Č. 450.


Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): * Strana, jež v námitkách proti hodnotě vyměřovacím úřadem předpokládané obmezila se toliko na potírání právního stanoviska, jež vedlo úřad ke stanovení hodnoty, není uchráněna následků prekluse dle § 18, odst. 4 česk. ř. dávk., když právní stanovisko vyměřovacího úřadu se ukáže býti správným.
(Nález ze dne 12. června 1920 č. 5292.)
Prejudikatura: srovn. nález č. 63.
Věc: Firma Die deutsche Grund- und Heimstättengesellschaft m. b. H. v Litoměřicích proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Firma Die deutsche Grund- und Heimstättengesellschaft m. b. H. v Litoměřicích nabyla příklepem okresního soudu v Podbořanech ze dne 19. srpna 1913 čís. E 193/13—32 nemovitostí vl. čís. 75, 671, 673, 677, 681, 279 a 1353 ve Vroutku za 64 000 K a převzala při tom bez započtení na nejvyšší podání mešní nadaci Rocha Wilda ročním penízem 53 zl. konvenční mince. Část těchto nemovitostí byla postupem času odprodána — prodejní cena činila celkem 27 897 K 06 h — zbytek jich, totiž nemovitosti vl. čís. 75, 671, 673, 681 a 2432 ve Vroutku byl s úrodou a zásobami zcizen trhovou smlouvou ze dne 31. července 1917 Gustavu Wankovi za 55 600 K. Kupitel zavázal se v odst. III. trhové smlouvy, že beze srážky s kupní ceny bude plniti mešní nadaci Rocha Wilda ročním penízem 53 zl. konv. mince, jejíž kapitalisovaná cena byla smluvními stranami udána na 2 000 K.
V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti byla nabývací cena nemovitostí prodaných Gustavu Wankovi uvedena od firmy Die deutsche Grund- und Heimstättengesellschaft m. b. H. penízem 36 103 K. K této nabývací ceně došel zcizitel tím způsobem, že od nejvyššího podání za nemovitosti nabyté příklepem v roce 1913 v částce 64 000 K, k němuž připočetl kapitalisovanou cenu mešní nadace Rocha Wilda 2 000 K, odpočetí kupní ceny za díl těchto nemovitostí, stržené před prodejem dojednaným s Gustavem Wankou penízem 27 897 K.
Při vyměření dávky byla za základ vyměření vzata dle § 18 dávkového řádu nabývací hodnota, jež vyměřovacím úřadem byla ke dni 19. srpna 1913 předpokládána penízem 30 000 K. Proti rozhodnutí druhé stolice, jež platební rozkaz potvrdilo, obrací se stížnost prodavatelčina.
Nejvyšší správní soud uvážil o ní toto:
Zřetelem na námitky stěžovatelčiny jest obírati se dvojí otázkou: zda ve sporném případě jest při vyměřování dávky vycházeti od obecné hodnoty prodaných realit ke dni 19. srpna 1913 a zda stanovení obecné hodnoty jejich k tomuto dni penízem 30 000 K stalo se v souhlasu s předpisem § 18 čes. dávkového řádu.
Na obě otázky jest dáti odpověď kladnou.
Ustanovení první věty druhého odstavce § 8 čes. dávk. řádu, že za nabývací cenu, bylo-li nemovitosti nabyto nucenou dražbou, platí docílené nejvyšší podání, má na mysli případy, když byly získány nemovitosti jako celek a pak jako celek zcizeny, neboť vyšetření nabývací ceny při částečném zcizení souboru nemovitostí v celku nabytých normuje specielní ustanovení § 11 čes. dávk. řádu. Odstavec čtvrtý této normy předpisuje, že při nestejnoměrné povaze částí komplexu nemovitostí jednotně nabytého má býti nabývací cena zcizených částí vyšetřena zjištěním jejich obecné hodnoty v době nabytí. Motivem tohoto ustanovení jest úvaha, že při různé povaze nemovitostí nabytých v celku nelze nabývací cenu jednotlivých částí určovati algebraickým počtem podle poměru plošné výměry částí k plošné výměře celkového komplexu, jak to předpisuje prvý a druhý odstavec § 11 čes. dávk. řádu pro nemovitosti stejné jakosti, a jest toto ustanovení v souhlasu se zásadou vyslovenou v §§ 8 a 9 čes. dávk. řádu, že totiž za základ výpočtu přírostu hodnoty jest vzíti obecnou hodnotu v době nabytí a zcizení, nelze-li někdejší nabývací cenu neb zcizovací cenu bezpečně zjistiti.
Jest dle spisů nesporno, že stěžovatelka nabyla nemovitostí prodaných Gustavu Wankovi spolu s jinými realitami jako celku v exekuční dražbě příklepem. Koupeny byly jako jediný komplex nemovitostí nejrůznější jakosti: mlýn, koryto mlýnského potoka, zahrada, role, luka. pastviny i lesy. Poněvadž tyto reality nestejné kvality nebyly zcizeny v celku, nýbrž po částech různými právními jednáními, má při zjišťování nabývací ceny zcizených částí plný průchod ustanovení § 11, odst. 4 čes. dávk. řádu a jest naříkané rozhodnutí v souhlasu se zákonem, když za základ výpočtu přírostu hodnoty nemovitostí prodaných Gustavu Wankovi nebere nabývací cenu 36 103 K, jak ji stěžovatelka uvedla ve svém přiznání, nýbrž obecnou hodnotu jejich v době nabytí.
Naříkané rozhodnutí, pokud jde o výši této obecné hodnoty, stojí na stanovisku, že byla pravoplatně stanovena penízem 30 000 K následkem prekluse ve smyslu § 18, odst. 4 čes. dávk. řádu. I toto stanovisko jeho odpovídá zákonu.
Český dávkový řád ustanovuje v § 18, odst. 3, že hodnota zcizené nemovitosti má se vyšetřiti, pokud se nedocílí smírné dohody, soudním odhadem, podá-li strana ve lhůtě náležitě vyměřené »námitky« proti hodnotě úřadem předpokládané, když byl úřad straně dříve oznámil, jaké ocenění by bylo dle jeho mínění přiměřeným. Ze znění zákona, jenž straně ukládá za povinnost, aby proti ocenění úřadu, proti hodnotě úřadem předpokládané podala svoje námitky, jakož i z postupu, jejž předepsal zákon pro vyhledávání hodnoty v § 18, vysvítá především, že strana neuchrání se prekluse, jak ji na mysli má odstavec čtvrtý § 18 čes. dávk. řádu, když se ve svých »námitkách« obmezí na pouhý projev nesouhlasu s hodnotou úřadem předpokládanou. Stran bližšího odůvodnění tohoto názoru poukazuje se na nález tohoto soudu ze dne 12. března 1919 čís. 398/19.
Tomu, aby úřad dle § 18, odst. 4 mohl vyměřiti dávku na základě vlastního ocenění, nevyhne se však strana ani tenkráte, když ve svých námitkách, aniž vytkla proti hodnotě úřadem sdělené, ve kterých směrech a ze kterých důvodů s hodnotou úřadem předpokládanou jako obecnou hodnotou po faktické stránce zejména co do výše nesouhlasí, dá výraz toliko svému právnímu přesvědčení, odchylnému od stanoviska, jež úřad zaujal v otázce, zda jest při vyměření dávky vycházeti z udaných cen či nikoliv, předpokládajíc ovšem, že právní hledisko, jež strana ve svých námitkách hájí, ukáže se mylným. Správnost této dedukce plyne jednak z okolnosti, že námitky mají čeliti proti ocenění úřadu, tedy proti skutkovému základu úředního předpokladu, jednak z toho fakta, že diference mezi námitkami a stanoviskem úřadu stran předpokládané hodnoty jest rozřešiti, nebylo-li docíleno smírné dohody, soudním odhadem. Soudním odhadem zjišťuje se dle §§ 15 a 16 odhadního řádu ze dne 25. července 1897 čís. 175 ř. z. prodejní cena realit anebo cena vyšetřená kapitalisováním čistého jejich ročního výnosu. Soudní odhad jest ovšem prostředkem vhodným k tomu, aby odstranil rozpor úřadu i strany o výši hodnoty, soudním odhadem nedají se však vyříditi sporné otázky právní povahy. Jestliže tedy zákon předpisuje, pokud se nedocílí smírné dohody, soudní odhad, tedy patrně má na mysli jedině vyřízení vzájemných rozporů, jež o výši hodnoty došly výrazu v námitkách strany.
Stěžovatelka, když byla vyzvána, aby podala svoje vyjádření proti hodnotě předpokládané úřadem, obmezila se na to, že ve svých podáních ze dne 18. října 1918 a ze dne 2. ledna 1919 dovozovala správnost svého výpočtu nabývací ceny poukazem na ustanovení § 8, odst. 2, věta 1 čes. dávk. řádu, nevyslovila se však vůbec o tom, ve kterých směrech a ze kterých důvodů s hodnotou úřadem předpokládanou nesouhlasí. V těchto podáních z důvodů, jež výše jsou dolíčeny, nelze však spatřovati námitky, jimiž se strana »o hodnotě« úřadem předpokládané vyjádřila a byl tedy úřad vyměřovací oprávněn hledě na preklusi nastavší ve smyslu § 18, odst. 4 čes. dávk. řádu vyměřiti dávku na základě svého vlastního ocenění, když vyměření dávky vzhledem k výše uvedeným úvahám jest položiti za základ obecnou hodnotu prodaných realit ke dni 19. srpna 1913.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou ve všech směrech zamítnouti.
Citace:
č. 450. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 395-398.