Čís. 1426.

Svolení obžalovaného (§ 263 tr. ř.), by projednáváno bylo o činu těžším, nežli jest čin zažalovaný, dlužno spatřovati i v tom, že pustil se, byv poučen, do projednávání o něm.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1923, Kr II 490/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Brně ze dne 16. května 1922, pokud jím stěžovatelka uznána byla vinnou zločinem předražování dle §u 7 (4) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Zmatek dle §u 281 čís. 3 tr. ř. shledává obžalovaná v porušení předpisu §u 221 tr. ř., jelikož byla návrhem veřejného obžalobce, při hlavním přelíčení teprve obžalobu na předražování cukru rozšířivšího, překvapena a nebyla jí poskytnuta zákonitá lhůta přípravná, předepsaná §em 221 tr. ř. Než v tomto případě šlo o postup dle §u 263 tr. ř., kde již dle zákona možno jednati o návrhu obžalobcově na stíhání ihned, tedy bez přípravné lhůty §u 221 tr. ř. a to i tehdy, když jde o čin vůči skutku původně zažalovaného těžší, pakliže obžalovaná v případě tom k projednání svolila. Že k tomu není třeba výslovného svolení obžalované a že stačí i svolení konkludentním chováním se obžalované vyplývá zřejmě v druhém odstavci §u 263 tr. ř., jenž odchylný postup podle tohoto odstavce činí závislým na tom, že obžalovaná přivolení k bezprodlenému projednání odepře. V tomto případě byla obžalovaná, byť i nemající obhájce, dle záznamu v protokolu o hlavním přelíčení o svém právu dle §u 263 tr. ř. poučena, ke kterémužto poučení vůbec žádného prohlášení neučinila. Avšak obžalovaná, neodepřevši své přivolení, i o rozšířené obžalobě se zodpovídala a usvědčující udání svědků průvodních vyvracela. V tom spatřovati jest chování, jež jiného výkladu nepřipouští, než že k bezodkladnému jednání o rozšířené obžalobě svoluje, jakž i soud lichevní ve své zprávě potvrzuje, že hlavní přelíčení dle chování se obžalované provedeno bylo v předpokladu a pod tím dojmem, že obžalovaná a provedením souhlasí. Jest proto zmateční stížnost i s hlediska §u 281 č. 8 tr. ř., který by vlastně — pro porušení předpisu §u 263 tr. ř. — jedině přišel v úvahu, zřejmě bezdůvodná a bylo zmateční stížnost zavrhnouti.

Citace:

č. 1426. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 605-606.