Čís. 9309.Proti exekuci vyklizením na základě soudního svolení k výpovědi, jež uděleno z důvodu § 1 čís. 12 zák. na ochr. náj., nemůže nájemník uplatňovati žalobou podle § 35 ex. ř., že pro vypovídajícího pronajímatele odpadla po udělení svolení k výpovědi potřeba bytu nebo že vypovězenému nájemníku nebyl pronajat náhradní byt. »Opatření bytu« neznamená, že je pronajímatel povinen míti k disposici nájemníka náhradní byt, až se tento rozhodne jej najmouti teprve po drahné době, nýbrž znamená jen opatření možnosti nájmu bytu pro dobu vyklizení.(Rozh. ze dne 25. října 1929, Rv I 876/29.)Majiteli domu bylo dáno soudní svolení k výpovědi bytu, najatého žalobcem, z důvodu, že majitel domu potřebuje byt pro sebe. Proti exekuci vyklizením domáhal se dlužník žalobou, by byla exekuce prohlášena nepřípustnou, ježto majitel domu nepotřebuje již bytu pro sebe, byv úředně přemístěn do jiného· města, a ježto dlužník nedostal náhradní byt. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Těžištěm rozhodnutí jest, zda žalobce může žalobou podle § 35 ex. ř. uplatňovati proti svolení k výpovědi, vydanému v nesporném řízení podle § 4 zákona o ochraně nájemníků, okolnosti, jež neuplatnil v nesporném řízení o výpovědi, a změnu okolností, nastalou teprve po vynesení rozhodnutí v řízení nesporném, jež by bývala vedla k jinému rozhodnutí o svolení k výpovědi. Žalobce opřel žalobu o to, že žalovaní nepotřebují již bytu, protože později byl Dr. Václav N. přeložen do D., kde má byt, a o to, že nedostal náhradního bytu, který mu žalovaní opatřili, protože jeho majitelé odepřeli mu jej pronajmouti a pronajali jej jinému. Nastaly-li tyto okolnosti ještě v čase, kdy je žalobce mohl uplatniti v řízení nesporném, brání jejich uplatnění ve sporu podle § 35 ex. ř. doslov zákona. Pakliže nastaly teprve napo tom, nemohou býti předmětem žaloby podle § 35 ex. ř. proto, že nejsou okolnostmi nárok na vyklizení stanovený soudním výrokem rušícími nebo stavícími. Takovými okolnostmi jsou jen ty, které působí zánik (nebo stavení) obligačního nároku na vyklizení najatého předmětu, na př. uspokojení tohoto nároku, prominutí, promlčení, zánik věci, dodatečná nemožnost plnění, po případě sečkání, tedy okolnosti rušící vzájemný právní poměr stran nebo ho stavící. Ale nelze jimi rozuměti pouhou změnu poměrů, jež nemá vlivu na trvání nebo na stavení nároku. Byl-íí soudem uznán nárok na vyklizení bytu pravoplatně a bezpodmínečně, nelze jeho zánik odvozovati z toho, že se později poměry utvářily tak, že by podle nich nebyl býval uznán. Tu nejde o zánik nároku, nýbrž o posouzení jiných poměrů. Odpadla-li tedy pro vypovídajícího pronajímatele potřeba bytu po udělení svolení k výpovědi, nebo nebyl-li vypovězenému nájemníku pronajat byt, který mu pronajímatel vskutku opatřil, protože nájemník nepoužil příležitosti, by si ho najal, nemůže nájemník žalobou podle § 35 ex. ř. uplatňovati zánik nároku pravoplatně soudem stanoveného. Soud posuzuje nárok na vyklizení a svolení k výpovědi podle § 4 zákona o ochraně nájemníků jak co do potřeby pronajímatelovy, tak co do otázky opatření náhradního bytu podle doby rozhodnutí, a napotomní změny neruší nárok rozhodnutím nabytý. Nárok nájemníka na ponechání bytu, o němž bylo rozhodnuto svolením k výpovědi bezpodmínečně, neoživuje tím, že později odpadla potřeba pronajímatelova nebo že nájemník již neměl k disposici náhradní byt, který mu skutečně byl opatřen, proto, že ho včas nenajmul. To zákon nestanoví. Opatření bytu podle § 1 čís. 12 zákona o ochr. náj. neznamená, že pronajímatel jest povinen míti k disposicí nájemníka náhradní byt, až se tento rozhodne jej najmouti teprve po drahné době, nýbrž; znamená jen opatření možnosti nájmu bytu pro dobu vyklizení. Proto nerozhoduje, zda odpadla potřeba pronajímatelova po rozhodnutí o svolení k výpovědi nebo po době, kdy to mohl nájemník v nesporném řízení o svolení k výpovědi uplatniti, a zda zůstal nájemníkovi k disposici náhradní byt vskutku mu opatřený. Těmito otázkami nelze se ve sporu podle § 35 ex. ř. zabývati, ježto o nich bylo již pravoplatně rozhodnuto při udělení svolení k výpovědi. Tím však jest spor rozhodnut v neprospěch žalobcův a nebylo potřebí o změněné potřebě bytu na straně pronajímatelů ani o tom, že žalobce nemá již k disposici náhradní byt, prováděti důkazy. Také nemá význam, vychází-li odvolací soud z předpokladu, že ve výpovědním řízení byly uplatňovány okolnosti, jež žalobce uplatňuje v tomto sporu.