č. 23 s. 186 a četná jiná uznala naproti tomu, že žádosť uhražovací, průkazu tohoto postrádající, nemá býti ihned zamítnuta, rozhodnutí o otázce, zda jest dlužník stíhán exekuci, budiž vyhrazeno usnesení, jež stane se dle výsledků roku, kdežto ostatní rozhodnutí naléhají aspoň na uvedení této okolnosti v žádosti (roz. ze dne 16. listopadu 1871 č. 13508 časop. »Ger. Halle« z r. 1870 č. 96 s. 381 a j. v.), roz. ze dne 14. září 1870 č. 10354 (u Winterspergra) upouští dokonce úplné od průkazu se strany věřitele. Při zmíněném průkazu nepřihlíží se k exekucím zjišťovacím (roz. nejv. s. ze dne 23. února 1870 č. 1800 časop. »Gl. U.« č. 3722, ze dne 12. dubna 1871 č. 4410 časop. »Ger. Zeit.« z r. 1871 č. 49, ze dne 17. ledna 1872 č. 350 časop. »Ger. Halle« z r. 1872 č. 15, ze dne 13. dubna 1875 č. 3745 časop. »Ger. Halle« z r. 1875 č. 46 a j.), naproti tomu přihlíženo buď k exekucím, jež se datují z doby dřívější, třeba víceleté (roz. nejv. s. ze dne 24. září 1879 č. 10529 sb. »Gl. U.« č. 8672 a ze dne 18. února 1890 č. 1814 časop. »Jur. Bl.« z r. 1890 č. 14 s. 169); též hleděno buď k exekucím imobilárním (roz. nejv. s. ze dne 2. prosince 1879 časop. »Ger. Zeit.« z r. 1880 č. 73). Dostačí vedení exekuce dvěma různými věřiteli; jedním může býti žadatel za uhražení sám (roz. nejv. s. ze dne 5. dubna 1877 č. 3602 časop. »Ger. Halle« z r. 1878 č. 9 s. 46 a ze dne 10. března 1891 č. 2710 »Ger. Halle« z r. 1891 č. 23 s. 186 a v.). Soudní vysvědčení o tom, že je dlužník stíhán exekucemi nesmí býti vydávána (roz. nejv. s. ze dne 13. ledna 1874 sb. »G1. U.« 5222).
3 Jeví-li se žádosť za vyhlášení konkursu již v čas podání žádosti patrné neodůvodněnou, neb chybí-li osvědčení pohledávky neb okolnosti, že je dlužník exekucemi stihán, budiž žádosť ihned zamítnuta. Osvědčení v odst. 1 a 2 zmíněná jsou jen důkazy prima facie a je dlužníkovi vyhrazeno, by prokázal při stání, že pohledávka žadatelova neexistuje aneb zanikla aneb že neexistují tvrzená práva exekuční jiných věřitelů, jen staň se tak rovněž spůsobem likvidním a hodnověrným odpovídajícím průkazům žádosti uhražovací.
4 Nemůže-li dlužník takovouto obranou odvrátiti žádosť za vyhlášení konkursu, má alternativu § 36 konk. ř. Prokáže-li dlužník při stání, že naléhajícího věřitele zajistil, posoudí soud, zda zajištění je dostatečným, když to věřitel popírá (roz. nejv. s. ze dne 26. června 1893 č. 7088 Zádosť uhražovací.
921
časop. »Ger. Halle« z r. 1893 čís. 41 s. 350, ze dne 3. srpna 1887 č. 8840 sb »G1. U.« 11691 (důkaz dodatečného zaplacení) ze dne 7. května 1873 č. 4424 časop. »Ger. Halle« z r. 1873 č. 51, s. 230. (Prokázal-li směnečný příjemce, že může uspokojiti všechny své věřitele, nelze vyhlásiti konkurs na spolupříjemce téže směnky, byť i tento průkaz nepodal). Předloží-li dlužník seznam svých aktiv a passiv (status bonorum, status activus et passivus) a hledí-li na jeho základě prokázati možnosť uspokojení všech věřitelů, jest opět povinností soudu, jenž po případě přibeře znalce, prozkoumati majetkový stav dlužníkův.
5 Shledá-li se již při usnášení se o návrhu na vyhlášení konkursu, že jest zde jen jediný osobní věřitel, aneb že jmění jest tak nepatrným, že sotva z něho lze uhraditi náklady řízení konkursního, nelze vyhlásiti konkurs (§ 66 konk. ř.). Pluralita věřitelů je pojmovou náležitosti vyhlášení konkursu (roz. nejv. s. ze dne 10. listopadu 1857 čís. 11254 sb. »Gl. U.« čís. 462, ze dne 16. listopadu 1870 čís. 13508 sb. »Gl. U.« č. 3951). Dochází-li soud velmi značný počet návrhů na vyhlášení konkursu jest zvláště nutným, má-li se zabrániti bezúčelným konkursům, by usnášení se předcházela šetření a pátrání (zájemními a odhadními protokoly, výtahy tabulárními) o tom, zda dlužník má jmění, jež by aspoň stačilo ke krytí nákladů řízení konkursního. Jen nemá býti tím věc příliš protahována, jak tomu často bývá. Byla-li exekuce vedena bezvýsledné, ježto tu není jmění exekuce schopného, nevyhlásí se konkurs (roz. nejv. s. ze dne 28. července 1869 č. 8348 sb. »Gl. U.« č. 3475 ze dne 24. října 1876 sb. »Gl. U.« č. 6265). Za to přetížení majetku dlužníkova právy zástavními není v sobě ještě důvodem, by žádosť za vyhlášení konkursu byla zamítnuta (roz. nejv. s. ze dne 6 dubna 1893, č. 3994 sb. »Ger. Halle z r. 1893, č. 28 s. 244; §§ 29, 31 a 38 konk. ř.; naproti tomu roz. ze dne 16. června 1869 č. 6710 sb.: »Gl. U.« č. 3444. Též zde je to soud, jenž dle zásad řízení nesporného koná šetření a jenž nemá podklady žadatelem za úhradu snad poskytnuté, na př. o jmění, jež není označeno v zájemném protokolu, prostě odmítati, pokud se o bezvýznamnosti jich nepřesvědčil (roz. nejv. s. ze dne 5. září 1883 č. 10492 sb. »Gl. U.« 9550, ze dne 19. srpna 1875 č. 9007 časop. »Ger. Zeit.« č. 95 z r. 1875). Význačným jest pro panující pojímání řízení uhražovacího, že musil soud nejvyšší tak často rozhodnouti, že žadatel za úhradu nemusí dokazovati, že dlužník má jmění dostatečné ke krytí nákladů řízení konkursního (roz. ze dne 7. října 1869 č. 11361, sb. »Gl. U.« č. 3531, ze dne 23. března 1870 č. 3220 sb. »Gl. U.« 3761, ze dne 14. září 1870 č. 10354 sb. »Gl. U.« č. 3876, ze dne 7. března 1882 č. 2561 sb. »Gl. U.« č. 8914 a j. v. ). Sporná jest otázka nákladů řízení konkursního. Tolik jest dnes jisto, že to odporuje povaze konkursu a smyslu platného konk. ř., činí-li se vyhlášení konkursu závislým na jistotě, již pro náklady má věřitel složití (záloha, kauce) (plen. roz. nejv. s. ze dne 27. června 1871 čís. 7873 časop. »Jur. Bl.« čís. 71, roz. ze dne 14. února 1872 č. 1427 časop. »Ger. Halle« z r. 1873 č. 48 s. 207, ze dne 18. října 1870 č. 12494 sb. »Gl. U.« č. 3910 a j. v.; naproti tomu ovšem roz. ze dne 23. března 1886 č. 2813 časop. »Ger. Halle« z r. 1887 č. 48 s. 409). Otázka však, zda žadatel za úhradu nésti musí náklady řízení konkursního (náklady inserování ediktu, správce podstaty atd.), když konkurs již vyhlášený zruší se následkem vznesených prosředků Žádosť uhražovací.
opravných, aneb když některá z okolností v § 66 naznačených vyjde na jevo teprve průběhem konkursu (§ 154 konk. ř.) různě se řeší v nekonečné řadě rozhodnutí. Četné nálezy rozhodují, že věřitel není povinen náklady tyto nésti, ježto jeho žádosť byla v zájmu veškerých věřitelů, tak na př. roz. ze dne 17. ledna 1882 č. 537 časop. »Ger. Halle« z r. 1882 č. 21 s. 111, ze dne 23. října 1883 č. 12302 sb. »G1. U.« č. 9614, ze dne 2. listopadu 1883 č. 9924 sb. »Gl. U.« č. 9631, ze dne 13. června 1884 č. 5743 sb. >G1. U.« č. 11926, ze dne 3. března 1885 č. 2389 sb. >G1. U.« č. 10452, ze dne 26. května 1886 č. 6204 sb. »Gl. U.« č. 11052 a j. v.
Rovněž četná rozhodnutí vyslovila, že musí věřitel nésti důsledky svého neoprávněného jednání, že měl se informovati, je-li tu jmění; kde není žádné podstaty, tam nejsou žádné dluhy podstaty, věřitel vyvolal soudní jednání a útraty způsobil; on musí nésti náklady, když bezvýsledně žádal za řízení konkursní aneb toto bylo přerušeno, tak na př. rozh. nej v. s. ze dne 21. dubna 1880, č. 4491 časop. »Ger. Halle« z r. 1880 č. 55, s. 266, ze dne 24. srpna 1886 č. 9954 časop. »Ger. Halle« z r. 1887 č. 30 s. 259, ze dne 2. června 1880 č. 6473 sb. Gl. U.« č. 8001 a j. v. Zvláště jednalo se často o otázku, zda žadatel za úhradu nahraditi má náklady spojené s inserováním ediktu. K této otázce bylo převážně přesvědčováno (rozh. nejv. s. ze dne 6. května 1882 č. 4828 časop. »Ger. Halle« z r. 1882 č. 79, s. 441, ze dne 21. dubna 1880 č. 4491, sb. »Gl. U.« č. 7949 a j. proti tomu rozh. nejv. s. ze dne 18. října 1871 č. 12895 časop. »Ger. Halle« z r. 1871 č. 96 s. 386). Odepsání těchto nákladů edikčních následkem nedobytnosti dle výn. min. spr. ze dne 22. června 1869 č. 7614 bylo prohlášeno v takovém případě většinou za nepřípustné. Též byla předmětem četných rozhodnutí otázka, kdo jest povinen nésti náklady případných kontradiktorních jednání o žádosti uhražovací, zda hraditi má věřitel dlužníkovi náklady, když žádosť jeho byla zamítnuta, neb dlužník věřiteli, když žádosti bylo vyhověno, zda tedy platí též zde § 24 zák. z 16. května 1874 č. 69 ř. z. Záporně odpovídá k otázce této rozh. nejv. s. ze dne 17. ledna 1882 č. 537 sb. »Gl. U.« č. 8839, ze dne 27. června 1883 č. 7578 sb. »Gl. U.« č. 9498, ze dne 10. listopadu 1885 č. 13011 sb. »Gl. U.« č. 10784, ze dne 14. června 1892 č. 6732 časop. »Jur. Bl.« z r. 1892 č. 51 s. 614 a j.; přisvědčuje se k otázce té v rozh. nejv. s. ze dne 23. března 1887 č. 3183 sb. »Gl. U« č. 11515, ze dne 29. února 1888 č. 2203 časop. »Jur. Bl.« z r. 1888 č. 36 s. 433 a v. Prvnější dovolávají se toho, že se zde jedná o řízení nesporné (§ 257 konk. ř.), o kterém neplatí § 24 cit. z. ; tato spatřují v žádosti uhražovací vedení specielní exekuce a okolnosť, že dlužník je povinen náklady nésti, jest prý jen důsledkem exekučního titulu. Jest v povaze zmíněného řízení inkvisičního, že není povinen žadatel za úhradu nésti náklady vyhlášení konkursu. Důležitou výjimku z vylíčených zásad stanoví však § 2 zák. ze dne 16. března 1884 č. 35 ř. z.: Osvědčí-li věřitel, jenž navrhuje vyhlášení konkursu na jmění svého dlužníka, že je tu nárok odpůrčí, budiž konkurs i tehdá vyhlášen, zjeví-li se při usnášení se o návrhu na vyhlášení konkursu, že jen jediný osobní věřitel tu jest, neb že jmění jest příliš nepatrným by krylo náklady řízení konkursního. V takovém případě lze učiniti závislým vyhlášení konkursu na složení kauce pro náklady řízení konkursního, již má určiti soudce. Rozh. Žalář.
923
nejv. s. ze dne 17. března 1885 č. 3125 sb. »Gl. U.« č. 10483 a ze dne 30. března 1887 č. 3465 sb. »GL U.« č. 1124.
6 Príslušnosť. Viz čl. Konkurs. Ve příčině příslušnosti konejte soudové šetření (rozh. nejv. s. ze dne 16. června 1886 č. 6957 časop. »Ger. Halle« z r. 1886 č. 45 s. 396). Též proti dlužníkovi neznámého pobytu lze vydati rozkaz uhražovací, který se doručí zřízenému opatrovníku (rozh. nejv. s. ze dne 10. října 1877 č. 75311 časop. »Jur. Bl.« z r. 1877 č. 43 s. 548). Konkursní věřitel není legitimován k rekursu proti zrušení konkursu vyhlášeného k naléhání jiného věřitele (rozh. nejv. s. ze dne 14. října 1879 sb. »G1. U « č. 7607). Žádost uhražovací kolkuje se jako ostatní podání soudní. Viz čl. Poplatky soudní.
Žádosť za milosť viz Udělení milosti.