Čís. 1129.

Zločinná kvalifikace dle §u 176 písm b) tr. zák. platí i ohledně spoluvinníka, jenž byl ku poškozenému v témž služebním poměru jako přímý pachatel.
(Rozh. ze dne 22. února 1923, Kr I 1353/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslave ze dne 4. října 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným spoluvinou na zločinu krádeže dle §§ 5, 171, 173, 174 II. a), c), 179 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Kdyby se i kvalifikace dle §u 174 II. c) tr. zák. k dobru obžalovaného vyloučila, nepozbyl by čin obžalovaného povahy zločinné; zůstávajíť přes to ještě dvě kvalifikace dle §§ 173 a 179 tr. zák., jichž opodstatněnost zmateční stížnost ani nepopírá a z nichž každá o sobě činí jednání obžalovaného zločinným. k tomu přistupuje, že nalézací soud opomenul přičísti obžalovanému k tíži kvalifikaci dle §u 176 II. b) tr. zák., pokud se týče c) tr. zák. Předpis §u 177 tr. zák. vyslovuje arci zásadu, že v těch případech, v kterých se krádež dle §u 176 tr. zák. kvalifikuje jako zločin jen dle osobních poměrů pachatelových, nezakládá ani spoluvina ani účastenství na takové krádeži zločinu. Než zásada tato může dojiti k platnosti jen tenkráte, není-li spoluvinník neb účastník k okradenému v témže poměru jako pachatel krádeže. Neboť v §u 5 tr. zák. jsou spoluvina a účastenství na roveň kladeny bezprostřednímu pachatelství krádeže a nemůže býti proto pochybnosti o tom, že se ustanovení §u 176 tr. zák. vztahuje jak na přímého pachatele, tak i na spoluvinníka a účastníka, takže, súčastní-li se osoba, jsoucí v témž služebním poměru, jako přímý pachatel, na krádeži, spáchané na zaměstnavateli, způsobem, naznačeným v §u 5 tr. zák., dopouští se za všech okolností zločinu. Opačný náhled vedl by k té nesrovnalosti, že stěžovatel podléhal by §u 176 II. b), pokud se týče c) tr. zák. jen tenkráte, kdyby svého zaměstnavatele, byl sám okradl, nikoli však tenkráte, kdyby byl tak učinil prostřednictvím osoby třetí. Dle toho měl stěžovatel při správném použiti zákona býti uznán vinným též spoluvinou (§ 5 tr. zák.) na krádeži dle §u 176 II. b), pokud se týče c) tr. zák. Z toho plyne, že stěžovateli nestala se pochybeným z části výrokem soudu ve skutečnosti žádná újma, důsledkem čehož nemá důvodu ku stížnosti.

Citace:

č. 1129. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 129-130.