NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7338.

Samospráva okresní: V jakých mezích může zsv k rekursu poplatníka přezkoušeti usnesení osk o výpovědi smlouvy mezi okresem a duchovním řádem o správu okr. sirotčince.
(Nález ze dne 6. června 1928 č. 15.915).
Věc: Zastupitelský okres k-ský proti zemskému správnímu výboru v Praze o výpověď smlouvy o okresní vychovatelně a obstarávání náhradního personálu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osk v K. usnesla se dne 22. července 1926 vypověděli kongregaci chudých sester de N. D. mateřince horažďovického smlouvu ze 4. a 13. srpna 1897, kterou byla této kongregaci svěřena správa a vychovávání sirotků v okr. vychovatelně (sirotčinci) v K., a postarati se ihned o náhradu personálu.
Ke stížnostem Josefa S. a soudr. zrušil zsv v Praze nař. rozhodnutím usnesení osk a odůvodnil výrok svůj takto: Přihlížeje ke stálým stížnostem poplatnictva všech kategorií na přílišné zatěžování samosprávnými přirážkami, pokládá zsv za nutné trvati na tom, aby hospodářství okresu bylo vedeno zásadou největší úspornosti, a aby okres obmezil potřebu na míru nejnutnější a v hospodářství podnikal jen věci nezbytné. Posuzuje tudíž s tohoto hlediska v první řadě v odpor vzaté usnesení, došel zsv k názoru, že laická správa, kterou okres hodlá zavésti v sirotčinci, bude znamenati zvětšení vydání okresních, a tím i další zatížení poplatníků. Neboť, obstarávají-li dnes řádové sestry, mající vzdělání učitelské, správu a výchovu za roční odměny 2300 Kč — 2400 Kč, je vyloučeno, že okres najde řádné a způsobilé osoby laické, které za tak nepatrnou odměnu budou řádně vykonávati všechny úkoly, které dnes vykonávají sestry. Kromě toho vzdala se kongregace všech nároků na výslužné nebo odbytné pro své členy; i tato okolnost je ze stanoviska finančního pro okres velmi výhodná, neboť při laické správě toto opatření nebude lze provésti. Je tudíž nesporné, že se náklad značně zvýší, což i sama osk doznává. Naproti tomu dlužno však uvážiti, že jak správa sirotčinců, tak i výchova sirotků v nich obstarávaná řádovými sestrami, je značně rozšířena, a jak zde je známo, jsou všechny humanitní ústavy řádovými sestrami spravované vzorně vedeny. Osk odůvodňuje výpověď jedině tím, že dítě musí býti vystrojeno do života lidmi, znajícími potíže existenčního boje, což při dnešní výchově se neděje. Tato jediná výtka není však odůvodněna, neboť sirotci navštěvují veř. školy, takže jsou pro život připravováni také světskými učiteli. Ostatně osk, jako vrchní správě sirotčince zajisté možno při výkonu dozoru vhodným způsobem ve zvláštních případech učiniti taková opatření, aby výchova sirotků po stránce náboženské nebyla na úkor ostatnímu vzdělání, které při opuštění ústavu každý chovanec musí si pro praktický život osvojiti. Z těchto důvodů nepokládá zsv výdaj, který nezbytně nastane změnou správy, pro okres za nezbytně nutný a muselo býti tudíž stížnosti vyhověno.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost především upírá žal. úřadu právo rozhodovati o způsobu správy okr. vychovatelny a výchovy sirotků v ní, tvrdíc, že prý usnesení to je jen výronem soukromých práv osk, plynoucích jí ze smluvních poměrů mezi okresem a kongregací, i že osk nemůže býti nucena, aby setrvala ve smlouvě, kterou nechce více obnoviti. — Nss neshledal tyto námitky důvodnými. Usnesení osk, jež bylo předmětem přezkoumání žal. úřadem, je způsobilé dotknouti se svými fin. důsledky právních zájmů okr. poplatníků; může si proto každý poplatník do něho k zsv stěžovati. Nař. rozhodnutí bylo nesporně vydáno k takovéto stížnosti a je tedy rozhodnutím instančním. Instanční kompetence zsv je zcela nepochybně založena na ustanovení § 77 zák. o okr. zast. Poněvadž běží o otázku hospodářství okresního, je ovšem rozhodovací pravomoc zsv-u obsahově omezena potud, že zsv může usnesení osk toliko zrušiti, nesmí však hospodářskou vůli okresu nahraditi svou vůlí vlastní. Z těchto mezí své rozhodovací kompetence však žal. úřad nevybočil a nevybočil by ani tehdy, kdyby následkem faktických okolností případu zrušující výrok zsv-u vedl k obnovení stavu, který tu byl před zrušením usnesení.
Stížnost namítá dále, že žal. úřad pokládá otázku, zda výchova v okr. sirotčinci má býti prováděna řádovými sestrami či činitelem světským, za otázku čistě hospodářskou a finanční, ač jde především o otázku výchovy a vzdělání; fin. stránka věci týká se jen prostředků k dosažení účelů kulturních a má jen význam podřadný, ježto případný vyšší náklad bude vyvážen dosaženým prospěchem výchovným.
Sluší zajisté připustiti, že okresní hospodaření nelze hodnotiti jen podle zásad soukromohospodářských a že okres může, aby splnil úkoly týkající se společného prospěchu okresu a jeho příslušníků, přinášeti hmotné oběti. Jest také přisvědčiti stížnosti potud, že výchova sirotků v okr. vychovatelně není věcí čistě hospodářskou, i že žal. úřad, posuzuje tuto věc se stanoviska hospodářské účelnosti, nemohl by usnesení osk přezkoumávati výlučně jen s hledisek soukromohospodářských. Leč žal. úřad zkoumal sporné usnesení s hlediska hospodářské účelnosti, zabýval se jím nejen po stránce hospodářské a finanční, nýbrž i s hlediska zájmů výchovných a vzdělávacích a dospěl k úsudku, že dosavadní vedení sirotčince úkolům svým i po stránce výchovné vyhovuje. Shledav, že výdaje, jež by změnou dosavadní správy byly způsobeny, nejsou nezbytně nutny, uznal žal. úřad, že usnesení osk je v odporu se zásadou co možná největší šetrnosti, jež žádá, aby okresy omezily potřeby své na míru nejnutnější a ve svém hospodaření podnikly jen věci nezbytné.
Stížnost ovšem také tvrdí, že nový způsob správy nebude vyžadovati většího nákladu, a že zamýšlenou změnou ve správě okr. sirotčince nevzejdou, resp. nemusí vzejíti okresu žádné zvláštní výlohy. — Otázka, bude-li nový způsob správy nákladnější čili nic, jest otázkou skutkovou, již může nss přezkoumati jen s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss, zda totiž úsudek žal. úřadu je notorickými nebo bezvadně zjištěnými skutečnostmi do té míry podložen, že se jeví logicky možným.
Zvýšení okr. vydání a tím zatížení poplatníků spatřuje žal. úřad jednak v tom, že okres nenajde světských osob, jež by konaly za tak nepatrné odměny, jaké dosud byly placeny řádovým sestrám, majícím vzdělání učitelské, všechny úkoly, jež tyto konají, jednak že zatíží se okr. pokladna i nároky na výslužné nebo odbytné, jichž se kongregace pro své členky ve vychovatelně zaměstnané smlouvou výslovně vzdala. — Proti skutkovému zjištění žal. úřadu, že usnesenou změnou správy nastalo by zatížení okr. pokladny nároky světských osob na výslužné neb odbytné, stížnost žádné konkrétní námitky neobsahuje. Že by pak závěr, k němuž žal. úřad z této premisy dospěl, nebyl logický, nedá se tvrditi.
Stěžující si okres uvádí ovšem, že usnesení o změně správy nezatíží okres, poněvadž tento má možnost zvýšiti režijní příspěvky obcí na výchovu sirotků. Než žal. úřad, maje posouditi finanční stránku věci, nemohl bráti zřetel na pouhou právní možnost zvýšení příjmů, nýbrž mohl počítati jen s jistotou, že se příjmy skutečně zvýší, ať již jako právní následek hospodářského aktu samotného, nebo jako důsledek zvláštního opatření, způsobilého dosáhnouti žádoucího fin. effektu. Stížnost však ani slovem neuplatnila, ani že osk na takovémto zvláštním opatření, byť i jen podmínečně se usnesla a že usnesení toto nabylo právní moci, ani že zvýšením příspěvku bude také uhražena zvýšená potřeba nákladů. Tím méně byly žal. úřadu předloženy doklady, z nichž by byl mohl usouditi, že zvýšení nákladů vskutku bude řečeným zvýšením příjmů uhraženo. Podstatné zlepšení výchovy sirotků mohlo by zajisté býti důvodem zvýšení nákladů na okresní vychovatelnu. Žal. úřad také uvažoval, jsou-li skutkové zájmy jiného druhu než zájmy finanční tak významny, aby odůvodnily zvýšení fin. obětí okresu na okr. vychovatelnu. Dospěl však k úsudku, že důvody tohoto druhu dány nejsou, ježto změnou správy nedocílí se podstatného zlepšení výchovy, resp. že závady, jež pohnuly osk-i k spornému usnesení, dají se i jiným způsobem odstraniti. Stížnost popírá správnost tohoto úsudku. Leč ani po této stránce nejde o otázku právní, nýbrž hodnotné úsudky o větší či menší účelnosti sporného opatření. Úsudky takové, jež podle zásad jurisdikci nss-u ovládajících, náležejí ke skutkové podstatě rozhodnutí, nemůže tento zkoumati co do věcné jejich správnosti, nýbrž musí své zkoumání omeziti jen na otázku, zdali úsudek žal. úřadu je logicky možný. Že by úsudek, k němuž žal. úřad tu dospěl, byl logicky nemožným, nebylo však lze nalézti.

Citace:

č. 7338. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 799-802.