Č. 10059.

Policejní právo trestní: * Potrestání pro přestupek podle čl. 3 odst. 2 zák. č. 125/27 není vyloučeno tím, že jde o skutkovou podstatu, která zakládá skutkovou podstatu trestního činu stihatelného soudem.
(Nález ze dne 10. října 1932 č. 10905/30.)
Prejudikatura: Boh. A 9903/32.
Věc: Václav K. ve S. proti zemskému úřadu v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v P z 11. listopadu 1929 byl st-1 uznán vinným přestupkem 2. odst. čl. 3 zák. č. 125/27, jehož se dopustil tím, že dne 11 března 1929 v hostinci Františka V. v P. vyvolal při taneční zábavě rvačku, čímž porušen a ohrožen byl pořádek, klid a bezpečnost a dobrý mrav a vzbuzeno bylo veřejné pohoršení; a st-1 byl odsouzen k pětidennímu vězení. — Odvolání proti tomu podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí, poukazujíc na ustanovení 1. odst. čl. 6 zák. č. 125/27, namítá, že správní úřady, trestajíce st-le, vybočily z mezí příslušnosti zákonem jim přikázané, neboť na st-le bylo pro týž čin učiněno trestní oznámení okr. soudu v P., který ho na základě provedeného řízení pro nedostatek náležitostí skutkové podstaty přestupku podle § 468 tr. zák. osvobodil. Kdyby byla dána možnost rozhodovati o trestním činu, o který jde, úřadům správním i soudům, mohlo by dojiti k dvojímu odsouzení, což by však odporovalo všeobecným zásadám o konsumci trestní pravomoci státní. Tato duplicita vedla by podle názoru stížnosti často k vydání nálezů si odporujících.
Nss shledal tuto stížnost neodůvodněnou.
Nálezem okr. úřadu v P., který byl nař. rozhodnutím potvrzen, byl st-1 odsouzen pro přestupek 2. odst. čl. 3 zák. č. 125/27, jehož skutková podstata záleží v nepřístojném jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav neb slušnost, nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení. K stíhání tohoto přestupku jsou — jak se v cit. normě výslovně uvádí — povolány politické úřady »bez újmy soudního stíhání«. Z toho plyne, že úřady, trestajíce st-le za přestupek 2. odst. čl. 3 zák. č. 125/27, nevybočily z rámce trestní pravomoci zákonem jim přikázané a neprohřešily se tedy proti ustanovení 1. odst. čl. 6 téhož zák., podle něhož jsou příslušný vykonávati trestní pravomoc , pokud nenáleží soudům neb jiným úřadům, neboť uložily st-li trest za nepřístojné chování, jehož stíhání jest přikázáno do jejich pravomoci cit. normou právní, a to výslovně »bez újmy soudního stíhánk, tedy bez zřetele na to, zdali snad nepřístojné chování to zakládá i skutkovou podstatu trestného činu, jehož stíhání jest vyhraženo trestním soudům. Z toho, co bylo uvedeno, jest zřejmo, že pro otázku příslušnosti politických úřadů k potrestání st-le za nepřístojné chování jest bez právního významu tvrzení stížnosti, že bylo na st-le pro totéž jednání učiněno trestní oznámení okr. soudu v P. pro přestupek trest. zák. a jaký byl výsledek trest. řízení provedeného tímto soudem.

Citace:

č. 10059. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 368-369.