Č. 3603.

Živnostenské právo: Řízení je stíženo podstatnou vadou, odepřel-li úřad žádanou koncesi pro zpravodajskou kancelář se stanovištěm v jedné části Velké Prahy pro nedostatek místní potřeby, nekonav jiného šetření než slyšením místní úřadovny v oné části Velké Prahy o místní potřebě v této části.
(Nález ze dne 12. května 1924 č. 8310).
Věc: H. L. na Král. Vinohradech (adv. Dr. Jos. Eckstein z Prahy) proti ministerstvu obchodu o koncesi k provozováni telefonické a telegrafické zpravodajské kanceláře.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl potvrzen výnos zsp-é v Praze z 13. září 1922, kterým byla st-li odepřena koncese pro telefonickou a telegrafickou zpravodajskou kancelář, omezenou na sdělování cizozemských kursů se stanovištěm v Praze, K. Vinohradech, J-ova tř. č. —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Žal. úřad právě tak, jako nižší instance, odepřel st-li žádanou koncesi pro nedostatek místní potřeby. Posouditi otázku místní potřeby náleží úřadům správním, avšak výrok jejich v této příčině může se jeviti toliko jako závěr z určitých okolností ve správním řízeni zjištěných neb úřadu vzhledem k oboru ieho správní činnosti známých. Jde tedy o to, zda v daném případě měl žal. úřad pro svůj úsudek o místní potřebě dostatečný podklad ve výsledku provedeného šetření, nebo ve svých úředních znalostech rozhodných poměrů.
Ze správních spisů je zřejmo, že před vydáním nař. rozhodnutí úřady správní nekonaly jiného šetření, nežli že si vyžádaly vyjádření místní úřadovny hlav. města Prahy na K. Vinohradech, jež, přihlížejíc k místní potřebě na K. Vinohradech, nedoporučila, aby se žádosti st-lově vyhovělo. Než podnik st-lův, jak vysvítá z rekursu, podaného do rozhodnutí I. instance, není určen pro místní potřebu na K. Vinohradech, nýbrž pro potřebu peněžních ústavů a podniků ve Velké Praze a na jiných pro peněžnictví význačných místech. Není-li však směrodatnou při rozhodování o žádané koncesi místní potřeba na K. Vinohradech, pak neměl žal. úřad ve výsledku provedeného šetření pro posouzení místní potřeby vůbec žádného podkladu.
Nss není také názoru, že by se znalost místní potřeby dala v tomto případě u úřadů, jež rozhodovaly, jako notorická předpokládati. Podnik má sloužiti podle svého účelu především potřebám peněžních ústavů, na něž se působnost žal. úřadu nevztahuje, tak že tento z vlastních zkušeností potřeby jejich spolehlivě posouditi nemůže. To dosvědčuje i výnos ze 7. března 1902 č. 12600 ai 1900, který vydalo min. obchodu ve shodě s min. vnitra jako interní pokyn k prov. min. nař. ze 7. března 1902 č. 53 ř. z., a v němž politickým zem. úřadým uložilo, aby, rozhodujíce o žádostech za udělení koncese ve smyslu tohoto nařízení, co do otázky, je-li potřeba takového podniku, vyslechly obchodní a živnostenskou komoru, a jde-li o agentury určené pro bursovní ruch, též správy burs. Vzhledem k uvedeným okolnostem bylo třeba před vydáním nař. rozhodnutí provésti nutná šetření o otázce místních poměrů, zejména také o místní potřebě.
Nestalo-li se to, pak nemá úsudek úřadu o místní potřebě opory a bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3603. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1270-1271.