Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 69 (1930). Praha: Právnická jednota v Praze, 720 s.
Authors:
= Právník, 69 (1930)
PDF

Politika a stav soudcovský.

 V sousední říši německé z povolaných míst jeví se snaha, zakázati soudcům činnost politickou. Pochopitelně hledí opět povolané zúčastněné kruhy této snaze čeliti. Věnuje proto Deutsche Richterzeitung v čísle z 15. září 1930 pozornost této otázce, uvažují kriticky postavení soudce, jenž by byl zbaven možnosti aktivně a veřejně všímati si politiky. Třeba jen na to poukázati — uvádí se tu — že tímto způsobem přivoděná capitis demi nutio soudci měla by za následek odnětí jednoho z podstatných práv i povinností státních občanů. Vždyť právo volební je vázáno s volební povinností a kdyby této byli soudcové zbaveni, mohli by se tito kriticky obírati otázkami politickými a dojíti tak určitého politického poznání? Rovněž jest otázkou, kde začíná a kde končí veřejnost politických projevů, je-li tomu tak již u hostinského stolu či jenom na schůzi veřejně přístupné. Zachovají-li se ovšem nezkráceně všecka politická práva i soudcům, sluší na nich žádati, aby se ve svém politickém snažení potud zdržovali, pokud je to v zájmu jejich poměru ke státu. Než toto právo nepřísluší státu nejen vůči soudcům, nýbrž i vůči všem státním úředníkům. Není-li pak možno odepření politické činnosti již z důvodů všeobecných, není dokonce možno ani v zájmu soudnictví samotného, které vyžaduje, aby politického školení soudcovo bylo docíleno právě politickou činností. V prvé řadě mysliti dlužno na soudce trestního, jenž daleko více nežli dříve má nyní příležitost a příčiny rozhodovati o otázkách politických. Autor uvedeného článku ovšem připouští, že by musila býti učiněna výjimka u státního zástupce, i když by zamezena byla činnost politická soudcům; neboť nedá se mysliti, jak by na př. politický docernent velkoměstského státního zastupitelství mohl dostáti svým povinnostem, když by se mu zakazovalo, aby vnikl do otázek politicky a kriticky zaujal stanovisko k politickým stranám a jich úmyslům a cílům. Je tu nezbytným nejen přesně znáti politické strany a skupiny, nýbrž i hlubší vniknutí do politického členění národa, má-li býti žádáno spravedlivé posouzení politických trestních skutků. Než totéž platí i pro soudce jako takového, jenž má posouditi, zda obžalovaný náleží к nějaké státu nebezpečné společnosti a jakého trestu zaslouží. Delší zkušenosti v politickém trestním soudnictví poučují, že obžalovaný, má-li míti důvěru k soudu, musí míti pocit, že státní zástupce i soudce neznají ideí strany politické jen povrchně, nýbrž že oba vnikli i do ducha ideí těch a jsouce intensivně politicky školeni poznali, oč se strana snaží a jakými cestami ke svému cíli spěje. Toto vědění může pak — podle autora — míti jen soudce, jemuž politická činnost nejen že nebyla zakázána, nýbrž jemuž bylo uloženo za povinnost, aby dobře vnikl do otázek politických stejně jako vniknutí do ducha práva a do života národa.
Citace:
Politika a stav soudcovský.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 18, s. 608-609.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).